13 C 57/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Světlíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 151 402,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 128 010 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 4. 2. 2025 do 21. 4. 2025 ve výši 3 240,58 Kč a dále běžícím ve výši 12 % p.a. z částky 128 010 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, poslední pak ve zbytku, splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce, za nějž splátka náleží, pod ztrátou výhody splátek a možností předčasného splacení, počínaje právní mocí tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 23 392,73 Kč spolu s:- kapitalizovaným úrokem ve výši 26 731,36 Kč;- úrokem ve výši 27,9 % p.a. z částky 148 918,95 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení;- kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 4. 2. 2025 do 21. 4. 2025 ve výši 585,17 Kč;- zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 23 392,73 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení;z a m í t á .

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 30 208,50 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně, poslední pak ve zbytku, splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce, za nějž splátka náleží, pod ztrátou výhody splátek a možností předčasného splacení, počínaje právní mocí tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení pohledávky ve výši 151 402,73 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 12. 4. 2024 s žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí jsou úvěrové podmínky. Žalovaná byla v souladu se smlouvou o revolvingovém úvěru a úvěrovými podmínkami oprávněna čerpat revolvingový úvěr, a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se zavázala poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaná se zavázala takto poskytnutý revolvingový úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 150 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,31 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 161 800 Kč a celkem pak uhradila 33 790 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích, výpočtem tzv. MLS, tedy částky, která žalované po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit žalovanou splátkou úvěru a důsledným zjišťováním kreditního skóre žalované. Při zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z příjmu žalované ve výši 24 000 Kč měsíčně, z příjmů ostatních členů domácnosti ve výši 20 000 Kč, z životního minima ve výši 4 470 Kč měsíčně a jiných splátek dluhů ve výši 1 112 Kč měsíčně. Taktéž přihlédla k výši splátky schváleného úvěru ve výši 828 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého práva a okamžitě zesplatnila zbývající dluh ke dni 20. 1. 2025. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila svůj dluh, žalobkyně po ní požadovala částku ve výši 151 402,73 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 148 918,95 Kč, poplatků za pojištění ve výši 883,78 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje úhradu příslušenství, a to kapitalizovaný úrok ve výši 26 731,36 Kč, úrok ve výši 27,9 % ročně z částky 148 918,95 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 825,75 Kč od 4. 2. 2025 do 21. 4. 2025 a zákonný úrok z prodlení z částky 151 402,73 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení ve výši 12 %. Přestože žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě celé dlužné částky, žalovaná na tuto výzvu nijak nereagovala a dluh žalobkyni neuhradila.

2. Žalovaná se v podaném odporu ze dne 19. 5. 2025 a jeho odůvodnění ze dne 29. 5. 2025 k věci vyjádřila tak, že ze strany žalobkyně nebyly naplněny podmínky odborné péče při ověřování její úvěruschopnosti, a tak má žalovaná za to, že smlouva o úvěru je neplatná a soudu navrhla, aby již splacená částka ve výši 31 790 Kč byla použita jako částečná úhrada jistiny a aby zbytek jistiny ve výši 137 010 Kč bylo žalované umožněno splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 000 Kč.

3. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze smlouvy o úvěru, respektive flexibilní půjčky – revolvingový úvěr č. , hodnota, ze dne 12. 4. 2024 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru ve výši 25 000 Kč s tím, že celková částka splatná žalovanou je 28 779 Kč. Žalovaná se zavázala takto poskytnutou částku vrátit a zaplatit za to úroky. Sjednaný finanční rámec činil 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,310 % z dlužné částky, tj. 828 Kč. Součástí úvěrových podmínek pak byla možnost úvěrový rámec zvýšit až do částky 500 000 Kč, a to na základě nabídky zaslané žalobkyní poštou či e-mailem. Dále soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je bezdětná, rozvedená, má středoškolské vzdělání bez maturity a bydlí v podnájmu. Dále pak jako svého zaměstnavatele uvedla společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se , adresa, , u kterého je zaměstnána od listopadu roku 2021, tvrdila čistý měsíční příjmem 24 000 Kč s tím, že příjem ostatních členů její domácnosti je 20 000 Kč. Dále uvedla, že její výdaje na bydlení činí 13 500 Kč a ostatní výdaje 10 000 Kč.

4. Z úvěrové zprávy s kódem , hodnota, bylo soudem zjištěno, že žalovaná má od března 2024 jednu existující kreditní kartu s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč se sumou zbývajících splátek ve výši 30 000 Kč. Žalované byl odmítnut osobní úvěr na částku 20 000 Kč, o který požádala dne 8. 5. 2023.

