12 C 8/2026

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 25 886,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 11 510 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 6.9.2025 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 13 998,99 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 11 510 Kč od 14.5.2025 do 5.9.2025, zákonného úroku z prodlení z částky 532,78 Kč od 14.5.2025 do zaplacení a částky 377,6 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 25 508,99 Kč představující dlužnou jistinu, poplatky a smluvní úrok ze spotřebitelského revolvingového úvěru uzavřeného dne 8.12.2024, dále zákonného úroku z prodlení z částky 12 042,78 Kč od 14.5.2025 do zaplacení, zaplacení smluvní pokuty ve výši 377,6 Kč za prodlení žalovaného v období od 11.2.2025 do 12.5.2025 a náhrady nákladů řízení; současně žalobce uvádí, že pakliže by soud nespatřoval důvodnost nároku ze smlouvy o úvěru, uplatňuje alespoň v rozsahu vyplacené jistiny nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jelikož žalovanému byla příslušná částka na jeho bankovní účet převedena a žalovaný ji nevrátil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Z bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (automatizovaného výpisu z interního systému), okresní soud zjistil, že že žalobkyně dne 8.12.2024 vyplatila žalovanému dvě samostatné částky ve výši 2 000 Kč a 2 000 Kč, dále že žalobkyně dne 12.1.2025 vyplatila žalovanému částku ve výši 7 510 Kč, a že všechny uvedené částky byly poukázány na bankovní účet žalovaného vedený u , právnická osoba, ., číslo , č. účtu, , pod variabilním symbolem , var. symbol, . Z uvedeného přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli okresní soud zjistil, že žalobkyně poukázala žalovanému celkem částku 11 510 Kč.

5. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 29.8.2025 okresní soud zjistil, že dne 29.8.2025 byla vyhotovena výzva označená jako „Výzva k úhradě před podáním žaloby“, adresovaná žalovanému na adresu jeho bydliště, v níž byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 26 014,65 Kč na bankovní účet žalobce pod variabilním symbolem , var. symbol, ve lhůtě tří dnů, a dále byl vyzván k úhradě částky 6 001 Kč na náklady právního zastoupení; z této výzvy okresní soud zjistil, že dne 29.8.2025 byla vyhotovena a žalovaný byl dne 29.8.2025 vyzván k zaplacení uvedené částky. Protože podle § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka obsahující tuto výzvu byla doručena třetí pracovní den po jejím odeslání, připadá třetí pracovní den na 3.9.2025. Lhůta k dobrovolnému splnění tří dnů začala běžet dnem následujícím po doručení, tedy 4.9.2025, a marně uplynula 6.9.2025, kdy se žalovaný ocitl v prodlení.

6. Z potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 2.9.2025 okresní soud zjistil, že dne 2.9.2025 bylo žalobcem prostřednictvím společnosti , právnická osoba, ., podáno u České pošty, s.p., doporučené psaní pod podacím číslem , hodnota, , adresované žalovanému na adresu jeho bydliště.

7. Z autorizace ověření totožnosti ze dne 8.12.2024 okresní soud zjistil, že dne 8.12.2024 byla vyhotovena listina označená jako „Autorizace ověření totožnosti“, z níž vyplývá, že totožnost žalovaného byla téhož dne ověřena a autorizována prostřednictvím služby BankID poskytované společností Bankovní identita, a.s.; z této listiny okresní soud zjistil, že dne 8.12.2024 bylo prostřednictvím služby BankID provedeno ověření identity žalovaného a že při tomto ověření byl jako protiúčet uveden bankovní účet žalovaného vedený u , právnická osoba, ., číslo , č. účtu, .

