13 C 67/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Štindlem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa zaplacení 1 109 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s požadavkem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 1 109 000 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 910 000 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení a z částky 199 000 Kč ode dne následujícího po dni doručení žaloby žalovanému do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 181 126,22 Kč k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši 1 109 000 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovanému od dubna 2018 do března 2021 vyplácela odměnu na základě faktur vystavovaných žalovaným. Na fakturách vystavovaných žalovaným byla jako předmět plnění uvedena koordinace se zprostředkovatelskou agenturou. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k předložení příkazní smlouvy a k prokázání skutečného provedení služeb, na to však žalovaný nereagoval. Žalobkyně měla za to, že odměna, která byla žalovanému vyplacena v období od dubna 2018 do března 2021, představuje plnění bez právního důvodu. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný neposkytl služby, za které by mu měla náležet odměna. Žalobkyně dále uvedla, že vyplácení odměn od dubna 2019 je v rozporu se zákonem o obchodních korporacích, neboť uvedená příkazní smlouva nebyla schválena valnou hromadou. Zástupce žalobkyně vyzval dne 11. 3. 2021 žalovaného předžalobní výzvou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 910 000 Kč. Ještě po zaslání předžalobní upomínky byla žalovanému uhrazena další částka ve výši 199 000 Kč. Dle názoru žalobkyně se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a žádala proto, aby soud žalobě vyhověl, a to nejen v rozsahu jistiny žalované částky, ale i v rozsahu příslušenství s příslušnými počátky plnění příslušenství. Rovněž žádala přiznání práva na náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný k věci uvedl, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, a to ani z části. Žalovaný tvrdil, že uzavřel se žalobkyní dne 1. 3. 2018 příkazní smlouvu, na základě které se žalovaný jako příkazník zavázal pro žalobkyni obstarávat pravidelnou koordinační činnost s agenturou, která zprostředkovávala pro sesterskou společnost žalobkyně, a to [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO] klienty. Žalobkyně a žalovaný si sjednali, že za obstarání záležitostí dle smlouvy se žalobkyně zavazuje žalovanému zaplatit odměnu ve výši 50 000 Kč měsíčně. Jednalo se o paušální odměnu. Za žalobkyni jednal v rámci uzavírání příkazní smlouvy [titul] [příjmení] [příjmení] jako jednatel a společník žalobkyně. Žalovaný na základě příkazní smlouvy plnil měsíčně příkaz sjednaný ve smlouvě. Žalovaný se zprostředkovatelskou agenturou, a to společností [právnická osoba], kterou zastupovala jednatelka [jméno] [příjmení], koordinoval zajištění lůžka pro nové klienty [právnická osoba] [anonymizováno] [příjmení], které zprostředkovala agentura. Žalovaný uvedl, že v koordinaci se zprostředkovatelskou agenturou stanovoval datum přijetí nových klientů [právnická osoba] [anonymizováno] [příjmení] s ohledem na požadavky klienta, jeho rodinných příslušníků a možnosti [právnická osoba] [anonymizováno] [příjmení]. Tato činnost probíhala ze strany žalovaného pravidelně 2x týdně v prostorách žalobkyně. Žalovaný měl za to, že mu vznikl nárok na odměnu sjednanou v příkazní smlouvě. Tuto odměnu žalovaný fakturoval žalobkyni zpětně počínaje měsícem dubnem 2018 za měsíc březen 2018. Žalobkyně i žalovaný při uzavírání příkazní smlouvy vymezili předmět činnosti žalovaného natolik určitě, že žalovaný věděl, jakou činnost má provádět a žalobkyně věděla, jakou činnost má žalovaný pro ní za sjednanou odměnu provádět. Žalobkyně nikdy předtím netvrdila, že by příkazní smlouva byla neplatná. Žalovaný dále uvedl, že ukončil činnost pro žalobkyni v měsíci červenci 2020, kterou vyúčtoval žalobkyni fakturou v měsíci srpnu 2020. Žalovaný tvrdí, že žalobkyně k dnešnímu dni žalovanému za jeho činnost dle příkazní smlouvy dluží na odměně částku 491 000 Kč a odmítá ji uhradit (tuto částku však nijak neučinil předmětem tohoto řízení). V průběhu řízení žalovaný doplnil, že pro žalobkyni vykonával i další činnosti. Mezi nimi byly zejména práce údržby areálu, v němž byly sesterskou společností žalobkyně klientům poskytovány sociální služby. Dále pak komunikace s personálem zařízení za účelem zjištění a odstranění případných vad, koordinace zajištění chodu kuchyně, prádelny a zajištění dalších technických služeb, např. tepla, dostatku nábytku a dalšího technického servisu. Žalovaný navrhl soudu, zamítnutí žaloby a přiznání nákladů právního zastoupení.

