12 C 79/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 18 557 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna ve splátkách po 500 Kč měsíčně, vždy do každého 15. dne v příslušném měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, zaplatit žalobci částku 18 557 Kč.

II. V části, ve které se žalobce po žalované domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 18 557 Kč ve výši 12 % ročně od 25. února 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení předmětné částky jako úhrady neuhrazeného dluhu ze Smlouvy o uživatelském účtu a Smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne 30.5.2024. Žalobce tvrdí, že na základě této smlouvy poskytl žalovanému dne 30.5.2024 peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které byly převedeny na účet uvedený žalovaným ve smlouvě. Žalovaný z této částky uhradil pouze 6 443 Kč, čímž se podle žalobce bezdůvodně obohatil o částku 18 557 Kč. Žalovaný byl k vydání této částky vyzván prostřednictvím předžalobní výzvy doručené dne 17.2.2025 s lhůtou k plnění do 24.2.2025. Dlužná částka nebyla uhrazena ani přes zaslání předžalobní výzvy, žalobce se proto domáhá splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaný staví svoji obranu na tvrzení, že smlouva o revolvingovém úvěru uzavřená dne 30.5.2024 je absolutně neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy vzhledem k nepřiměřeně vysoké RPSN (562,19 %, což je více než 60násobek tehdejší průměrné RPSN), a dále pro porušení zákonné povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný tvrdí, že žalobce neověřoval její výdaje ani další závazky a spokojil se pouze s formálním doložením příjmů, čímž porušil svou zákonnou povinnost. Dále uvádí, že smlouva byla uzavřena elektronicky bez dostatečného prokázání její vůle a že obdobné smlouvy byly již v minulosti soudy shledány neplatnými. Žalovaný navrhuje, aby soud – s přihlédnutím k okolnostem případu – umožnil splácení dlužné částky ve výši 18 557 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč. Dále žádá o přiznání náhrady nákladů řízení jako nezastoupený účastník 3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované dne 30.5.2024 revolvingový úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný doposud žalobci zaplatil částku 6 443 Kč (tyto mezi účastníky nesporné skutečnosti prokazují i v řízení k důkazu provedené listiny, a to: listina nazvaná Zvýrazněný výběr, potvrzení právnická osoba o provedení platby z 17.2.2025).

5. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru z 30.5.2024 okresní soud zjistil, že dne 30.5.2024 byla vyhotovena Smlouva o revolvingovém úvěru, kterou však žalovaná nepodepsala – k tomu v podrobnostech viz níže).

6. Ze Smlouvy o uživatelském úvěru z 30.5.2024 – nepodepsané – okresní soud zjistil, že dne 30.5.2024 byla vyhotovena nepodepsaná Smlouva o uživatelském úvěru.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku pro společnost Jméno žalobkyně. ze dne 2.1.2025 okresní soud zjistil, že dne 2.1.2025 byl pořízen výpis z obchodního rejstříku pro společnost Jméno žalobkyně.

8. Z kopie občanského průkazu žalované okresní soud sice zjistil, že poskytovatel úvěru při sjednávání úvěru ověřoval základní osobní údaje žadatele o úvěr, jako je jméno, příjmení, datum narození a adresa trvalého pobytu, lze si však jen stěží představit, že by bez znalosti těchto základních osobních údajů některý poskytovatel úvěru úvěr vůbec poskytl. Občanský průkaz slouží toliko k ověření totožnosti. Nad rámec uvedeného nelze z tohoto důkazu učinit žádná další skutková zjištění významná pro posouzení věci. Z uvedeného důkazu proto nikterak nevyplývá, že by poskytovatel úvěru na základě tohoto dokladu např. prováděl posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Z předžalobní upomínky z 17.2.2025 a z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, ve spojení s potvrzením o odeslání datové zprávy z 17.2.2025, okresní soud zjistil, že dne 17.2.2025 žalobce žalovanému odeslal předžalobní upomínku a výzvu k vydání bezdůvodného obohacení.