8. Z informací pro spotřebitele, smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Flexi Půjčka“ č. , hodnota, ze dne 8.12.2024, souhlasu se zpracováním osobních údajů účinného od 10.9.2024, listiny nazvané „Příloha: Předpis denních splátek“, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru ve vztahu k revolvingovému úvěru „Flexi Půjčka“, všeobecných obchodních podmínek účinných od 27.5.2024, dalšího souhlasu se zpracováním osobních údajů účinného od 10.9.2024, listiny nazvané „BankID výpis“, výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, ., metodiky posouzení úvěruschopnosti, emailové korespondence ze dne 13.5.2025 mezi adresami , e-mail, a , e-mail, a listiny nazvané „Identifikované příjmy“ okresní soud neučinil žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc, a to z důvodu jejich nevěrohodnosti či nadbytečnosti, jelikož tyto listiny nejsou podepsány účastníkem (k žalobcem tvrzenému elektronickému podpisu viz níže) případně nejsou pro právní posouzení věci relevantní, neboť není třeba zkoumat postup poskytovatele úvěru při posuzování úvěruschopnosti za situace, kdy smlouva byla pro nedostatek písemné formy neplatná. Soud proto z těchto listin ničeho nezjistil, neboť rozhodnutí se opírá o právní názor vyjádřený níže.

9. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

10. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že totožnost žalovaného byla dne 8. 12. 2024 ověřena prostřednictvím služby BankID, a žalobkyně téhož dne poukázala na bankovní účet žalovaného vedený u , právnická osoba, ., částky 2 000 Kč a 2 000 Kč; následně dne 12. 1. 2025 poukázala žalobkyně na tentýž účet žalovaného další částku 7 510 Kč, takže žalovanému bylo celkem vyplaceno 11 510 Kč. Dále soud zjistil, že dne 29. 8. 2025 byla vyhotovena výzva adresovaná žalovanému, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě částky 26 014,65 Kč a k úhradě nákladů právního zastoupení ve výši 6 001 Kč, přičemž fikcí podle § 573 občanského zákoníku byla tato písemnost doručena dne 3. 9. 2025 a žalovaný se dostal do prodlení dne 6. 9. 2025. Soud dále zjistil, že dne 2. 9. 2025 byla žalobkyní podána doporučená zásilka adresovaná žalovanému na jeho bydliště.

11. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 562 odst. 1 obč. zák. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

13. Podle § 561 odst. 1 obč. zák. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

14. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

15. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

16. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále také jen „eIDAS“) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

17. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

18. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

19. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě, a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana. Jak již bylo uvedeno shora, k elektronické verzi Smlouvy o úvěru (jakož i dalších listin předkládaných v elektronické podobě) není připojen podpis žalovaného v elektronické podobě. Jestliže je do elektronické verze listiny poskytovatelem úvěru toliko vložen tzv. jedinečný kód (který mu byl zaslán žalovanou stranou např. prostřednictvím SMS zprávy), nejedná se o elektronický podpis, tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny (ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS).

20. I kdyby však žalobkyně prokázala uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě (a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana), žalobkyně v řízení neprokázala ani to, že by řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného.

21. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

22. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil a neprokazoval, že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 11 510 Kč. Žalovaný dle žalobkyně doposud nesplatil žádnou částku. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 11 510 Kč.

24. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

27. V přezkoumávaném případě je spotřebitel procesně neaktivní, ničeho o svých poměrech ani o možnostech a schopnostech nevrátit jistinu bez zbytečného odkladu netvrdí. Pokud tedy žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele ze dne 29. 8. 2025, která mu byla řádně odeslána doporučeně téhož dne a doručena nejpozději dne 3. 9. 2025 (§ 573 obč. zák.), a dne 6. 9. 2025 marně uplynula lhůta, která byla žalovanému ke splnění jeho dluhu poskytnuta, dostal se žalovaný dne 6. 9. 2025 s jeho zaplacením do prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zákonných úroků z prodlení od 6. 9. 2025 do zaplacení oprávněně (výrok ad I.).

28. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalovanému, který byl v řízení z větší části úspěšný, doposud žádné náklady řízení nevznikly (výrok ad III.).