12 C 81/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky žaloba o určení vlastnického práva

I. Žaloba s návrhem, aby soud určil, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí vedených na LV č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , tj. rodinný dům čp. , číslo popisné, a st. , hodnota, , a ideální poloviny nemovitosti zapsané na LV č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , tj. pozemek pp. č. , hodnota, se všemi právy a povinnostmi, součástmi a příslušenstvím, vedených v katastru nemovitostí pro obec , adresa, a k.ú. , adresa, , u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované k rukám její právní zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 13 442,80 Kč.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně po žalované domáhala určení, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí vedených na LV č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , tj. rodinný dům čp. , číslo popisné, a st. , hodnota, , a ideální poloviny nemovitosti zapsané na LV č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , tj. pozemek pp. č. , hodnota, se všemi právy a povinnostmi, součástmi a příslušenstvím, vedených v katastru nemovitostí pro obec , adresa, a k.ú. , adresa, , u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Žalobkyně přednesla, že dne 11.8.2011 byla uzavřena darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene, a to formou notářského zápisu. Naléhavý právní zájem na určovací žalobě žalobkyně odvozuje od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2002, sp.zn. 20 Cdo 537/2001. Přibližně od poloviny roku 2023 se žalovaná vůči žalobkyni chová v rozporu s dobrými mravy a z uvedeného důvodu se v souladu s ust. § 630 obč. zák. domáhá vrácení daru. V polovině roku 2023 žalobkyně po žalované jako její matka požadovala, aby jí poskytla pomoc v nemoci, neboť se nebyla schopna o sebe postarat, žalovaná na její žádost uvedla, že o žalobkyni nemá žádný zájem a bylo by lepší, kdyby žalobkyně umřela, aby nemovitost mohla prodat. Žalobkyně považuje chování žalované za velmi neuctivé a hrubé, kdy musí žít s pocitem, že její dcera čeká jen na její smrt. Dne 5.1.2024 žalobkyně přípisem oznámila žalované, že odstupuje od darovací smlouvy z důvodu, že se k ní žalovaná chová zavrženíhodným způsobem v rozporu s dobrými mravy. Tento přípis byl žalované doručen dne 12.1.2024, nicméně žalovaná na něj nikterak nereagovala.

2. Žalovaná k žalobě přednesla, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Žalovaná dále přednesla, že žije trvale s dvěma nezletilými dětmi ve Spolkové republice Německo, kde i pracuje. Do České republiky jezdí pouze 1x ročně a tak tomu bylo i v roce 2003, kdy došlo k darování nemovitosti. Žalovaná rovněž uvedla, že do roku 2016 probíhal vztah mezi žalobkyní a žalovanou dobře. Žalovaná během léta vždy pobývala v České republice a opakovaně zvala žalobkyni, aby za níé přijela do Německa, ale ta nikdy nepřijela, a to na svatbu žalované. Kontakt vždy musela iniciovat žalovaná, žalobkyně ji nikdy nezavolala. V roce 2016 spáchal sebevraždu manžel žalované a ani tehdy za ní žalobkyně do Německa nepřijela, přestože jí žalovaná prosila, že by potřebovala pomoc s péčí o děti. Od té doby došlo ke zhoršení vztahů mezi žalobkyní a žalovanou, žalovaná přerušila kontakt se žalobkyní, nyní na sebe ani nemají telefonický kontakt. Žalovaná má zájem se stýkat se svojí matkou, nicméně ta k tomu neposkytuje součinnost.

