13 C 114/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Stehlik Vodrážkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně (sp. zn. žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa o zaplacení částky 30 404 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 30 404 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 992,46 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 749,84 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, a to do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 10 293,84 Kč a úrok ve výši 21,27 % ročně z částky 21 749,84 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladu řízení částku 3 395 Kč, a to do 4 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce, JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D.

1. Žalobou podanou 27. 4. 2023, ve znění doplnění žaloby, se žalobkyně domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 404 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nesplaceného úvěru. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne 23. 2. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 25 000 Kč a spolu s tím zaplatit částku ve výši 22 250 Kč představující úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 250 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,27 % ročně sjednanou v článku 1. 4 smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 000 Kč. Žalovaný si současně zvolil doplňkovou službu životního pojištění za poplatek ve výši 624 Kč. Celkovou částku 47 874 Kč se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 78 týdenních splátkách po 614 Kč. První splátka byla splatná dne 2. 3. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 8. 2020 Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti, ve které žalovaný mimo jiné uvedl i okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci a jejichž správnost potvrdil svým podpisem. Žalovaný svůj dluh nehradil řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 22. 1. 2021. Žalovaný na dluh do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 17 970 Kč. Ke dni postoupení, tj. 1. 11. 2022 činila výše pohledávky 35 904 Kč, jejíž součástí bylo navýšení účtované původním věřitelem, nicméně žalobkyní v tomto řízení neuplatňující. Součástí smlouvy bylo zároveň ujednání, na základě kterého byla mezi účastníky dohodnuta roční úroková sazba ve výši 21,27 %, a to od 23. 8. 2020 (tj. od uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru) a v případě prodlení s placením splátky celkové dlužné částky zákonný úrok z prodlení. Dne 1. 11. 2022 byla pohledávka původního věřitele za žalovaným s účinností k témuž dni smluvně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy tak, že od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, majetkových, pracovních poměrech a jiných poměrů, které ověřila prostřednictvím předložených dokladů od žalovaného, které byly následně zaznamenány do karty zákazníka. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně tak požadovala úhradu dlužné částky ve výši 30 404 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 21 749,84 Kč a dlužných nákladů spojených s úvěrem ve výši 8 654,16 Kč, úroků a úroků z prodlení v částce 10 293,27 Kč a 3 992,46 Kč kapitalizovaných z neuhrazené části jistiny do dne postoupení pohledávky, tj. do 1. 11. 2022, a dále rovněž i úrok a úrok z prodlení z neuhrazené části jistiny ode dne 2. 11. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Ani poté žalovaný dluh neuhradil.

2. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila a zároveň soud požádala, aby jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

3. Žalovaný při ústním jednání soudu uvedl, že proti výši žalované částky neuplatňuje námitky. Je ochoten dluh splácet; současně požádal o umožnění splátek dluhu s ohledem na své finanční možnosti. Ke svým poměrům žalovaný uvedl, že od 24. 1. 2022 je veden na úřadu práce, přičemž od příštího týdne má nastoupit do zaměstnání jako dělník ve výrobě lednic. Má základní vzdělání. Po dobu dvou let žije u svých rodičů; aktuálně jej živí jeho matka. Nemá žádnou vyživovací povinnost k nezletilým dětem; má dceru, která je již zletilá a žije v Anglii.

4. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru /Fajnpůjčka/ [číslo] včetně smluvních podmínek smlouvy o úvěru, přehledem plateb ke smlouvě [číslo] upozorněním na předání půjčky do správy Oddělení vymáhání pohledávek ze dne 1. 10. 2020, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 24. 11. 2022 včetně kopie podacího lístku, jakož i předžalobní výzvou k plnění ze dne 10. 3. 2023 včetně kopie poštovního podacího lístku.

