13 C 50/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl předsedou senátu JUDr. Tomášem Štindlem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalovaného a žalobkyně zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizována tři slova . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného a žalobkyně o ochranu osobnosti

I. Žaloba s požadavkem, aby žalovaný byl povinen zdržet se porušování práva na ochranu osobnosti žalobkyně, a to tak, že kamera umístěná na nemovitosti na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], nebude zachycovat žalobkyni a nemovitost žalobkyně na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], se zamítá.

II. Žaloba s požadavkem, aby žalovaný byl povinen odstranit všechny kamerové záznamy, na kterých je zachycena žalobkyně a nemovitost žalobkyně na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], se zamítá.

III. Žaloba s požadavkem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou ze dne 28. 3. 2021 se žalobkyně proti žalovanému domáhala jednak uložení povinnosti zdržet se porušování práva na ochranu osobnosti žalobkyně tak, že žalovaný nebude zachycovat žalobkyni a nemovitosti žalobkyně kamerou, která je umístěna na jeho nemovitosti, jednak uložení povinnosti odstranit všechny kamerové záznamy, na kterých je zachycena žalobkyně a její nemovitosti. Dále pak se žalobkyně domáhala, aby žalovaný byl povinen vyplatit jí přiměřené zadostiučinění ve výši 20 000 Kč a zároveň nahradit jí náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že oba účastníci tohoto řízení vlastní sousední nemovitosti v obci [obec]. Žalobkyně se dle svých slov důvodně domnívala, že žalovaný umístil na svém domě kameru, která sleduje nejen jeho pozemek, ale i část jejího pozemku a rovněž její osobu. Vyslovila pochopení pro to, že žalovaný jistě může vlastnit kameru za účelem ochrany vlastního majetku, avšak v daném případě tvrdila, že žalovaný nepřiměřeným způsobem zasahuje do jejich osobnostních práv, když snímá právě i část její nemovitosti a její osobu. Uvedla, že ve věci se obrátila na Úřad pro ochranu osobních údajů, avšak bezúspěšně, neboť ze strany této instituce jí bylo sděleno, aby situaci řešila občanskoprávní cestou. V průběhu řízení žalobkyně doplnila, že o tom, že žalovaný pořizuje obrazové záznamy její nemovitosti a její osoby se dozvěděla v průběhu roku 2019 při řešení déletrvajících sousedských sporů se žalovaným. Zároveň pak uvedla, že v důsledku jednání žalovaného trpí dlouhodobě psychickými problémy, a proto požadovala přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. V této souvislosti pak považovala částku 20 000 Kč za vyloženě symbolickou. V samém závěru řízení žalobkyně potvrdila, že žalovaný kameru umístěnou na svém domě již odstranil.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a považoval ji za nedůvodnou. Především konstatoval, že sama žalobkyně ve svém žalobním návrhu uvedla, že se pouze domnívá, že žalovaný svojí kamerou žalobkyni a jejíž nemovitost sleduje. Tuto skutečnost však žalovaný odmítl a tvrdil, že kamerou umístěnou na svém rekreačním objektu sleduje pouze svůj pozemek, a to za účelem ochrany majetku. V této souvislosti poukázal na to, že vůči jeho majetku se dopustil neznámý pachatel trestné činnosti, což žalovaného vedlo k instalaci kamery. Žalovaný pak poukázal i na velmi špatný vztah s partnerem žalobkyně, který měl dle slov žalovaného vyhrožovat nejen jemu, ale i jeho manželce. Žalovaný uvedl, že v důsledku sousedských neshod zejména s partnerem žalobkyně nemovitosti již neužívá a zároveň žalovaný konstatoval, že kameru na svém rekreačním objektu již odstranil. Naprosto vyloučil, že by jeho chování mohlo být příčinou psychických problémů žalobkyně, které dle jeho názoru spíše pramenily ze vztahu žalobkyně a jejího partnera, který dle názoru žalovaného rozvrátil celkové vztahy v širším okolí.

