13 C 64/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci žalobce: právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobce zastoupený advokátem titul jméno příjmení titul sídlem adresa proti žalovanému: celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 44 646,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 493,06 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 34 153,04 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 28,72 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 820,36 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 725,36 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 26,9 % ročně z částky 7 970,18 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 411,18 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 449,25 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 625,64 Kč od 17. 1. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 26,9 % ročně z částky 30 652,64 Kč od 17. 1. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 4. 2022 původně domáhala zaplacení dvou peněžitých pohledávek z titulu smluv o úvěru. Pohledávka 1 se skládala z částky 9 725,36 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 28,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 820,36 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 9 725,36 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení a úroku z částky 7 970,18 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení. Pohledávka 2 sestávala z částky 34 920,74 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 59,61 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 593,10 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 34 920,74 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení a úroku z částky 30 652,64 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení.

2. Žalobkyně vzala následně svoji žalobu částečně zpět, a to ve vztahu k pohledávce 2 co do částky 4 268,10 Kč představující dlužný poplatek, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 59,61 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 593,10 Kč a co do úroku z částky 30 652,64 Kč ve výši 1 804,55 Kč za období od 31. 7. 2021 do 16. 1. 2023. Usnesením ze dne 12. 7. 2023, č.j. 13 C 64/2022-74, bylo řízení částečně v tomto rozsahu zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne 16. 8. 2023.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, přestože byl řádně obeslán.

4. Provedeným dokazováním soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba, dříve právnická osoba) uzavřela dne datum se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 50-ti měsíčních splátkách ve výši 1 423 Kč (návrh na uzavření smlouvy o půjčce číslo + akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce číslo). Právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba, dříve právnická osoba) uzavřela dne datum se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 24 měsíčních splátkách ve výši 544 Kč (návrh na uzavření smlouvy o půjčce číslo akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce číslo). Dne datum byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným rámcová smlouva o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb (rámcová smlouva), na základě které byla ověřena totožnost žalovaného, a dohodnut způsob uzavírání smluv.

6. Z dokumentů k prověření úvěruschopnosti žalovaného (č. l. 49-53 + informace k žádosti o úvěr ze dne datum, č. l. 54 + protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, č. l. 55-56) soud zjistil, o které úvěrové produkty žalovaný žádal v minulosti. Byl zjištěn negativní výpis v registru anonymizováno u žalovaného. K žádosti o úvěr ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný je anonymizováno, žije v pronajatém bytě, má příjem ze zaměstnání ve výši 26 800 Kč. Žalovaný uvedl výdaje 13 000 Kč na živobytí a další výdaje 1 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně počítala dále s výdaji na domácnost ve výši 9 590 Kč a s životními náklady ve výši 3 410 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena kladně, jelikož mu zbývala částka ve výši 12 040 Kč na další výdaje a splátku úvěru.

7. Z výpisu z účtu č. bankovní účet soud zjistil, že majitelem účtu byl žalovaný. Ze strany předchůdkyně žalobkyně na tento účet byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč dne 26. 9. 2019 a ve výši 10 000 Kč dne 16. 9. 2020.

8. Z transakční historie (č. l. 35-47) soud zjistil, že žalovaný uhradil na úvěr pod číslo celkem částku ve výši 4 286,10 Kč a na úvěr číslo celkem částku 25 495,48 Kč. Dle sdělení žalobkyně po podání žaloby žalovaný uhradil dále částku ve výši 9 725,36 Kč, celkem tak uhradil žalovaný částku 39 506,94 Kč.

9. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužných částek (poslední výzva ze dne 8. 7. 2021 + podací arch ze dne 9. 7. 2021). K zesplatnění úvěrů došlo dne 30. 7. 2021 (oznámení o zesplatnění obou úvěrů ze dne 30. 7. 2021). Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávek ze strany předchůdkyně žalobkyně dne 6. 1. 2022 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2022 + podací arch o oznámení o postoupení, č. l. 48).

10. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky i předžalobní upomínkou (předžalobní upomínka ze dne 1. 4. 2022 vč. podacího lístku).

11. Z produktových podmínek soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.

12. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěry byla ze strany předchůdkyně žalobkyně prověřována na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne datum a z interních databází a registrů, ohledně druhé úvěru nebylo zjišťováno konkrétně ničeho. O potřebě doplnit skutečnosti a důkazy stran ověření úvěruschopnosti, konkrétně příjmů a výdajů žalovaného, byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání dne datum a ještě před jednáním usnesením ze dne 31. 10. 2022. Žalobkyně na uvedené usnesení reagovala podáním ze dne 15. 11. 2022, kde obecně popsala popis hodnocení úvěruschopnosti, nicméně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného konkrétně neuvedla nic. Na jednání soudu žalobkyně konkrétní skutečnosti nebo důkazy rovněž nedoplnila. Dle soudu tedy žalobkyně ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

13. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je na místě se i nyní za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalované) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované) - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

14. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).

15. Žalobkyně i přes poskytnuté poučení dle § 118a odst. 1 a 3 neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

16. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud žalobkyně neprokázala, že její předchůdkyně dostatečně zjišťovala a prověřovala příjmy a výdaje žalovaného, tak je zřejmé, že jednala v rozporu s touto svojí zákonnou povinností.

17. Pokud tedy byly následně mezi předchůdkyně žalobkyně jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřeny úvěrové smlouvy jsou tyto smlouvy neplatné jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Jak již bylo konstatováno výše jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal.

18. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný celkem čerpal částku 50 000 Kč, přičemž byla uhrazena částka 39 506,94 Kč.

19. Z hlediska výpočtu dlužné částky je situace poměrně snadná. Od celkového poskytnutého úvěru je třeba odečíst realizované platby. Zůstává tedy nesplněný dluh na jistině úvěrů ve výši 10 493,06 Kč. Na straně žalovaného došlo ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení ve výši 10 493,06 Kč, což je částka, kterou musí žalovaný žalobkyni jako ochuzené vydat. Zároveň soud stanovil přiměřenou lhůtu k zaplacení bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 87 ZSÚ, které je speciálním ustanovením vůči úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, to 30 dnů od právní moci rozsudku. Tímto je též stanovena splatnost částky bezdůvodného obohacení a případné prodlení žalovaného tak může nastat až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty k zaplacení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud v tomto ohledu vyšel z uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, kde je uveden závěr o okamžiku vzniku nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z., kdy se nepostupuje podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy. Proto soud výrokem I. podané žalobě částečně vyhověl. Lhůtu k plnění pak soud určil jako přiměřenou dle § 87 ZSÚ.

20. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatné byly z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného obě úvěrové smlouvy, nepřiznal soud žalobkyni požadované poplatky, úroky, úroky z prodlení, smluvní pokuty, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Ve zbytku žaloby týkající se úroků, poplatků a souvisejících úroků z prodlení soud žalobu výrokem II. zamítl.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem III. v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl sice z hlediska celkového nároku ve věci poměrně úspěšnější než žalobkyně, nicméně pro jeho pasivitu v celém řízení mu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o. s. ř.).