12 C 79/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 18 557 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna ve splátkách po 500 Kč měsíčně, vždy do každého 15. dne v příslušném měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, zaplatit žalobci částku 18 557 Kč.

II. V části, ve které se žalobce po žalované domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 18 557 Kč ve výši 12 % ročně od 25. února 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení předmětné částky jako úhrady neuhrazeného dluhu ze Smlouvy o uživatelském účtu a Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 30.5.2024. Žalobce tvrdí, že na základě této smlouvy poskytl žalovanému dne 30.5.2024 peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které byly převedeny na účet uvedený žalovaným ve smlouvě. Žalovaný z této částky uhradil pouze 6 443 Kč, čímž se podle žalobce bezdůvodně obohatil o částku 18 557 Kč. Žalovaný byl k vydání této částky vyzván prostřednictvím předžalobní výzvy doručené dne 17.2.2025 s lhůtou k plnění do 24.2.2025. Dlužná částka nebyla uhrazena ani přes zaslání předžalobní výzvy, žalobce se proto domáhá splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaný staví svoji obranu na tvrzení, že smlouva o revolvingovém úvěru uzavřená dne 30.5.2024 je absolutně neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy vzhledem k nepřiměřeně vysoké RPSN (562,19 %, což je více než 60násobek tehdejší průměrné RPSN), a dále pro porušení zákonné povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný tvrdí, že žalobce neověřoval její výdaje ani další závazky a spokojil se pouze s formálním doložením příjmů, čímž porušil svou zákonnou povinnost. Dále uvádí, že smlouva byla uzavřena elektronicky bez dostatečného prokázání její vůle a že obdobné smlouvy byly již v minulosti soudy shledány neplatnými. Žalovaný navrhuje, aby soud – s přihlédnutím k okolnostem případu – umožnil splácení dlužné částky ve výši 18 557 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč. Dále žádá o přiznání náhrady nákladů řízení jako nezastoupený účastník3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované dne 30.5.2024 revolvingový úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný doposud žalobci zaplatil částku 6 443 Kč (tyto mezi účastníky nesporné skutečnosti prokazují i v řízení k důkazu provedené listiny, a to: listina nazvaná Zvýrazněný výběr, potvrzení , právnická osoba, o provedení platby z 17.2.2025).

5. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru z 30.5.2024 okresní soud zjistil, že dne 30.5.2024 byla vyhotovena Smlouva o revolvingovém úvěru, kterou však žalovaná nepodepsala – k tomu v podrobnostech viz níže).

6. Ze Smlouvy o uživatelském úvěru z 30.5.2024 – nepodepsané – okresní soud zjistil, že dne 30.5.2024 byla vyhotovena nepodepsaná Smlouva o uživatelském úvěru.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku pro společnost , Jméno žalobkyně, . ze dne 2.1.2025 okresní soud zjistil, že dne 2.1.2025 byl pořízen výpis z obchodního rejstříku pro společnost , Jméno žalobkyně, .

8. Z kopie občanského průkazu žalované okresní soud sice zjistil, že poskytovatel úvěru při sjednávání úvěru ověřoval základní osobní údaje žadatele o úvěr, jako je jméno, příjmení, datum narození a adresa trvalého pobytu, lze si však jen stěží představit, že by bez znalosti těchto základních osobních údajů některý poskytovatel úvěru úvěr vůbec poskytl. Občanský průkaz slouží toliko k ověření totožnosti. Nad rámec uvedeného nelze z tohoto důkazu učinit žádná další skutková zjištění významná pro posouzení věci. Z uvedeného důkazu proto nikterak nevyplývá, že by poskytovatel úvěru na základě tohoto dokladu např. prováděl posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Z předžalobní upomínky z 17.2.2025 a z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, ve spojení s potvrzením o odeslání datové zprávy z 17.2.2025, okresní soud zjistil, že dne 17.2.2025 žalobce žalovanému odeslal předžalobní upomínku a výzvu k vydání bezdůvodného obohacení.

