12 C 80/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 63.438,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10.543 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.543 Kč od 12. 2. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 36.833,08 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31.615,08 Kč od 12. 2. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.218 Kč od 25. 3. 2020 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 16.062,23 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 47.376,08 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 16.062,23 Kč z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 163.543 Kč. Žalovaná nedostála svému závazku vrátit věřiteli částku sjednanou ve smlouvě.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradila. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalované na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10).

3. Zásilky soudu si žalovaná v místě trvalého pobytu nepřevzala. Soud se při úvahách, zda žalovanému v této věci ustanovit opatrovníka pro řízení opíral nejen o platnou právní úpravu (ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu), aktuální judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1670/2015 ze dne 27. 1. 2016, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 80/2012 ze dne 30. 5. 2012, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3176/2016 ze dne 1. 8. 2016) ale vzal v úvahu i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1308/2010 a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011, z něhož cituje následující:„ …konečně si Ústavní soud nemůže odpustit vyjádření údivu nad přístupem vedlejších účastníků, kteří se mohli dovolávat principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a výší náhrady nákladů, jak popsáno v bodu 31, avšak jen a výhradně ku své škodě neaktualizovali údaje o svém trvalém pobytu, anebo nevyužili možnosti dané jim ustanovením § 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, a na písemnou žádost si nenechali v evidenci obyvatel vést též údaj o adrese, na kterou jim mají být doručovány písemnosti. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů.“ 4. Soud nařídil ve věci jednání na den datum. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v její nepřítomnosti.

5. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela dne datum s žalovanou Smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), jejímž předmětem bylo financování nákupu zboží, a to osobního automobilu tovární značky MERCEDES příjmení třída (anonymizováno) Diesel - anonymizována dvě slova, VIN kód, rok výroby rok, kdy žalobkyně byla v této souvislosti zastoupena dodavatelem, právnická osoba anonymizováno, dle smlouvy o obchodním zastoupení číslo uzavřené dne datum. Nedílnou součást Smlouvy tvoří Obchodní podmínky číslo příjmení ze dne datum a Sazebník poplatků. Žalobkyně na základě Smlouvy poskytla dne datum žalované k rukám dodavatele úvěr ve výši 163.543 Kč, žalovaná se zavázala uhradit poskytnutý úvěr včetně sjednaného příslušenství (celkovou částku 427.176 Kč) v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 5.933 Kč, splatných vždy k 13. dni kalendářního měsíce. Smluvní úrok z úvěru činil 15,74 % ročně, RPSN 36,73 % (shodná tvrzení účastníků, úvěrová smlouva číslo, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru číslo, úvěrové podmínky ze dne datum, potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru, předpis splátek, smlouva o obchodním zastoupení číslo).

6. Dále bylo prokázáno, že žalovaná neuhradila splátku úvěru č. 1 splatnou dne 13. 9. 2019, proto žalobkyně využila svého oprávnění vyplývajícího z bodu 5.3 úvěrových podmínek, úvěr prohlásila za splatný k datu 14. 1. 2020 a vyzvala žalovanou k úhradě všech závazků ze Smlouvy vyplývajících. Dlužná částka nárokovaná žalobkyní v celkové výši 188.926,08 Kč sestávala z neuhrazených, ale splatných splátek do dne ukončení Smlouvy ve výši 29.665 Kč (5 dlužných splátek za období od 13. 9. 2019 do 13. 1. 2020), z jistiny ve výši 156.464,08 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 502 Kč, poplatků za upomínky ve výši 300 Kč (poplatek za odeslání upomínky činí dle Sazebníku 150 Kč, přičemž byly odeslány dvě upomínky), účelně vynaložených nákladů za oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč dle Sazebníku, smluvní pokuty za prodlení s úhradou dlužných splátek ve výši 602 Kč a smluvní pokutu za prodlení s úhradou v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši 1.193 Kč (dle bodu 5.5 úvěrových podmínek). Dle bodu 2.14 Smlouvy došlo následně k odebrání předmětu financování, a to na náklady žalované. Faktura za zabavení vozu byla vystavena na částku 6.050 Kč. Žalovaná ani po zabavení vozidla ničeho neuhradila, žalobkyně proto využila svého práva dle bodu 2.15 Smlouvy a rozhodla o uspokojení své pohledávku z výtěžku odprodeje vozidla. Prodej předmětu financování realizovala žalobkyně prostřednictvím právnická osoba anonymizována dvě slova na základě komisionářské smlouvy ze dne datum, a to za provizi v částce 5.203 Kč. Předmět financování byl prodán za 153.000 Kč (shodná tvrzení účastníků, úvěrová smlouva číslo, úvěrové podmínky ze dne datum, přehled plateb pro smlouvu číslo, mandátní smlouva ze dne datum, dodatek číslo k mandátní smlouvě ze dne datum, dodatek číslo k mandátní smlouvě ze dne datum, faktura – daňový doklad ze dne datum, komisionářská smlouva ze dne datum, spisová obálka, protokol o stavu vozidla, úvěrové smlouvy - zabaveno - hromadná faktura číslo, kupní smlouva číslo, dodací list číslo, faktura z datum, výpis z účtu datum, zesplatnění pohledávky ze dne datum včetně dodejky, tabulka k prodaným vozům – hromadná faktura číslo vystavená datum, splatná 3. 4. 2020, dodejka verte, sledování zásilek Česká pošta, vývoj úroků z prodlení pro jistinu, faktura – daňový doklad spisová značka z datum rozhodnutí, spisová značka z datum rozhodnutí, spisová značka z datum rozhodnutí).

