13 C 163/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Štindlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Česká republika - Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované žaloba proti rozhodnutí správního orgánu

I. Žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, .

II. Tento rozsudek nahrazuje rozhodnutí , právnická osoba, , Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu sp. zn. , spisová značka, , č. j. , číslo jednací, ze dne 2. 8. 2021.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 40 974,14 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, do tří dnů do právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 18. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo nahrazeno rozhodnutí , právnická osoba, , Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu sp. zn. , spisová značka, , č. j. , číslo jednací, ze dne 2. 8. 2021 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu“), jímž bylo rozhodnuto, že žalobkyně není vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, (dále jen „Pozemek“). Žalobkyně uvedla, že mezi účastníky nebylo sporné, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu § 4 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě a že o Pozemku nebylo dosud správním orgánem rozhodnuto. Žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím správního orgánu a jeho odůvodněním, když správní orgán argumentoval, že Pozemek je nezbytný jako funkční zázemí pro bytový dům na sousedním pozemku parc.č. st. , číslo, , k. ú. , adresa, a je využíván jako přístup k tomuto bytovému domu. Dále správní orgán uvedl, že Pozemek slouží jako jediný přístup k vodnímu zdroji na pozemku parc. č. , číslo, , k.ú, , adresa, , je přes něj napojené plynové vedení a povede přes něj kabelové vedení do přípojkové skříně. Žalobkyně namítla, že správní orgán neměl po účinnosti zákona o půdě právo s Pozemkem nakládat a zatížit jej věcnými břemeny. Pozemek je pak využíván jako příjezd ke kůlnám (garážím) umístněným za budovou č. p. , číslo popisné, , postaveným na pozemku parc. č. , hodnota, , které nejsou ani zakreslené v katastrální mapě. Žalobkyně dále uvedla, že tyto kůlny, jakož i uvedený vodní zdroj jsou přístupné z pozemku parc. č. st. , číslo, a pozemku parc. č. , číslo, a Pozemek tak není nezbytný k obsluze pozemku par. č. st. , číslo, . Samotná zatíženost Pozemku věcnými břemeny či existence inženýrských sítí nemohou být důvodem pro nevydání pozemku a navrhla, aby soud rozhodl, že vlastníkem Pozemku je žalobkyně.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a uvedla, že v souladu s § 9 odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb., již není účastníkem o restitucích ve smyslu § 26 odst. 4 zákona č. 503/2012 Sb., a tedy ani v řízení podle části páté před soudem. Dále žalovaná uvedla, že trvá na závěru, že u Pozemku existují zákonné důvody podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. pro jeho nevydání a odkázala na rozhodnutí správního orgánu. Navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Účastníci učinili při jednání před soudem dne 5. 4. 2023 nesporným, že výlučně společnost , právnická osoba, . má od 1. 7. 2021 Pozemek v nájmu. Při místním šetření dne 14. 7. 2022 účastníci učinili nesporným, že garáže, které se částečně nacházejí na Pozemku, nejsou evidovány v katastru nemovitostí. Soud proto vzal tyto skutečnosti za svá skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud v řízení provedl tyto důkazy:Vyjádření Státního pozemkového úřadu ze dne 5. 5. 2021, ze kterého bylo zjištěno, že tento orgán právní zástupkyni žalobkyně sdělil, že v rámci restitučního řízení bude dodatečně rozhodnuto o Pozemku, jelikož bylo zjištěno, že tento Pozemek vznikl z původního PK pozemku parc. č. , číslo, .Rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj ze dne 2. 8. 2021, v právní moci 21. 9. 2021, kterým bylo rozhodnuto, že žalobkyně není vlastníkem Pozemku s odůvodněním, že pozemek je nezbytný jako funkční zázemí pro bytový dům na sousedním pozemku parc. č. st. , číslo, ,k. ú. , adresa, , je využíván jako přístup k tomuto bytovému domu a slouží jako jediný přístup k vodnímu zdroji na pozemku č. parc. , číslo, , k. ú. , adresa, a je zde napojeno plynové vedení a povede zde kabelové vedení.Výpis z katastru nemovitostí, ze kterého bylo zjištěno, že vlastníkem Pozemku je žalovaná. Snímek pozemkové mapy včetně ortofoto katastrální mapy, ze kterých vyplývá, že Pozemek je vklíněn mezi pozemek parc. č. , hodnota, a , hodnota, a nachází se u bytového domu, jenž je postaven na par. č. st. , číslo, , vše k. ú. , adresa, .Soud dále provedl dokazování listinami založenými v části 6 spisu vedeným správním orgánem. Ze souhlasného stanoviska adresovaného Státnímu pozemkovému úřadu , adresa, , , jméno FO, a , jméno FO, vyplývá, že jmenovaní jako spoluvlastníci pozemku parc. č. , číslo, , k. ú. , adresa, dne 7. 