13 C 172/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Světlíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 50 504 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 550 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 42 954 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 19 809,68 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 205,16 Kč a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 259,68 Kč od 18. 3. 2022, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky v celkové výši 50 504 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu č. , hodnota, s produktovým názvem C2 Zelená v hotovosti měsíční 08/2018 dne 28. 2. 2019. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku a spolu s ní zaplatit poplatek ve výši 25 254 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně sjednanou ve smlouvě a částku za zpracování úvěru, doručení, flexibilní splácení, administrativní činnosti a komfortní splácení. Celkový dluh ve výši 51 254 Kč se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 18měsíčních splátkách po 2 848 Kč, první splátku v den po uplynutí měsíce od data uzavření smlouvy, poslední splátka byla stanovena na částku 2 838 Kč. Žalovaná na dluh za období od 1. 4. 2019 do 15. 6. 2020 dle tvrzení žalobkyně uhradila postupně celkem částku 15 550 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně platby započetla částkou 6 190,32 Kč na jistinu a částkou 9 359,68 Kč na poplatky. Žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas, v důsledku prodlení žalované vzniklo tak právní předchůdkyni žalobkyně dle smlouvy právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, kapitalizovaného zákonného úrok z prodlení ve výši 1 205,16 Kč a sankčních poplatků ve výši 1 800 Kč. Dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovanou s účinností ke dni 1. 2. 2022 smluvně postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována a vyzvána k zaplacení dlužné částky. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh žalované 51 709,16 Kč, který sestával z dlužné jistiny ve výši 19 809,68 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 15 894,32 Kč, smluvní pokuty ve výši 13 000 Kč, sankčních poplatků ve výši 1 800 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 205,16 Kč. Žalovaná byla výzvou ze dne 10. 2. 2022 vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 17. 3. 2022. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy tak, že provedla vyhodnocení informací získaných z nebankovních registrů klientských informací, informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS), ostatních registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalované, kdy konfrontovala doložené skutečnosti žalovanou s dostupnými údaji umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované, a dále též se statistickými, demografickými a historickými daty žalované dle ekonomických modelů. Právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby žalovaná již neuhradila ničeho. Žalobkyně tak požadovala úhradu dlužné částky ve výši 50 504 Kč spolu s příslušenstvím sestávajícím z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 205,16 Kč a dále úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 19 809,68 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z neuhrazené části jistiny ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Ze smlouvy o zápůjčce – ZELENÁ v hotovosti č. , hodnota, a Standardních informací o spotřebitelském úvěru ZELENÁ v hotovosti soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 28. 2. 2019 smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 26 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí celé výše uvedené zápůjčky v hotovosti. Poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 25 254 Kč (sestávající z úroku v částce 6 372 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 732 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 150 Kč), tedy celkem částku 51 254 Kč, se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit v 18měsíčních splátkách po 2 848 Kč, poslední splátku ve výši 2 838 Kč. Soud dále ze smlouvy o zápůjčce zjistil, že se žalovaná zavázala zaplatit první splátku dnem uzavření smlouvy vždy ke konci splátkového období spolu s celkovou pevnou částkou úroku, a to ve výši 29 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky.

5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr zpracované pro žalovanou vyplněné dne 28. 2. 2019 (požadovaná výše spotřebitelského úvěru byla 30 000 Kč) má soud za prokázané, že si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, rodinném stavu, příjmech a výdajích. Žalovaná uvedla, že pracuje jako kuchařka v , adresa, s měsíčním čistým příjmem 30 971 Kč a dalším čistým příjmem domácnosti 40 000 Kč. Žalovaná je vdaná, bydlí v nájemním bytě a má dvě vyživovací povinnosti. Odhadované výdaje žalované mají činit 4 000 Kč a 5 500 Kč hradí na interní splátky. Žalovaná měla předložit právní předchůdkyni žalobkyně k ověření pracovní smlouvu a výplatní pásky.

6. Z tabulky s přehledem plateb a dlužných částek soud zjistil, že žalovaná zaplatila na dluh za období od 1. 4. 2019 do 15. 6. 2020 celkem částku ve výši 18 450 Kč.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to s účinností ke dni 1. 2. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 1. 2. 2022, když její odeslání má soud za prokázané z potvrzení ze dne 11. 2. 2022. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.

8. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 51 709,16 Kč, a to nejpozději do 17. 3. 2022.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 3. 2025 a potvrzení o odeslání ze dne 24. 3. 2025 má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

10. Z jiných, než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

11. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkové skutkovém stavu věci, a to že právní předchůdkyně žalobkyně žalované na základě smlouvy o zápůjčce – ZELENÁ v hotovosti č. , hodnota, poskytla částku ve výši 26 000 Kč v hotovosti, dne 28. 2. 2019. Žalovaná i přes zaslanou předžalobní upomínku, žalobkyni uhradila pouze 18 450 Kč a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

12. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.‘‘), dle kterého platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta prvá).

16. Podle § 75 ZoSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

17. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“18. Podle § 78 ZoSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

20. Podle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

24. Podle § 1968 věta prvá o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

25. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy, neboť úvěrující je povinen ve smyslu ZoSÚ s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé nahlížení do příslušných registrů či spoléhání se jen na žadatelem sdělené informace, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovanými §§ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila důkladně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a její objektivní možnost daný úvěr splatit. Žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalované, nicméně žádným způsobem se nezabývala jakýmikoliv jejími příjmy či výdaji a vycházela jen z tvrzení žalované v zákaznické kartě podepsané žalovanou, a to na požadovanou částku spotřebitelského úvěru na částku 30 000 Kč. V zákaznické kartě je uvedeno, že čistý měsíční příjem žalované činí 30 971 Kč a další čistý příjem domácnosti činí 40 000 Kč měsíčně (již nelze určit čí tento příjem je a jaké má pravidelné výdaje). Dále je v kartě uvedeno, že žalovaná má odhadované měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč (a to přesto, že má dvě vyživovací povinnosti!!!), není zde však uvedeno, za co konkrétně, a že hradí interní splátky částkou 5 500 Kč (aniž by bylo řešeno za co, jak dlouho, kolik zbývá atp.). Současně měla žalovaná předložit právní předchůdkyni žalobkyně k ověření pracovní smlouvu a výplatní pásky, avšak tyto listiny nebyly soudu doloženy. Žalovaná rovněž uvedla, že bydlí v nájmu a má dvě vyživovací povinnosti. Je tedy zřejmé, že její skutečné měsíční výdaje musí být daleko vyšší, když se nájmy pohybují v řádu desítek tisíc. Navíc je zřejmé, že žalovaná musí mít další náklady spojené s běžným životem, tedy za jídlo, dopravu, telefon atd. Měsíční náklady na živobytí žalované, s nimiž žalobkyně kalkulovala, zcela neodpovídají současné době. Nad to soud podotýká, že právní předchůdkyně žalovanou nelustrovala například v žádném registru dlužníků, neměla k dispozici žádný doklad o jejích skutečných výdajích, a nebyla tak schopna posoudit, jaké má žalovaná pravidelné náklady, zda vůbec vytváří finanční rezervu a zda je schopna nést splátkovou zátěž. Soud tak má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované, neboť nezjistila skutečnou výši jejích příjmů, neověřila uvedený příjem domácnosti a neprověřila výdaje. Soud tak má za to, že žalobkyně sice nějakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, nicméně tuto vyhodnotila zcela nedostatečně, bez dostatečné míry pečlivosti a tedy nesprávně. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce – ZELENÁ v hotovosti ze dne 28. 2. 2019 je neplatná.

27. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 26 000 Kč v hotovosti. Žalovaná na tuto částku uhradila celkem 18 450 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětná pohledávka byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, tato je ve smyslu § 1879 o.z. oprávněna požadovat tento nárok. Žalobkyně tak má nárok na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 7 550 Kč. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni ve smyslu § 1970 o.z. zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 550 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, tedy ode dne následujícího po dni stanoveném ve výzvě k úhradě dlužné částky ze dne 10. 2. 2022. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku do dne 17. 3. 2022 neuhradila, dostala se následující den do prodlení. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

28. Ve zbývající části pak soud, ze shora uvedených důvodů, žalobu zamítl, neboť úvěrovou smlouvu shledal neplatnou, čímž jsou neplatná i veškerá její doprovodná ujednání včetně ujednání o výši úroků a poplatků za poskytnutí úvěru (výrok II. tohoto rozsudku).

29. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalované, která byla ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.