7. Bylo také prokázáno, že žalobkyně u soudu uplatnila pohledávku ve výši 47.376,08 Kč, která sestává z jistiny ve výši 42.158,08 Kč, přefakturace dopojištění vozidla ve výši 15 Kč a přefakturace provize za prodej vozidla 5.203 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 42.158,08 Kč od 12. 2. 2020 do zaplacení a z částky 5.218 Kč od 25. 3. 2020 do zaplacení. Dále pak nárokovala smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 42.158,08 Kč od 12. 2. 2020 do dne podání žaloby v částce 16.062,23 Kč. Žalovaná pohledávku neuhradila ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem datum (shodná tvrzení účastníků, úvěrová smlouva číslo úvěrové podmínky ze dne datum, předžalobní upomínka ze dne datum, informace o zásilce).

8. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, které jsou mu dostupné z titulu postavení žalobkyně jako nebankovní instituce nebo z její účasti v zájmových sdruženích, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů. V neposlední řadě žalobkyně vychází také z historických informací o spotřebiteli za celou právnická osoba Žalobkyně takto zjistila, že žalovaná nemá žádné další dluhy mimo žalobkyni, v Registru rizikových subjektů nezjistila o žalované žádné negativní informace, proti žalované nebylo zahájeno insolvenční řízení, na její majetek nebyla vedena žádná exekuce. Při uzavírání smlouvy o úvěru pak žalovaná uvedla příjem ve výši 18.000 Kč na pozici administrativní pracovník u zaměstnavatele územní celek, dále pak měsíční příjem domácnosti ve výši 53.000 Kč. Jde-li o výdaje žalované, k těmto uvedla ve smlouvě o úvěru, že náklady na bydlení činí 0 Kč, splátky dalších úvěrů 5.500 Kč, ostatní výdaje 0 Kč a platby spoření 0 Kč. Jelikož žalovaná dále uvedla, že je svobodná a bezdětná, byla do ostatních výdajů započtena částka 3.410 Kč jako životní minimum. Tvrzení žalobkyně nebylo doloženo důkazními návrhy. U jednání soudu žalobkyně doplnila, že k prověřování úvěruschopnosti žalované nemá žádná další tvrzení ani důkazy.

9. Soud má za prokázáno, že ve Smlouvě o úvěru žalovaná uváděla výši čistého příjmu 18.000 Kč měsíčně, celkový příjem domácnosti 53.000 Kč, výdaje pak pouze na splátky ostatních úvěrů ve výši 5.500 Kč.

10. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 16. Dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle ustanovení § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:

19. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 163.543 Kč a dlužník (žalovaná) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit poplatky stanovené smlouvou, celkově se žalovaná zavázala uhradit částku 427.176 Kč. Žalovaná však porušila ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči žalobkyni nehradila řádně, nezaplatila ničeho, přičemž na úhradu úvěru byl použit výtěžek prodeje předmětu financování ve výši 153.000 Kč. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila a nárokovala kromě částky vyplývající ze Smlouvy i vzniklé sankce.

20. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., což je zřejmé i z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS). V tomto směru se soud opírá dlouhodobě o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, které se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak nadále vychází ze závěru, že neplatnost smlouvy je v případě nepřezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nutné považovat za absolutní. Pokud jde o samotný přezkum úvěruschopnosti, pak podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v nálezu III. ÚS 4129/18.

21. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z informací získaných nezávisle na žalované, a to z veřejných i neveřejných registrů. Z textu úvěrové smlouvy je zřejmé, že žalobkyně disponovala pouze údajem o příjmu žalované, jak ho uvedla samotná žalovaná. Žalobkyní nebylo zjišťováno a ověřováno, jaké jsou konkrétní sociální a majetkové poměry žalované. Povinnost prošetřit poměry dlužníka přitom ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěruschopnost žalované žalobkyně neprověřila, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

22. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018-66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012“ 23. Na základě neplatného právního jednání bylo žalované ze strany žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 163.543 Kč, uhrazeno bylo z výtěžku prodeje předmětu financování 153.000 Kč. Žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (žalobkyni vzniká nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Výše poskytnuté jistiny činila po odečtení zaplacené částky 10.543 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 36.833,08 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31.615,08 Kč od 12. 2. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.218 Kč od 25. 3. 2020 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 16.062,23 Kč, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky požadované na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou.

24. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 10.543 Kč, a to v návaznosti na oznámení o zesplatnění úvěru, kterým byla žalovaná vyzvána k úhradě celého dluhu do 11. 2. 2020. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky.

25. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž přihlédl ke skutečnosti, že procesně úspěšnější žalované v řízení náklady prokazatelně nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).