13 C 163/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Světlíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 20 149,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 433,44 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 13. 11. 2025 do 20. 11. 2025 ve výši 11,17 Kč a dále běžícím ve výši 11,50 % p.a. z částky 4 433,44 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, poslední pak ve zbytku, splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce, za nějž splátka náleží, pod ztrátou výhody splátek a možností předčasného splacení, počínaje právní mocí tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 715,84 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 13. 11. 2025 do 20. 11. 2025 ve výši 39,61 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % p.a. z částky 15 715,84 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení pohledávky ve výši 20 149,28 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 16. 1. 2024 s žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí jsou úvěrové podmínky. Žalovaná byla v souladu se smlouvou o revolvingovém úvěru a úvěrovými podmínkami oprávněna čerpat revolvingový úvěr, a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se zavázala poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaná se zavázala takto poskytnutý revolvingový úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 30 517 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 54 017 Kč a celkem pak uhradila 49 583,56 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích, výpočtem tzv. MLS, tedy částky, která žalované po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit žalovanou splátkou úvěru a důsledným zjišťováním kreditního skóre žalované. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého práva a okamžitě zesplatnila zbývající dluh ke dni 29. 10. 2025. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila svůj dluh, žalobkyně po ní požadovala částku ve výši 20 149,28 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 18 292,32 Kč, poplatků ve výši 117 Kč, poplatků za pojištění ve výši 809,96 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje úhradu příslušenství, a to kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 50,78 Kč od 13. 11. 2025 do 20. 11. 2025 a zákonný úrok z prodlení z částky 20 149,28 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení ve výši 11,50 %. Přestože žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě celé dlužné částky, žalovaná na tuto výzvu nijak nereagovala a dluh žalobkyni neuhradila.

2. Žalovaná se v podaném odporu ze dne 1. 12. 2025 k věci vyjádřila tak, že ze strany žalobkyně nebyly naplněny podmínky odborné péče při ověřování její úvěruschopnosti, a tak má žalovaná za to, že smlouva o úvěru je neplatná a soudu navrhla, aby již splacená částka ve výši 47 977 Kč byla použita jako částečná úhrada jistiny a aby zbytek jistiny ve výši 6 040 Kč bylo žalované umožněno splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 500 Kč.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Ze smlouvy o úvěru, respektive šikovného účtu – revolvingový úvěr č. , hodnota, ze dne 16. 1. 2024 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru ve výši 30 517 Kč s tím, že celková částka splatná žalovanou je 34 861 Kč. Žalovaná se zavázala takto poskytnutou částku vrátit a zaplatit za to úroky. Sjednaný finanční rámec činil 30 517 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky, tj. 400 Kč. Součástí úvěrových podmínek pak byla možnost úvěrový rámec zvýšit až do částky 500 000 Kč, a to na základě nabídky zaslané žalobkyní poštou či e-mailem. Dále soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je bezdětná, svobodná, má středoškolské vzdělání bez maturity a bydlí u rodičů. Dále pak jako svého zaměstnavatele uvedla společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , u kterého je zaměstnána od ledna roku 2023, tvrdila čistý hlavní měsíční příjem 24 500 Kč a čistý vedlejší měsíční příjem 10 600 Kč. Dále uvedla, že její výdaje na bydlení činí 6 000 Kč a ostatní výdaje 2 000 Kč.

4. Z úvěrové zprávy s kódem , hodnota, bylo soudem zjištěno, že žalovaná v období od srpna do října 2023 opakovaně žádala o osobní a provozní úvěry v částkách od 3 000 Kč do 600 000 Kč. Současně podala více žádostí o kreditní produkty (zejména revolvingové úvěry a úvěry na stavební spoření) s úvěrovým rámcem v rozmezí od 20 000 Kč do 70 000 Kč, přičemž tyto žádosti nebyly schváleny, případně byly následně odvolány.

5. Z výpisu čerpání splátek a úhrad k číslu smlouvy 7401152795 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně tvrdí výši úvěrového rámce 30 517 Kč. Žalovaná dne 19. 1. 2024 načerpala celý úvěrový rámec ve výši 30 517 Kč a v období od dubna 2024 do března 2025 načerpala dalších 23 500 Kč. Celkem žalovaná načerpala úvěr ve výši 54 017 Kč, kdy na jednotlivých splátkách uhradila celkem částku 49 583,56 Kč.

6. Z karty klienta ze dne 20. 11. 2025 bylo soudem zjištěno, že výše úvěru činí 30 517 Kč s datem schválení ke dni 16. 1. 2024. Žalovaná je svobodná a bezdětná. Je v důchodu (s ohledem na věk, těžko říci v jakém či zda je nějakým způsobem snížena její pracovní schopnost nebo má zvýšené náklady se svým zdravotním stavem)) s příjmem ve výši 10 600 Kč a příjmem ostatních členů domácnosti (tj. těch rodičů s nimiž bydlí) je 0 Kč. Měsíční výdaje domácnosti činí 8 000 Kč. Dále soud zjistil, že se žalobkyně při sjednávání smlouvy dotazovala do následujících registrů: JAP_PUJCKA – s odpovědí „ok“, SOLUS – s odpovědí „ok“, NRKI – s odpovědí „ok“, CEE – s odpovědí „ok“, MVCR – s odpovědí „Overeno“.

7. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 29. 10. 2025 včetně poštovního podacího archu ze dne 30. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k vrácení dlužné částky ve výši 21 123 Kč, a to ve lhůtě 14 dní ode dne sepsání této výzvy. Předmětná výzva pak byla žalované odeslána dne 30. 10. 2025.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 11. 2025 včetně podacího poštovní archu ze dne 13. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby upomenula k úhradě dlužné částky. Předmětná výzva pak byla žalované odeslána dne 13. 11. 2025.

9. Z ověření bonity MLS pro smlouvu č. , hodnota, soud zjistil, že měsíční příjem žalované má činit 35 100 Kč, a po odečtení životního minima dospělých členů domácnosti ve výši 4 860 Kč, bufferu žalované ve výši 100 Kč a výše splátky schváleného úvěru ve výši 1 221 Kč, měla žalované zůstat částka ve výši 28 919 Kč. Dále soud zjistil, že měsíční příjem ostatních členů domácnosti má činit 0 Kč, měsíční výdaje na bydlení měly činit 6 000 Kč a měsíční výdaje na ostatní měly činit 2 000 Kč. Zbývající MLS domácnosti jsou tvrzeny ve výši 23 019 Kč.

10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, a to že žalobkyně poskytla žalované postupně částku v celkové výši 54 017 Kč, když vráceno bylo pouze 49 583,56 Kč. Žalovaná tak dluh zcela neuhradila ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

11. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,, o. z.‘‘), dle kterého platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta prvá).

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

17. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

20. Podle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1968 věta prvá o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

24. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy, neboť úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé nahlížení do příslušných registrů, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně neposoudila důkladně úvěruschopnost spotřebitele a jeho objektivní možnost daný úvěr splatit. Žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalované lustrací v registrech NRKI, SOLUS, CEE, MVCR a JAP_PUJCKA nicméně žádným způsobem se nezabývala jakýmikoliv příjmy či reálnými výdaji žalované, resp. především celkovou její finanční situací (zejména, jaké jsou reálné náklady na bydlení, dojíždění do práce či trávení volného času a také skutečnost, že žalovaná již opakovaně žádala o osobní a provozní úvěry v částkách od 3 000 Kč do 600 000 Kč, o revolvingové úvěry a úvěry na stavební spoření s úvěrovým rámcem v rozmezí od 20 000 Kč do 70 000 Kč, přičemž tyto žádosti byly vždy odmítnuty a ve dvou případech odvolány), když uvažovala pouze s životním minimem a výpočtem normativních nákladů na bydlení, když tyto zcela neodpovídají realitě. Žalobkyně se spokojila pouze s tvrzeními žalované. Zcela pak pominula zkoumat tvrzení žalované o pobírání „důchodu“, když rezignovala na jakékoliv zjišťování, z jakého důvodu, zda vyžaduje zvýšenou péči nebo má zvýšené výdaje se svým zdravotním stavem, či sníženou pracovní schopnost, aj. Soud tak má za to, že žalobkyně sice nějakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, nicméně tuto vyhodnotila nedostatečně, bez dostatečné míry pečlivosti a tedy nesprávně. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 1. 2024 je ve smyslu § 86 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. neplatná.

26. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného bohacení. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 54 017 Kč, na kterou žalovaná do dnešního dne uhradila 49 583,56 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná zbývající dlužnou částku ve výši 4 433,44 Kč dosud nezaplatila a dostala se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu, má tak žalobkyně vedle práva na zaplacení dlužné částky, i právo na zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky, tj. v kapitalizované výši 11,17 Kč (11,50 % ročně z částky 4 433,44 Kč od 13. 11. 2025 do 20. 11. 2025, kdy došlo k sepisu žaloby) a dále od 21. 11. 2025 do zaplacení. Lhůtu k plnění pak soud stanovil, v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, poslední pak ve zbytku, splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce, za nějž splátka náleží, pod ztrátou výhody splátek a možností předčasného splacení, počínaje právní mocí tohoto rozsudku, a to s ohledem na finanční situaci žalované (kdy se opět nachází v podstatě v platební neschopnosti a svůj závazek řeší prostřednictvím finančního arbitra), stejně jako skutečnost, že sama žalobkyně proti úhradě dluhu ve splátkách ničeho nenamítala (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

27. Ve zbývající části pak soud, ze shora uvedených důvodů, žalobu zamítl, neboť úvěrovou smlouvu shledal neplatnou, čímž jsou neplatná i veškerá její doprovodná ujednání včetně ujednání o výši úroků, poplatků za poskytnutí úvěru či smluvní pokuty (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

28. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalované, která byla ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.