3. Žalovaná dále odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.10.2015, sp.zn. 33 Cdo 3438/2015, dle kterého je k platnosti právního úkonu dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům jeho rodiny. Takové vymezení však v daném případě odvolání daru (resp. odstoupení od darovací smlouvy) ze dne 5.1.2024 postrádá a je tudíž neplatné. Konkrétní specifikaci skutku neobsahuje ani žaloba. Nadto, v roce 2023 žalovaná ze zdravotních důvodů do České republiky vůbec nepřijela, jelikož sama byla nemocná, podstoupila operaci a následný pobyt v lázních. Žalovaná se dozvěděla o tom, že je žalobkyně nemocná od bývalé švagrové, volala do nemocnice, aby se informovala ohledně zdravotního stavu žalobkyně, nicméně poté, co žalobkyně zjistila, že žalovaná do nemocnice telefonovala, zakázala, aby byly žalované sdělovány další informace o jejím zdravotním stavu. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl a přiznal ji náhradu nákladů řízení.

4. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

5. Účastníci učinili nesporným, že dne 11.8.2011 byla uzavřena darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene, a to formou notářského zápisu, na jejímž základě žalobkyně darovala žalované nemovitosti vedené na LV č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , tj. rodinný dům čp. , číslo popisné, a st. , hodnota, , a ideální polovinu nemovitosti zapsané na LV č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , tj. pozemek pp. č. , hodnota, , vedené v katastru nemovitostí pro obec , adresa, a k.ú. , adresa, , u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Současně byla uzavřena i smlouva o zřízení věcného břemene ve prospěch žalobkyně. V současnosti je vlastníkem darovaných nemovitostí zapsaným v katastru nemovitostí žalovaná (tato nesporná skutková tvrzení prokazuje i kopie notářského zápisu , spisová značka, ze dne 11.8.2011 ve spise na č.l. 5 a následující, informace o pozemku výtisky z internetu k pozemku stavební parcela , hodnota, , v k.ú. , adresa, , obec , adresa, č. LV , hodnota, a k pozemku parcelní číslo , hodnota, obec , adresa, , k.ú. , adresa, č. LV , hodnota, ).

6. Z kopie přípisu ve věci: „Odvolání daru pro nevděk Odstoupení od darovací smlouvy“ ze dne 5.1.2024, ve spise na č.l. 7, ve spojení s dodejkou na druhé straně, okresní soud zjistil, že dne 5.1.2024 žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce odeslala žalované přípis ve věci „Odvolání daru pro nevděk Odstoupení od darovací smlouvy“, ve kterém uvádí, že v souladu s ust. § 2072 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, odstupuje od darovací smlouvy a zároveň odvolává dar pro nevděk, a to z důvodu, že se obdarovaná chová vůči její osobě zavrženíhodným způsobem v rozporu s dobrými mravy.

7. Z kopie listiny: přípis ze dne 20.2.2024 ve věci Výzva paní , Jméno žalované, před podáním trestního oznámení, okresní soud neučinil žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc, jestliže součástí skutkových tvrzení nebylo, že by se žalovaná dožadovala po panu , jméno FO, (bratr žalobkyně) odstranění nepovolené přístavby předmětné nemovitosti (a že by v tomto bylo spatřováno závadné chování žalované). Nelze však neuvést, že je věcí žalované, aby hájila svá práva a v této souvislosti se obracela na příslušné státní orgány (včetně orgánů činných v trestním řízení), zrovna tak jako i žalobkyně hájí svá práva prostřednictvím příslušných státních orgánů (v daném případě soudů). V takovém chování lze stěží spatřovat rozpor s dobrými mravy.

8. Návrh na doplnění dokazování vyžádáním si kompletní zdravotnické dokumentace žalobkyně z , právnická osoba, , z , právnická osoba, , případně z , právnická osoba, , dále výslechem svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, a dále výslechem svědků manželů , jméno FO, , , jméno FO, a účastnickým výslechem žalobkyně soud považoval za nadbytečný (a to i s ohledem na níže uvedený právní názor), když skutkový stav byl dostatečně zjištěn z předložených listinných důkazů a z tohoto důvodu soud návrh na provedení těchto důkazů zamítl.

9. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

10. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 11.8.2011 byla uzavřena darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene, a to formou notářského zápisu, na jejímž základě žalobkyně darovala žalované nemovitosti vedené na LV č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , tj. rodinný dům čp. , číslo popisné, a st. , hodnota, , a ideální polovinu nemovitosti zapsané na LV č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , tj. pozemek pp. č. , hodnota, , vedené v katastru nemovitostí pro obec , adresa, a k.ú. , adresa, , u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Současně byla uzavřena i smlouva o zřízení věcného břemene ve prospěch žalobkyně. V současnosti je vlastníkem darovaných nemovitostí zapsaným v katastru nemovitostí žalovaná. Dne 5.1.2024 žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce odeslala žalované přípis ve věci „Odvolání daru pro nevděk Odstoupení od darovací smlouvy“, ve kterém uvádí, že v souladu s ust. § 2072 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, odstupuje od darovací smlouvy a zároveň odvolává dar pro nevděk, a to z důvodu, že se obdarovaná chová vůči její osobě zavrženíhodným způsobem v rozporu s dobrými mravy.

11. Protože se v dané věci jednalo o porušení práv a povinností z porušení smlouvy, jež měla být uzavřena před 1. 1. 2014, postupoval soud podle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na základě čehož aplikoval úpravu účinnou do 31. 12. 2013, tedy zejména zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Soud v této souvislosti odkazuje např. i na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.3.2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, dle kterého byla-li darovací smlouva uzavřena před 1.1.2014, je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále také jen „obč. zák.“), i když k „nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po 1.1.2014.

12. Podle ust. § 630 obč. zák. dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

13. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29.10.2015, sp.zn. 33 Cdo 3438/2015, uvedl, že již v mnoha svých rozhodnutích vysvětlil, že v řízení o určení vlastnictví ke dříve darované věci, které je důsledkem naplnění dispozice právní normy podle § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“), soud svým rozhodnutím pouze deklaruje vznik a zánik práv a povinností dárce a obdarovaného ke dni doručení kvalifikované výzvy. K platnosti právního úkonu dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům jeho rodiny. Jen tak, při současném splnění zákonných předpokladů podle § 630 obč. zák., nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví ex nunc, tj. okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Jednostranný hmotněprávní úkon směřující k vrácení daru může být obsažen – jako je tomu i v souzené věci – v žalobě; v takovém případě (za splnění zákonných předpokladů podle § 630 obč. zák.) nastanou jeho účinky okamžikem doručeni žaloby obdarovanému. Označením (identifikací) závadného chování obdarovaného vůči dárci ve výzvě k vrácení daru, případně v žalobě, je dán okruh sporných skutečností, které jsou předmětem dokazování. Chování, pro které dárce obdarovaného nevyzval k vrácení daru, je z hlediska opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku právně irelevantní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1620/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3643/2012).

14. Předmětem tohoto řízení je žaloba na určení dle ust. § 80 písm. c) o.s.ř., mezi jejíž základní předpoklad úspěšnosti patří tvrzení a prokázání naléhavého právní zájmu na určení, zda tu právo či právní vztah je či není. Judikatura soudů je jednotná v tom, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém je účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Existence naléhavého právního zájmu na žádaném určení, a proto i nutnost v konkrétním návrhu tvrdit a dokázat skutečnosti, z nichž vyplývá jeho existence, je u určovacího návrhu jednou z nezbytných podmínek toho, aby se soud mohl žalobou meritorně zabývat. Určovací žaloba podle § 80 písm. c) o.s.ř. je preventivního charakteru a má místo tam, kde je možné její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k příslušné nápravě nelze dospět jinak, nebo když účinněji než jiné procesní prostředky vystihuje obsah a povahu daného právního vztahu. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou, aby na určení práva nebo právního vztahu byl naléhavý právní zájem. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani splněna podmínka naléhavého právního zájmu. Přitom platí, že takový závěr se neváže pouze k určovací žalobě jako takové, ale je logicky podmíněn též tím, z jakých konkrétních právních poměrů žalobce vychází a jakého konkrétního určení se domáhá.

