13 C 62/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Lenkou Dostálovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 238 158,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 046 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 046 Kč od 4. 8. 2021 do zaplacení, a tuto povinnost je oprávněn splnit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč splatných vždy k poslednímu dni v daném měsíci, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení kterékoliv z nich.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 221 112,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 92 055,94 Kč od 4. 8. 2021 do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 81 374 Kč od 4. 8. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě doplatek soudního poplatku ve výši 2 381 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 238 158,17 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 2. 12. 2019 (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 80 000 Kč. Tvrdila, že se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit jistinu úvěru spolu s úrokem 68 165 Kč v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 2 058 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23 % ročně. Kromě toho si účastníci sjednali doplňkovou inkasní službu, za kterou se žalovaný zavázal platit částku 331 Kč měsíčně, a doplňkovou službu Podpora umožňující žalovanému odklad, respektive přerušení splátek nad standardní rámec sjednaný ve smlouvě o úvěru, za kterou se zavázal platit měsíčně 1 072 Kč. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář, dostal se do prodlení se splátkou úvěru splatnou dne 15. 5. 2021 ve výši 3 461 Kč, proto žalobkyně přistoupila nejprve k zaslání dvou upomínek; za první z nich byl v souladu se smlouvou žalovaný povinen zaplatit 300 Kč a za druhou z nich 500 Kč. Následně žalobkyně využila svého práva, úvěr dopisem ze dne 21. 6. 2021 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu v celkové výši 238 826,17 Kč. Za dobu trvání smluvního vztahu uhradil žalovaný celkem 14 splátek v celkové výši 48 454 Kč. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny úvěru 71 667,96 Kč, neuhrazených úroků 47 687,16 Kč, zbývající části za inkasní službu 19 198 Kč, zbývající části za službu Podpora 62 176 Kč, nákladů upomínání 1 600 Kč a smluvní pokuty 36 497,05 Kč.

2. Žalovaný potvrdil, že mu byly ze strany žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky, avšak nesouhlasil s výší žalované částky. Tvrdil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně nezkoumala jeho schopnost úvěr splácet, protože vycházela z tohoto, že má jen jedno dítě, avšak on má děti tři. Podle žalovaného je absurdní, aby platil žalobkyni poplatky za zřízení inkasa, když inkaso zřídil sám ve prospěch žalobkyně. Nesouhlasil s částkami hrazenými za službu Podpora, protože před uzavření smlouvy mu bylo řečeno, že tato služba je podmínkou pro poskytnutí úvěru. V průběhu trvání smlouvy chtěl službu využít a odložit splatnost splátky úvěru, ale to mu nebylo umožněno. Dále tvrdil, že není zřejmé, z čeho se skládá požadovaný administrativní poplatek. Žalovaný navrhoval, aby mu byla uložena povinnost zaplatit dlužnou částku z titulu bezdůvodného obohacení ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně se splatností po 15. dni v měsíci, když v současné době činí jeho čistá měsíční mzda 32 000 Kč, měsíční náklady na inkaso 10 800 Kč, měsíční náklady na bydlení 7 800 Kč (nájem + energie), měsíční náklady na děti (kroužky a jiné) 8 000 Kč. Manželka žalovaného je zaměstnaná, její mzda činí 20 000 Kč čistého měsíčně, má na starost náklady na stravu a léky pro děti. Nejmladší syn má silné označení onemocnění anonymizována tři slova, nejstarší syn má označení onemocnění anonymizována dvě slova.

3. Žalobkyně se k prvnímu jednání nedostavila, svou neúčast předem omluvila a požádala soud, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez její přítomnosti. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalobkyně v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Z e-mailové zprávy ze dne 2. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému ke schválení parametry smlouvy o úvěru číslo s tím, že pokud souhlasí, může smlouvu uzavřít v klientském účtu, ke kterému zaslala žalovanému přihlašovací údaje. Mezi stranami mělo být sjednáno, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr 80 000 Kč. Částka 26 320 Kč měla být žalovanému vyplacena na bankovní účet, částka 39 180 Kč měla být použita na splacení předchozího závazku žalovaného a částka 14 500 Kč představovala administrativní poplatek za poskytnutí úvěru.

5. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo ze dne 2. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na dobu 72 měsíců úvěr 80 000 Kč, z toho 39 180 Kč na svůj vlastní účet za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného vůči žalobkyni ze smlouvy číslo ze dne 1. 4. 2019, 26 180 Kč na účet žalovaného a 14 500 Kč jakožto zápočet na náklady žalobkyně v souvislosti s vyřizováním úvěru; byla sjednána zápůjční úroková sazba 23 % ročně, takže celkový úrok za dobu trvání úvěru činil 68 165 Kč (čl. IV. smlouvy o úvěru). Oproti tomu se žalovaný zavázal vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce splácet úvěr včetně úroků v měsíčních splátkách 2 058 Kč (čl. V. smlouvy o úvěru). Podle čl. 10 smlouvy byl žalovaný pro ověření své totožnosti povinen uhradit žalobkyni tzv. verifikační platbu 10 Kč ze svého bankovního účtu. Současně se účastníci dohodli na dvou doplňkových službách – inkasní službě a službě Podpora, jejichž podmínky byly dohodnuty v samostatných smlouvách jakožto přílohách číslo číslo smlouvy o úvěru (čl. VII. smlouvy o úvěru). Součástí smlouvy o inkasní službě bylo konstatování žalovaného, že má pro účely úhrady úvěru zřízen účet a souhlasí s inkasem z tohoto účtu s tím, že žalobkyni zaplatí za výkon inkasní služby po dobu trvání úvěru celkovou částku 23 832 Kč v měsíčních splátkách po 331 Kč hrazených současně s měsíční splátkou úvěru a že zřídí inkaso k účtu na částku 10 383 Kč ve prospěch žalobkyně (čl. 2 smlouvy o inkasní službě). Pro případ, že by se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru nebo by došlo k zahájení insolvenčního řízení žalovaného, a úvěr se v důsledku těchto skutečností stal splatným, převzal žalovaný závazek uhradit celou zbývající část inkasní služby a současně úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení (čl. 2 a číslo smlouvy o inkasní službě). Za službu Podpora se žalovaný zavázal zaplatit po dobu trvání úvěru celkovou částku 77 184 Kč v měsíčních splátkách po 1 072 Kč hrazených současně s měsíční splátkou úvěru. Naproti tomu toto dalo žalovanému možnost využít tří služeb - odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc, přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec smlouvy o úvěru v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace nebo přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec smlouvy o úvěru v případě nezaviněné ztráty zaměstnání - vše s tím, že služby nelze využít najednou (čl. 2 a 2.3. smlouvy o službě Podpora). Pro případ, že by se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru nebo by došlo k zahájení insolvenčního řízení žalovaného, a úvěr se v důsledku těchto skutečností stal splatným, převzal žalovaný závazek uhradit celou zbývající část služby Podpora a současně úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení (čl. 2 a číslo smlouvy o službě Podpora). Součástí smlouvy byl v příloze číslo Dotazník k posouzení bonity žadatele (spotřebitele), kde bylo uvedeno, že žalovaný je ženatý, má jedno dítě, je zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba od 1. 8. 2017, nevlastní žádnou nemovitost, jeho měsíční příjem činí 59 088 Kč, měsíční náklady 6 800 Kč, náklady na manželku 1 200 Kč, náklady na dítě 2 000 Kč, náklady na bydlení 13 760 Kč, další závazek Finio 2 000 Kč, inkaso úvěru 10 873 Kč, další inkaso úvěru 978 Kč.

6. Z výplatní pásky žalovaného za období říjen 2019 bylo zjištěno, že žalovanému byla v listopadu 2019 vyplacena čistá mzda 56 808 Kč za měsíc říjen 2019. Z výpisu bankovního účtu žalovaného za období listopad 2019 bylo zjištěno, že předcházející zůstatek na bankovním účtu žalovaného byl záporný – 250 Kč, žalovaný měl úvěr u žalobkyně ze smlouvy číslo za který hradil měsíční splátku 1 730 Kč. Z výsledku lustrace ze dne 2. 12. 2019 a lustrace nebankovního registru bylo zjištěno, že žalovaný neměl v těchto registrech ke dni uzavření smlouvy o úvěru žádné záznamy.

