12 C 72/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 7.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.000 Kč od 21. 8. 2015 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 1.489 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátky se sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7.000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, jako věřitelem, a žalovanou, jako dlužníkem, uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 7.000 Kč, žalovaná nesplnila závazek peněžní prostředky vrátit. Žalobou je uplatněn pouze nárok na jistinu pohledávky.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradila. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalované na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10).

3. Zásilky soudu si žalovaná v místě trvalého pobytu nepřevzala. Soud se při úvahách, zda žalované v této věci ustanovit opatrovníka pro řízení opíral nejen o platnou právní úpravu (ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu), aktuální judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1670/2015 ze dne 27. 1. 2016, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 80/2012 ze dne 30. 5. 2012, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3176/2016 ze dne 1. 8. 2016) ale vzal v úvahu i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1308/2010 a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011, z něhož cituje následující:„ …konečně si Ústavní soud nemůže odpustit vyjádření údivu nad přístupem vedlejších účastníků, kteří se mohli dovolávat principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a výší náhrady nákladů, jak popsáno v bodu 31, avšak jen a výhradně ku své škodě neaktualizovali údaje o svém trvalém pobytu, anebo nevyužili možnosti dané jim ustanovením § 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, a na písemnou žádost si nenechali v evidenci obyvatel vést též údaj o adrese, na kterou jim mají být doručovány písemnosti. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů.“ 4. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaná byla v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu vyzvána, nechť se vyjádří ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, zda se vzdává práva účasti na projednávání věci, případně, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla současně poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila.

5. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, když pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum společností právnická osoba sídlem: adresa, anonymizováno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země, postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne datum (shodná tvrzení účastníků, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně poštovního podacího archu)

6. Rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (odvolání není přípustné dle ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu).

7. Okresní soud v Bruntále učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne datum uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně Smlouvu o zápůjčce prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách, resp. formou textové zprávy SMS. V žádosti žalovaná, mimo jiné, uvedla údaje o svém rodném čísle, o čísle svého dokladu totožnosti a o čísle svého bankovního účtu. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaná potvrdila, že se seznámila s obchodními podmínkami právního předchůdce žalobkyně. Smlouva byla považována za uzavřenou okamžikem, kdy právní předchůdce žalobkyně schválil poskytnutí zápůjčky a zaslal dne datum finanční prostředky ve výši 7.000 Kč na účet žalované č. bankovní účet vedený u právnická osoba, variabilní symbol platby číslo odpovídal referenčnímu číslu uvedenému v žádosti o zápůjčku. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem do 20. 8. 2015. Žalobkyně nárokuje pouze jistinu zápůjčky ve výši 7.000 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalovaná závazek neuhradila ani přes předžalobní upomínku ze dne datum, která byla zaslána právním zástupcem žalobkyně.

8. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, nechť doplní svá žalobní tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované při uzavírání předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě uvedla, že jako právní nástupce původního věřitele nedisponuje informacemi a důkazy k tomu, jak, jak byla prověřena schopnost žalované úvěr splatit.

9. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

12. Dle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

13. Dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a následujících občanského zákoníku Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou přenechal věřitel (právní předchůdce žalobkyně) peněžní prostředky v částce 7.000 Kč dlužníkovi (žalovaná), který se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky stanovené smlouvou. Žalovaná zapůjčené peněžní prostředky nevrátila, žalobkyně nárokuje pouze jistinu zápůjčky.

15. S ohledem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Přes výzvu soudu žalobkyně nedoplnila, zda, jakým způsobem a s jakým výsledkem ověřil její právní předchůdce při uzavírání smlouvy úvěruschopnost žalované, proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná.

16. Dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle ustanovení § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Pokud je smlouva o úvěru absolutně neplatná, nevznikl žalobkyni nárok na vrácení úvěru (další sjednané nároky žalobkyně neuplatňuje). Na základě neplatného právního jednání však bylo žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 7.000 Kč, žalobkyně má proto právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, a to ve výši dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku. Výše bezdůvodného obohacení činí 7.000 Kč, žalovanou nebylo ke dni rozhodování soudu uhrazeno ničeho. Soud tak přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky, která byla skutečně poskytnuta.

19. Soud přiznal žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data 21. 8. 2015, tedy v návaznosti na původní datum splatnosti zápůjčky, kterého si musela být žalovaná vědoma. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení.

20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Výzva dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu byla žalované zaslána právním zástupcem žalobkyně. Soud má, v souladu se žalobním návrhem, za to, že jsou splněny podmínky ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., (obdobná věc např. sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, spisová značka), proto uložil žalované povinnost zaplatit náklady řízení žalobkyně v částce 1.489 Kč. Náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby á 100 Kč v částce 300 Kč stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby); odměna advokáta v souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč (3 úkony á 200 Kč); daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad stanovená v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 189 Kč.

21. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalovaná dle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu povinna zaplatit tuto náhradu advokátu. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).