10. Z níže uvedených listin okresní soud zjistil majetkové a finanční poměry žalované, a to zejména s ohledem na její závazky, příjmy a výdaje, jakož i na komunikaci s věřiteli a poskytovateli služeb. Z elektronického platebního rozkazu č.j. EPR , číslo jednací, z 20.2.2025 (ve spise na čl. 23 a následující) okresní soud zjistil, že dne 20.2.2025 byl vydán elektronický platební rozkaz, z něhož vyplývá existence závazku žalované (26 500 Kč). Z výzvy k úhradě – ukončené smlouvy z 29.4.2024 (ve spise na čl. 25) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky po ukončení smluvního vztahu (23 076,44 Kč). Z přehledu plateb po datu splatnosti (ve spise na čl. 26) a z e-mailové korespondence (ve spise na čl. 27) soud zjistil, že žalovaná měla potíže s úhradou závazků a komunikovala ohledně splátkového kalendáře. Z urgence zaplacení splátky z 20.1.2025 (ve spise na čl. 28 a následující) soud zjistil, že žalovaná byla opakovaně upomínána k úhradě dlužných částek. Z plánu záloh , právnická osoba, . z 25.7.2024 (ve spise na čl. 30) a z oznámení , právnická osoba, o výši záloh č. , hodnota, z 12.4.2024 (ve spise na čl. 31) soud zjistil, jaké pravidelné výdaje žalovaná hradí v souvislosti s bydlením (2 310 Kč + 5 700 Kč měsíčně). Z přípisu společnosti , právnická osoba, (ve spise na čl. 32–33), výzvy k vyjádření k návrhu smírného řešení sporu z 25.3.2025 (ve spise na čl. 34), e-mailové komunikace z 16.5.2025 (ve spise na čl. 35) a přípisu společnosti , právnická osoba, . (na čl. 36) soud zjistil, že žalovaná byla v kontaktu s více věřiteli a byla vyzývána k řešení svých závazků. Z výplatní pásky za období duben 2025 (ve spise na čl. 40) soud zjistil výši příjmu žalované za uvedené období (31 640 Kč).

11. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 30.5.2024 poskytl právní předchůdce žalobce žalované revolvingový úvěr ve výši 25 000 Kč, přičemž téhož dne byly vyhotoveny dvě úvěrové smlouvy – Smlouva o revolvingovém úvěru a Smlouva o uživatelském úvěru, které však žalovaná nepodepsala. Dne 20.1.2025 byla žalovaná urgována k zaplacení splátky, což svědčí o jejím prodlení se splácením. Dne 17.2.2025 žalobce žalované odeslal předžalobní upomínku a výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, přičemž téhož dne byla provedena platba ve výši 6 443 Kč. Dne 20.2.2025 byl vydán elektronický platební rozkaz č.j. EPR , číslo jednací, , kterým byl žalované přiznán dluh ve výši 26 500 Kč. Dne 29.4.2024 byla žalované zaslána výzva k úhradě částky 23 076,44 Kč po ukončení smluvního vztahu. Z přehledu plateb po datu splatnosti a z e-mailové korespondence dále vyplynulo, že žalovaná měla potíže s úhradou svých závazků a komunikovala ohledně splátkového kalendáře.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

14. Podle § 562 odst. 1 obč. zák. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

15. Podle § 561 odst. 1 obč. zák. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

17. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

18. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále také jen „eIDAS“) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

19. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

20. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

21. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

22. Předně je třeba uvést, že soud se neztotožnil s názorem žalobce, že by posouzení právního vztahu nebylo podstatné, jestliže se žalobce v řízení domáhá bezdůvodného obohacení, nikoliv plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Argumentace žalované, že žalobce neprokázal, že by poskytovatel úvěru řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, je významná z hlediska právního posouzení povahy tohoto nároku – tedy zda má být posuzován jako běžné bezdůvodné obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, nebo podle zvláštní úpravy v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Toto rozlišení má zásadní dopad i na určení okamžiku, od kterého žalobci případně vzniká nárok na zákonný úrok z prodlení. Odlišné je také posouzení lhůty k plnění – k tomu v podrobnostech viz níže.

