13 C 187/2020
V PLATNOSTIOkresní soud v Berouně rozhodl ve prospěch žalobkyně, že žalovaný je povinen zaplatit částku 15 798,10 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. Soud se opřel o § 708 odst. 1 a § 709 odst. 2 písm. d obchodního zákoníku, podle něhož banka zavázala k zřízení běžného účtu a k poskytnutí úvěru v rámci smlouvy o povoleném debetu. Závěr o nepovoleném debetním zůstatku byl potvrzen předloženými listinnými důkazy, které ukázaly, že žalovaný nevyhověl výzvě k úhradě. Soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení, včetně soudního poplatku a odměny advokáta podle advokátního tarifu.
Plný text
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem titul Tomášem Štindlem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zaplacení 15 798,10 Kč
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 798,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 20.4.2012 smlouvu o zřízení a vedení konta G2.2 jejímž předmětem bylo vedení běžného účtu. Zároveň se žalovaným uzavřel dne 3.3.2014 smlouvu o povoleném debetu, na základě které byl žalovanému na účtu poskytnut spotřebitelský úvěr do výše 15.000 Kč. Žalovanému v rozporu se smlouvou vznikl na účtu nepovolený debetní zůstatek. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvy Banky debetní zůstatek neuhradil, Banka dne 29.7.2019 převedla debetní zůstatek na účet pohledávek z nepovoleného debetu. Žalovaný ze shora uvedeného závazku nezaplatil žalobkyni ničeho. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Jelikož ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 o.s.ř., vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř., aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení této výzvy předali soudu písemné vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyslovila souhlas, žalovaný se nevyjádřil a soud má tedy za to, že jeho souhlas byl dán. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 20.4.2012 smlouvu o zřízení a vedení konta G2.2 jejímž předmětem bylo vedení běžného účtu. Zároveň se žalovaným uzavřel dne 3.3.2014 smlouvu o povoleném debetu, na základě které byl žalovanému na účtu poskytnut spotřebitelský úvěr do výše 15.000 Kč. Žalovanému v rozporu se Smlouvou vznikl na účtu nepovolený debetní zůstatek. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvy Banky debetní zůstatek neuhradil, Banka dne 29.7.2019 převedla debetní zůstatek na účet pohledávek z nepovoleného debetu. Žalovaný byl vyzván k úhradě výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 4.3.2020, avšak nezaplatil ničeho. Podle ustanovení § 708 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinný do 31.12.2013, se smlouvou o běžném účtu zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby. Smlouva o běžném účtu může obsahovat dále výši nebo stanovení výše úplaty a způsob, jakým tuto úplatu majitel účtu bance zaplatí. Výši úplaty lze sjednat i odkazem na ceník banky (§ 709 odst. 2 písm. d). Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 798,10 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Náklady právního zastoupení byly stanoveny podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť řízení bylo zahájeno po nabytí účinnosti novely č. 120/2014 Sb. vyhlášky č. 177/1996 Sb. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.