5. Z výpisu čerpání splátek a úhrad k číslu smlouvy , hodnota, bylo soudem zjištěno, že žalobkyně tvrdí výši úvěrového rámce 150 000 Kč. Žalovaná v den uzavření smlouvy načerpala celý úvěrový rámec ve výši 25 000 Kč a bezprostředně poté (během následujících dvou dní) načerpala dalších 125 000 Kč, postupně pak ještě dočerpala 11 800 Kč. Celkem žalovaná načerpala úvěr ve výši 161 800 Kč, kdy na jednotlivých splátkách uhradila celkem částku 33 790 Kč.

6. Z karty klienta ze dne 21. 4. 2025 bylo soudem zjištěno, že výše úvěru činí 150 000 Kč s datem schválení ke dni 12. 4. 2024. Žalovaná je rozvedená, bezdětná a bydlí v podnájmu. Je zaměstnána s výší příjmu 24 000 Kč a příjmem ostatních (neznámo jakých i neznámého počtu) členů domácnosti má být 20 000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti činí 23 500 Kč. Dále soud zjistil, že se žalobkyně při sjednávání smlouvy dotazovala do následujících registrů: JAP_PUJCKA – s odpovědí „ok“, SOLUS – s odpovědí „ok“, NRKI – s odpovědí „ok“, CEE – s odpovědí „ok“, MVCR – s odpovědí „Overeno“.

7. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 20. 1. 2025 včetně poštovního podacího archu ze dne 21. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k vrácení dlužné částky ve výši 169 851,81 Kč, a to ve lhůtě 14 dní ode dne sepsání této výzvy. Předmětná výzva pak byla žalované odeslána dne 21. 1. 2025.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 2. 2025 včetně podacího poštovní archu ze dne 7. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby upomenula k úhradě dlužné částky. Předmětná výzva pak byla žalované odeslána dne 7. 2. 2025.

9. Z ověření bonity MLS pro smlouvu č. , hodnota, soud zjistil, že měsíční příjem žalované má činit 24 000 Kč, a po odečtení životního minima dospělých členů domácnosti ve výši 4 470 Kč, splátky jiným společnostem ve výši 1 112 Kč, bufferu žalované ve výši 100 Kč a výše splátky schváleného úvěru ve výši 828 Kč, měla žalované zůstat částka ve výši 17 490 Kč. Dále soud zjistil, že měsíční příjem ostatních členů domácnosti má činit 20 000 Kč, měsíční výdaje na bydlení měly činit 13 500 Kč a měsíční výdaje na ostatní měly činit 10 000 Kč. Zbývající MLS domácnosti jsou tvrzeny ve výši 18 560 Kč.

10. Z přehledu pohybů na účtech vedených na jméno žalované číslo účtu , č. účtu, a čísla účtu , č. účtu, bylo soudem zjištěno, že žalovaná v období od ledna 2024 do dubna 2024 čerpala od , právnická osoba, další půjčky ve výši 40 000 Kč, když příchozí transakce na účtu č. , č. účtu, činily 139 945 Kč a odchozí 150 282,61 Kč a na účtu č. , č. účtu, činily příchozí transakce 4 511,58 Kč a odchozí 7 512,73 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalované byl zasílán příspěvek na bydlení ve výši 4 659 Kč Úřadem práce, Krajská pobočka v Příbrami, průměrný čistý příjem žalované činí 24 000 Kč – 25 000 Kč měsíčně, a že žalovaná dále prováděla značné platby na Google Play Apps.

11. Z usnesení Krajského soudu v Praze č.j. , spisová značka, ze dne 8. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaná splnila oddlužení a byla zároveň osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, věřitelů, kteří je od insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli.

12. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,, o. z.‘‘), dle kterého platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta prvá).

17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

18. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“19. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

21. Podle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 1968 věta prvá o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

25. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy, neboť úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé nahlížení do příslušných registrů, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně neposoudila důkladně úvěruschopnost spotřebitele a jeho objektivní možnost daný úvěr splatit. Žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalované lustrací v registrech NRKI, SOLUS, CEE, MVCR, JAP_PUJCKA a insolvenčním rejstříku, nicméně žádným způsobem se nezabývala jakýmikoliv příjmy či reálnými výdaji žalované, její rodinnou, resp. tvrzenými osobami ve společné domácnosti jejichž tvrzený příjem pro ověření úvěruschopnosti uvažovala (kolik má členů, jaké jsou jejich jednotlivé příjmy, jaké jsou jejich výdaje, zdravotní stav, zda vůbec se jedná o společně hospodařící domácnost ve smyslu NOZ, atp.) a především finanční situací (zejména, jaké jsou reálné náklady na bydlení, dojíždění do práce či trávení volného času a také skutečnost, že žalovaná již měla kreditní kartu s úvěrovým rámcem 40 000 Kč a sumou zbývajících splátek ve výši 30 000 Kč, další úvěr ve výši 20 000 Kč jí byl odmítnut a zároveň, že žalovaná v nedávné době sic úspěšně prošla oddlužením s nemalým počtem právě nebankovních pohledávek), když uvažovala pouze s životním minimem a výpočtem normativních nákladů na bydlení, když tyto zcela neodpovídají realitě. Žalobkyně se spokojila pouze s tvrzeními žalované. Soud tak má za to, že žalobkyně sice nějakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, nicméně tuto vyhodnotila nedostatečně, bez dostatečné míry pečlivosti a tedy nesprávně. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 4. 2024 je ve smyslu § 86 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. neplatná.

27. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného bohacení. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 161 800 Kč, na kterou žalovaná do dnešního dne uhradila 33 790 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná zbývající dlužnou částku ve výši 128 010 Kč dosud nezaplatila a dostala se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu, má tak žalobkyně vedle práva na zaplacení dlužné částky, i právo na zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky, tj. v kapitalizované výši 3 240,58 Kč (12 % ročně z částky 128 010 Kč od 4. 2. 2025 do 21. 4. 2025, kdy došlo k sepisu žaloby) a dále od 22. 4. 2025 do zaplacení. Lhůtu k plnění pak soud stanovil, v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, poslední pak ve zbytku, splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce, za nějž splátka náleží, pod ztrátou výhody splátek a možností předčasného splacení, počínaje právní mocí tohoto rozsudku, a to s ohledem na finanční situaci žalované (kdy se opět nachází v podstatě v platební neschopnosti a své další závazky u nebankovních institucí řeší prostřednictvím finančního arbitra), stejně jako skutečnost, že sama žalobkyně proti úhradě dluhu ve splátkách ničeho nenamítala, respektive tuto možnost připouštěla, byť ve splátkách vyšších, než stanovil svým rozhodnutím soud (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

28. Ve zbývající části pak soud, ze shora uvedených důvodů, žalobu zamítl, neboť úvěrovou smlouvu shledal neplatnou, čímž jsou neplatná i veškerá její doprovodná ujednání včetně ujednání o výši úroků, poplatků za poskytnutí úvěru či smluvní pokuty (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

29. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 30 208,50 Kč. Náklady žalobkyně v plné výši sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 6 057 Kč a z odměny advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) ve spojení s § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 4 úkony po 7 180 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne 13. 8. 2025), 4 paušální náhrady po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud taktéž přiznal žalobkyni náhradu cestovních výdajů vynaložených za cestu k soudnímu jednání dne 13. 8. 2025, a to za cestu osobním automobilem z , adresa, ke zdejšímu soudu a zpět (tj. cesta tam i zpět 40 km) dle § 157 a 158 zákona č. 262/2006 Sb. ve výši 304 Kč (osobní automobil Volkswagen Passat, spotřeba dle TP 5,2 l/100 km, palivo nafta, cena 34,70 Kč na 1litr, sazba zákonné náhrady 5,80 Kč/1km, počet km 40 dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. Dále soud přiznal žalobkyni náhradu za promeškaný čas v souvislosti s nařízeným jednáním, a to za 2 půl hodiny po 150 Kč, v celkové výši 300 Kč v souladu s § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu. Soud taktéž přiznal žalobkyni daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, jehož je zástupce žalobkyně plátce, a to ve výši 6 536,04 Kč, tj. náklady v celkové výši činí 43 717,04 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 151 402,73 Kč a soud vyhověl žalobě co do částky 128 010 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud „neúspěch“ žalobkyně ve výši 15,45 %, od jejího „úspěchu“ ve výši 84,55 %. Žalovaná, která ve sporu převážně neuspěla, je tak povinna zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně ve výši 69,10 % celkových nákladů řízení, tj. z částky 43 717,04 Kč, představující celkové náklady řízení, částku 30 208,50 Kč, přičemž její zaplacení soud žalované uložil též v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně, poslední pak ve zbytku, splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce, za nějž splátka náleží, pod ztrátou výhody splátek a možností předčasného splacení, počínaje právní mocí tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně, a to s ohledem na výše uvedené zejména v bodě 27. tohoto rozsudku (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).