13 C 318/2018

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Štindlem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 378 859,32 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s požadavkem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 4 799,92 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 5. 12. 2015 do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba s požadavkem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 48 024,90 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 2. 3. 2016 do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba s požadavkem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 326 034,50 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 1. 1. 2016 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 179 551,90 k rukám zástupce žalované příjmení jméno příjmení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 378 859,32 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 30. 4. 2012 smlouvu o provedení díla, na základě které prováděla pro žalovanou činnost prostřednictvím svých zaměstnanců spočívající v třídění lahví v přepravkách a souvisejících činnostech a žalovaná se zavázala žalobkyni platit v článku 6 smlouvy o provedení díla dohodnutou cenu. Žalobkyně za uvedené činnosti vystavila fakturu číslo na částku 326.034,50 Kč splatnou dne 31. 12. 2015, a to za plnění, které probíhalo v měsíci září 2015 a jedná se konkrétně o plnění označené jako – ČR primár v množství 1294 palet s jednotkovou cenou 42 Kč za kus, celkem částka 65 761,08 Kč, dále činnost uvedená pod ČR primár, která sestávala z třídění a nakládání palet piva do vozidel a prováděl ji pan příjmení, příjmení, příjmení. Další plnění je vedeno pod položkou sekundár v množství 2996 palet s jednotkovou cenou 42 Kč za kus, celkem 152 256,72 Kč, kdy se jedná o třídění lahví piva a nakládku palet piva do menších dodávek a tuto činnost vykonávali pan příjmení, příjmení, příjmení. Další plnění je uvedeno pod položkou Exp. 05 (SRN) v množství 1541 palet s jednotkovou cenou 50 Kč za paletu, celkem 93 230,50 Kč, jedná se o třídění lahví a následného naložení k transportu do Spolkové republiky Německo a další plnění je vedeno pod položkou přefas v množství 235 palet s jednotkovou cenou 52 Kč za kus, celkem 14 786,20 Kč za činnost, která sestává z překládky již vytříděného obsahu z jednotlivých přepravek do jiných. Tyto práce vykonávaly paní příjmení, příjmení, příjmení a příjmení. Posléze žalobkyně vystavila za provedené práce fakturu číslo na částku 48.024,90 Kč splatnou dne 1. 3. 2016 za třídění přepravek piva a náklad na vysokozdvižné vozíky v množství 945 palet s jednotkovou cenou 42 Kč za kus. Konečně žalobkyně vystavila fakturu číslo na částku 4.799,92 Kč splatnou dne 4. 12. 2015, kdy se jednalo o vrácení zálohy, kterou žalobkyně poskytla žalované na předání vstupních karet do areálu obec. Žalobkyně uvedla, že faktury byly žalované řádně doručeny a žalovaná proti některým uplatnila zápočty a některé zůstaly nehrazené. Nikdy však žalovaná nerozporovala, že by faktury byly vystaveny bez právního důvodu, či že by žalobkyně dílo neprovedla. Uvedené faktury žalovaná nezaplatila, a to ani přes výzvu žalobkyně ze dne 24. 5. 2018. V průběhu řízení žalobkyně konstatovala, že z předložených dokumentů vyplývá, že spolupráce mezi ní a právnická osoba a.s. trvala od dubna 2015 do února 2016. Žalobkyně tedy žádala, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni zároveň přiznal právo na náhradu nákladů řízení včetně daně z přidané hodnoty.

