13 C 35/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Štindlem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 287 912,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 279 229,38 Kč spolu s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 219 518,88 Kč od 1. 1. 2022 do 27. 7. 2022 a s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 210 835,38 Kč od 28. 7. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 97 063,20 Kč k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 287 912,88 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaný si objednávkou ze dne 8. 3. 2021 u žalobce objednal výrobu vozidel„ Nové 3-nápr. Velkoobjemové valníkové návěsy tovární značky Schwarzm, v provedení dle technického popisu, tvořícího přílohu potvrzení objednávky v počtu 2 kusů (dále jen„ vozidla“), a tím došlo k uzavření kupní smlouvy. Vyrobená vozidla si žalovaný nepřevzal a kupní cenu nezaplatil i přes písemnou výzvu žalobce ze dne 1. 11. 2021. Porušením smlouvy žalovaným, trvajícím déle jak 14 dní, vzniklo žalobci právo požadovat první část smluvní pokuty ve výši 15 % z dohodnuté ceny každého vozidla podle čl. 9 odst. 2 Všeobecných obchodních podmínek, dále jen„ VOP“. K zaplacení první části smluvní pokuty ve výši 219 518,88 Kč byl žalovaný vyzván daňovým dokladem [číslo] ze dne 17. 12. 2021, splatným dne 31. 12. 2021. Druhá část smluvní pokuty je představována částkou ve výši 0,1 % denně z dluhu za každý den prodlení se zaplacením dluhu podle čl. 9 odst. 2 VOP, konkrétně tedy za prodlení se zaplacením kupní ceny vozidel 2 x 28 945 EUR bez DPH v období od 10. 11. 2021 do 17. 12. 2021. Tuto smluvní pokutu žalobce vyčíslil částkou 68 394 Kč. Ke smluvní pokutě žalobce uvedl, že je sjednávána pro případy, aby bylo zajištěno, že si zákazník objednaná vozidla převezme. Není totiž možné vycházet jen z toho, že by tato smluvní pokuta měla pokrývat jakoukoli škodu, poněvadž je třeba vzít do úvahy i to, že pokud si zákazník vozidla neodebere, pak žalobce jako výrobce je musí skladovat, parkovat, a to ve svém výrobním areálu, kde rovněž není místa nazbyt a to znamená i další náklady, které má žalobce s tím spojeny. Žalobce považoval za nedůvodnou obranu žalovaného v té části, kdy se domáhal snížení smluvní pokuty, a to z důvodu, že žalobce neodebraná vozidla prodal třetí osobě dráže. Žalobce tvrdil, že zisk získaný pozdějším prodejem neodebraných vozidel třetí osobě nepokryl ani náklady, které žalobci vznikly právě v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovaného odebrat vozidla, jejichž výrobu si objednal. Dále žalobkyně uvedl, že žalovaný se vzdal svého práva domáhat se snížení sjednaných smluvních pokut prohlášením jejich výši za přiměřenou, jak stanoví čl. 9 odst. 2 VOP. Právní zástupce žalobce dne 5. 1. 2022 žalovaného vyzýval k úhradě dluhu před podáním žaloby. Žalovaný reagoval žádostí o doručení podkladů ke smluvní pokutě, což se ze strany žalobce stalo dne 2. 2. 2022 s upozorněním, že při nenalezení způsobu zániku dluhu do 4. 2. 2022, bude poté podána žaloba. Žalovaný, ačkoliv k tomu byl 5. 1. 2022 a opakovaně dne 25. 1. 2022 i 2. 2. 2022 vyzván žalobcem, nevyužil možnosti a zůstal v této otázce zcela nečinný. Podáním ze dne 21. 9. 2022 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 8 683,50 Kč z důvodu, že žalovaný po podání žaloby dne 27. 7. 2022 zaplatil částku 8 683,50 Kč. Z uvedených důvodů se žalobce domníval, že žalobě by mělo být ze strany soudu vyhověno, a to v rozsahu jak bylo uvedeno ze strany žalobce po částečném zpětvzetí žaloby a žádal, aby mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Doplnil, že je zažalováno o něco méně, než by byl nárok, avšak trval na žalobě, jak byla podána.