10. Z níže uvedených listin okresní soud zjistil majetkové a finanční poměry žalované, a to zejména s ohledem na její závazky, příjmy a výdaje, jakož i na komunikaci s věřiteli a poskytovateli služeb. Z elektronického platebního rozkazu č.j. EPR číslo jednací z 20.2.2025 (ve spise na čl. 23 a následující) okresní soud zjistil, že dne 20.2.2025 byl vydán elektronický platební rozkaz, z něhož vyplývá existence závazku žalované (26 500 Kč). Z výzvy k úhradě – ukončené smlouvy z 29.4.2024 (ve spise na čl. 25) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky po ukončení smluvního vztahu (23 076,44 Kč). Z přehledu plateb po datu splatnosti (ve spise na čl. 26) a z e-mailové korespondence (ve spise na čl. 27) soud zjistil, že žalovaná měla potíže s úhradou závazků a komunikovala ohledně splátkového kalendáře. Z urgence zaplacení splátky z 20.1.2025 (ve spise na čl. 28 a následující) soud zjistil, že žalovaná byla opakovaně upomínána k úhradě dlužných částek. Z plánu záloh právnická osoba. z 25.7.2024 (ve spise na čl. 30) a z oznámení právnická osoba o výši záloh č. hodnota z 12.4.2024 (ve spise na čl. 31) soud zjistil, jaké pravidelné výdaje žalovaná hradí v souvislosti s bydlením (2 310 Kč + 5 700 Kč měsíčně). Z přípisu společnosti právnická osoba (ve spise na čl. 32–33), výzvy k vyjádření k návrhu smírného řešení sporu z 25.3.2025 (ve spise na čl. 34), e-mailové komunikace z 16.5.2025 (ve spise na čl. 35) a přípisu společnosti právnická osoba. (na čl. 36) soud zjistil, že žalovaná byla v kontaktu s více věřiteli a byla vyzývána k řešení svých závazků. Z výplatní pásky za období duben 2025 (ve spise na čl. 40) soud zjistil výši příjmu žalované za uvedené období (31 640 Kč).

11. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 30.5.2024 poskytl právní předchůdce žalobce žalované revolvingový úvěr ve výši 25 000 Kč, přičemž téhož dne byly vyhotoveny dvě úvěrové smlouvy – Smlouva o revolvingovém úvěru a Smlouva o uživatelském úvěru, které však žalovaná nepodepsala. Dne 20.1.2025 byla žalovaná urgována k zaplacení splátky, což svědčí o jejím prodlení se splácením. Dne 17.2.2025 žalobce žalované odeslal předžalobní upomínku a výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, přičemž téhož dne byla provedena platba ve výši 6 443 Kč. Dne 20.2.2025 byl vydán elektronický platební rozkaz č.j. EPR číslo jednací, kterým byl žalované přiznán dluh ve výši 26 500 Kč. Dne 29.4.2024 byla žalované zaslána výzva k úhradě částky 23 076,44 Kč po ukončení smluvního vztahu. Z přehledu plateb po datu splatnosti a z e-mailové korespondence dále vyplynulo, že žalovaná měla potíže s úhradou svých závazků a komunikovala ohledně splátkového kalendáře.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

14. Podle § 562 odst. 1 obč. zák. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

15. Podle § 561 odst. 1 obč. zák. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

17. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

18. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále také jen „eIDAS“) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

19. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

20. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

21. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

22. Předně je třeba uvést, že soud se neztotožnil s názorem žalobce, že by posouzení právního vztahu nebylo podstatné, jestliže se žalobce v řízení domáhá bezdůvodného obohacení, nikoliv plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Argumentace žalované, že žalobce neprokázal, že by poskytovatel úvěru řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, je významná z hlediska právního posouzení povahy tohoto nároku – tedy zda má být posuzován jako běžné bezdůvodné obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, nebo podle zvláštní úpravy v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Toto rozlišení má zásadní dopad i na určení okamžiku, od kterého žalobci případně vzniká nárok na zákonný úrok z prodlení. Odlišné je také posouzení lhůty k plnění – k tomu v podrobnostech viz níže.