2. Žalovaná k věci uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, a to ani zčásti. Žalovaná činila nesporným, že se žalobkyní dne 30. 4. 2012 uzavřela smlouvu o provedení díla spočívajícího v třídění lahví a že žalobkyně pro žalovanou tyto práce v určitém čase prováděla. Dále žalovaná uvedla, že za všechny práce, které žalobkyně pro žalovanou provedla, žalovaná žalobkyni zaplatila, a to buď finanční úhradou, nebo zápočtem vzájemných pohledávek. Práce, které žalobkyně žalované měla vyúčtovat fakturami označenými v návrhu, žalobkyně pro žalovanou nikdy neprovedla. Uvedené faktury žalobkyně žalované nedoručila a žalovaná je nemá zaneseny ve svém účetnictví. Žalovaná uvedla, že existence samotné faktury je nerozhodná, protože faktura je jen účetním dokladem, z nějž neplyne žádný závazek. Byla-li mezi účastníky uzavřena smlouva o dílo, pak pramenem závazku je jednak tato smlouva a jednak skutečnost, že práce byly skutečně provedeny. Dále žalovaná uvedla, že práce uvedené na faktuře číslo za 65.761,08 Kč nebyly realizováno v obec obec žalobkyní, tyto činnosti byly realizovány již zaměstnanci žalované. Práce uvedené na faktuře číslo za 152.256,72 Kč – příprava přeprav a nakládka sekundárních vozidel byla v tomto období prováděna pouze zaměstnanci žalované. Práce uvedené na faktuře číslo za 93.230,50 Kč prováděli kmenoví zaměstnanci žalované a pracovníci zajištění ze strany agenturní právnická osoba Práce uvedené na faktuře číslo za 14.786,20 Kč byly prováděny v obec část obce, se kterým žalovaná nemá majetkově nic společného. Práce uvedené na faktuře číslo nebyly realizovány v obec obec žalobkyní, ale touto společností již v obec část obce v provozu právnická osoba, a.s. Dále k faktuře číslo žalovaná uvedla, že žalobkyně nevrátila žalované vstupní karty, proto žalovaná nebyla povinna vracet zpět poskytnutou zálohu. Na základě výše uvedeného žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta a žalované přiznáno právo na náhrada nákladů řízení.

3. Soud v řízení provedl následující důkazy: Smlouvu o dílo uzavřenou mezi žalobkyní jako objednatelem a žalovanou jako zhotovitelem, podepsanou dne 30. 4. 2012, na základě které se žalovaná zavázala provést pro žalobkyni dílo spočívající v třídění lahví v přepravkách. Výzvu k úhradě plnění ze dne 24. 5. 2015, dle které právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 378 859,32 Kč a stanovil lhůtu k plnění 10 dnů ode dne obdržení výzvy. Fakturu číslo 2015 ze dne 15. 12. 2015 na částku 48.024,90 Kč splatnou dne 1. 3. 2016, ze které soud zjistil, že žalobkyně účtovala žalované za třídění lahví za období 2. 11. 2015 – 10. 11. 2015 a množství 945 palet s jednotkovou cenou 42,00 Kč. Fakturu číslo ze dne 30. 9. 2015 na částku 326.034,50 Kč splatnou dne 31. 12. 2015, ze které soud zjistil, že žalobkyně účtovala žalované za plnění označené jako ČR primár množství 1294 palet s jednotkovou cenou 42,00 Kč, ČR sekundár v množství 2996 palet s jednotkovou cenou 42,00 Kč, Exp. 0,5 (SRN) v množství 1541 palet s jednotkovou cenou 50,00 Kč, a Přefas v množství 235 palet s jednotkovou cenou 52,00 Kč. Fakturu číslo ze dne 19. 11. 2015 na částku 4.799,92 Kč splatnou dne 4. 12. 2015, ze které soud zjistil, že žalobkyně účtovala žalované částka za vrácení vstupních karet do objektu skladu obec. PDF tabulku, kde v záložce v tabulce označené srpen 2015 je vykázán pohyb při třídění lahví. Sdělení právnická osoba poradenství, spol. s r.o., ve které je uvedeno, že spolupráce právnická osoba se právnická osoba, s.r.o. ohledně třídění neskončila a trvá nepřetržitě dodnes. Sdělení pivovaru Staropramen ze dne 29. 5. 2020, kde je uvedeno, že během léta 2015 se stěhovalo logistické centrum do část obce. Až v část obce začal plnohodnotný provoz a zároveň došlo k převzetí všech činností z obec. Začátek těchto činností byl 2. 