2. Žalovaný k věci uvedl, že nárok žalobce neuznává. Uvedl, že žalovaný se žalobcem trvale spolupracuje na jednotlivých zakázkách. V tomto konkrétním případě si však nemohl převzít uvedená vozidla, neboť vlivem opatření proti epidemii Covid-19 a následné situaci se koupě uvedených návěsů stala nemožnou. Naopak, pokud by je žalovaný zakoupil, vystavil by se nebezpečí předlužení. K dopadům epidemie Covid-19 na svou finanční situaci žalovaný uvedl, že dne 22. 4. 2022 byl podán návrh na prohlášení insolvence na žalovaného, insolvenční řízení trvalo do 21. 09. 2022, ale po velkou část roku 2022 čelil žalovaný značným problémům, které způsobilo mj. toto insolvenční řízení. Dále tvrdil, že žalobce sjednal s žalovaným určitou cenu za návěsy, ale v době jejich prodeje již byla vyšší a žalobci tedy žádná škoda nevznikla. Žalovaný dále tvrdil, že smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká a navrhl, aby ji soud v souladu s ustanovením § 2051 občanského zákoníku moderoval. Konečně žalovaný zmínil, že svým vyjádřením k žalobě se po žalobci domáhá jednání o změně smlouvy z titulu podstatné změny okolností ve smyslu ustanovení § 1765 občanského zákoníku. Za těchto okolností žalovaný navrhl, aby soud žalobě nevyhověl a žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný závěrem uvedl, že celá záležitost byla postižena vis maior s tím, že zde existovala protiepidemická vládní opatření v souvislosti s Covid-19 a žalovaný se dostal do finančních problémů.

3. Soud v řízení provedl následující důkazy: Potvrzení objednávky, ze které soud zjistil, že dne 8. 3. 2021 byla objednávka mezi žalobcem a žalovaným potvrzena. Předmětem objednávky byla Vozidla uvedená na počátku tohoto odůvodnění. Všeobecné obchodní podmínky, ze kterých soud zjistil, že v čl. 9 odst. 2 je uvedena výše smluvních pokut (15% z dohodnuté ceny Vozidel při porušení smluvních povinností trvajících déle než 14 dní a 0,1% denně za každý den prodlení s platbou) a prohlášení, že sjednané smluvní pokuty považuje kupující za přiměřené a vzdává se práva domáhat se jejich snížení u soudu. Email žalobce žalovanému ze dne 1. 11. 2021, ze kterého soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému faktury za 2 návěsy. Faktury ze dne 1. 11. 2021 [číslo] [číslo] ze kterých soud zjistil, že byly vydány na základě objednávky ze dne 25. 2. 2021 a každá byla vystavena na částku 899 927,55 Kč. Emailovou komunikaci účastníků, ze které soud zjistil, že žalovaný informoval žalobce, že situace spojená s Covid-19 mu neumožňuje tzv. řešit návěsy. Na to žalobce zaslal dne 17. 12. 2021 žalovanému informaci o stornu vystavených faktur a zaslání smluvní pokuty. Fakturu ze dne 17. 12. 2021, ze které soud zjistil vyfakturovanou výši smluvní pokuty 219 518,88 Kč. Výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 5. 1. 2022, ze které soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužných částek ve výši 78 922,35 Kč a 8 683,50 EUR. Podací lístek, ze kterého soud zjistil, že právní zástupce žalobce zaslal dne 5. 1. 2022 žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky. Fakturu ze dne 23. 3. 2022, ze které soud zjistil, že byla vydána na částku 898 870,28 Kč a fakturu ze dne 31. 3. 2022, ze které soud zjistil, že byla vydána na částku 902 696,30 Kč. Zároveň z těchto faktur plyne, že Vozidla objednaná žalovaným žalobce prodal třetím subjektům. Emailovou komunikaci účastníků ze září 2021, ze které soud zjistil, že žalobce měl připravené návěsy a po žalovaném žádal jméno leasingové společnosti a poté žádal zaplacení obou návěsů.