3. Soud v řízení provedl tyto důkazy: Výpisy z katastru nemovitostí, ze kterých bylo zjištěno, že žalobkyně vlastní mimo jiné objekt pro rodinnou rekreaci číslo evidenční [číslo] a žalovaný objekt pro rodinnou rekreaci číslo evidenční [číslo] v obci [obec] a [katastrální uzemí]. Předžalobní výzvu, kterou zástupce žalobkyně dne 6. 3. 2021 adresoval žalovanému a žádali jej o totéž, o co žádal soudní cestou. Sdělení Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 1. 6. 2020, ze kterého bylo zjištěno, že tento orgán žalobkyni sdělil, že instalace kamery na nemovitosti v soukromém vlastnictví není sama o sobě protiprávní a zároveň konstatoval, že není povolán k tomu, aby zasahoval v soukromoprávních vztazích. Žalobkyni odkázal na případné řízení před soudem. Sdělení Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 9. 6. 2020, ve kterém bylo žalobkyni sděleno, že nebyly shledány důvody pro zahájení jakéhokoliv řízení a věc byla odložena. Zároveň úřad, konstatoval, že ze snímků, které byly předloženy, vyplývá, že kamerový systém žalovaného nesnímá okolní nemovitosti. Fotografie na čísle listu 13 až 22 spisu, ze kterých bylo zjištěno, že jen na nich zachycena i nemovitost ve vlastnictví žalovaného s umístěnou kamerou. Zároveň jen na některých fotografiích zachycena část nemovitostí ve vlastnictví a žalobkyně. [právnická osoba] ze dne 25. 11. 2021, ze které bylo zjištěno, že žalobkyně byla v péči [anonymizováno] ambulance od září 2020 do února 2021 pro úzkostné depresivní potíže reaktivního charakteru. Lékař uvedl, že sama žalobkyně mu sdělila, že na její chatě existují nevyjasněné spory ohledně místní komunikace. Žalobkyně mu měla popsat neshody s jedním ze sousedů, který měl nainstalovat fotopasti a soused měl na žalobkyni často číhat. Rovněž uvedla, že později i jiný soused měl na její dům namířenou kameru. Žalobkyně lékaři popsala, že má strach jezdit na chatu a situace je pro ni traumatizující. Má problémy se spánkem. Není schopna se soustředit na práci. Fotografie pořízené soudem v rámci místního šetření, ze kterých je zřejmé, že v době probíhajícího místního šetření měl žalovaný na svém objektu umístěnou kameru. Zároveň je zjevné, že žalobkyně umístila na hranici parcel provizorní plechový plot, aby zamezila porušování svého soukromí. Fotografie na čísle listu 70 a 71 spisu, ze kterých bylo zjištěno, že žalovaný odstranil kameru umístěnou na svém rekreačního objektu. Naproti tomu soud nedoplnil dokazování svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], partnera žalobkyně, který se měl vyjádřit zejména k duševním útrapám žalobkyně, neboť soud je přesvědčen, že svědecká výpověď osoby blízké, zvláště v takovéto situaci by nemohla být ani v nejmenším objektivní a nemohla by na skutkovém stavu věci ničeho změnit.

4. Po takto provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Účastníci tohoto řízení jsou vlastníky sousedících parcel v obci [obec] a [katastrální uzemí]. Zároveň vlastní i rekreační objekty umístěné na těchto parcelách. Žalovaný měl na svém rekreačním objektu umístěnou kameru, která byla v okamžiku rozhodnutí soudu již odstraněna. Žalobkyně na hranici parcel umístila provizorní plechový plot. Žalobkyně vyhledala pomoc psychologa s ohledem na napjaté sousedské vztahy.