9. 2015. Třídění v část obce zajišťuje a fakturuje právnická osoba Sdělení právnická osoba, a.s. ze dne 19. 6. 2020, ze kterého soud zjistil, že společnost právnická osoba se právnická osoba, spol. s.r.o. spolupracovala v období duben 2015 až únor 2016. Sdělení České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 4. 2021, ze kterého soud zjistil seznam zaměstnavatelů jméno příjmení (právnická osoba anonymizována tři slova), jméno příjmení (právnická osoba anonymizována tři slova), jméno příjmení (právnická osoba anonymizována tři slova), jméno příjmení (právnická osoba), a jméno a příjmení anonymizováno (právnická osoba anonymizována tři slova). Naproti tomu u osob jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení soud zjistil, že tyto osoby neměly v období 1. 9. 2015 – 30. 11. 2015 veden žádný pojistný vztah u zaměstnavatele. Přípis žalobkyně žalované ze dne 8. 4. 2016, ve kterém je uveden navržený kompromis žalobkyně spočívající v úhradě částky asi 100 000 Kč ze strany žalované a převodu vysokozdvižných vozíků v hodnotě 300 000 Kč. Dohodu o provedení práce, ze které soud zjistil, že v období 23. 11. 2015 do 31. 12. 2015 a 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 pro právnická osoba, s.r.o. pracovala jméno příjmení Dohodu o rozvázání pracovního poměru, ze které soud zjistil, že pro právnická osoba, s.r.o. pracovala od 1. 5. 2012 do 6. 8. 2015 jméno příjmení Dohodu o rozvázání pracovního poměru, ze které soud zjistil, že pro právnická osoba, s.r.o. pracoval od 1. 5. 2012 do 31. 7. 2015 jméno příjmení Dohodu o rozvázání pracovního poměru, ze které soud zjistil, že pro právnická osoba, s.r.o. pracoval od 1. 5. 2012 do 29. 7. 2015 příjmení příjmení Dohodu o rozvázání pracovního poměru, ze které soud zjistil, že pro právnická osoba, s.r.o. pracoval od 1. 5. 2012 do 19. 3. 2015 jméno příjmení Dohodu o rozvázání pracovního poměru, ze které soud zjistil, že pro právnická osoba, s.r.o. pracovala od 1. 5. 2012 do 29. 7. 2015 jméno příjmení Dohodu o provedení práce, ze které soud zjistil, že v období 23. 11. 2015 do 31. 12. 2015 a 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 pro právnická osoba, s.r.o. pracovala jméno příjmení Výpis z obchodního rejstříku, ze kterého soud zjistil, že v období září až prosinec 2015 již jednatel žalobkyně nebyl jednatelem a společníkem společnosti právnická osoba Výpověď svědka jméno příjmení, z níž soud zjistil, že jako zaměstnanec žalobkyně vykonával práci pro právnická osoba, s.r.o. s tím, že dostával úkoly od pana příjmení, který rozděloval práci. Svědek se domníval, že areál opouštěl asi v listopadu 2015 a do té doby práce prováděl a činnost žalobkyně se ukončovala ke 30. listopadu 2015. Na přesný počet vytříděných palet lahví si svědek nemohl vzpomenout, ale uvedl, že šlo rozhodně o tisíce palet. Podle jeho názoru se jejich počet mohl pohybovat mezi devíti a dvanácti tisíci měsíčně. Dále sdělil, že práce u žalobkyně objednávala žalovaná, když většinou byly práce specifikovány ze strany pana příjmení. Zápis o provedené práci byl pravidelně prováděn a každých čtrnáct dnů se prováděla sumarizace. Za tímto účelem si svědek vedl svůj sešit, kam si přehled provedených prací sám zaznamenával. Následně sumarizované práce dával panu příjmení, který po zhodnocení, že se tyto práce skutečně provedly, předával tyto podklady panu příjmení k vystavení faktur. Záznamy prováděl svědek společně s panem příjmení, který když shledal, že je vše v pořádku, předal je jako podklady panu příjmení, tedy účetnímu žalobkyně, k fakturaci. Sešity již svědek k dispozici neměl. Výpověď svědka jméno příjmení, z níž soud zjistil, že svědek jako zaměstnanec žalobkyně vykonával práci pro žalovanou. Šlo o třídění láhví. Konkrétní informace k věci už neměl s ohledem na odstup času. Uvedl, že se domnívá, že práce pro společnost žalované vykonával do konce listopadu 2015, s tím, že svědek tehdy jezdil na vysokozdvižném vozíku a rozvážel palety, fyzicky sám láhve netřídil. Nevěděl, kolik palet se za měsíc vytřídilo, ale dle jeho názoru to muselo být rozhodně v tisících. Dále sdělil, že s odstupem času neví, zdali třídění láhví ze strany žalobkyně probíhalo ještě v listopadu 2015 pouze pro společnost žalované, nebo zda se mohlo jednat i o práce pro nového odběratele, který sídlil v obec – část obce. Ke konci spolupráce obou firem zadával svědkovi práci pan příjmení, tedy zaměstnanec žalobkyně. Výpověď svědka jméno příjmení, z níž soud zjistil, že žalobkyně je jeho zaměstnavatelka. V minulosti svědek pracoval hlavně na tzv. sekundáru, čili třídění láhví nebyl jeho hlavní obor, nicméně věděl, že pro právnická osoba, s.r.o. pracovali v areálu v obec až do ukončení spolupráce, kdy se odstěhovali následně do část obce Spolupráce podle něj skončila někdy po létě, nicméně přesně nebyl schopen čas určit. V každém případě se však až do konce tohoto období práce prováděly. Nevěděl, kolik lahví a palet se vytřídilo, ale domníval se, že to bylo rozhodně v tisících. Domníval, že práce až do ukončení spolupráce v říjnu nebo listopadu 2015 byly rozhodně provedeny pro právnická osoba Výpověď svědkyně jméno příjmení, zaměstnankyně právnická osoba anonymizováno, která uvedla, že právnická osoba s.r.o. je stálým obchodním partnerem pivovarů. Svědkyně zmínila, že právnická osoba, s.r.o. pracuje v areálu v obec, který v minulosti odkoupila. Věděla, že mezi účastníky tohoto řízení probíhala v minulosti spolupráce, co se třídění lahví týče. Tato činnost probíhá v areálu v obec dosud. Dále sdělila, že právnická osoba, s.r.o. fakturovala pivovarům za třídění láhví podle toho, co bylo vyexpedováno z areálu v obec buď do část obce, nebo do obec s tím, že vzhledem k tomu, že objem prací byl vysoký, nebylo možné vše odvézt a stabilně tak byly v areálu v obec vytříděny láhve za zhruba 350 000 Kč a další třídění pak probíhalo na základě požadavků a na základě vyúčtování. Uvedla, že třídění láhví ze strany právnická osoba, s.r.o. se vykazovalo tak, že bylo vycházeno z údajů, které poskytla žalovaná, nicméně vždy docházelo ke kontrole ze strany pivovarů a nemohlo se stát, že by předmětem fakturace byly láhve, které ve skutečnosti areál vůbec neopustily. Svědkyně soudu sdělila, že v část obce byla žalobkyně přítomna od začátku, kdy se tam třídění láhví přesunulo. Současnou situaci popsala tak, že se víceméně vše třídí v část obce, v obec se třídí jen menší část. Výpověď svědka jméno příjmení, z níž soud zjistil, že svědek byl zaměstnancem žalované do září 2015. Svědek uvedl, že pracoval jako skladový specialista, šlo o kancelářskou práci. Pamatoval si, že žalobkyně pro žalovanou vykonávala různé práce - třídění lahví, obsluhu vysokozdvižných vozíků, přebírání palet apod. Svědek přešel od 7. 9. 2015 do část obce ke právnická osoba, a. s . Do tohoto okamžiku ještě spolupráce účastníků tohoto řízení fungovala. O aktivitách po tomto datu neměl svědek povědomí. Pamatoval si, že v období duben až červen 2015 byl v provozu sklad v obec a od června do srpna probíhalo stěhování do část obce, kam se v srpnu přestěhoval i sklad z obec. Pokud šlo o třídění lahví v část obce, svědek uvedl, že činnost vykonávala žalobkyně. Ohledně právnická osoba svědek řekl, že je v podstatě organizátor a koordinátor, tedy ve shodné pozici, jako byla dřív žalovaná v obec. Výpověď svědkyně jméno příjmení, z níž soud zjistil, že pro žalobkyni pracovala v letech 2011 -2013, pro žalovanou pracuje nyní. Svědkyně nedokázala časově ukotvit, dokdy trvala spolupráce obou účastníků tohoto řízení v roce 2015. Vzpomněla si, že pro žalovanou pracovaly celkem tři ženy - svědkyně, jméno příjmení a jméno, na jejíž příjmení si již nevzpomněla. Svědkyně zdůraznila, že v období let 2011 -2012 se třídění provádělo pro žalobkyni. Výpověď svědka jméno příjmení, z níž soud zjistil, že je zaměstnancem žalované. Svědek pracoval na sekundárním skladu, zatímco žalobkyně měla na starosti primární sklad. Žalobkyně byla pověřena tříděním lahví, palet a podobné. Z obec do část obce se přesunul hlavně primární sklad, tedy kamiony a podobné činnosti. Poté, co odešla žalobkyně do část obce, prováděla třídění právnická osoba anonymizováno. Práci v obec, kde jí zůstalo asi 20 %, zajišťoval svědek s tím, že tam pracovali ještě další lidé. Byli to zaměstnanci žalované nebo brigádnické firmy, jako například příjmení jméno. Výpověď svědkyně jméno příjmení, z níž soud zjistil, že pracovala v obec na třídění lahví a jednalo se i o tzv.„ přefasy“ (tedy třídění lahví podle značky). Svědkyně uvedla, že zhruba před 6 lety, tedy v roce 2015 přecházela do část obce. Výpověď svědkyně jméno příjmení, z níž soud zjistil, že žalobkyně je její zaměstnavatelkou. Svědkyně uvedla, že s odstupem času si s nepamatuje detaily, ale myslela si, že ke změně v místě výkonu práce docházelo v roce 2015. Svědkyně tehdy zůstávala v obec ještě s kamarádkou dodělat nějakou práci, trvalo to ještě asi 1,5 měsíce a pak přecházela do část obce. Na konkrétní období, kdy došlo ke změně výkonu práce z obec do část obce, si nepamatovala. Vzpomněla si jen, že zima ještě nebyla. Výpověď svědka jméno příjmení, z níž soud zjistil, že pro žalovanou v minulosti pracoval. Žalovaná byla generálním partnerem pro právnická osoba anonymizováno. Žalovaná si najímala další společnosti, které vykonávaly práce, jak činila žalobkyně. Tyto práce se prováděly v závodě v obec. Po ukončení spolupráce účastníků tohoto řízení převzala činnosti právnická osoba s místem podnikání v část obce. Dle názoru svědka k tomu došlo v období, kdy byly povodně a právnická osoba právnická osoba již nechtěly řešit škody, ke kterým došlo v obec, a proto hledaly distribuční centrum někde na kopci. Ukončení spolupráce tedy odhadl na rok 2016. V radotínském areálu však byly i jiní subdodavatelé. Způsob vyúčtovávání prací mezi společnostmi svědek popsal tak, že„ právnická osoba například vytřídila objem 100 ks, ale právnická osoba anonymizováno bylo odvezeno jen 90 ks, právnická osoba anonymizováno proto zaplatily v tom konkrétním měsíci pouze 90 ks a rovněž právnická osoba v tom konkrétním měsíci bylo jenom 90 ks zaplaceno, ačkoliv bylo vytříděno například 100 ks, ale přebytek těch zbývajících 10 ks byl pak název žalobkyně zaplacen až v dalším měsíci. Vždy to bylo odvislé na tom, kolik skutečně vytříděných lahví bylo odvezeno právnická osoba anonymizováno“. Shodná situace ale dle svědka nemohla nastat při ukončení spolupráce obou společností, neboť tehdy by případné rozdíly byly účtovány tzv. dorovnávací fakturou. Výpověď svědka jméno příjmení, z níž soud zjistil, že pro žalobkyni do dubna 2017 pracoval jako ekonom. Pro žalovanou se třídily lahve v obec. Ukončení spolupráce firem nemohl již časově ukotvit, avšak měl za to, že spolupráce skončila až v roce 2017, nebo pravděpodobněji v roce 2016. Konec spolupráce vnímal jako problematický. Svědek si byl jistý, že práce provedeny byly, neboť připravoval i určité protokoly o provedené práci, ale u konkrétních jednání firem už nebyl. K evidenci provedené práce uvedl, že práce ze strany žalobkyně se evidovala tak, že se dělaly tabulky, v nichž byl uveden objem práce, která byla vykonána. Pamatoval si, že v období, ve kterém žalobkyně pracovala hlavně v část obce, ještě dobíhaly práce v obec, což trvalo asi měsíc.

4. Po takto provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Mezi účastníky byla dne 30. 4. 2012 uzavřena smlouva o dílo, na základě které žalobkyně pro žalovanou vykonávala ve smlouvě specifikované práce – zejména třídění pivních lahví v areálu žalované v obec – obec. Za provedené práce vystavovala žalobkyně faktury, které žalovaná hradila buď přímo finančně, nebo zápočty. Tento postup se vždy mezi společnostmi domlouval. Stejně tak byl vždy ze strany obou firem odsouhlasen objem provedených prací. Ten závisel na požadavcích hlavního odběratele služeb – společnosti právnická osoba Pokud v některém měsíci bylo vytříděno více lahví, než pivovary fakticky odebraly, docházelo k převodu již vytříděných lahví do dalšího měsíce. Případné nesrovnalosti se řešily tzv. dorovnávací fakturou. Objem prací prováděných v areálu v obec byl velký, jednalo se o tisíce palet. Třídění v obec probíhalo ve velkých objemech do počátku září 2015, kdy byla veškerá tato činnost počínaje dnem 2. 9. 2015 přesunuta do část obce, kde třídění lahví zajišťovala žalobkyně pro právnická osoba, a.s. do února 2016, když spolupráce těchto společností započala v dubnu 2015. V současné době žalovaná i nadále provádí pro právnická osoba třídění lahví v obec, nikoli ale prostřednictvím žalobkyně. Na třídění lahví v obec se podílelo několik fyzických osob, které byly zaměstnanci firem právnická osoba anonymizována dvě slova, a.s. a právnická osoba Jednatel žalobkyně nebyl v období, kterého se týká toto řízení jednatelem firmy právnická osoba Za práce provedené v období září 2015 – listopad 2015 vystavila žalobkyně žalované faktury za třídění lahví a zároveň fakturu na vrácení zálohy za vrácení vstupních karet do areálu v obec. Vstupní karty žalobkyně žalované nevrátila. Žalovaná faktury dobrovolně neuhradila, a to ani poté, co k tomu byla ze strany žalobkyně upomínána.

5. Podle ustanovení § 536 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení.

6. Soud hodnotil všechny v řízení provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“ a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

7. Primárně se soud zabýval aplikací příslušného právního předpisu a s ohledem na dikci ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na projednávanou věc aplikoval obchodní zákoník, tedy zákon č. 513/1991 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť ve věci jde o právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku (1. 1. 2014), jakož i o práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku.

8. Následně se tedy soud věnoval jednotlivým žalobou uplatněným nárokům a uvádí:

9. Pokud se požadavku žalobkyně na zaplacení částky 4 799,92 Kč s příslušenstvím týká, pak má soud za to, že tento požadavek není oprávněný. Zmíněnou částku požadovala žalobkyně po žalované zaplatit z titulu vrácení zálohy, kterou měla v minulosti žalované poskytnout za zapůjčení vstupních karet do areálu v obec. Na tomto místě soud konstatuje, že přisvědčil procesní obraně žalované, která tvrdila, že neexistuje důvod pro vrácení zálohy, neboť žalobkyně žalované vstupní karty nevrátila. Co se tohoto nároku týká, zůstala žalobkyně pouze v rovině tvrzení, aniž by své tvrzení jakkoli prokázala. Při jednání před soudem dne 22. 9. 2021 přitom byla žalobkyně ze strany soudu poučena o povinnosti důkazní v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o.s.ř. a zároveň upozorněna na fakt, že pokud neunese důkazní břemeno, vystaví se nebezpečí neúspěchu ve sporu. Tato situace však nastala, neboť žalobkyně po splnění poučovací povinnosti ze strany soudu toliko konstatovala, že nedisponuje žádnými důkazy, kterými by mohla prokázat tvrzení, že žalované vstupní karty do areálu v obec vrátila. Soudu tedy nezbylo nic jiného, než žalobou uplatněný nárok na vrácení záloh za poskytnuté vstupní karty zamítnout, a to právě pro neunesení důkazního břemene žalobkyní.

10. Velmi podobná situace nastala, i pokud jde o další dva žalobou uplatněné nároky, lhostejno, zda jde o nárok ve výši 48 024,90 Kč nebo ve výši 326 034,50 Kč za provedené práce, tedy třídění lahví. I v případě těchto dvou nároků soud vyhodnotil procesní obranu žalované, která tvrdila, že žalobkyně pro ni tyto práce nevykonala, za účinnou. Dle názoru soudu totiž žalobkyně opětovně neunesla důkazní břemeno ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 os.ř., ačkoli byla při jednání před soudem dne 12. 8. 2020 řádně poučena nejen o povinnosti důkazní, ale i o povinnosti tvrzení. Toto poučení soud žalobkyni poskytl v návaznosti na právní názor vyslovený Krajským soudem v Praze ve skutkově obdobném případu vedeném odvolacím soudem pod sp. zn. 21 Co 283/2019. V označené věci dospěl odvolací soud k závěru, že je třeba tvrdit, které konkrétní práce a kdy byly vykonány a v jakém rozsahu a zároveň toto tvrzení podepřít patřičnými důkazy. V projednávané věci proto soud poskytl žalobkyni patřičné poučení s upozorněním na nebezpečí neúspěchu ve věci, pokud by žalobkyně břemeno tvrzení a důkazní neunesla. Dle názoru soudu se následně žalobkyně do této situace dostala, když sice svá tvrzení doplnila podáním ze dne 10. 9. 2020, avšak důkazy, které byly na návrh žalobkyně provedeny, nevedly k prokázání žalobkyní uvedených tvrzení.

11. Povinností žalobkyně bylo prokázat, že skutečně pro žalovanou vykonala činnosti v rozsahu uvedeném ve fakturách číslo 2015 a číslo 2015, a to zároveň v období září – listopad 2015. Dle názoru soudu žádný provedený důkaz však k prokázání těchto skutečností nevedl. Je sice pravdou, že zejména bývalí či současní zaměstnanci žalobkyně ve svých svědeckých výpovědích uvedli, že práce pro žalovanou probíhaly v areálu v obec ještě v inkriminovaném období, avšak nikdo z nich nebyl schopen potvrdit přesný rozsah provedených prací a mnozí navíc ani nebyli schopni přesně určit, kdy spolupráce účastníků tohoto řízení skončila. Svědek příjmení sice uvedl, že objem prací byl v rozsahu 9 - 12 tisíc palet měsíčně, svědkové příjmení a příjmení však už hovořili jen o tisících a z obou faktur lze zjistit, že za celé období 3 měsíců šlo maximálně o 7 tisíc palet. Již jen tyto evidentní rozpory ve výpovědích svědků a ve fakturaci žalobkyně hovoří pro to, že žalobkyně své tvrzení o objemu provedených prací neprokázala, když jí předložené faktury nemají jiný, než evidenční charakter a rozhodně objem provedených prací nepotvrzují.

12. Proti tvrzení žalobkyně o tom, že práce pro žalovanou provedla v objemu uvedeném ve fakturaci, pak hovoří i sdělení České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 4. 2021, ze kterého jasně vyplynulo, že drtivá většina osob, o kterých žalobkyně tvrdila, že jako její zaměstnanci práce pro žalovanou v obec vykonali, ve skutečnosti zaměstnancem žalobkyně nebyla. Buď šlo o zaměstnance právnická osoba anonymizována tři slova, nebo společnosti právnická osoba, nebo šlo o osoby bez pojistného vztahu u konkrétního zaměstnavatele. Tvrzení žalobkyně o tom, že si tyto osoby od uvedených firem tzv. půjčovala za účelem provedení práce, nebylo vůbec prokázáno. Lze tedy uzavřít, že pokud svědkové příjmení, příjmení a příjmení hovořili o pracech provedených pro žalovanou prostřednictvím žalobkyně, nebyla jejich výpověď pravdivá, neboť ani jeden z uvedených svědků nebyl v inkriminované době zaměstnancem žalobkyně. O důvěryhodnosti ostatních svědeckých výpovědí je hovořeno v předchozím odstavci. Dle názoru soudu se tak žalobkyni nepodařilo prostřednictvím svědeckých výpovědí prokázat, jaký objem práce a v jakém časovém období pro žalovanou vykonala, resp. nepodařilo se jí prokázat, že by šlo o práci a období zmíněné ve dvou fakturách, které jsou předmětem tohoto řízení.

13. Za zcela stěžejní pro rozhodnutí ve věci pak soud považoval sdělení společnosti právnická osoba ze dne 29. 5. 2020 a právnická osoba, a.s. ze dne 19. 6. 2020. Z prvního sdělení lze dovodit, že nárok žalobou uplatněný nemůže být po právu, a to už proto ne, že právnická osoba anonymizováno jednoznačně sdělily, že veškerá činnost třídění lahví byla z areálu v obec, kde účastníci tohoto řízení spolupracovali na základě smlouvy o dílo, převedena do areálu v část obce ke dni 2. 9. 2015 s tím, že tuto činnost v část obce zajišťuje společnost právnická osoba Tato společnost pak svým přípisem sdělila, že společnost žalobkyně pro ni zajišťovala práce (třídění lahví) v období duben 2015 až únor 2016. Z těchto důkazů tak soud dovodil, že pokud žalobkyně pracovala pro právnická osoba již od dubna 2015 a zároveň byly veškeré činnosti převedeny z obec do část obce ke dni 2. 9. 2015, avšak žalovaná zůstala podnikat v areálu v obec, pak rozhodně žalobkyně pro žalovanou již žádné práce v období po 2. 9. 2015 nevykonávala, když svou činnost přesunula do část obce a namísto pro žalovanou ji začala vykonávat pro právnická osoba Soud tedy opětovně konstatuje, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svých tvrzení. Proto soud i její další dva nároky zamítl, čemuž odpovídají výroky II. a III. tohoto rozsudku 14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno ve věci úspěšné žalované. Částka ve výši 179 551,90 Kč je představována náklady právního zastoupení ve výši 141 680 Kč (odměna advokáta ve výši 137 480 Kč za čtrnáct úkonů právní služby /příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k odporu, účast na jednání soudu 9.10.2019, účast na jednání soudu 11.12.2019, účast na jednání soudu 19.2.2020, účast na jednání soudu 27.5.2020, vyjádření, účast na jednání soudu 12.8.2020, vyjádření ze dne 6.10.2020, účast na jednání soudu 24.2.2021, účast na jednání soudu 16.6.2021, účast na jednání soudu 21.7.2021, vyjádření ze dne 21.9.2021, účast na jednání soudu 22.9.2021 dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.; paušální náhrada hotových výdajů advokáta v celkové výši 4 200 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.; náhrada za promeškaný čas v celkové výši 3 600 Kč dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.; cestovné ve výši 3 110 Kč /vozidlem příjmení jméno příjmení registrační značka s kombinovanou spotřebou benzínu 8,7 l/100km dle směrnice ES 2004 za cestu z obec do obec a zpět á 25 km dne 9.10.2019 a 11.12.2019 při ceně benzínu 33,10 Kč a sazbě náhrady 4,1 Kč dle vyhl. č. 333/2018 Sb., a dne 19.2.2020, 21.7.2020, 12.8.2020 při ceně benzínu 32 Kč a sazbě náhrady 4,2 Kč dle vyhl. č. 358/2019 Sb, a dne 19.2.2021, 27.5.2021, 16.6.2021, 22.9.2021 při ceně benzínu 27,80 Kč a sazbě náhrady 4,4 Kč dle vyhl. č. 589/2020 Sb /;/; a náhrada 21 % DPH ve výši 31 161,90 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze se sídlem adresa, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.