13 C 1/2026

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Světlíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 34 110,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 5. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 031,61 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 31. 1. 2024 do 4. 3. 2024 a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 5. 3. 2024, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 203 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 5. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 907,10 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 411,17 Kč a nadále běžícím ve výši 29,04 % ročně z částky 18 034,83 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 208,70 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 208,70 Kč od 30. 1. 2021 do 4. 3. 2024 a úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 3 208,70 Kč od 5. 3. 2024, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky v celkové výši 34 110,10 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. až IV. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) jednak smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 5. 9. 2022. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. Žalovaná od smlouvy odstoupila a na základě této skutečnosti byla žalovaná povinna vrátit právní předchůdkyni žalobkyně nejpozději do 30 dnů od odstoupení smlouvy celou dlužnou jistinu ve výši 6 000 Kč. Žalovaná však jistinu nevrátila včas, čímž porušila své závazky, a tak je povinna rovněž zaplatit zákonný úrok z prodlení z nevrácené jistiny, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty 30 dnů od odstoupení od smlouvy do úplného zaplacení. Žalovaná uhradila pouze částku ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalované z titulu nesplacené zápůjčky úhrady částky 5 000 Kč na jistině, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 031,67 Kč a nadále běžícího ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 31. 1. 2024 do zaplacení. A jednak žalobkyně tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 24. 7. 2022. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 17 453 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 11 944 Kč s úrokovou sazbou ve výši 69 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 009 Kč. Celkovou částku ve výši 40 453 Kč odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 15měsíčních splátkách po 2 697 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 10. 2023 ve výši 2 695 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku ve výši 10 797 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalované z titulu nesplacené zápůjčky úhrady částky 18 034,83 Kč na jistině, na dlužném poplatku 11 075,27 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 1 411,17 Kč a nadále běžícího ve výši 29,04 % ročně z částky 18 034,83 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 3 208,70 Kč a nadále běžícího ve výši 15 % ročně z částky 18 034,83 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh již ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 9. 2022 bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou tuto smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka 6 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se spotřebitelským úvěrem ve výši 4 521 Kč. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 10 521 Kč v 45týdenních splátkách po 234 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena ve výši 225 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky. Dále žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 24. 7. 2022, na základě které byla žalované poskytnuta částka 23 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se spotřebitelským úvěrem ve výši 17 453 Kč. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 40 453 Kč v 15měsíčních splátkách po 2 697 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 10. 2023 ve výši 2 695 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky.

5. Z tabulky umoření ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na dlužnou částku dne 9. 3. 2023 1 000 Kč, a dále z tabulky umoření ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na dlužnou částku 10 797 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 18. 11. 2022.

6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr zpracované pro žalovanou vyplněné dne 5. 9. 2022 (požadovaná výše spotřebitelského úvěru byla 10 000 Kč) má soud za prokázané, že si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, rodinném stavu, příjmech a výdajích. Žalovaná uvedla, že je v invalidním důchodu s měsíčním čistým příjmem 6 206 Kč a dalším čistým příjmem domácnosti 30 000 Kč. Žalovaná je vdaná a bydlí v nájemním bytě. Odhadované výdaje žalované mají činit 3 000 Kč měsíčně a 2 697 Kč hradí na interní splátky. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr zpracované pro žalovanou vyplněné dne 24. 7. 2022 (požadovaná výše spotřebitelského úvěru byla 20 000 Kč) má soud za prokázané, že si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, rodinném stavu, příjmech a výdajích. Žalovaná uvedla, že je v invalidním důchodu s měsíčním čistým příjmem 6 147 Kč a dalším čistým příjmem domácnosti 30 000 Kč. Žalovaná je vdaná a bydlí v nájemním bytě. Odhadované výdaje žalované mají činit 3 000 Kč měsíčně a 2 309 Kč hradí na interní splátky.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 a přílohy ke smlouvě – seznam postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 29. 1. 2024, který byl odeslán 20. 2. 2024. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky ve výši 45 021,94 Kč, a to do deseti dnů ode dne doručení předmětné výzvy.

8. Z výzvy k plnění ze dne 1. 10. 2025 a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.

9. Z jiných, než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

10. Na podkladě takto provedených listin následně soud dospěl k závěru o skutkové skutkovém stavu věci, a to že právní předchůdkyně žalobkyně žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, poskytla částku ve výši 6 000 Kč v hotovosti, dne 5. 9. 2022. Žalovaná i přes zaslanou předžalobní upomínku, žalobkyni uhradila pouze 1 000 Kč a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení. Dále právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, částku ve výši 23 000 Kč v hotovosti, a to dne 24. 7. 2022. Žalovaná i přes zaslanou předžalobní upomínku, žalobkyni uhradila pouze 10 797 Kč a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

11. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.‘‘), dle kterého platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta prvá).