23. Účastníku, který se k jednání nedostaví, ač řádně předvolán, soud poučení neposkytuje (poučení dle ust. § 118a o.s.ř. se poskytuje toliko při jednání). Potřebná poučení soud rovněž není oprávněn a povinen sdělovat účastníkovi jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, 550 s.). Nezúčastní-li se účastník nařízeného ústního jednání, vystavuje se riziku, že jej soud nebude moci upozornit na nedostatky ve splnění povinnosti tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1, písm. a), b) o.s.ř.)., této ochrany se tak účastník dobrovolně vzdává. Účastník není povinen se k jednání dostavit, předpokladem takového jeho postupu je však perfektní žaloba obsahující vylíčení všech skutkových okolností, což v daném případě splněno nebylo.

24. Jelikož se žalobce k nařízenému ústnímu jednání nedostavil, nebylo jej možné ani poučit a tom, že důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že poskytovatel úvěru řádně zjišťoval úvěruschopnost žadatele o úvěr neunáší.

25. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě, a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana. Jak již bylo uvedeno shora, k elektronické verzi Smlouvy o úvěru (jakož i dalších listin předkládaných v elektronické podobě) není připojen podpis žalovaného v elektronické podobě. Jestliže je do elektronické verze listiny poskytovatelem úvěru toliko vložen tzv. jedinečný kód (který mu byl zaslán žalovanou stranou např. prostřednictvím SMS zprávy), nejedná se o elektronický podpis, tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny (ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS).

26. I kdyby však žalobkyně prokázala uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě (a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana), žalobkyně v řízení neprokázala ani to, že by řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného.

27. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

28. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, nezabýval se ověřováním jeho příjmu, ani výdajů (nic takového žalobce v řízení neprokázal). Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

29. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

30. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

31. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z nesporného tvrzení účastníků řízení, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a doposud splatila celkovou částku 6 443 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 18 557 Kč, což žalovaná ostatně nerozporovala.

32. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (nikoliv do jednoho roku, jak se žalobce nesprávně domnívá).

33. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

34. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

35. V přezkoumávaném případě je žalobce netvrdil, že by došlo k dohodě o tom, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná s požadavkem žalobkyně na zaplacení bezdůvodného obohacení ve lhůtě stanovené žalobkyní nesouhlasila, a to s ohledem na své majetkové a finanční poměry. Soud tedy lhůtu k zaplacení bezdůvodného obohacení stanovilo tak, aby to odpovídalo možnostem spotřebitele, na základě zjištěných majetkových a finančních poměrů žalované (výrok ad I.).

36. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

37. Soud rozhodl, že žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává, a to výjimečně podle § 150 o. s. ř., neboť v dané věci shledal důvody hodné zvláštního zřetele. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný, avšak soud vzal v úvahu, že žaloba byla podána za situace, kdy žalovaná dluh uznávala, a mezi účastníky sporu existoval pouze nesoulad ohledně lhůty plnění, přičemž žalobce požadoval okamžité zaplacení celé dlužné částky, což neodpovídalo majetkovým a finančním poměrům žalované jako spotřebitele. Žalovaná se snažila s žalobcem dohodnout na realistickém splátkovém kalendáři, který by reflektoval její možnosti, avšak k dohodě nedošlo. Žalobce tedy svým postupem přispěl ke vzniku sporu (a vzniku zbytečných nákladů v řízení před soudem), ačkoliv věděl, že žalovaná dluh jako takový nezpochybňuje. Za těchto okolností soud dospěl k závěru, že by přiznání náhrady nákladů řízení žalobci bylo v rozporu se zásadou spravedlivého procesu, a proto s odkazem na § 150 o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok ad III.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).