6. 2021 vyslovili souhlas s tím, aby si společnost , právnická osoba, . pronajala či odkoupila Pozemek, který využívají jako přístup k vodnímu zdroji na pozemku parc. č. , číslo, , k.ú. , adresa, . Z prohlášení společnosti , právnická osoba, . ze dne 7. 6. 2021 soud zjistil, že jmenovaná společnost žádala na Pozemkovému úřadu , adresa, o užívání Pozemku a připojila k tomu územní souhlas Městského úřadu , adresa, ze dne 24. 5. 2021, č.j. , číslo jednací, včetně nákresu, ke kterého vyplývá, že byl dán souhlas s umístěním kabelového vedení KNN do přípojkové skříně , IBAN, , umístněné na fasádě objektu č.p. , číslo popisné, mimo jiné na pozemku parc. č. , číslo, a Pozemku a situační nákres vypracovaný , tituly před jménem, , jméno FO, v září 2012 z něhož se podává, že na Pozemku vede plynové potrubí.Z vyjádření Státního pozemkového úřadu, Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu ze dne 28. 6. 2021 se podává, že Pozemek nebyl součástí komplexních pozemkových úprav, neboť v roce 2014 evidentně sloužil jako zázemí pro bytový dům postavený na parc. st. č. , hodnota, , k.ú, , adresa, , a tudíž nesplňuje požadavky pro pozemky ZPF, který by mohl být směněn. Z vyjádření Státního pozemkového úřadu, Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu vyplývá, že tento orgán žalobkyni dne 7. 7. 2021 sdělil, že bude rozhodnuto o nevydání Pozemku žalobkyni jako oprávněné osobě.Dne 14. 7. 2022 soud provedl místní šetření na místě samém, při němž soud vedle skutečností, jež účastníci označili za nesporné, zjistil, že Pozemek je svým charakterem přístupovou cestou, která vede podél domu č. p. , číslo popisné, umístněného na pozemku parc. č. , hodnota, , k. ú. , adresa, . Na pozemku parc. č. , číslo, , k.ú. , adresa, je umístěn hlavní uzávěr plynu, který vede k domu č. p. , číslo popisné, . Pozemek dále sousedí s pozemkem par. č. , hodnota, , který je ve vlastnictví žalobkyně. Pozemek je částečně rozdělen oplocením, za kterým se nachází malý venkovní bazén a venkovní posezení. Na části Pozemku se dále nachází 3 garáže. Na hranici Pozemku, pozemku parc. č. , číslo, a pozemku parc. č. , hodnota, vše k.ú. , adresa, je umístněná funkční studna.Fotografie pořízené soudem v rámci místního šetření, ze kterých je zřejmé, že Pozemek není zastavěný, nachází se na něm hlavní uzávěr plynu, část přístřešku pro auto a 3 garáže. Pozemek je přepažen plotem, přičemž za plotem se nachází venkovní bazén, venkovní posezení a z části studna.Svědeckou výpověď , jméno FO, , který uvedl, že Pozemek se nachází za bytovým domem a slouží zároveň jako přístup k bytovému domu. Na Pozemku je umístěn vodní zdroj užívaný bytovým domem a vedlejším výrobním areálem. Společnost svědka , právnická osoba, ., která vlastní v bytovém domě dvě bytové jednotky, má Pozemek od roku 2021 v nájmu, za což hradí státu nájemné. Před tímto datem se domnívali, že je pozemek jejich. Ostatní vlastníci bytových jednotek Pozemek v nájmu nemají. Účelem nájmu je přístup k vodnímu zdroji. Po náhledu do předložené katastrální ortofoto mapy Pozemku svědek vypověděl, že jeho společnost je spoluvlastníkem pozemku parc. č. , číslo, , k.ú. , adresa, , na které je umístěn vodní zdroj. K tomuto pozemku je přístup de facto jen přes Pozemek, a proto jej společnost , právnická osoba, . potřebuje. Přístup přes parcelu č. , číslo, , k.ú. , adresa, je komplikovaný až spíše nemožný, a to s ohledem na terén, který tam je. Přístup je nutný i kvůli údržbě vodního zdroje, když pro servisní vozidla je přínosné, že se mohou dostat až přímo k vodnímu zdroji a nemusí pro své nástroje běžet přes celou parcelu 40 metrů jinam, kde by byla jejich vozidla zaparkována.Naproti tomu soud nedoplnil dokazování svědeckou výpovědí , jméno FO, , která nebyla schopna se ze zdravotních důvodu k soudu dostavit. Soud je přesvědčen, že výpověď svědkyně by nemohla na skutkovém stavu věci ničeho změnit, neboť svědkyně je taktéž spoluvlastníkem pozemku parc. č. , číslo, , k. ú. , adresa, , jako společnost , právnická osoba, ., jejíž jednatel a společník , jméno FO, byl před soudem slyšen. Nadto, když žalovaná, která výslech svědkyně navrhla, nadále na slyšení svědkyně před soudem netrvala.

