13 C 106/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Světlíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 324,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 12. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 624,74 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 217,57 Kč a nadále běžícího ve výši 15 % ročně z částky 208,19 Kč od 12. 11. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 908,19 Kč od 28. 9. 2023 do 11. 11. 2023, kapitalizovaného úroku ve výši 270,10 Kč a nadále běžícího ve výši 18,28 % ročně z částky 6 908,19 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 13 324,74 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 13. 7. 2022. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 8 303 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 3 480 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,28 % ročně, pojistné za doplňkové pojištění ve výši 1 924 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 399 Kč. Celkovou částku ve výši 15 303 Kč odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, úroků, poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 295 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 7. 2023 ve výši 258 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 24. 7. 2022. Celkem žalovaný uhradil částku ve výši 300 Kč. Následně došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 21. 9. 2023o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplacené zápůjčky úhrady částky 6 908,19 Kč na jistině, dlužného poplatku 6 416,55 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 270,10 Kč a nadále běžícího ve výši 18,28 % ročně z částky 6 908,19 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 217,57 Kč a nadále běžícího ve výši 15 % ročně z částky 6 908,19 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně pak před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky, ten však na svůj dluh ničeho neuhradil. V neposlední řadě žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z jeho příjmů a dalších údajů uvedených v zákaznické kartě, kdy tyto následně ověřila z pracovní smlouvy/ŽL, daňového přiznání a taktéž lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na jejichž základě dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 7. 2022 bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným tuto smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se spotřebitelským úvěrem ve výši ve výši 6 379 Kč a pojistné za doplňkové pojištění ve výši 1 924 Kč. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 15 303 Kč v 52 týdenních splátkách po 295 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 7. 2023 ve výši 258 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře.

5. Z tabulky umoření ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný uhradil pouze první splátku, a to dne 24. 7. 2022 ve výši 300 Kč.

6. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsané dne 13. 7. 2022, kdy požadovaná výše spotřebitelského úvěru byla 50 000 Kč, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně si vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, rodinném stavu, příjmech a výdajích. Žalovaný uvedl, že je podnikatel/OSVČ s pracovním zařazením – příprava staveb s měsíčním čistým příjmem 11 502 Kč a dalším čistým příjmem domácnosti 63 000 Kč. Žalovaný bydlí v nájmu. Odhadované výdaje žalovaného činí 5 000 Kč měsíčně. Žalovaný má přítelkyni a nemá vyživovací povinnost.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a přílohy ke smlouvě – seznam postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 9. 2023, který mu byl odeslán dne 27. 10. 2023. Současně byl žalovaný vyzván, nechť žalobkyni uhradí celkovou dlužnou částku do 10 dní ode dne doručení předmětného oznámení.

8. Z výzvy k plnění ze dne 28. 3. 2024 a podacího lístku ze dne 28. 3. 2024 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

14. Soud ve smyslu § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

18. Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

19. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

20. Podle § 1970 občanského zákoníku dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

21. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně neposoudila důkladně úvěruschopnost spotřebitele a jeho objektivní možnost daný úvěr splatit. Žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházela z jím sdělených údajů, které však zřejmě nijak nevyhodnotila, případně jej vyhodnotila nesprávně. Žalobkyně se totiž při poskytnutí úvěru žalovanému spokojila pouze s jeho tvrzením ohledně příjmů domácnosti a výdajů, které již dále nijak neověřovala. Zejména pak, že se spokojila s výší příjmů žalovaného, jež si sice ověřila z daňového přiznání (jež dosahovaly částky 11 500 Kč měsíčně!), a přesto vycházela z tvrzených „příjmů celé domácnosti“ v částce bez mála 70 000 Kč. Není však zřejmé, zda vůbec a v jaké míře může žalovaný s takovým příjmem disponovat, případně kolik osob (členů domácosti) je třeba z tohoto příjmu reálně finančně zajistit. Mezi měsíční výdaje žalovaného pak žalobkyně zahrnula pouze částku 5 000 Kč, přestože žalovaný sdělil, že žije v nájmu. Úvaha žalobkyně, že by snad částka 5 000 Kč měla pokrýt veškeré výdaje žalovaného na bydlení, stravu, dopravu, léky a další běžné potřeby domácnosti či kulturu, sport, je pak úsměvná a zcela mimo realitu. Již tvrzení o výdajích budí pochybnosti o jejich pravdivosti a reálném základu. Jen běžné výdaje na bydlení či stravu se pohybují v řádech tisíci korun měsíčně, přičemž je vyloučeno, aby člověk neměl žádné další výdaje, např. v souvislosti s hygienou, telefonem, atd. Soud tak má za to, že žalobkyně sice prověřovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, nicméně tuto vyhodnotila nedostatečně, bez dostatečné míry pečlivosti a tedy nesprávně. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru č. , hodnota, , ze dne 13. 7. 2022 je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o.z. neplatná.

22. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 13. 7. 2022 v hotovosti částku 7 000 Kč. Žalovaný na tuto částku uhradil pouze 300 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětná pohledávka byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, je tato oprávněna tento nárok vymáhat. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku dosud nezaplatil a dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu, má tak žalobkyně podle § 1970 o. z., vedle práva na zaplacení dlužné částky, i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky ve smyslu § 573 o.z. (tj. 12. 11. 2023, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky až dopisem ze dne 29. 9. 2023, odeslaným dne 27. 10. 2023, přičemž stanovila lhůtu k plnění v délce 10 dní od jeho doručení) do zaplacení. Lhůtu k plnění pak soud stanovil, v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. neboť neshledal důvody pro postup jiný23. Ve zbývající části pak soud, ze shora uvedených důvodů, žalobu zamítl, neboť úvěrovou smlouvu shledal neplatnou, čímž jsou neplatná i veškerá její doprovodná ujednání včetně ujednání o výši poplatků za poskytnutí úvěru či pojištění (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že žádnému z účastníků jejich náhradu nepřiznal, když žalobkyně byla ve sporu úspěšná pouze částečně (úspěch činil 50,28 % a neúspěch 49,72 %, rozdíl byl tedy nepatrný) a žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).