23. Účastníku, který se k jednání nedostaví, ač řádně předvolán, soud poučení neposkytuje (poučení dle ust. § 118a o.s.ř. se poskytuje toliko při jednání). Potřebná poučení soud rovněž není oprávněn a povinen sdělovat účastníkovi jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, 550 s.). Nezúčastní-li se účastník nařízeného ústního jednání, vystavuje se riziku, že jej soud nebude moci upozornit na nedostatky ve splnění povinnosti tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1, písm. a), b) o.s.ř.)., této ochrany se tak účastník dobrovolně vzdává. Účastník není povinen se k jednání dostavit, předpokladem takového jeho postupu je však perfektní žaloba obsahující vylíčení všech skutkových okolností, což v daném případě splněno nebylo.

24. Jelikož se žalobce k nařízenému ústnímu jednání nedostavil, nebylo jej možné ani poučit a tom, že důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že poskytovatel úvěru řádně zjišťoval úvěruschopnost žadatele o úvěr neunáší.

25. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě, a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana. Jak již bylo uvedeno shora, k elektronické verzi Smlouvy o úvěru (jakož i dalších listin předkládaných v elektronické podobě) není připojen podpis žalovaného v elektronické podobě. Jestliže je do elektronické verze listiny poskytovatelem úvěru toliko vložen tzv. jedinečný kód (který mu byl zaslán žalovanou stranou např. prostřednictvím SMS zprávy), nejedná se o elektronický podpis, tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny (ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS).

26. I kdyby však žalobkyně prokázala uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě (a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana), žalobkyně v řízení neprokázala ani to, že by řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného.

27. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

28. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, nezabýval se ověřováním jeho příjmu, ani výdajů (nic takového žalobce v řízení neprokázal). Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

29. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

30. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

31. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z nesporného tvrzení účastníků řízení, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a doposud splatila celkovou částku 6 443 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 18 557 Kč, což žalovaná ostatně nerozporovala.

32. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (nikoliv do jednoho roku, jak se žalobce nesprávně domnívá).

33. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

34. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

35. V přezkoumávaném případě je žalobce netvrdil, že by došlo k dohodě o tom, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná s požadavkem žalobkyně na zaplacení bezdůvodného obohacení ve lhůtě stanovené žalobkyní nesouhlasila, a to s ohledem na své majetkové a finanční poměry. Soud tedy lhůtu k zaplacení bezdůvodného obohacení stanovilo tak, aby to odpovídalo možnostem spotřebitele, na základě zjištěných majetkových a finančních poměrů žalované (výrok ad I.).

36. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

37. Soud rozhodl, že žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává, a to výjimečně podle § 150 o. s. ř., neboť v dané věci shledal důvody hodné zvláštního zřetele. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný, avšak soud vzal v úvahu, že žaloba byla podána za situace, kdy žalovaná dluh uznávala, a mezi účastníky sporu existoval pouze nesoulad ohledně lhůty plnění, přičemž žalobce požadoval okamžité zaplacení celé dlužné částky, což neodpovídalo majetkovým a finančním poměrům žalované jako spotřebitele. Žalovaná se snažila s žalobcem dohodnout na realistickém splátkovém kalendáři, který by reflektoval její možnosti, avšak k dohodě nedošlo. Žalobce tedy svým postupem přispěl ke vzniku sporu (a vzniku zbytečných nákladů v řízení před soudem), ačkoliv věděl, že žalovaná dluh jako takový nezpochybňuje. Za těchto okolností soud dospěl k závěru, že by přiznání náhrady nákladů řízení žalobci bylo v rozporu se zásadou spravedlivého procesu, a proto s odkazem na § 150 o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok ad III.).