5. Po takto provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu sp. zn. , spisová značka, , č. j. , číslo jednací, ze dne 2. 8. 2021 bylo určeno, že žalobkyně jako oprávněná osoba podle § 4 odst. 4 zákona o půdě není vlastníkem Pozemku. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno 21. 9. 2021. V současné době je vlastníkem Pozemku žalovaná. Žalovaná Pozemek od 1. 7. 2021 pronajímá společnosti , právnická osoba, . Pozemek je svým charakterem cestou, která vede podél domu č. p. , číslo popisné, postaveným na pozemku par.č.st. , číslo, , k.ú. , adresa, . Pozemek sousedí z jedné straně s pozemkem parc. č. , hodnota, , jenž je ve vlastnictví žalobkyně, a z druhé s pozemkem parc. č. , číslo, , vše k. ú. , adresa, , jenž je ve vlastnictví mimo jiné společnosti , právnická osoba, . Na Pozemku je umístěn uzávěr plynu a plynové vedení. Na hranicích Pozemku, pozemku parc. č. , hodnota, a pozemku parc.č. , číslo, , vše k.ú. , adresa, je umístněná studna. Pozemek jako celek není zastavěn.

6. Podle ustanovení § 244 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“, rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

7. Podle ustanovení § 246 odst. 1 o.s.ř., je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.

8. Podle ustanovení § 247 odst. 1 o.s.ř. musí být žaloba podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.

9. Podle ustanovení § 250j odst. 1 o.s.ř., dospěje-li soud k závěru, že o sporu nebo o jiné právní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci samé rozsudkem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení Rozsudek soudu podle odstavce 1 nahrazuje rozhodnutí správního orgánu v takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem soudu dotčeno. Tento následek musí být uveden ve výroku rozsudku.

10. Podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“) pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, 9b nebo dočasnou, 9c nebo jednoduchou, 9d nebo drobnou 9e a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení.

11. Podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě budou oprávněným osobám vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku odnětí bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě.

12. Čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod stanoví, že každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. Dle odst. 3 citovaného ustanovení vlastnictví zavazuje.

13. Soud hodnotil všechny v řízení provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

14. Na prvním místě se soud zabýval otázkou včasnosti podané žaloby a konstatuje, že žaloba byla podána včas, když rozhodnutí správního orgánu bylo žalobkyni doručeno dne 21. 9. 2021 a žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě dne 18. 11. 2021. Soud se rovněž zabýval i postavením žalované ve sporu, které bylo z její strany relativizováno, avšak dospěl k závěru, že žalovaná je pasivně legitimovaným účastníkem řízení s ohledem na ustanovení § 250a odst. 1 o.s.ř., když byla účastníkem řízení před správním orgánem. Nicméně s ohledem na dikci druhého odstavce zmíněného zákonného ustanovení soud do řízení jako účastníka přibral ČR – Státní pozemkový úřad s ohledem na právní subjektivitu tohoto účastníka, kterého žalobkyně v žalobě nesprávně označila.

15. Ve věci nebylo sporu o tom, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu § 4 zákona o půdě, a že Pozemek přešel na stát z důvodu, na které restituční předpis pamatuje.