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 23. 2. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Před uzavřením smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena úvěruschopnost žalovaného tím způsobem, že od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, které ověřila prostřednictvím předložených dokladů od žalovaného, a zaznamenala do karty zákazníka. Poskytnutý úvěr spolu s náklady spojenými s úvěrem ve výši 22 874 Kč (sestávajícím z úroku v částce 4 250 Kč, administrativního poplatku v částce 5 000 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek v částce 13 000 Kč a z poplatku za pojištění v částce 624 Kč), tj. celkem částku 47 874 Kč, se žalovaný zavázal věřiteli uhradit v 78 týdenních hotovostních splátkách po 614 Kč, poslední splátku ve výši 596 Kč, splatných vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období, přičemž splátkové období začalo běžet sedmý kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. Účastníky byla sjednána výpůjční úroková sazba stanovená jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a uplatňovaná jako roční úroková sazba ve výši 21,27 %. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Podle bodu 2. 6. smluvních podmínek bylo ujednáno, že smlouva je uzavřena na dobu určitou, určenou počtem týdnu dle článku 1. smlouvy, a její účinnost trvá ode dne poskytnutí úvěru (přijetí peněžních prostředků) až do dne vypořádání veškerých závazů, které vznikly na základě nebo v souvislosti s úvěrem dle smlouvy. Podle bodu 6. 1. smluvních podmínek zaniká smlouva uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částku ve výši 17 970 Kč platbami ve výši 620 Kč dne 6. 3. 2019, ve výši 2 800 Kč dne 10. 3. 2019 a 15. 4. 2019, ve výši 1 100 Kč dne 17. 5. 2019, ve výši 1 000 Kč dne 31. 5. 2019, ve výši 1 200 Kč dne 25. 6. 2019 a 4. 7. 2019, ve výši 1 500 Kč dne 30. 7. 2019, ve výši 1 000 Kč dne 24. 9. 2019 a 17. 10. 2019, ve výši 1 500 Kč dne 23. 11. 2019, ve výši 1 000 Kč dne 20. 12. 2019, ve výši 500 Kč dne 10. 5. 2020 a ve výši 750 Kč dne 22. 1. 2021 Smlouvou ze dne 1. 11. 2022 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovaný byl o této skutečnosti právní předchůdkyní žalobkyně písemně vyrozuměn dopisem ze dne 24. 11. 2022. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu samostatně zaslanou předžalobní upomínkou. Žalovaný však na výzvu nikterak nereagoval. Žalobkyně uplatňuje nárok na zaplacení částky 30 404 Kč sestávající z jistiny ve výši 21 749,84 Kč a nákladů spojených s úvěrem ve výši 8 654,16 Kč, a dále požaduje úrok a úrok z prodlení kapitalizovaný částkou 10 293,27 Kč a 3 992,46 Kč z dlužné části jistiny do dne postoupení pohledávky a dále pak ode dne následujícího po dni postoupení až do zaplacení (i přesto, že ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 35 904 Kč, jejíž součástí bylo navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně v tomto řízení nepožaduje).

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle § 1879 a § 1880 odst. 1 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

8. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobkyní vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit v dohodnuté době ve splátkách spolu s náklady souvisejícími s poskytnutím úvěru ve výši 22 874 Kč představující úrok, administrativní poplatek, odměnu za hotovostní inkaso splátek a poplatek za pojištění. Své povinnosti vyplývající ze smlouvy žalovaný řádně neplnil, neboť se dostal do prodlení se zaplacením části jistiny ve výši 21 749,84 Kč a nákladů souvisejících s poskytnutím úvěru ve výši 8 654,16 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalovaný pak nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky uplatněný podanou žalobou potvrdil. Protože je tak žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, a žalovaný dlužnou částku ani přes upomínku žalobkyně nezaplatil, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná včetně zákonného úroku z prodlení, který soud přiznal z dlužné části jistiny podle § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb. ve spojení s ustanovením § 1970 občanského zákoníku za dobu od 23. 8. 2020 (tj. ode dne následujícího po marném uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky úvěru) do 1. 11. 2022 (tj. dne, kdy došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni) v kapitalizované výši, a dále od 2. 11. 2022 do zaplacení. Z uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

10. Při rozhodování o lhůtě k plnění ve výroku I. soud zohlednil dané poměry žalovaného, tak jak je uvedl při ústním jednání konaném dne 1. 11. 2023. Vycházel z toho, že žalovaný je od 24. 1. 2022 veden na úřadu práce. V příštím týdnu má nastoupit do zaměstnání jako dělník ve výrobě lednic. Po dobu dvou let žije u svých rodičů; aktuálně jej živí jeho matka. Nemá žádnou vyživovací povinnost k nezletilým dětem. Soud zhodnotil poměry žalovaného a uzavřel, že na jejich základě lze připustit prodloužení pariční lhůty na dobu tří měsíců. Tato doba pomůže žalovanému po nástupu do nového zaměstnání určitým způsobem zkonsolidovat své finanční poměry a současně není v hrubém rozporu s oprávněnými zájmy žalobkyně jakožto věřitele.

11. Pokud se žalobkyně domáhala úhrady kapitalizovaného úroku ve výši 10 293,84 Kč a dále úroku ve výši 21,27 % ročně počítaného z dlužné jistiny ode dne 23. 8. 2020 do zaplacení, neshledal soud tento žalobkyní uplatněný nárok za oprávněný, neboť smluvní úrok ve výši 21,27 % ročně nebyl takto účastníky sjednán. Žalobkyně odkazovala na článek 1. 4. smluvních podmínek, z tohoto ustanovení dle názoru soudu nárok žalobkyně na smluvní úrok z dlužné jistiny úvěru nevyplývá. Naopak ze smlouvy včetně článku 1. 4. smluvních podmínek je zřejmé, že smluvní úrok byl sjednán pevnou částkou ve výši 4 250 Kč, a to jakožto součást nákladů spojených s úvěrem ve výši 22 874 Kč, přičemž takto byl úrok vypočten za použití úrokové sazby 21,27 % ročně. Dle bodu 2. 6. smluvních podmínek byla smlouva uzavřena na dobu určitou, určenou počtem týdnů dle článku 1. smlouvy, a její účinnost trvá ode dne poskytnutí úvěru (přijetí peněžních prostředků) až do dne vypořádání veškerých závazků, které vznikly na základě nebo v souvislosti s úvěrem dle smlouvy. Bod 6. 1. podmínek pak stanoví, že smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran. V daném případě byla poslední splátka celkové dlužné částky stanovena na 22. 8. 2020. Dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru však výslovně žalobkyni právo na zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku z dlužné jistiny úvěru ve výši 21,27 % ročně a dále od 23. 8. 2020 do zaplacení nevzniklo. Jiný výklad není možný, neboť ve smlouvě samotné je úrok jednoznačně vyjádřen pevnou částkou. Dovozování dalšího úroku z úroku již ve smlouvě stanoveného pevnou částkou, smluvním ujednáním neodpovídá, resp. nelze oprávněně očekávat, že by běžný spotřebitel při vynaložení nezbytné míry opatrnosti tímto způsobem smlouvě porozuměl. Měla-li by být smluvními podmínkami založena další obdobná povinnost k placení úroku nad rámec textu smlouvy samotného, pak (odhlédneme-li od otázky, v jakých případech je takový postup ve spotřebitelském právu vůbec možný) musí být tato nová povinnost vyjádřena zcela jednoznačně a srozumitelně, což v projednávané věci nepochybně splněno není. Soud proto nárok žalobkyně na zaplacení dalšího smluvního úroku ve výši 21,27 % ročně z dlužné jistiny úvěru výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

12. Výrok III. rozsudku o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci převážný úspěch (soud zamítl pouze část požadovaného příslušenství pohledávky, nikoliv žalovaný nárok či jeho část). Žalobkyni proto přísluší náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, tj. v částce 3 395 Kč Tyto náklady tvoří soudní poplatek ve výši 1 217 Kč a náklady právního zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 500 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 vyhlášky – převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva k plnění), a náhrada hotových výdajů v rozsahu tří režijních paušálů po 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky), obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 378 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za jeden úkon právní služby spočívající ve vyjádření ve věci samé ze dne 27. 7. 2023 (doplnění žaloby), neboť v tomto případě se jednalo o doplnění skutkových tvrzení žaloby, bez nichž by nebylo možné věc rozhodnout při jednom jednání. Odměna advokáta za uvedený úkon právní služby tak nemůže jít k tíži žalovaného.

13. Lhůtu k plnění ve výroku III. soud rovněž stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. s tím, že soud v plném rozsahu odkazuje na důvody uvedené shora (odst. 10 tohoto odůvodnění). Ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.