13 C 165/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Světlíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 120 380,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 82 179 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z této částky od 27. 6. 2024 do 16. 9. 2024 ve výši 2 723,16 Kč a nadále běžícím ve výši 14,75 % ročně z částky 82 179 Kč od 17. 9. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 38 201,04 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 18 008,08 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 117 680,04 Kč od 17. 9. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 258,58 Kč od 27. 6. 2024 do 16. 9. 2024 z částky 38 201,04 Kč a nadále běžícím ve výši 14,75 % ročně z této částky od 17. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 031 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení pohledávky ve výši 120 380,04 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 18. 2. 2020 s žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí jsou úvěrové podmínky. Žalovaný byl v souladu se smlouvou o revolvingovém úvěru a úvěrovými podmínkami oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se zavázal takto poskytnutý revolvingový úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 141 969 Kč a celkem pak uhradil 59 790 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, když posuzovala příjmovou i výdajovou stránku žalovaného a další významné skutečnosti. Žalobkyně taktéž nahlížela do externích registrů k poměrům žalovaného. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 26 392 Kč měsíčně, z příjmů ostatních členů domácnosti ve výši 60 000 Kč, z životního minima ve výši 3 410 Kč měsíčně a jiných splátek dluhů ve výši 2 510 Kč měsíčně. Taktéž přihlédla k výši splátky schváleného úvěru ve výši 903 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého práva a okamžitě zesplatnila zbývající dluh ke dni 12. 6. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil svůj dluh, žalobkyně po něm požadovala částku ve výši 120 380,04 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 117 680,04 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 200 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje úhradu příslušenství, a to kapitalizovaný úrok ve výši 18 008,08 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 117 680,04 Kč od 17. 9. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 981,74 Kč od 27. 6. 2024 do 16. 9. 2024 a zákonný úrok z prodlení z částky 120 380,04 Kč od 17. 9. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %. Přestože žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě celé dlužné částky, žalovaný na tuto výzvu nijak nereagoval a dluh žalobkyni neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaný k výzvě ve lhůtě nevyjádřil, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 2. 2020 včetně úvěrových podmínek k revolvingovému úvěru, bylo soudem zjištěno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru ve výši 22 580 Kč (na nákup mobilního telefonu „Apple iPhone 11, 128GB, Black a dalšího zboží“), vč. pojištění schopnosti splácet s tím, že celková částka splatná žalovaným je 26 502 Kč. Žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku vrátit a zaplatit za to úroky. Sjednaný finanční rámec činil 22 580 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky řádně a včas splácet, spolu s úroky ve výši 2,19 % p.m., v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Součástí úvěrových podmínek pak byla možnost úvěrový rámec zvýšit až do částky 500 000 Kč, a to na základě nabídky zaslané žalobkyní poštou či e-mailem. K jejímu přijetí (a navýšení úvěrového rámce dle nabídky) pak postačovalo kdykoliv od uplynutí 2 měsíců od obdržení takové nabídky provést čerpání překračující původní úvěrový rámec. Dále soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je bezdětný, svobodný, má středoškolské vzdělání a bydlí u rodičů. Dále pak jako svého zaměstnavatele uvedl společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , tvrdil čistý měsíční příjmem 30 000 Kč s tím, že příjem ostatních členů jeho domácnosti je 60 000 Kč.

5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo soudem zjištěno, že žalobkyně tvrdí výši úvěrového rámce 120 000 Kč, nicméně k překročení úvěrového rámce sjednaného ve smlouvě č. č. , hodnota, ze dne 18. 2. 2020, došlo teprve v září 2023 (čerpáno jednorázově 48 000 Kč dne 8. 9. 2023 a 24 000 Kč dne 26. 9. 2023) a následně pak v říjnu 2024 (24 000 Kč dne 16. 10. 2023), když do té doby žalovaný, s výjimkou prvního čerpání v částce 22 580 Kč, fakticky čerpal v nižších řádech stovek korun měsíčně. Dále z přehledu vyplynulo, že žalobkyně ke dni 12. 6. 2024 zesplatnila závazky žalovaného, a to ze (i.) zrušeného programu „Nákup na splátky z 19. 2. 2020“ (tj. ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 18. 2. 2020v zůstatkové výši 4 977,43 Kč), (ii.) zrušeného programu „Peníze na účet z 8. 9. 2023“ (tj. čerpání žalovaného dne 8. 9. 2023 v částce 48 000 Kč, v zůstatkové výši 46 433,35 Kč), (iii.) zrušeného programu „Peníze na účet z 26. 9. 2023“ (tj. čerpání žalovaného dne 26. 9. 2023 v částce 24 000 Kč, v zůstatkové výši 22 962,87 Kč) a (iv.) zrušeného programu „Peníze na účet z 16. 10.2023“ (tj. čerpání žalovaného dne 16. 10. 2023 v částce 24 000 Kč, v zůstatkové výši 23 238,69 Kč). Mimo tři výše uvedená jednorázová čerpání (48 000 Kč a 2x 24 000 Kč), čerpal žalovaný v období od 19. 2. 2020 do 17. 1. 2024 v několikasetkorunových tranších celkem částku 23 389 Kč a k tomu původní úvěr na mobilní telefon ze smlouvy č. , hodnota, ve výši 22 580 Kč. Na jednotlivých splátkách pak žalovaný uhradil celkem částku 59 790 Kč.

6. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta a z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl žádat o poskytnutí revolvingového úvěru ve výši 120 000 Kč s tím, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádné dítě. Měsíční příjem žalovaného má činit 30 000 Kč a plyne ze zaměstnaneckého poměru. Měsíční příjem ostatních členů domácnosti má činit 60 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti jsou tvrzeny ve výši 15 000 Kč. Dále žalovaný prošel kladně externími registry. Žalovaný nemá žádnou kreditní kartu, má 2 úvěry, a to z prosince 2019 (na 6 462 Kč celkem) na nějž měsíčně hradí 600 Kč a z února 2018 (na 110 000 Kč celkem), nějž měsíčně hradí 1 910 Kč. Dále bylo žalovanému celkem 8 žádostí o poskytnutí úvěru v rozmezí 30 000 – 120 000 Kč v období 3/2019–2/2020 zamítnuto.

7. Z posouzení úvěruschopnosti klienta a z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného porovnáním tvrzené příjmové a výdajové stránky žalovaného, kontrolou žalovaného v externích registrech SOLUS a NRKI, dále lustrací CEE a ISIR, kdy z těchto registrů jsou shromažďovány klientské informace, jako např. existence závazků, jejich výše, historická platební morálka žalovaného.

8. Z přehledu pohybu na běžném účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že v prosinci 2019 byla na tento účet od společnosti , právnická osoba, . připsána částka ve výši 38 243 Kč, v lednu 2020 ve výši 26 392 Kč a v únoru 2020 ve výši 29 566 Kč. Dále bylo zjištěno, že z tohoto účtu jsou hrazeny další splátky (označené jako „Půjčka 1“, „Půjčka 2“ či „splátky“), případně několikatisícové platby na neoznačené účty či výběry větší hotovosti.

9. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 12. 6. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 13. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k vrácení dlužné částky ve výši 130 529,33 Kč, a to ve lhůtě 14 dní ode dne sepsání této výzvy. Předmětná výzva pak byla žalovanému odeslána dne 13. 6. 2024.

10. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 9. 7. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 10. 7. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby upomenula k úhradě dlužné částky. Předmětná výzva pak byla žalovanému odeslána dne 10. 7. 2024.

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, a to že žalobkyně poskytla žalovanému postupně částku v celkové výši 141 969 Kč, když vráceno bylo pouze 59 790 Kč. Žalovaný tak dluh zcela neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

12. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,, o. z.‘‘), dle kterého platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta prvá).

17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

18. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“19. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

21. Podle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 1968 věta prvá o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

25. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy, neboť úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé nahlížení do příslušných registrů, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně neposoudila důkladně úvěruschopnost spotřebitele a jeho objektivní možnost daný úvěr splatit. Žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalovaného lustrací v registrech NRKI, SOLUS, CEE, MVCR, JAP_PUJCKA a insolvenčním rejstříku, nicméně žádným způsobem se nezabývala jakýmikoliv příjmy či reálnými výdaji žalovaného, jeho rodinnou, resp. osobami ve společné domácnosti jejichž tvrzený příjem pro ověření úvěruschopnosti uvažovala (kolik má členů, jaké jsou jejich jednotlivé příjmy, jaké jsou jejich výdaje, zdravotní stav, zda vůbec se jedná o společně hospodařící domácnost ve smyslu NOZ, atp.) a především finanční situací (zejména, jaké jsou reálné náklady na bydlení, dojíždění do práce či trávení volného času a také skutečnost, že žalovaný již splácel dva úvěry s tím, že jeden byl na částku dokonce 110 000 Kč a dalších 8 žádostí mu bylo v době bezprostředně předcházející poskytnutí posledního úvěru zamítnuto!), když uvažovala pouze s životním minimem a spokojila se pouze s tvrzeními žalovaného. Soud tak má za to, že žalobkyně sice nějakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, nicméně tuto vyhodnotila nedostatečně, bez dostatečné míry pečlivosti a tedy nesprávně. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 2. 2020 je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku neplatná.

27. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného bohacení. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 141 969 Kč, na kterou žalovaný do dnešního dne uhradil 59 790 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný zbývající dlužnou částku ve výši 82 179 Kč dosud nezaplatil a dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu, má tak žalobkyně vedle práva na zaplacení dlužné částky, i právo na zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky, tj. v kapitalizované výši 2 723,16 Kč (14,75 % ročně z částky 82 179 Kč od 27. 6. 2024 do 16. 9. 2024, kdy došlo k sepisu žaloby) a dále od 17. 9. 2024 zaplacení. Lhůtu k plnění pak soud stanovil, v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. neboť neshledal důvody pro postup jiný (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

28. Ve zbývající části pak soud, ze shora uvedených důvodů, žalobu zamítl, neboť úvěrovou smlouvu shledal neplatnou, čímž jsou neplatná i veškerá její doprovodná ujednání včetně ujednání o výši úroků, poplatků za poskytnutí úvěru či smluvní pokuty (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).

29. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že žalobkyni, která byla ve věci převážně úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v poměrné výši 36,52 %. Náklady řízení celkem ve výši 27 467,20 Kč jsou představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 816 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 17 820 Kč dle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“) za tři úkony právní služby po 5 940 Kč vykonané do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), dále z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a. t.; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 3 931,20 Kč, která patří k nákladům řízení podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla ve věci úspěch částečný, v rozsahu 36,52 %, (tj. úspěch ve výši 68,26 % bez neúspěchu ve výši 31,74 %), rozdělil soud náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu stran ve věci ve vztahu k celému předmětu řízení. Žalovanému, který ve sporu převážně neuspěl, uložil soud zaplatit poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně (z částky 27 467,20 Kč ve výši 36,52 %), tedy částku 10 031 Kč. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).