4. Po takto provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Mezi účastníky byla dne 8. 3. 2021 uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byly dva návěsy pro nákladní vozidla zn. Schwarm. Sjednaná kupní cena činila 28 945 EUR za každý návěs. Žalovaný přijal VOP se sjednanými sankcemi a zároveň se vzdal práva na moderaci smluvních pokut soudem. Na podzim 2021 oba účastníci komunikovali o způsobu převzetí vozidel. Z komunikace následně vyplynulo, že žalovaný odmítá převzetí vozidel z důvodu své ekonomické situace a potíží s opatřeními proti Covid-19. Žalobcem vystavené faktury neuhradil. Žalobce následně dne 17. 12. 2021 činí storno faktur a odstupuje od smluv. Vůči žalovanému žalobce uplatnil nárok na zaplacení smluvních pokut dle VOP a zaslal mu faktury, které nebyly žalovaným uhrazeny. Následně vozidla prodal třetím subjektům za ceny vyšší, než jaké původně sjednal se žalovaným. Na předžalobní výzvu žalovaný adekvátně nereagoval. V průběhu roku 2022 bylo proti žalovanému vedeno insolvenční řízení.

5. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

6. Soud hodnotil všechny v řízení provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

7. Na prvním místě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky platně vznikl právní vztah a konstatuje, že se tak stalo. S ohledem na potvrzení objednávky ze dne 8. 3. 2021 lze dospět k závěru, že skutečně mezi účastníky došlo k uzavření kupní smlouvy, na základě které se žalobce zavázal dodat žalovanému 2 nákladní návěsy za kupní cenu 28 945 EUR bez DPH za každý návěs. Pochybnosti o vzniku smluvního vztahu mezi oběma účastníky tohoto řízení tak dle názoru soudu neexistovaly. Pro tento závěr hovoří i fakt, že ani jeden z účastníků nesporoval, že by smluvní vztah, mezi nimi existoval.

8. Dále se pak soud zabýval otázkou, zda došlo ze strany žalovaného k takovému porušení smluvních podmínek, že žalobci svědčí právo na zaplacení smluvních pokut, kterého se v rámci projednávané věci domáhal. I na tuto otázku soud nalezl kladnou odpověď. Ačkoliv bylo mezi účastníky sjednáno, že žalovaný vyrobené nákladní návěsy od žalobce odebere, nestalo se tak. Na základě e-mailové komunikace obou účastníků z listopadu 2021 je možné dospět k závěru, že žalovaný žalobce informoval, že objednaná vozidla neodebere z důvodu své ekonomické situace, která byla dle jeho tvrzení ovlivněna opatřeními proti Covid-19. Zatímco tedy žalobce dostál svým smluvním povinnostem, když vozidla pro žalovaného vyrobil a zcela oprávněně vystavil fakturu za účelem splatnosti kupní ceny s datem splatnosti 1. 11. 2021, žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť kupní cenu za objednaná vozidla neuhradil a žalobce o tom informoval již zmíněných e-mailem. Žalovaný se tak dostal do prodlení se splněním smluvních povinností, tedy s převzetím vozidel a úhrady kupní ceny, když jeho prodlení trvalo déle než 14 dnů, o čemž rovněž mezi účastníky neexistovala v průběhu řízení žádná pochybnost. Ani tuto skutečnost nikdo z účastníků nerozporoval. V návaznosti na čl. 9 odst. 2 Všeobecných obchodních podmínek tak žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ze strany žalovaného ve výši 15 % z hodnoty vozidel za porušení smluvní povinnosti převzít vozidla. Tento nárok žalobce tak soud vyhodnotil jako zcela důvodný. Ke shodnému závěru pak soud dospěl, i pokud se požadavku žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení s úhradou kupní ceny týkalo. I tento nárok žalobce vyplývá ze zmíněného článku Všeobecných obchodních podmínek. Pokud pak žalobce žádal uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně od okamžiku, který následoval po splatnosti faktur, tedy ode dne 10. 11. 2021 (splatnost byla stanovena jako 8 dní od vystavení faktury, ke kterému došlo 1. 11. 2021) až do okamžiku, kdy stornoval obě faktury a od smlouvy odstoupil, tedy do dne 17. 12. 2021, soud opětovně jeho požadavek vyhodnotil jako oprávněný, neboť se zcela nepochybně opíral o mezi účastníky sjednané Všeobecné obchodní podmínky. Zároveň bylo v průběhu řízení prokázáno, že žalobce žalovanému e-mailem ze dne 17. 12. 2021 poskytl informaci o stornování obou faktur a tím pádem o odstoupení od smlouvy. Časové ohraničení práva žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně, tak bylo bezpečným způsobem prokázáno. Toto ohraničení pak bezesporu prokazuje i již zmiňovanou skutečnost, že žalovaný se dostal do prodlení se splněním svých povinností na dobu delší než 14 dní, jak předpokládal čl. 9 odst. 2 VOP, kde je tato lhůta stanovena jako podmínečná pro vznik práva žalobce na zaplacení smluvních pokut. V případě převzetí vozidel prodlení žalovaného fakticky trvá dodnes a v případě prodlení s úhradou kupní ceny trvalo minimálně od okamžiku splatnosti faktury dne 9. 11. 2021 do okamžiku zániku smlouvy dne 17. 12. 2021. I zde platí, že proti vyčíslené smluvní pokutě žalovaný nevznášel v průběhu řízení žádných námitek s výjimkou námitky směřující proti její výši. Nicméně proti období, za které byla smluvní pokuta žádána, žalovaný žádných výtek neměl. Soud proto dospěl k závěru, že jak požadavek žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 15 % z dohodnuté ceny každého vozidla, tak požadavek na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení žalovaného s úhradou kupní ceny je zcela po právu.

