13 C 104/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Světlíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 13 778 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 778 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 9. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované úhrady částky 13 778 Kč s příslušenstvím, jako nesplacené zápůjčky. Uvedla, že s žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytla žalované dne 5. 2. 2024 částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 000 Kč. Smlouva byla uzavřena komunikačními prostředky na dálku, prostřednictvím webové stránky , www stránky, . Žalovaná na svůj dluh uhradila částku ve výši 18 062 Kč. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalované vyžádala informace o jejích rodinných a majetkových poměrech. Uvedené skutečnosti byly zaznamenány do zákaznické karty. Žalovaná nehradila své splátky řádně a včas a dostala se do prodlení. Splatnost pohledávky nastala ke dni 8. 5. 2024. Žalobkyně s ohledem na prodlení žalované požaduje uhrazení dlužné jistiny, poplatku za poskytnutý úvěr a smluvní pokuty za období od 9. 5. 2024 do dne vyhotovení návrhu. Žalobkyně též požaduje uhrazení zákonného úroku z prodlení. Žalovaná, ač byla před podáním žaloby na tuto svou povinnost upozorněna, již ničeho žalobkyni neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu. Žalovaná na výzvu soudu žádným způsobem nereagovala. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 2. 2024 a z občanského průkazu žalované vyplývá, že se žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 15 000 Kč za podmínek ve smlouvě uvedených, a to na bankovní účet č. , č. účtu, (bankovní účet uvedený ve smlouvě). Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit poskytnutou částku 15 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 000 Kč. Smlouva je podepsána tak, že u jména žalované je připojeno datum 5. 2. 2024 17:38:20 a PIN kód , hodnota, a u věřitele je připojeno datum 5. 2. 2024 a vlastnoruční podpisy jednatelů žalobkyně, kdo a kdy tyto údaje na smlouvu připojil, není zjevné.

5. Z výpisu z běžného účtu společnosti , právnická osoba, ze dne 5. 2. 2024 vyplývá, že žalobkyně poukázala částku 15 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, (uvedený ve smlouvě) dne 5. 2. 2024.

6. Z vyjádření společnosti , právnická osoba, ze dne 11. 8. 2025 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaná.

7. Z upomínek ze dne 10. 3. 2024, 10. 4. 2024, 21. 4. 2024, oznámení o zesplatnění úvěru – výzvy k úhradě ze dne 10. 5. 2024 a opakované výzvy k úhradě ze dne 19. 5. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla upomínána o úhradu dlužné částky. Žalované byla rovněž zaslána předžalobní výzva (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 30. 1. 2025 vč. poštovního podacího lístku z téhož dne).

8. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, a to že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 15 000 Kč, která jí byla poskytnuta na účet č. , č. účtu, dne 5. 2. 2024. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná žalobkyni uhradila celkově částku ve výši 18 062 Kč.

9. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,, o. z.‘‘), dle kterého platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta prvá).

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Dle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

21. V projednávaném případě dospěl soud k závěru, že mezi účastníky nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření úvěrové smlouvy. Žalobkyně vědoma si této skutečnosti tak požadovala přiznání svého nároku „pouze“ z titulu bezdůvodného obohacení včetně zákonného úroku z prodlení a náhrady nákladů řízení. Soud má v daném případě za prokázané, že žalobkyně zaslala na účet žalované částku 15 000 Kč, na kterou žalovaná, dle tvrzení samotné žalobkyně, uhradila celkem částku 18 062 Kč, zde tedy bezdůvodné obohacení na straně žalované nevzniklo, neboť žalobkyni uhradila více, než jí tato na základě smlouvy o zápůjčce poskytla, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř., tj. podle úspěchu ve věci. Avšak žalované, která byla ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).