15. Soud předně dospěl k závěru, že v daném případě zde na straně žalobkyně skutečně existuje naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k předmětným nemovitostem, jestliže bez příslušného rozsudku nemůže být provedena případná změna v katastru nemovitostí.

16. V posuzovaném případě žalobkyně (dárkyně) vyzvala žalovanou (obdarovanou) k vrácení daru přípisem ze dne 5.1.2024, ve kterém žalobkyně žádné konkrétní závadné chování žalované neuvedla („chování obdarované vůči osobě žalobkyně zavrženíhodným způsobem v rozporu s dobrými mravy“ není označením/identifikací závadného chování).

17. K námitce žalované je třeba uvést, že je vcelku nepodstatné, zda žalobkyně (prostřednictvím svého právního zástupce) uvedla v písemnosti nesprávnou právní úpravu, podle které je právní úkon učiněn s tím, že je chybně uvedeno ust. § 2072 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (tzv. nový občanský zákoník), namísto správného ust. § 630 zákona č. 40/1964 Sb. (tzv. starý občanský zákoník). I z takové výzvy lze patrně z kontextu dovodit, že se jedná o právní úkon dárce směřujícího k vrácení daru v souladu s ust. § 630 zákona č. 40/1964 Sb. (jakkoliv je ve výzvě zmatečně uvedeno, že se má jednat o odvolání daru a současně i o odstoupení od smlouvy, což bylo v obecné rovině upraveno v ust. § 48 zákona č. 40/1964 Sb.).

18. Jednostranný hmotněprávní úkon směřující k vrácení daru není v posuzovaném případě obsažen ani v žalobě. Žalobkyně sice v rámci vylíčení skutkových tvrzení v žalobě uvedla, že „přibližně v polovině roku 2023 po žalované její matka výslovně požadovala, aby jí poskytla pomoc v nemoci, neboť nebyla schopna se o sebe postarat sama, žalovaná na žádost uvedla, že nemá o žalobkyni žádný zájem a výslovně uvedla, že by bylo lepší, kdyby žalobkyně umřela, aby mohla nemovitost prodat“, prosté vylíčení skutkových tvrzení v žalobě však nelze považovat za výzvu k vrácení daru. Lze tedy uzavřít, že jednostranný hmotněprávní úkon směřující k vrácení daru není v daném případě obsažen ani v žalobě. Oprávněné jsou i námitky žalované, že ani toto vymezení závadného chování není příliš konkrétní, tj. není zřejmé kdy přesně k němu mělo dojít, na jakém místě, jakým způsobem (např. telefonicky či osobně), a zejména jaká konkrétní pomoc měla být požadována. V každém případě, ani pro takto (byť obecně) popsaná jednání (tj. neposkytnutí pomoci ve stáří a výrok, že žalovaná nemá o žalobkyni žádný zájem a bylo by lepší, kdyby žalobkyně umřela, aby žalovaná mohla nemovitost prodat), dárce obdarovaného nevyzval k vrácení daru a takové jednání je tudíž z hlediska opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku právně irelevantní (k tomu viz shora citovaná usnesení Nejvyššího soudu České republiky).

19. Jestliže soud dospěl k závěru, že zasláním přípisu ze dne 5.1.2024 zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví ex nunc, nenastaly, nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout (výrok ad. I.).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 442,80 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1x první porada s klientem včetně přípravy a převzetí zastoupení, 1x písemné podání soudu, týkající se věci samé – tj. sepis vyjádření k žalobě, 1x účast na jednání před soudem dne 12. 9. 2024), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 12. 9. 2024 náhrada 909,75 Kč za 68 ujetých km v částce 509,75 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 109,75 Kč ve výši 2 333,05 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení představuje částku 13 442,80 Kč (výrok ad. II.).