9. Následně se však soud musel zabývat procesní obranou žalovaného a zkoumat, zda-li může být úspěšná. Po provedeném dokazování však soud dospěl k závěru, že procesní obrana žalovaného je zcela neúčinná.

10. Předně je soud toho názoru, že pokud žalovaný uváděl, že nemohl vozidla odebrat z ohledem na svoji ekonomickou situaci způsobenou opatřeními proti Covid-19 a následné insolvenční řízení, pak toto jeho tvrzení je čistě účelové. Je totiž nutné mít na mysli, že insolvenční řízení bylo proti žalovanému vedeno až v průběhu roku 2022 (sám žalovaný tuto informaci soudu sdělil), zatímco povinnosti vyplývající z kupní smlouvy, která byla mezi účastníky uzavřena, vyvstaly již v listopadu 2021. Ekonomická situace žalovaného a jeho insolvenční řízení tak zcela evidentně časově neodpovídají době, kdy žalovanému vznikla povinnost převzít objednaná vozidla a zaplatit za ně kupní cenu. I kdyby soud připustil, že žalovaný začal pociťovat určité ekonomické problémy již v době, kdy mu vznikla povinnost převzít vozidla a zaplatit za ně kupní cenu, bylo dle názoru soudu povinností žalovaného adekvátním způsobem reagovat a pokud skutečně chtěl, mohl situaci řešit například leasingem, úvěrem, nebo jiným způsobem, který by však vedl k naplnění smluvních povinností žalovaného, než k jejich porušení. Nic takového však žalovaný neučinil a ani něco podobného nevyplynulo z komunikace, kterou oba účastníci tohoto řízení vedli na podzim 2021. V této souvislosti soud konstatuje, že pokud se žalovaný domníval, že byly splněny předpoklady pro zahájení nového jednání o obsahu smlouvy ve smyslu ustanovení § 1765 občanského zákoníku, měl žalovaný v tomto směru patřičnou aktivitu vyvinout ještě před tím, než došlo ke stornování faktur za objednaná vozidla a odstoupení žalobce od uzavřené kupní smlouvy. Uplatňovat tento požadavek v rámci řízení před soudem poté, co smlouva v důsledku odstoupení žalobce od ní zanikla, již dle názoru soudu není možné a taková procesní obrana nemůže žalovanému přivodit příznivější výsledek ve sporu. Obecně vzato – ekonomická situace žalovaného by mohla být teoreticky zohlednitelná v průběhu trvání smluvního vztahu mezi účastníky (za předpokladu, že by s tím věřitel souhlasil), ale není možné ji zohlednit po zániku smluvního vztahu. V současné chvíli se tak poukaz na ekonomickou situaci žalovaného soudu jeví již jen jako výmluva, která nemá jakoukoli oporu ve smluvním vztahu mezi účastníky.

