13 C 14/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobce: Ing. Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Česká republika-Státní pozemkový úřad, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o žalobě na nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy soudním rozhodnutím

I. Žalovaná je povinna souhlasit s vydáním předmětu úschovy, tj. pozemku parcela č. , číslo, , v katastrálním území a obci , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, v katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , žalobci.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 456 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, .

1. Žalobce se domáhal nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy specifikovaného ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku (dále jen „nemovitost“). Tvrdil, že na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2.8.2021, č.j. 45 T 9/2019-17214, s právní mocí dne 19.10.2021, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze, sp.zn. 8 To 90/2021, ze dne 19.10.2021, byla do soudní úschovy uložena mimo jiné nemovitost specifikovaná ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Důvodem uložení do soudní úschovy bylo, že soud nevěděl, kdo je ke dni složení do soudní úschovy vlastníkem nemovitosti. Dále uvedl, že vlastníkem nemovitosti je žalobce, který jí nabyl na základě rozsudku zdejšího soudu č.j. 18 C 59/2010-144, ze dne 21.09.2012, s právní mocí dne 3.1.2013, na jehož základě následně katastrální úřad provedl řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí, a žalobce byl na základě rozhodnutí katastrálního úřadu , číslo, zapsán jako vlastník nemovitosti a je jím do současné doby, což je ostatně patrné i z výpisu příslušného listu vlastnictví z katastru nemovitostí. Žalobce požádal úschovní soud o vydání předmětu úschovy, neboť je prokázáno, že je jeho vlastníkem. Žalovaná však s vydáním předmětu úschovy nesouhlasila, a žalobce tak byl nucen podat žalobu na nahrazení souhlasu žalované s vydáním předmětu úschovy.

2. Žalovaná uvedla, že s v vydáním předmětu úschovy nesouhlasí, a své vlastnické právo k předmětu úschovy uplatnila v rámci žaloby ze dne 19.8.2021 (původně vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 a následně u zdejšího soudu pod sp.zn. 18 C 264/2022) a navrhla, aby soud řízení do pravomocného ukončení řízení o shora uvedené žalobě přerušil. Dále uvedla, že je vlastníkem předmětu úschovy a obsáhle shrnovala skutkové okolnosti případu, kdy ve svém podání ze dne 3.2.2022 uvedla, že většina skutkových okolností je mezi účastníky nesporná, a spor probíhá zejména ve sféře právního hodnocení. Při jednání soudu dne 5.3.2024 však své tvrzení změnila, a aniž by ho dokázala blíže objasnit uvedla, že níže uvedené skutečnosti, které sama uvedla a tvrdila ve své písemném vyjádření ve věci ze dne 3.2.2022, jsou mezi stranami sporné. Tvrdila, že žalobci a dalším oprávněným osobám byl přiznán nárok na vydání náhradních pozemků jako oprávněným osobám, resp. jejich právním nástupcům, dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a to na základě správních rozhodnutí vydaných Ministerstvem zemědělství – Pozemkovým úřadem , adresa, , a to rozhodnutím ze dne 4. 9. 2009 č.j. , číslo jednací, , ze dne 5. 10. 2009 č.j. , číslo jednací, , ze dne 24. 11. 2009 č.j. , číslo jednací, a ze dne 21. 9. 2010 č.j. , číslo jednací, . Nárok v nich uvedených oprávněných osob byl uspokojen náhradními pozemky, když byly vydány rozsudky civilních soudů o nahrazení projevu vůle státu při uzavření smluv o bezúplatném převodu náhradních pozemků. Pokud jde o konkrétní pozemek, který je předmětem tohoto řízení, tak uvedla, že žalobce nenabyl vlastnické právo k pozemku na základě rozsudku zdejšího soudu č.j. 18 C 59/2010-144, ze dne 21.09.2012, s právní mocí dne 3.1.2013, ale toliko na základě smlouvy, která byla na základě výše uvedeného rozsudku uzavřena. Dále uvedla, že správní rozhodnutí, na jejichž základě došlo ke vzniku nároku na vydání náhradních pozemků oprávněným osobám (mimo jiné i žalobci), byla vydána v důsledku nedbalostního trestného činu dnes již bývalých zaměstnanců , právnická osoba, , ve kterých byl žalobce (resp. další osoby, s nimiž žalobce svůj restituční nárok sdružil) uvedeny jako osoby oprávněné s nárokem na vydání náhradních pozemků, kdy došlo k přečerpání restitučních nároků. K přečerpání restitučních nároků došlo z důvodu, že shora uvedené správní rozhodnutí, (na základě nichž se pak žalobce s dalšími sdruženými osobami obrátil s nárokem na vydání náhradních pozemků na celou řadu soudů s žalobou proti , právnická osoba, na nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy k bezúplatnému převodu náhradních pozemků) byla nesprávná, pokud jde o restituci majetku, který dříve vlastnil , jméno FO, , neboť k restituci takového majetku nebyl žalobce spolu s dalšími sdruženými osobami oprávněn. Na podkladě těchto chybných správních rozhodnutí pak soudy, mimo jiné Obvodní soud pro Prahu 4 ve věci vedené u něj pod sp. zn. 7 C 166/2010 a sp.zn. 7 C 56/2012, Obvodní soud pro Prahu 7 ve věci vedené u něj pod sp.zn. 4 C 117/2010, Obvodní soud pro Prahu 10 ve věci vedené u něj pod sp. zn. 23 C 182/2010, včetně rozhodnutí zdejšího soudu ve věci sp.zn. 18 C 59/2020, která se týká nemovitosti, která je předmětem této žaloby a řady dalších rozsudků, vydaly oprávněným osobám náhradní pozemky v celkové hodnotě 69 122 893, 22 Kč, ačkoli jejich oprávněný restituční nárok byl v hodnotě maximálně 33 859 000 Kč, tj. došlo k přečerpání restitučního nároku o 35 263 893,32 Kč. V neposlední řadě poukázala zlou víru žalobce, kdy tvrdila, že žalobce v době, kdy měla být uzavřena smlouva o převodu nemovitosti, tj. dne 3.1.2013, kdy nabyl právní moci rozsudek zdejšího soudu č.j. 18 C 59/2010-144, ze dne 21.09.2012, byl srozuměn s tím, že , právnická osoba, vůči němu postupuje v omylu, když s ním a ostatními osobami jedná jako s příbuznými původních vlastníků pozemků, což vyplývá z rozhodnutí Ministerstva zemědělství-Pozemkového úřadu , adresa, , č.j. , číslo jednací, ze dne 21.9.2010, ale i z dalších rozhodnutí. Dále upozornila na to, že osoby, které s žalobcem sdružily své nároky a v trestním řízení vypovídaly v pozici svědků, uvedly, že se jich dotklo nesprávné označení za příbuzné původních vlastníků pozemků, a že žalobce na toto pochybení výslovně upozornily.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil níže uvedený skutkový stav: Žalobce je na základě rozsudku zdejšího soudu č.j. 18 C 59/2010-144, ze dne 21.09.2012, s právní mocí dne 3.1.2013, s právními účinky vkladu práva ke dni 16.1.2013, až do současné doby, vlastníkem pozemku parcela č. , číslo, , v katastrální území a obci , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, v katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (viz citovaný rozsudek a výpis z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, , prokazující stav k datu 17.1.2022 a k datu 5.3.2024). V řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 18 C 59/2010 nebyl proti shora citovanému rozsudku podán žádný opravný prostředek (viz spis zdejšího soudu sp.zn. 18 C 59/2010).

4. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2.8.2021, č.j. 45 T 9/2019-17214, s právní mocí dne 19.10.2021, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze, sp.zn. 8 To 90/2021, ze dne 19.10.2021, byla do soudní úschovy uložena mimo jiné nemovitost specifikovaná ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Důvodem uložení nemovitostí do soudní úschovy bylo, že soud nevěděl, kdo je ke dni složení nemovitostí do soudní úschovy jejich vlastníkem, když na vlastnictví pozemku, který je předmětem této žaloby si činila nárok žalovaná (viz citované rozhodnutí).

5. Ze spisu vedeného zdejším soudem pod sp.zn. 18 C 264/2022 soud zjistil, že v daném řízení Česká republika-Státní pozemkový úřad, v pozici žalobkyně (v nynějším řízení žalovaná) podala proti , tituly před jménem, , jméno FO, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, parcela č. , číslo, , v katastrální území a obci , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, v katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , tj. ke shodné nemovitosti, která je předmětem i tohoto řízení. Soud ve věci rozhodl dne 8.11.2022 rozsudkem č.j. 18 C 264/2022-83 tak, že žalobu České republiky na určení vlastnictví k předmětnému pozemku zamítl. Rozhodnutí nabylo právní moci dnem 12.4.2023, a to ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9.2.2023, č.j. 27 Co 311/2022-148. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.2.2023, č.j. 27 Co 311/2022-148 bylo podáno dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu č.j. 24 Cdo 1957/2023-176 ze dne 29.8.2023, s právní mocí dne 19.9.2023 odmítnuto. Spis se nadále nachází u Okresního soudu v Berouně a žádný další opravný prostředek ve věci podán nebyl (žalovaná při jednání soudu dne 5.3.2024 tvrdila, že ve věci podala Ústavní stížnost, aniž by toto byla schopna jakkoli soudu prokázat). Ostatně, i kdyby byla Ústavní stížnost ve věci podána, na výsledku řízení by to nic nezměnilo.

6. Ze spisu vedeného zdejším soudem pod sp.zn. , spisová značka, bylo soudem zjištěno, že nemovitost, která je předmětem tohoto řízení je v soudní úschově, a to základě shora citovaného usnesení Městského soudu v Praze. Podáním ze dne 29.11.2021, doručeným soudu dne 01.12.2021 žalobce požádal o vydání v soudní úschově uložených nemovitostí, mimo jiné jde i od nemovitost, která je předmětem tohoto řízení. Žalovaná podáním ze dne 16.12.2021 doručeným zdejšímu soudu téhož dne uvedla, že s vydáním předmětu úschovy nesouhlasí, neboť mezi účastníky je spor o vlastnické právo k předmětu úschovy, kdy stran předmětu úschovy byla podána žaloba na určení vlastnictví.

7. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

8. Soud věc právně posoudil § 298 odst. 1, zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších změn a předpisů (dále jen z.ř.s.), dle kterého předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele. Dle § 299 odst. 1,2 z.ř.s. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli. Pro řízení o nahrazení souhlasu podle odstavce 1 je příslušný soud, u něhož probíhá řízení o úschově.

9. Pokud jde o vlastnické právo žalobce, dle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 2 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Rovněž dle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

10. Vzhledem k tomu, že k převodu nemovitosti došlo v roce 2013, soud tedy aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“), a sice § 132 obč. zák., dle kterého lze vlastnictví věci nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem odst. 1). Nabývá-li se vlastnictví rozhodnutím státního orgánu, nabývá se vlastnictví dnem v něm určeným, a není-li určen, dnem právní moci rozhodnutí (odst. 2).

11. Jak již bylo uvedeno shora, soud má za prokázané, že žalobce se stal vlastníkem nemovitosti na základě rozsudku zdejšího soudu č.j. 18 C 59/2010-144, ze dne 21.09.2012, s právní mocí dne 3.1.2013, a je jím dosud. Nabývacím titulem žalobce pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, a sice např. rozhodnutí ve věci sp.zn. 28 Cdo 4161/2017, 28 Cdo 4144/2018, 28 Cdo 1623/2019 a dalších, není samotná smlouva vtělená do rozsudku ukládající , právnická osoba, povinnost uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu náhradního pozemku, dle zákona o půdě, ale rozhodnutí státního orgánu o nabytí vlastnictví. S ohledem na to, že nabývacím titulem žalobce je stále platné soudní rozhodnutí, zcela lichá je tak obrana žalované stran toho, že byl přečerpán restituční nárok žalobce a osob, které s ním restituční nároky sdružily, stejně tak, že správní rozhodnutí, na jejichž základě došlo ke vzniku nároku na vydání náhradních pozemků oprávněným osobám (mimo jiné i žalobci), byla vydána v důsledku nedbalostního trestného činu dnes již bývalých zaměstnanců , právnická osoba, , ve kterých byl žalobce (resp. další osoby, s nimiž žalobce svůj restituční nárok sdružil) uvedeny jako osoby oprávněné s nárokem na vydání náhradních pozemků.

12. Soud rovněž vycházel z ustanovení § 159a o. s. ř., dle kterého nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení (odst. 1). V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (odst. 2). Vzhledem k tomu, že shora citovaný rozsudek, na jehož základě žalobce nabyl vlastnické právo k předmětné nemovitosti, nebyl nijak odklizen, je nadále platný a jeho výrok je závazný pro všechny orgány, včetně soudu.

13. V dané případě má soud dále za prokázané, že nemovitost byla dána do soudní úschovy Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2.8.2021, č.j. 45 T 9/2019-17214, s právní mocí dne 19.10.2021, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze, sp.zn. 8 To 90/2021, ze dne 19.10.2021, neboť zde byly pochybnosti komu svědčí vlastnické právo k nemovitosti, s tím, že na vlastnictví pozemku, který je předmětem této žaloby si činila nárok žalovaná. Žalobce se stal vlastníkem nemovitosti na základě rozsudku zdejšího soudu č.j. 18 C 59/2010-144, ze dne 21.09.2012, s právní mocí dne 3.1.2013, a je jím dosud. Shora citovaný rozsudek je v právní moci, a žalobce je tak dosud vlastníkem předmětné nemovitosti. Ostatně, žaloba žalované na určení, že ona je vlastníkem předmětné nemovitosti byla zdejším soudem pravomocně zamítnuta, a sice rozsudkem ze dne 8.11.2022, s právní mocí dnem 12.4.2023, č.j. 18 C 264/2022-83, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9.2.2023, č.j. 27 Co 311/2022-148. V katastru nemovitostí rovněž nejsou stran předmětného pozemku evidována žádná omezení, či poznámky spornosti. Vzhledem k tomu, že vlastnictví žalobce k předmětnému pozemku nebylo nikterak zpochybněno, když výše uvedeným rozsudkem je soud vázán, dále nemovitost je uložena v soudní úschově, a žalovaná, s jejím vydání nesouhlasí, ač je prokázáno, že jejím vlastníkem je žalobce, soud ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku rozhodl, že žalovaná je povinna s vydáním pozemku specifikovaného ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku souhlasit.

14. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku, v souladu s ustanovením § 151 o. s. ř, za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., a žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 18 456 Kč. Náklady žalobce se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a dále z odměny advokáta podle § 9 odst. 3 písm. b) s přihlédnutím k odst. 4 písm. b) a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 4 úkony právní pomoci po 3 100 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žádosti o vydání předmětu úschovy, sepis žaloby a účast u jednání soudu dne 5.3.2024) dle § 11 odst.1 písm. a),d) g) advokátního tarifu, 4 paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 4, advokátního tarifu a 21% DPH ve výši 2 856 Kč, tj. celkem 18 456 Kč, když ostatních nákladů se zástupce žalobce výslovně vzdal. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř.