13 C 34/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Světlíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 90 811 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 9 092 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 30. 4. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 81 719 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 46 573,90 Kč spolu s úrokem ve výši 22,196 % ročně z částky 90 681 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 19 044,75 Kč od 3. 5. 2019 do 29. 4. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 81 589 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 22,12 Kč od 2. 8. 2019 do 29. 4. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 130 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení pohledávky ve výši 90 811 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 27. 6. 2018 s žalobkyní úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , jejíž součástí jsou úvěrové podmínky, a na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 316 458 Kč za účelem zaplacení kupní ceny předmětu financování – osobního automobilu, kdy byla částka úvěru vyplacena na účet prodejce. Konečná cena předmětu financování činila 346 458 Kč, kdy žalovaný část kupní ceny uhradil při podpisu smlouvy částkou 30 000 Kč. Žalovaný byl povinen uhradit sjednaný úvěr v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 7 977 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 25. 7. 2018 a konečná splatnost úvěru byla stanovena na 25. 6. 2024. Žalovaný se zavázal celkem uhradit žalobkyni částku ve výši 574 344 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím nahlížení do registrů NRKI, BRKI, SOLUS, dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Dále srovnávala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Žalovaný přestal pravidelné splátky hradit řádně a včas. V důsledku prodlení žalovaného s řádným splácením oznámila žalobkyně žalovanému, že úvěr zesplatnila ke dni 15. 4. 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil svůj dluh, žalobkyně po něm požadovala dlužné splátky do data zesplatnění úvěru ve výši 15 954 Kč, úrokové vyrovnání, resp. obchodní úrok, který žalobkyně spočítala do data poslední splátky před zesplatněním úvěru do data ukončení smlouvy ve výši 3 824 Kč, nesplacenou jistinu, kterou měl žalovaný hradit po dni zesplatnění ve výši 295 333 Kč, smluvní sankce účtované v případě prodlení ve výši 500 Kč a náhradu poplatku externí agentuře, který představuje účelně vynaložené náklady na vymáhání pohledávky ve výši 7 490 Kč. Ani po výše uvedené výzvě žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni neuhradil a byl vyzván k odevzdání vozidla, kterým byl úvěr zajištěn. K 27. 6. 2018 přistoupil věřitel k prodeji vozidla a dne 20. 5. 2019 bylo vozidlo zpěněženo částkou 225 000 Kč. Žalovaný žalobkyni dle jejího tvrzení od doby zesplatnění do dne podání žaloby uhradil částku ve výši 10 800 Kč a než došlo ke zesplatnění žalovaný žalobkyni uhradil částku ve výši 71 566 Kč, tj. celkově žalobkyni uhradil částku ve výši 82 366 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, žalovaný však již na svůj dluh neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, a soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 27. 6. 2018 včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 6. 2018, souhlasu se zpracováním osobních údajů a úvěrových podmínek žalobkyně, bylo soudem zjištěno, že žalobkyně pomocí zprostředkovatele, společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 316 458 Kč na úhradu části kupní ceny osobního automobilu Audi A5. Na základě této smlouvy se žalovaný zavázal úvěr uhradit 72 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 7 977 Kč, a to spolu s ročním úrokem ve výši 22,19 %. Celkem měl žalovaný při řádném splácení uhradit žalobkyni částku 574 344 Kč. V úvěrové smlouvě nebylo sjednáno žádné pojištění, a to ani pojištění splátek. Žalovaný podpisem smlouvy stvrzoval, že zároveň podepsal smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva z důvodu zajištění zaplacení všech pohledávek zprostředkovatele, které mu vůči žalovanému vzniknou v souvislosti se smlouvou, z důvodu porušení smluvní a zákonné povinnosti žalovaného, které zprostředkovateli vzniknou v důsledku zesplatnění úvěru, z důvodu bezdůvodného obohacení, zaplacení nákladů zprostředkovatele souvisejících s výkonem zajišťovacího převodu vlastnického práva podle zajišťovací smlouvy a zaplacení nároků spojených s pojištěním. Podpisem zajišťovací smlouvy bylo dočasně a bezúplatně převedeno vlastnického právo žalovaného k autu na zprostředkovatele. Ze smlouvy má soud za nepochybné, že žalovaný tuto uzavíral jako spotřebitel. Úvěrová smlouva včetně zajišťovací smlouvy a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byly vlastnoručně podepsané žalovaným.

5. Z matričního listu klienta vyplývá, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 65 875 Kč, měsíční výdaje domácnosti činí 9 000 Kč. Současně uvedl, že je svobodný, je podnikatel, má středoškolské vzdělání, bydlí ve vlastní nemovitosti a má jednu vyživovací povinnost.

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo soudem zjištěno, že žalobkyně celkově poskytla žalovanému částku ve výši 316 458 Kč a celkem byla uhrazena částka ve výši 235 800 Kč.

7. Z kupní smlouvy uzavřené mezi , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „prodávající) a , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „kupující“) dne 20. 5. 2019 včetně Protokolu o předání a převzetí předmětu smlouvy ze dne 20. 5. 2019, faktury – daňového dokladu č. , hodnota, ze dne 21. 5. 2019 a základních údajů o registraci bylo soudem zjištěno, že společnost , právnická osoba, uzavřela se společností , právnická osoba, dne 20. 5. 2019 kupní smlouvu na vozidlo tovární značky Audi A5, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , s rokem první registrace 2010 za kupní cenu ve výši 225 000 Kč. Provize za prodej vozidla činila 2 420 Kč.

8. Z výzvy k zaplacení celého úvěru – zesplatnění ze dne 18. 4. 2019 včetně poštovního podacího archu ze dne 23. 4. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k vrácení dlužné částky ve výši 323 101 Kč, a to ve lhůtě 14 dní ode dne sepsání této výzvy. Předmětná výzva pak byla žalovanému odeslána dne 23. 4. 2019.

9. Z oznámení o prodeji vozidla a výzvy k doplacení dluhu ze dne 29. 5. 2019 soud zjistil, že z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru došlo k realizaci zajišťovacího převodu vlastnického práva k vozidlu a toto žalovanému bylo následně odebráno a prodáno za 225 000 Kč.

10. Z faktury č. , hodnota, vystavené dne 5. 2. 2019 soud zjistil, že na základě smlouvy o spolupráci při správě pohledávek ze dne 1. 6. 2017 byla žalobkyni vyfakturována odměna za vymáhání případu č. smlouvy , hodnota, – , Jméno žalovaného, ve výši 7 260 Kč se splatností dne 7. 3. 2019.

11. Z faktury – daňového dokladu č. , hodnota, vystavené dne 12. 5. 2019 na částku ve výši 960 Kč (, jméno FO, , znalecký posudek), splatné dne 19. 5. 2019 soud zjistil, že úhradou kupní ceny dle této faktury žalovaný potvrzuje, že kupuje dané vozidlo a prohlašuje, že se řádně obeznámil s technickým stavem vozidla, a že tento odpovídá jeho kupní ceně.

12. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 9. 3. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 10. 3. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného předžalobně upomenula k úhradě dlužné částky.

13. Z přiznání k dani z příjmu žalovaného za rok 2017 a kontrolního hlášení žalovaného za rok 2018 bylo soudem zjištěno, že za rok 2017 rozdíl mezi příjmy žalovaného ve výši 1 755 510 Kč a výdaji ve výši 965 004 Kč činí 790 506 Kč.

14. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný v červnu 2018 žádal o spotřební úvěr ve výši 217 998 Kč. Žalovaný má 1 kreditní kartu, 1 kontokorentní úvěr, 2 spotřební úvěry a 2 investiční úvěry.

15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, a to že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 316 458 Kč, když jí bylo uhrazeno pouze 307 366 Kč. Žalovaný tak dluh zcela neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

16. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“.

22. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

24. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

25. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

28. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

29. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

30. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy, neboť úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé nahlížení do příslušných registrů, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

31. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně neposoudila důkladně úvěruschopnost spotřebitele a jeho objektivní možnost daný úvěr splatit. Soud vyzval žalobkyni usnesením č.j. 13 C 34/2025-12 ze dne 27. 3. 2025, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně matriční list klienta podepsaný žalovaným. Z tohoto listu klienta má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být v určitém rozsahu prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti. Z předloženého matričního listu klienta vyplývá, že nebyly ověřovány údaje týkající se příjmu ani výdajů žalovaného, kdy žalovaný tvrdil, že jeho čistý měsíční příjem činí 65 875 Kč, a že měsíční výdaje domácnosti činí 9 000 Kč. Z úvěrové zprávy pak soud zjistil, že tato zahrnuje více spotřebitelských, osobních i investičních úvěrů žalovaného, z nichž některé jsou aktuálně existující a jiné byly v minulosti předčasně ukončeny. Žalovaný má dále vedený kontokorentní úvěr a také kreditní kartu. Ve zprávě jsou rovněž uvedeny žádosti o úvěry, z nichž část byla schválena, ale některé odmítnuty (např. hypotéční či osobní úvěr). Jak s těmito informacemi žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nakládala, není soudu opět zřejmé. Nelze ani přehlédnout, že matriční list klienta byl sepsán týž den, jako byla uzavřena smlouva o úvěru a lze tak mít pochybnost o tom, kdo a s jakou odborností úvěruschopnost zkoumal, včetně toho, zda byl dán časový prostor pro řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud tak má za to, že žalobkyně sice nějakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, nicméně tuto vyhodnotila nedostatečně, bez dostatečné míry pečlivosti a tedy nesprávně. Z uvedených důvodů soud tak dospěl k závěru, že Úvěrová smlouva č. , hodnota, ze dne 27. 6. 2018 je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku neplatná.

32. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 316 458 Kč, přičemž předmětem financování bylo vozidlo Audi A5. Žalovaný do dne splatnosti uhradil částku 82 366 Kč a dalších 225 000 Kč bylo získáno prodejem uvedeného vozidla. Vzhledem k tomu, že žalovaný zbývající dlužnou částku ve výši 9 092 Kč dosud nezaplatil a dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu, má tak žalobkyně vedle práva na zaplacení dlužné částky, i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 092 Kč, který žalobkyně požaduje až ode dne 30. 4. 2021 (neboť veškeré úroky i dosavadní úroky z prodlení vyčíslila pouze do 29. 4. 2021). Vzhledem k tomu, že k tomuto dni nebyla dlužná částka ze strany žalovaného uhrazena, běží od následujícího dne, tj. od 30. 4. 2021, zákonný úrok z prodlení až do zaplacení), dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

33. Ve zbývající části pak soud, ze shora uvedených důvodů, žalobu zamítl, neboť úvěrovou smlouvu shledal neplatnou, čímž jsou neplatná i veškerá její doprovodná ujednání včetně ujednání o výši úroků, poplatků za poskytnutí úvěru či smluvní pokuty (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

34. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.