16. Správní orgán nevydal žalobkyni žádaný Pozemek s odkazem na výše citované ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě a odůvodněním že předmětný Pozemek je funkčně spjatý s pozemek parc. č. st. , číslo, , k. ú. , adresa, , neboť je využívaný jako přístupová cesta k bytovému domu, tvoří jediný přístup k vodnímu zdroji a plynové přípojce. Žalovaná v tomto řízení setrvala na závěru správního orgánu a argumentovala, že naturální restituce by vedla k tomu, že by žalobkyně reálně nemohla plně využívat Pozemek, jelikož tvoří funkční celek s bytovým domem a vydání Pozemku by tak bylo v rozporu s veřejným zájmem.

17. Podstatou věci je v daném případě otázka, zda lze Pozemek považovat za zastavěný ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, a tedy zda jej lze vydat žalobkyni v návaznosti na uplatněný restituční nárok či nikoliv. Soud se ztotožnil s argumenty žalobkyně a uzavřel, že rozhodnutím správního orgánu Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj ze dne 2. 8. 2021 byla žalobkyně dotčena na svých právech a rozhodnutí správního orgánu není správné.

18. Soud po provedeném dokazování a zejména z místního šetření zjistil, že i při zohlednění současné judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu, na kterou odkazovala i žalovaná, nelze dotčený Pozemek považovat za zastavěný a odepřít žalobkyni jako oprávněné osobě její naturální restituční nárok. V řízení vyplynulo, že na Pozemku se nenachází žádná stavba, byť na jeho části se nachází 3 garáže, které však nejsou evidovány v katastru nemovitostí a zřejmě se tak jedná o nelegální stavby. Tyto nelegální stavby však nemohou požívat právní ochrany.

19. Zákon o půdě nicméně výslovně za zastavěnou část pozemku považuje i tu, která sice stavbou bezprostředně zastavěná není, ovšem se stavbou bezprostředně souvisí a je potřebná k jejímu provozu a obsluze. Soud se tak dále zabýval právě tím, zda Pozemek bezprostředně souvisí s bytovým domem a zda Pozemek tvoří s okolními objekty jeden funkční celek, či jsou nezbytně nutné k jejich obsluze.

20. V této souvislosti je nutné uvést, že sousední pozemek parc. č. , hodnota, , k. ú. , adresa, , jenž bezprostředně sousedí s Pozemkem, je ve vlastnictví žalobkyně. Již pouze z tohoto důvodu soud nemohl uzavřít, že by Pozemek tvořil se zastavěnými pozemky (resp. bytovým domem) souvislý celek bez přerušení. Na daný případ tak nelze aplikovat rozhodnutí Nejvyššího soudu stran výkladu jednotného funkčního celku (areálu) (srov. např. rozhodnutí Nevyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, sp. zn. 28 Cdo 3923/2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014, či sp .zn. 28 Cdo 3005/2022), dle kterých může být překážkou vydání pozemků skutečnost, že pozemky tvoří s objekty výstavby jeden areál.

21. Dále za zásadní soud považuje skutečnost, že do bytového domu je zajištěn přístup z pozemku parc. č. , číslo, , k.ú. , adresa, a není tak nezbytné využít k přístupu do bytového domu Pozemek. Další námitkou žalované byla nutnost umožnění přístupu ke studni, která se nachází na hranici Pozemku, pozemku parc. č. , hodnota, a pozemku parc. č. , hodnota, , vše k. ú. , adresa, . Tato námitka taktéž není důvodná, jelikož samotný přístup ke studni nemůže být důvodem pro nevydání Pozemku. Neboť jednak i pozemek parc. č. , hodnota, , na kterém se studna částečně nachází, je ve vlastnictví žalobkyně a jednak ani nebylo prokázáno, že by pro přístup ke studni bylo nezbytné vůbec Pozemek užít. To, že je pro uživatele bytového domu pohodlnější využít Pozemek a nikoli jejich pozemek parc. č. , hodnota, , k. ú. , adresa, nemůže vést k závěru o nezbytnosti. Tato skutečnost vyplynula i z výpovědi svědka , jméno FO, , jenž uvedl, že při opravě studny je pro servisní službu přínosné, že ke studni může zajet vozidlem. Nebylo však zjištěno, že by přístup ke studni nebyl zajištěn přímo z pozemku parc. č. , hodnota, , k.ú. , adresa, , byť je možné, že tento přístup nebude pro uživatele tak komfortní. Pokud jde o plynovou přípojku či plánované kabelové vedení, tak jakýkoliv vlastník pozemku (ať již žalovaná nebo žalobkyně) je povinen zdržet se všeho, co by vedlo k ohrožení plynové přípojky a inženýrské sítě. Po předchozím projednání musí oprávněné osobě umožnit vstup na pozemek za účelem prohlídky či údržby inženýrské sítě, a to po nezbytnou dobu a v nutném rozsahu. V případě ohrožení nebo havárie pak i bez takového souhlasu.

