13 C 168/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Světlíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 565 350,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 328 051,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z této částky od 15. 5. 2024 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 500 Kč, poslední pak ve zbytku, splatných vždy k 26. dni kalendářního měsíce, za nějž splátka náleží, a to pod ztrátou výhody splátek a možností předčasného splacení, počínaje měsícem srpnem 2025.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 237 299,20 Kč spolu s- úrokem ve výši 8,99 % p.a. z částky 556 346,16 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení;- úrokem ve výši 8,99 % p.a. z částky 9 004,20 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení;- zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 565 350,36 Kč od 2. 2. 2024 do 14. 5. 2024 a dále běžícím z částky 237 299,20 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení;- kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 789,18 Kč;z a m í t á .

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 061 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč, poslední pak ve zbytku, splatných vždy k 26. dni kalendářního měsíce, za nějž splátka náleží, a to pod ztrátou výhody splátek a možností předčasného splacení, počínaje měsícem srpnem 2025 k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 565 350,36 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru dne 12. 8. 2020, jejíž součástí jsou všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 697 517 Kč, který byl vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal splácet právní předchůdkyni žalobkyně čerpaný úvěr v pravidelných 120měsíčních splátkách ve výši 8 927 Kč vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, s tím, že první splátka bude uhrazena dne 17. 9. 2020. Spolu se splátkami úvěru se žalovaný rovněž zavázal hradit úroky z úvěru ve výši 8,99 % a poplatky (ceny) za úkony související s poskytnutím a správou úvěru (zejména za vedení účtu), příp. poplatky za pojištění, a to ve výši podle smlouvy a aktuálního sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně. Za tímto účelem byl žalovaný povinen udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Žalovaný nesplácel řádně a včas, a tak právní předchůdkyně žalobkyně úvěr s účinností ke dni 29. 11. 2023 zesplatnila. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 29. 11. 2023. Celkem žalovaný uhradil částku ve výši 369 465,84 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 565 350,36 Kč na jistině tvořené neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 556 346,16 Kč a připsanými neuhrazenými úroky z úvěru ve výši 9 004,20 Kč, úroků z prodlení ve výši 14 789,18 Kč, kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky, úroků z úvěru ve výši 8,99 % ročně z připsaných neuhrazených úroků z úvěru 9 004,20 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, úroků z úvěru ve výši 8,99 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 556 346,16 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 565 350,36 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2024, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 16. 2. 2024. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh již ničeho neuhradil.

2. Žalovaný při jednání ve věci uvedl, že je pravdou, že si určité finanční prostředky půjčil, bylo to asi 300 000 Kč. V tu dobu (během pandemie onemocnění Covid-19) byl tzv. na překážkách v práci doma, pobíral jen 60 % platu, přicházelo mu asi 12 000 Kč měsíčně. Z toho nebyl schopen vyžít a současně zaplatit i alimenty na svého syna. Z toho důvodu si vzal půjčku, následně zjistil, že ji nezvládá splácet, během covidových opatření pak požádal i o pozastavení splátek, čemuž bylo po nějakou dobu vyhověno. Po skončení covidových opatření pak zase začala být práce a vše se zdálo na dobré cestě, nicméně zaměstnavatel zkrachoval, respektive žalovaný dostal výpověď „z organizačních důvodů“, stejně tak jako všichni ostatní spolupracovníci. Obdobnou práci za obdobných finančních podmínek již nenašel, dokonce byl nějakou dobu hlášen na úřadu práce. V současné době je zaměstnaný u popelářů, kdy si měsíčně vydělá asi 29 000 Kč tzv. na ruku, včetně přesčasů a prémií. Dále navrhl, aby mu soud uložil k úhradě částku představující rozdíl mezi skutečně načerpanými finančními prostředky a částkou, kterou již uhradil, neboť v tomto směru svou situaci probral v dluhové poradně, kde mu bylo vše vysvětleno. Závěrem pak požádal o možnost hradit vzniklý dluh ve splátkách, kdy navrhl měsíční splátku ve výši 8 000 Kč, když se všemi přesčasy a prémiemi by snad mohl být schopen takovou splátku hradit. Chce se svým dluhem vypořádat co nejdříve.

3. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně ani její právní zástupce se, ač řádně předvoláni, k jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavili, jednal soud ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti.

4. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 8. 2020 včetně Ceníku , právnická osoba, . pro bankovní obchody s účinností od 20. 1. 2019, Ceníku pro soukromou klientelu s účinností od 25. 7. 2020 a Všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, . pro soukromou klientelu bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným tuto smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 697 517 Kč. Úvěr byl veden na účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr pravidelnými 120měsíčními splátkami ve výši 8 927 Kč společně s úrokovou sazbou ve výši 8,99 % ročně. V době uzavření smlouvy činila RPSN 9,70 %.

5. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 7. 1. 2025 bylo soudem zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný , Jméno žalovaného, .

6. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 7. 8. 2020 soud zjistil, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru 20 000 Kč na konsolidaci, a že v žádosti uvedl, že je od 31. 10. 1999 na dobu neurčitou zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , s aktuálním příjmem 24 213 Kč měsíčně, což měl doložit později. Zároveň uvedl, že má základní vzdělání, je rozvedený, bydlí u rodičů, a u počtu členů v domácnosti včetně žalovaného uvedl číslo 1. U měsíčních výdajů neuvedl ničeho.

7. Ze záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací ze dne 12. 8. 2020 bylo soudem zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty předsmluvní informace na formuláři pro Standardní informace o spotřebitelském úvěru, a že mu byl tímto vysvětlen jejich obsah. Celková výše spotřebitelského úvěru činila 697 517 Kč, který měl být splácen pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 8 927 Kč, vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. První splátka měla být zaplacena 17. 9. 2020 a poslední splátka ve výši 2 374 Kč dne 19. 8. 2030. Celkem tak měl žalovaný zaplatit 120 splátek. Úroky z úvěru pak měly být připisovány k jistině úvěru, stát se její součástí a měly být hrazeny v rámci pravidelných splátek úvěru. Úroková sazba úvěru činila 8,99 % ročně.

8. Z výpisu z bankovního účtu č. , č. účtu, bylo soudem zjištěno, že za období od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020 příjmy žalovaného činí 137 122 Kč a výdaje činí 140 506,47 Kč. Počáteční zůstatek činil 3 634,46 Kč a konečný zůstatek 249,99 Kč. Na účet přichází pouze výplata od , právnická osoba, , kdy následně jsou pravidelně prováděny inkaso SIPO v částce 1 453 Kč, trvalý příkaz na pojištění v částce 1 806 Kč, inkaso úvěru v částce 8 927 Kč a pojištění úvěru v částce 446 Kč, zbývající finanční částka v průměru lehce přes 10 000 Kč je vybírána v hotovosti.

9. Z posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 7. 8. 2020 bylo soudem zjištěno, že klient na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně stanovila životní výdaje klienta na základě dat sdělených klientem (viz bod 6 tohoto rozsudku) v kombinaci s interními informacemi právní předchůdkyní žalobkyně, včetně využití statistických údajů na 6 453 Kč (kdy je soud bytostně přesvědčen o tom, že tato částka je představována pouze životním minimem a normativními náklady na bydlení, což rozhodně není částka dostatečná pro důstojné zajištění veškerých životních potřeb žalovaného, ale pouze vyjadřuje míru ochoty státu podílet se na zlepšení finanční a sociální situace některých spoluobčanů). Zároveň stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Ukazatel splátkového zatížení činil 38,93 % po poskytnutí úvěru. Současně soud zjistil, že v době poskytnutí úvěru disponovala právní předchůdkyně žalobkyně informacemi o tom, že žalovaný splácí revolvingový úvěr z 11. 10. 2016 v celkové výši 10 000 Kč na jistině, a to splátkou 500 Kč měsíčně, stejně jako hotovostní úvěr pro fyzické osoby v celkové výši 700 000 Kč ze 26. 6. 2017, jež byl v rámci nové žádosti, jak uvedena v bodě 6. tohoto rozsudku, konsolidován. Nová splátka pak měla představovat stejnou výši splátky, jako v případě staršího (a konsolidovaného) úvěru. Dle výpočtu právní předchůdkyně žalobkyně tak měla žalovanému zůstat k dispozici částka 14 786 Kč k pokrytí veškerých jeho životních nákladů.

10. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 28. 10. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně upozorněn na dluh po splatnosti ve výši 21 205 Kč, a zároveň byl vyzván k jeho úhradě do 29. 11. 2023.

11. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 29. 11. 2023 bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila, že ode dne 29. 11. 2023 je celá zbývající částka splatná. Ke dni 29. 11. 2023 je žalovaný povinen uhradit částku ve výši 564 288 Kč.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2024 včetně přílohy č. 1/B seznam pohledávek ze dne 1. 2. 2024, dohody o úplatě ze dne 31. 1. 2024 a přílohy č. 7 Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 2. 2024 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným.

13. Ze sestavy , právnická osoba, . ke dni 1. 2. 2024 bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 12. 8. 2020 žalovanému poskytla úvěr ve výši 697 517 Kč, z čehož částka 558 396,30 byla určena na konsolidaci staršího úvěru z roku 2017, a částka 13 920,70 zůstala žalovanému k dalšímu použití. Dále bylo zjištěno, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně postupně uhradil částku ve výši 369 465,84 Kč.

14. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 2. 2024 včetně podacího lístku podací číslo , hodnota, z téhož dne, bylo soudem zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 580 139,54 Kč. Uvedená výzva byla žalovanému odeslána dne 16. 2. 2024, jak plyne z podacího lístku.

15. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 29. 4. 2024 včetně podacího lístku podací číslo , hodnota, z téhož dne, bylo soudem zjištěno, že žalovaný byl vyzván k uhrazení svého dluhu před podáním žaloby, a to nejpozději do 14. 5. 2024.

16. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 12. 8. 2020 částku 697 517 Kč na jeho bankovní účet, a že na tento úvěr žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil 369 465,84 Kč.

17. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.

20. Podle § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 ZoSÚ, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

21. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 o. z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

25. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného ještě před uzavřením úvěrové smlouvy, ale nevyhodnotila ji řádně. Z předložených výpisů z účtu žalovaného bylo zjištěno, že měsíční příjem žalovaného je od společnosti , právnická osoba, . v rozmezí od 20 301 Kč do 25 975 Kč, aniž by však byly alespoň patrné jakékoliv výdaje na zajištění bydlení či dopravu do práce. Z v hotovosti vybraných prostředků se sice dá usuzovat, že minimálně potraviny či drogerii lze z těchto hradit, ale zda a kolik je potřeba na tyto nezbytnosti vynaložit, již právní předchůdkyně neřešila a spokojila se s životním minimem a normativními náklady na bydlení. Navíc z výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že v období od 1. 1. 2020 do 31. 3. 2020 byl konečný zůstatek pouhých 220,99 Kč a v období od 1. 4. 2020 do 30. 6. 2020 činil konečný zůstatek 249,99 Kč, přičemž v součtu žalovaný utratil více, než mu na účet skutečně přišlo a je tedy evidentní, že s prostředky zřejmě hospodařit neumí (zvláště v případě, že ještě čerpá revolvingový úvěr a splácí hotovostní úvěr ve výši 700 000 Kč na jistině). Právní předchůdkyně žalobkyně tak nikterak nevzala v úvahu vznik případných mimořádných výdajů žalovaného, např. v případě onemocnění, poruchy nějakého spotřebiče či jakékoliv jiné nenadálé skutečnosti, a to zejména s ohledem na délku trvání splácení úvěru (kdy se nejednalo o úvěr splatný v řádech několika málo měsíců či 1-2 let, ale předpoklad splácení představovala doba 10 let!) i skutečnost, že k jeho poskytnutí došlo uprostřed pandemie onemocnění Covid-19, kdy většina výrobních provozů byla rapidně omezena a dalo se předpokládat, že stejně omezen bude i provoz závodu zaměstnavatele žalovaného (k čemuž došlo a vedlo to k razantnímu snížení příjmů žalovaného a nutnosti odložit splátky původního úvěru z roku 2017). Z provedeného dokazování je tak zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zohlednila finanční možnosti žalovaného konsolidovaný úvěr splácet, když úvěr měl být splácen 10 let, finanční rezerva žalovaného činila každý měsíc cca 200 Kč a současně ani původní, ani nový úvěr v řádech set tisíc nebyl zajištěn zástavním právem k movitým či nemovitým věcem, ani nijak jinak.