11. Za naprosto neúčinnou soud považoval i procesní obranu žalovaného, která spočívala v jeho tvrzení, že žalobce vozidla, která původně měl odebrat žalovaný, prodal třetím subjektům za vyšší kupní cenu. Tento fakt, který byl v průběhu řízení prokázán, nemá na posuzovanou věc absolutně žádný vliv. Cena, za kterou žalobce následně vozidla prodal, je výlučně věcí žalobce a dalších subjektů, ale rozhodně nemůže mít vliv na právní vztah, který v minulosti vznikl mezi účastníky tohoto řízení. Právo na zaplacení smluvních pokut totiž závisí na porušení smluvních povinností ze strany žalovaného, ale v žádném případě se neodvíjí od dalšího obchodního vztahu, který žalobce navázal s jinými subjekty. Stručně řečeno – není možné se zprostit povinnosti hradit smluvní pokuty v souladu se Všeobecnými obchodními podmínkami poukazem na to, že žalobce prodal vozidla, která měl koupit žalovaný, třetím subjektům za jinou aktuální tržní cenu. Tato skutečnost je pouze záležitostí žalobce, do které nemá žalovaný právo jakýmkoliv způsobem zasahovat. Zároveň platí, že případné získání větší kupní ceny vozidel nemá a ani nemůže mít vliv na povinnost žalovaného plnit své závazky vyplývající z porušení smlouvy.

12. Konečně se soud zabýval námitkou žalovaného, která spočívala ve tvrzení, že výše smluvních pokut je nepřiměřená a v rozporu s dobrými mravy, když se zároveň žalovaný domáhal, aby soud uplatnil své moderační právo a smluvní pokuty patřičným způsobem snížil. I zde dospěl soud k závěru, že tato námitka žalovaného je zcela irelevantní a nemůže být jako jeho procesní obrana úspěšná. Důvodem jsou Všeobecné obchodní podmínky žalobce, se kterými byl žalovaný seznámen a které vzal na vědomí v rámci smluvního vztahu, který mezi účastníky vznikl. Ze čl. 9 odst. 2 zmíněných podmínek jasně vyplývá, že žalovaný přijetím obchodních podmínek prohlásil, že sjednané smluvní pokuty jsou přiměřené a zároveň se žalovaný vzdal práva domáhat se jejich moderace u soudu. Toto smluvní ujednání soud vnímá jako zcela platné, neboť není v rozporu s žádnými kogentními ustanoveními občanského zákoníku. Zároveň toto smluvní ujednání nikterak nepoškozuje práva žalovaného, který ve smluvním vztahu se žalobcem nevystupuje jako spotřebitel, neboť oba subjekty jsou podnikatelé. Soud proto konstatuje, že pokud se žalovaný výslovně vzdal práva žádat soud o moderaci smluvních pokut, nemůže pak v řízení před soudem žádat opak. Soud proto neměl žádný prostor sjednané smluvní pokuty moderovat a případně přistoupit k jejich snížení, jak žalovaný žádal. Nicméně na okraj soud uvádí, že i kdyby taková možnost existovala, soud by smluvní pokutu nesnížil, neboť výši sjednaných smluvních pokut považuje za zcela adekvátní.

13. S ohledem na dosud uvedené tak soud uzavřel, že žalobce svůj nárok zcela prokázal a žalovaným uplatněná procesní obrana se ukázala jako zcela neúčinná. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno zcela úspěšnému žalobci. Částka ve výši 97 063,20 Kč je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 14 396 Kč a náklady právního zastoupení (odměna advokáta ve výši 82 667,20 Kč za sedm úkonů právní služby á 9 460 Kč /příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva, jednání u soudu22 .2.2023 a 26.4.2023, částečné zpětvzetí, vyjádření / dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.; paušální náhrada hotových výdajů advokáta v celkové výši 2 100 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.; a náhrada 21 % DPH ve výši 14 347,20 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř.).