7. Z potvrzení o provedení domácí platby ze dne 2. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný ze svého bankovního účtu zaslal žalobkyni verifikační platbu 10 Kč.

8. Z print screenu bylo zjištěno, že žalovaný zřídil na svém bankovním účtu inkaso ve prospěch žalobkyně ve výši 10 383 Kč měsíčně.

9. Z potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce ze dne 2. 12. 2019 a detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky, detail pohybu – bezhotovostní platba bylo zjištěno, že žalobkyně převedla v rámci svého bankovního účtu částku 39 180 Kč na úhradu dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru číslo Částku 26 320 Kč žalobkyně poukázala na bankovní účet žalovaného.

10. Z potvrzení o úhradě dluhu ze dne 2. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila žalovanému, že jeho dluh ze smlouvy o úvěru číslo byl uhrazen.

11. Ze zesplatnění úvěru ze dne 21. 6. 2021 včetně poštovního podacího lístku ze dne 21. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky do 3. 8. 2021 s odůvodněním, že v důsledku jeho prodlení využila svého oprávnění a smlouvu o úvěru číslo zesplatnila; výzvu odeslala žalovanému téhož dne na adresu trvalého pobytu uvedenou ve smlouvě.

12. Z emailové komunikace mezi účastníky včetně návrhu na uzavření smlouvy ze dne 1. 4. 2019 a potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 2. 4. 2019 bylo zjištěno, že dne 1. 4. 2019 byla mezi účastníky uzavřena další úvěrová smlouva číslo na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč s tím, že částka 14 734 Kč byla použita na splacení předcházejícího úvěru žalovaného číslo částka 17 266 Kč byla vyplacena žalovanému na bankovní účet.

13. Z nemailové zprávy ze dne 11. 5. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s žalobkyní již v roce 2018 úvěrovou smlouvu číslo na základě které čerpal peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč.

14. V souladu s § 120 odst. 2 o. s. ř. provedl soud důkaz výpisem z Centrální evidence obyvatel, ze kterého zjistil, že žalovaný má celkem tři nezletilé děti, které se narodily před uzavřením smlouvy o úvěru číslo ze dne 2. 12. 2019.

15. Dále soud provedl důkaz emailovými zprávami ze dne 14. 5. 2018 a ze dne 22. 1. 2019, upomínkami ze dne 20. 4. 2021, 6. 5. 2021, 20. 5. 2021, 5. 6. 2021 včetně potvrzení o jejich zaslání žalovanému, avšak z těchto důkazů neučinil žádná skutková zjištění významná pro právní hodnocení a následné rozhodnutí věci.

16. Důkazy listinou označenou znalecký posudek číslo rok, článkem – Člověk v tísni zveřejnil velké srovnání poskytovatelů půjček, auditní zprávou produktu ze dne 14. 10. 2016, dopisem ČNB ze dne 18. 11. 2019, výpisem licencí ČNB, certifikáty, metodikou a vysvětlivkami k vyhodnocení úvěruschopnosti klienta soud neprovedl z důvodu jejich nadbytečnost, neboť skutečnosti významné pro rozhodnutí byly zjištěny z jiných provedených důkazů.

17. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému označenému ve smlouvě jménem, příjmením a rodným číslem peněžní prostředky ve výši 65 500 Kč. Částka 26 320 Kč byla žalovanému vyplacena na jeho bankovní účet a částka 39 180 Kč byla použita na splacení předchozího úvěru uzavřeného s žalobkyní (smlouva číslo). Žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet, celkově měl zaplatit 68 165 Kč, avšak uhradil pouze 48 454 Kč. Dne 21. 6. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky do 3. 8. 2021, výzvu odeslala téhož dne na adresu trvalého pobytu žalovaného. Při uzavírání smlouvy vycházela žalobkyně z informací uvedených v příloze číslo smlouvy o úvěru, kde bylo uvedeno, že je žalovaný ženatý a má pouze jedno dítě; lustrace v nebankovních registrech a výplatní pásky žalovaného za jeden měsíc (říjen 2019). Dále žalobkyně vycházela z výpisu bankovního účtu žalovaného za jeden měsíc (listopad 2019), přičemž na počátku tohoto měsíce byl zůstatek na účtu žalovaného záporný – 250 Kč. V minulosti byly mezi účastníky uzavřeny další dvě úvěrové smlouvy, smlouva číslo (úvěr 15 000 Kč) a smlouva číslo (úvěr 40 000 Kč). Úvěr ze smlouvy číslo žalovaný před uzavřením nyní projednávané smlouvy o úvěru číslo splácel a následně refinancoval. Žalovaný je ženatý a má tři nezletilé děti, které se narodily před uzavřením smlouvy o úvěru číslo.

18. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.

19. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném od 4. 1. 2019 do 23. 4. 2020, neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

20. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).

22. Ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru navazují na předcházející právní úpravu, § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2016 (starý zákon o spotřebitelském úvěru), který byl podle důvodové zprávy tohoto zákona začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tj. že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru.

23. Také při výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se prosadí závěry formulované v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, podle kterých„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (…). Důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů (…). Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).„ Pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015).

24. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022), která mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu.

25. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení.

26. V daném případě se žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zabývala schopností žalovaného splácet, avšak nikoliv v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a citované judikatury. Při posouzení úvěruschopnosti je třeba zjistit skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, tyto následně porovnat a dospět k závěru, že spotřebiteli zbývá z příjmů po odečtení jeho výdajů dostatečná částka na úhradu splátky úvěru. O tom, že je spotřebitel schopen předmětný úvěr řádně splatit, nesmějí před uzavřením smlouvy existovat důvodné pochybnosti. Informace pouze deklarované spotřebitelem ve smlouvě nebo v zákaznické kartě jsou nedostačující, stejně tak jako zjištění příjmů a výdajů spotřebitele za nepřiměřeně krátké časové období před uzavřením smlouvy o úvěru. V případě, že je spotřebitel navíc ženatý a má nezletilé děti, je třeba zjistit celkové příjmy a výdaje domácnosti spotřebitele, nikoliv jen spotřebitele samotného. Žalobkyně v rámci svého posouzení vycházela toliko s informací deklarovaných ve smlouvě o úvěru, výplatní pásky za měsíc říjen 2019 a výpisu bankovního účtu žalovaného za měsíc listopad 2019. Na základě takového posouzení ale nemohla objektivně posoudit schopnost žalovaného splácet bez důvodných pochybností, když zjistila výši mzdy a výdajů žalovaného pouze za jeden měsíc. Příjmy a výdaje celé domácnosti žalovaného nezjistila. Z výpisu bankovního účtu žalovaného navíc vyplývá, že jeho zůstatek na bankovním účtu byl předchozí měsíc záporný. Žalovaný by tak nebyl schopen v říjnu 2019 zaplatit splátku úvěru ve výši 2 058 Kč. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že žalobkyně měla rovněž vzít do úvahy, že s žalovaným uzavřela dříve jiné úvěry, jejichž výše se v průběhu let zvyšovala (15 000 Kč, 40 000 Kč a nyní 80 000 Kč), přičemž úvěr číslo byl refinancován úvěrem číslo který byl následně refinancován úvěrem číslo z čehož se může podávat, že žalovaný nebyl schopen řádně úvěry splatit bez poskytnutí dalších peněžních prostředků od žalobkyně. Žalobkyně tak měla být v tomto případě obezřetnější a nespokojit se pouze s deklarovanými údaji, výplatní páskou a výpisem účtu žalovaného toliko za jeden měsíc.

27. Soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., protože žalobkyně při sjednávání smlouvy řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je však třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 65 500 Kč, přičemž žalovaný podle tvrzení samotné žalobkyně uhradil 48 454 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 17 046 Kč, které je povinen vrátit žalobkyni podle § 2993 o. z. Žalovaný byl dopisem o zesplatnění vyzván k úhradě žalované částky do 3. 8. 2021, peněžité plnění však do dnešního dne nevrátil, tudíž mu vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

28. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se soud zabýval, jaká doba pro vrácení bezdůvodného obohacení je přiměřená možnostem žalovaného. Přihlédl k žádosti žalovaného, výši bezdůvodného obohacení a dospěl k závěru, že žalovaný bude schopen zaplatit žalobkyni částku 17 046 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 046 Kč od 4. 8. 2021 do zaplacení v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy k poslednímu dni v daném měsíci, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabyde právní moci, až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení kterékoliv z nich. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

29. S ohledem na námitky žalobkyně soud dodává, že skutečnost, že žalobkyni bylo Českou národní bankou uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru, sama o sobě neznamená, že smlouvy uzavírané žalobkyní jsou platným právním jednáním. Obdobně, i kdyby znalecký posudek dospěl k závěru, že parametry úvěru poskytovaného žalobkyní jsou parametry obvyklými na trhu, neznamená to, že je smlouva o úvěru v souladu s právem. Posouzení platnosti smlouvy náleží soudu.

30. Pro úplnost soud uvádí, že smlouva o úvěru číslo by nemohla obstát ani v případě, kdyby žalobkyně před jejím uzavřením řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Mezi smlouvami o inkasní službě, doplňkové službě Podpora a smlouvou o úvěru existuje zjevná provázanost. Smlouva o inkasní službě je bezdůvodně a evidentně nerovnovážná k tíži žalovaného jako spotřebitele, protože nezakládá žádné povinnosti na straně žalobkyně. Žalovaný je povinen sám zřídit u vlastní banky souhlas s inkasem ve prospěch žalobkyně a paradoxně za to zaplatit žalobkyni odměnu, přestože žalobkyně touto formou pouze přijímá platby úvěru od žalovaného. Fakticky je žalovaný povinen hradit další částku za to, že řádně plní svou povinnost ze smlouvy o úvěru. Obdobně je tomu u smlouvy o zřízení doplňkové služby Podpora, kde se žalovaný zavázal platit za pouhou možnost využití odkladu splátek úvěru či jejich přerušení, nikoliv za to, zda tato práva realizuje, tedy nikoliv za protiplnění žalobkyně, přičemž se nemůže jednat o„ formu pojištění“, protože žalobkyně nemůže být pojistitelem. Z kontextu výše uvedených smluv je evidentní, že platby doplňkových služeb jsou ve skutečnosti skrytým úrokem úvěru, což vyplývá ze zmiňované absence jakéhokoliv plnění ze strany žalobkyně. Závěr o skrytém úročení lze nepřímo odvodit z ujednání smluv o doplňkových službách, podle kterých by měl spotřebitel zaplatit celkové platby za tyto služby navýšené o smluvený denní úrok z prodlení i tehdy, jestliže by se celý závazek stal splatným pro prodlení spotřebitele. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud by žalobkyně neuzavřela s žalovaným smlouvu o inkasní službě a doplňkové službě Podpora, nikdy by s ním neuzavřela smlouvu o úvěru s úrokovou sazbou 23 % ročně, ale smlouva by byla uzavřena se zcela jinými podmínkami. Ujednání o inkasní službě a službě Podpora považuje soud za neplatná podle § 588 o. z., neboť jsou zjevně v rozporu s dobrými mravy a právními předpisy přijatými na ochranu spotřebitele. Neplatnost ujednání o inkasní službě a doplňkové službě Podpora pak způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru podle ustanovení § 576 o. z. ve spojení s § 588 o. z., když nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez těchto neplatných ujednáních uzavřít.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovanému, který byl v řízení úspěšnější, žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

32. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ sazebník“). Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku 11 908 Kč. Žalobkyně dosud zaplatila jen 9 527 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 2 381 Kč. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci. Možnost platit dluh ve splátkách je vázána na jejich řádné placení žalovaným; nebude-li jen jedna ze splátek řádně zaplacena, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce pro celou dlužnou částku.