22. Žádné tyto skutečnosti, tak nemohly vést k naplnění zákonného důvodu pro odepření naturální restituce žalobkyně. Nadto, i pokud by bylo osvědčeno, že Pozemek je skutečně nezbytně nutný k zajištění přístupu ke studni či k bytovému domu, tak lze uvažovat o zřízení věcného břemene ve prospěch vlastníků bytového domu č. p. , číslo popisné, . Nemůže to však být důvodem pro nevydání Pozemku žalobkyni.

23. Dále se soud zabýval tím, zda v daném případě nepřevažuje veřejný zájem, tedy vlastnictví žalované k Pozemku nad soukromým zájmem žalobkyně. Pozemek není veřejně přístupnou cestou a není zde tak dán žádný důvod pro to, aby bylo privilegováno vlastnictví žalobkyně – České republiky. Při poměřování restitučního nároku žalobkyně a zájmu žalované, jejíž vlastnické právo je dotčeno, soud dospěl k závěru, že neexistuje žádný důvod, pro který by měl zájem žalované převážit nad restitučním nárokem žalobkyně. Žalovaná od 1. 7. 2021 dala Pozemek za úplatu k dočasném užívání spol. , právnická osoba, ., která je spoluvlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , k.ú. , adresa, a vlastní dvě bytové jednotky v bytovém domě č. p. , číslo popisné, . Žalovaná tak Pozemek sama neužívá a plyne ji z něho toliko úplata. Tak jak nakládá s Pozemkem žalovaná, jej může využívat i žalobkyně. Pokud by soud dospěl k opačnému závěru, popřel by tím rovnost vlastnického práva všech a tedy čl. 11 Listiny základních práv a svobod, dle kterého vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. V daném případě tak nelze upřít žalobkyni její restituční nárok, když žalovaná ani není vlastníkem okolních pozemků a nejedná se tak o oddělení Pozemku z jednoho funkčního celku, k nimž dovozuje funkční jednotu, a zároveň ve věci abstenujte veřejný zájem. (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2000, sp. zn. II. ÚS 78/98). Soud tedy neshledal oporu pro názor o prioritě vlastnického vztahu k areálu coby ucelenému nedělitelnému souboru nemovitostí. Soud tak nepřisvědčil procesní obraně žalované a z toho důvodu vyhověl nároku žalobkyně, tak jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno, a současně nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu sp. zn. , spisová značka, , č. j. , číslo jednací, ze dne 2. 8. 2021 (výrok II rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 40 974,14 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. d), § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z 8 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí právního zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání 8. 6. 2022, 1. 2. 2023 a 5. 4. 2023, účast na místním šetření dne 14. 7. 2022, sepis vyjádření ze dne 10. 2. 2023 a 16. 5. 2023) včetně 8 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 4 143,64 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 6. 2022 náhrada 940,50 Kč za 68 ujetých km (ze sídla advokátní kanceláře na Okresní soud v Berouně) v částce 540,50 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,3 l/100 km (3. údaj z TP) a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 7. 2022 náhrada 1 286,90 Kč za 99 ujetých km (ze sídla advokátní kanceláře do , adresa, ) v částce 786,90 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,3 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce 500 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestami realizovanými dne 1. 2. 2023 a 5. 4. 2023 náhrada 2* 958,12 Kč vždy za 68 ujetých km (ze sídla advokátní kanceláře na Okresní soud v Berouně) v částce 558,12 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,3 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., včetně 40 Kč za parkovné dne 5. 4. 2023 a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 383,64 Kč ve výši 6 590,5 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za nahlížení do spisu dne 1. 2. 2023, když nelze odhlédnout od toho, že právní zástupce žalobkyně nahlížel po jednání ve věci samé dne 1. 2. 2023, které trvalo toliko 40 minut a náklady za následné nahlížení do spisu jsou tak zahrnuty již v účasti na jednání samém, nelze tak uzavřít, že by se jednalo o účelně vynaložené náklady (výrok III. rozsudku).