15. Podle § 75 ZoSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“17. Podle § 78 ZoSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

19. Podle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

23. Podle § 1968 věta prvá o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření ani jedné ze smluv, neboť úvěrující je povinen ve smyslu ZoSÚ s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé nahlížení do příslušných registrů či spoléhání se jen na žadatelem sdělené informace, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovanými §§ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila důkladně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a její objektivní možnost daný úvěr splatit. Žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalované, nicméně žádným způsobem se nezabývala jakýmikoliv jejími příjmy či výdaji a vycházela jen z tvrzení žalované v zákaznických kartách podepsaných žalovanou, a to na požadovanou částku spotřebitelského úvěru v prvním případě na částku 10 000 Kč a ve druhém případě na částku 20 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené ve smlouvách, tj. že jí uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jí uvedené údaje ověřovat. V zákaznických kartách je uvedeno, že žalovaná pobírá invalidní důchod s čistým příjmem 6 147 Kč – 6 206 Kč měsíčně. Dále žalovaná uvedla, že další čistý příjem domácnosti činí 30 000 Kč měsíčně (aniž by žalobkyně zkoumala, čí příjem to je a co z něj je povinen hradit). Uvedené skutečnosti si právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit příslušnými důkazy, nicméně tyto žalobkyně soudu nedoložila. Dále je v kartách uvedeno, že žalovaná má odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč měsíčně, není zde však uvedeno, za co konkrétně. Nicméně žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu. Je tedy zřejmé, že její měsíční výdaje musí být daleko vyšší, když se nájmy pohybují v řádu desítek tisíc. Navíc je zřejmé, že žalovaná musí mít další náklady spojené s běžným životem, tedy za jídlo, dopravu atd. Měsíční náklady na živobytí žalované, jak s nimi kalkulovala právní předchůdkyně žalobkyně, zcela neodpovídají současné době. Nad to soud podotýká, že právní předchůdkyně žalovanou nelustrovala například v žádném registru dlužníků. Soud tak má za to, že žalobkyně sice nějakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, nicméně tuto vyhodnotila zcela nedostatečně, bez dostatečné míry pečlivosti a tedy nesprávně. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 9. 2022 a č. , hodnota, ze dne 24. 7. 2022 jsou neplatné.

26. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného bohacení. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti částku ve výši 6 000 Kč, z níž však žalovaná, i přes písemné výzvy žalobkyně, do dnešního dne uhradila pouze 1 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku dosud zcela nezaplatila a dostala se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu, má tak žalobkyně vedle práva na zaplacení dlužné částky, i právo na zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky (tj. od 5. 3. 2024, neboť výzvou ze dne 29. 1. 2024, odeslanou na adresu žalované dne 20. 2. 2024 žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu a stanovila jí k tomu lhůtu 10 dní od obdržení výzvy) do zaplacení s tím, že soud vycházel z domněnky doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb třetí pracovní den po odeslání ve smyslu § 573 o.z. Soud má dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti částku ve výši 23 000 Kč, z níž však žalovaná, i přes písemné výzvy žalobkyně, do dnešního dne uhradila pouze 10 797 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku dosud zcela nezaplatila a dostala se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu, má tak žalobkyně vedle práva na zaplacení dlužné částky, i právo na zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky (tj. od 5. 3. 2024, neboť výzvou ze dne 29. 1. 2024, odeslanou na adresu žalované dne 20. 2. 2024 žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu a stanovila jí k tomu lhůtu 10 dní od obdržení výzvy) do zaplacení s tím, že soud vycházel z domněnky doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb třetí pracovní den po odeslání ve smyslu § 573 o.z. Lhůtu k plnění pak soud stanovil, v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. neboť neshledal důvody pro postup jiný (výrok I. a III. tohoto rozsudku).

27. Ve zbývající části pak soud, ze shora uvedených důvodů, žalobu zamítl, neboť úvěrové smlouvy shledal neplatné, čímž jsou neplatná i veškerá jejich doprovodná ujednání včetně ujednání o výši úroků, poplatků za poskytnutí úvěru či úroků z prodlení nad rámec přiznaných (výrok II. a IV. tohoto rozsudku).

28. Výrokem V. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že ji ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř, žádnému z účastníků nepřiznal, když žalobkyně byla ve sporu úspěšná pouze částečně (úspěch činil 50,4 % a neúspěch 49,6 %, rozdíl byl tedy nepatrný).