5. Podle ustanovení § 82 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

6. Podle ustanovení § 84 občanského zákoníku, zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.

7. Podle ustanovení § 86 občanského zákoníku, nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

8. Soud hodnotil všechny v řízení provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

9. Pokud se týkalo prvního požadavku žalobkyně, tedy, aby žalovaný přestal porušovat právo žalobkyně na ochranu osobnosti tak, že kamera umístěná na nemovitosti v jeho vlastnictví nebude zachycovat žalobkyni a její nemovitost, musel soud s ohledem na zjištěný skutkový stav žalobu zamítnout. Důvodem pro tuto skutečnost byl fakt, že v okamžiku rozhodnutí soudu již kamera na rekreačním objektu ve vlastnictví žalovaného umístěna nebyla, což bylo zcela jednoznačně prokázáno fotografiemi, které žalovaný do spisu založil a zároveň tuto skutečnost oba účastníci řízení potvrdili svým souhlasným stanoviskem při jednání před soudem dne 30. 3. 2022. Vzhledem k tomu, že soud musí při svém rozhodování vycházet ze skutkového stavu, který zde je v okamžiku vyhlášení rozhodnutí, nemohl soud postupovat jinak. Nicméně v této souvislosti považuje soud za důležité zdůraznit, že i kdyby kamera na rekreačním objektu ve vlastnictví žalovaného byla stále v okamžiku rozhodnutí soudu umístěna, žalobkyně by s největší pravděpodobností ani tak nebyla úspěšná, neboť v průběhu řízení jednoznačným způsobem neprokázala, že žalovaný touto kamerou snímá nemovitost ve vlastnictví žalobkyně a žalobkyni samotnou. To vše v situaci, kdy soud žalobkyni při jednání dne 20. 10. 2021 řádně poučil v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti důkazní, když konstatoval, že žalobkyně své tvrzení o tom, že žalovaný svojí kamerou snímá nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně a osobu žalobkyně dosud řádným způsobem neprokázala. Žalobkyně však i po tomto poučení ze strany soudu nepředložila žádný hodnověrný důkaz, ze kterého by bylo možné dovodit, že žalovaný skutečně svojí kamerou snímá nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně a žalobkyni samotnou. Fotografie, které byly ze strany žalobkyně do spisu soudu založeny, tuto skutečnost dle názoru soudu neprokazují. Pokud žalobkyně tvrdila, že na některých fotografiích je skutečně její nemovitost zachycena, pak soudu nezbývá než konstatovat, že na jedné straně to sice je pravda, avšak na straně druhé to nikterak neprokazuje tvrzení žalobkyně, že se jedná o fotografie, které byly pořízeny kamerou umístěnou na nemovitosti ve vlastnictví žalovaného. V této souvislosti se do určité míry nabízí otázka, jakým způsobem by bylo pro žalobkyni možné legálně získat záběry z kamery, která je umístěna na nemovitosti ve vlastnictví žalovaného. Nicméně tato otázka je skutečně jen otázkou řečnickou. Proti tvrzení žalobkyně pak dle názoru soudu stojí i sdělení Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 9. 6. 2020, ze kterého vyplynulo, že podklady, které úřad měl k dispozici, nevypovídají o tom, že kamera umístěná na nemovitosti ve vlastnictví žalovaného jakýmkoliv způsobem monitoruje majetek či osobu žalobkyně. Vzhledem k tomu, že to byl žalovaný, kdo úřadu kamerové záznamy poskytl, má soud za to, že se jedná o jasný argument proti tvrzení žalobkyně. Proto soud uzavírá, že dle jeho názoru nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že by kamera umístěná na nemovitosti ve vlastnictví žalovaného snímala její nemovitosti a její osobu, a proto soud nemohl, než žalobu v této části zamítnout. Pro pořádek ale soud konstatuje, že stěžejní byla skutečnost, že kamera byla na nemovitosti ve vlastnictví žalovaného již odstraněna.

10. Druhým výrokem pak soud zamítl žalobu žalobkyně, pokud se po žalovaném domáhala odstranění všech kamerových záznamů, na kterých by byla sama žalobkyně zobrazena nebo na nich byly zobrazeny její nemovitosti. V průběhu řízení totiž nebylo žádným způsobem prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že by žalovaný pořizoval kamerové záznamy její nemovitosti ani její osoby a ty by archivoval. Sám žalovaný tuto skutečnost vyloučil. Žalobkyně tuto skutečnost neprokázala, a to ani poté, co byla k prokázání ze strany soudu vyzvána a bylo jí dáno poučení v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř.. I v této části žaloby tak nastala již v předchozím odstavci popsaná procesní situace. V okamžiku, kdy žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svých tvrzení o tom, že žalovaný pořizuje a archivuje kamerové záznamy osoby žalobkyně a jejích nemovitostí, nemohl soud žalobě v této části vyhovět, ale naopak ji zamítl.

11. Následně se soud zabýval požadavkem žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu a i v této části shledal žalobu nedůvodnou. Primárním důvodem pro tento závěr soudu byl samozřejmě fakt, že pokud v průběhu řízení nebylo prokázáno jakékoliv závadné jednání ze strany žalovaného vůči žalobkyni, jen stěží mohla být žalobkyni žalovaným způsobena nemajetková újma. V této souvislosti soud konstatuje, že dle jeho názoru nemohla žalobkyni vzniknout ani jí tvrzená psychická újma způsobená žalovaným, neboť z žádného v řízení provedeného důkazu nevyplynulo, že by se obžalovaný dopustil jakéhokoliv jednání vůči žalobkyni, které by mohlo psychickou újmu žalobkyni způsobit. Pokud v této souvislosti žalobkyně poukázala na zprávu [právnická osoba] ze dne 25. 11. 2021, pak z této zprávy není možné dovodit, že by psychické problémy žalobkyni způsobil žalovaný. Ze situace, kterou žalobkyně popsala ošetřujícímu lékaři je totiž zjevné, že žalobkyně se cítila nespokojená s jednáním zcela odlišné osoby, než kterou je žalovaný. K jeho osobě totiž uvedla pouze tolik, že i jiný soused má na její dům namířenou kameru. Jako traumatizující však lékaři popsala jednání od žalovaného zcela odlišné osoby. Soud je proto přesvědčen, že pokud žalobkyně jakýmikoliv psychickými problémy trpěla, jejich původcem rozhodně není a nemůže být žalovaný. Po provedeném dokazování ale především soud dospěl k závěru, že jednáním žalovaného nebylo zasaženo do osobnostních práv žalobkyně, a proto žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení přiměřeného zadostiučinění a její nárok byl soudem zamítnut.

12. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nikdo z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť plně procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.