28. Žalobkyně je povinna ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele. Za situace, kdy je poskytovateli úvěru uložena v souladu s § 78 ZoSÚ povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, resp., že by na základě shromážděných informací nebyla dána důvodná pochybnost o schopnosti žalované úvěr splácet ve smyslu § 86 ZoSÚ, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a označení důkazů.

29. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o úvěru ze dne 12. 8. 2020 je ve smyslu § 86 odst. 1 ZoSÚ a § 588 o. z. neplatná.

30. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 12. 8. 2020 na jeho bankovní účet částku 697 517 Kč a žalovaný jí uhradil pouze částku 369 465,84 Kč. Neuhrazené bezdůvodné obohacení tak činí 328 051,16 Kč, které je povinen uhradit žalobkyni, na niž byla pohledávka za žalovaným úvěrující společností postoupena dle § 1879 o.z. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni ve smyslu § 1970 o.z. zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 328 051,16 Kč, který však přiznal až za dobu prodlení od 15. 5. 2024, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl vyzván k vydání dlužné částky výzvou ze dne 29. 4. 2024, v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení do 14. 5. 2024 a vzhledem k tomu, že žalovaný tuto neuhradil, dostal se následující den do prodlení. Lhůtu k plnění pak soud stanovil, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 500 Kč, poslední pak ve zbytku, splatných vždy k 26. dni kalendářního měsíce, za nějž splátka náleží, a to pod ztrátou výhody splátek a možností předčasného splacení, počínaje měsícem srpnem 2025, neboť zohlednil celkovou situaci žalovaného, včetně jeho stávajícího zdravotního stavu a výdajů na bydlení a živobytí jako takové a snahu dlužnou částku splatit. Soud vědom si judikatury vyšších soudů, co se týče délky splátkovacího období dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě by naplnění takových zásad nevedlo k uspokojení věřitele. S ohledem na výši dlužné částky a „ideální“ výši splátky by tak soud žalovaného dostal do stejné situace, jako dříve žalobkyně, tedy žalovaný by nebyl schopen splátkový kalendář dodržet, což by sice ve výsledku vedlo k zesplatnění celé částky, ale s ohledem na skutečnost, že žalovaný nevlastní žádné nemovité věci, ani hodnotnější věci movité, též bez výhledu, že by tyto, kdy vlastnil a odměna za provedenou práci je mu vyplácena veskrze tzv. na ruku, by taková situace nevedla k uspokojení (byť i částečnému) žalobkyně. Pouze v případě, že výše splátky (i přes delší splátkovací období) bude citlivě nastavena tak, aby samotná její úhrada byla pro žalovaného motivací k vypořádání svého závazku (když soud dospěl k závěru, že v tomto směru je žalovaný skutečně motivován a poháněn snahou tyto uhradit a s dluhem se čestně vypořádat), je pro žalobkyni zárukou, že se jí adekvátního plnění dostane, pouze za delší časové období (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

31. Protože nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, konkrétně co se týká nároků na úhradu úroků, zákonných úroků z prodlení a dalších poplatků (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

32. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 11 061 Kč. Náklady žalobkyně v plné výši sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 22 615 Kč a z odměny advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) ve spojení s § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3,5 úkonu po 10 580 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby, vyjádření žalobkyně ze dne 15. 1. 2025), 3 paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 1 paušální náhradu po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025. Soud taktéž přiznal žalobkyni daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, jehož je zástupce žalobkyně plátce, a to ve výši 8 059,80 Kč, tj. náklady v celkové výši činí 69 054,80 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 565 350,36 Kč a soud vyhověl žalobě co do částky 328 051,16 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud „neúspěch“ žalobkyně ve výši 42 %, od jejího „úspěchu“ ve výši 58 %. Žalovaný, který ve sporu převážně neuspěl, je tak povinen zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně ve výši 16 % celkových nákladů řízení, tj. z částky 69 054,80 Kč, představující celkové náklady řízení, částku 11 061 Kč. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč, poslední pak ve zbytku, splatných vždy k 26. dni kalendářního měsíce, za nějž splátka náleží, a to pod ztrátou výhody splátek a možností předčasného splacení, počínaje měsícem srpnem 2025 k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, Když i v tomto případě zohlednil celkovou situaci žalovaného, jak je popsána v bodu 30. tohoto rozsudku (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).