3. Soud v řízení provedl následující důkazy: Přehled částek bezdůvodného obohacení, ze kterého soud zjistil výši částek bezdůvodného obohacení celkem 1 109 000 Kč. Výzvu k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 10. 3. 2021, kterou žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 910 000 Kč. Příkazy k úhradě na č. l. 15-37, na základě nichž žalobkyně zaslala žalovanému celkem 859 000 Kč v období 8. 4. 2019 – 17. 3. 2021. Výpisy z běžného účtu na č. l. 38-45, na základě nichž žalobkyně žalovanému zaslala 290 000 Kč v období 23. 4. 2018 – 18. 12. 2019. Příkazní smlouvu ze dne 1. 3. 2018, ze které soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako příkazcem a žalovaným jako příkazníkem. Předmětem smlouvy bylo obstarání záležitosti, a to koordinace se zprostředkovatelskou agenturou [právnická osoba] Za obstarání záležitosti byla sjednána odměna ve výši 50 000 Kč měsíčně. Potvrzení [příjmení] [příjmení] ze dne 22. 2. 2021, ze kterého soud zjistil, že na základě požadavku pana [příjmení] o identifikaci plateb, byly specifikované platby provedené prostřednictvím aplikace přímého bankovnictví BusinessNet Prodessional, konkrétně byly autorizovány uživatelem [celé jméno žalovaného]. Celková hodnota plateb činila 150 000 Kč. Platby byly provedeny dne 29. 12. 2020. Potvrzení [příjmení] [příjmení] ze dne 2. 7. 2020, ze kterého soud zjistil, že na základě požadavku pana [příjmení] o identifikaci plateb, byly specifikované platby provedené prostřednictvím aplikace přímého bankovnictví BusinessNet Prodessional, konkrétně byly autorizovány uživatelem [jméno] [příjmení]. Celková hodnota plateb činila 639 383,44 Kč. Platby byly provedeny v období 30. 8. 2019 – 18. 3. 2020. Faktury na č. l. 129 – 148, z nichž soud zjistil, že žalovaný fakturoval žalobkyni částky za koordinaci se zprostředkovatelskou agenturou v celkové hodnotě 920 000 Kč, a to za období 10. 4. 2018 – 10. 3. 2020. Dispoziční oprávnění [jméno] [příjmení] [příjmení] na č. l. 149, na základě kterého měl k účtu [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] dispoziční oprávnění žalovaný. Potvrzení o vedení účtu na č. l. 150, ze kterého soud zjistil, že [příjmení] [anonymizováno] [právnická osoba] měl na obchodním místě [právnická osoba], MMB – PŘÍBRAM vedený běžný účet číslo [bankovní účet]. Výpisy z běžného účtu žalobkyně na č. l. 151 – 155, ze kterých soud zjistil, že dne 26. 6. 2018 byl zadán příkaz k úhradě žalovanému ve výši 50 000 Kč a dne 20. 6. 2018 byla vybrána jako klientský výběr částka ve výši 90 000 Kč. Výpis z hlavní knihy analytické evidence, z nějž soud zjistil výši částek vyplacených žalovanému v období 10. 4. 2018 – 6. 3. 2020. Jednalo se o částku celkem 1 020 000 Kč. E-mailovou komunikaci účastníků z období 31. 10. 2018 – 2. 3. 2020, ze které soud zjistil, jakým způsobem probíhaly platby žalobkyně. Vyšlo najevo, že žalobkyně se potýkala s finančními problémy. Jednatel žalobkyně souhlasil s úhradami faktur pro žalovaného. Výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], ze které soud zjistil, že mezi lety 2018 - 2020 pracovala pro [právnická osoba] [anonymizováno] [příjmení] s tím, že žalobce byl jejím ředitelem. Žalovaného rovněž znala, neboť ho potkávala v pečovatelském domě v [obec]. Uvedla, že žalovaný v pečovatelském domě řešil provozní záležitosti, které se týkaly provozu a rovněž se týkaly stavby, neboť v té době byla realizována další stavba v areálu a zároveň řešil věci týkající se kuchyně. To vše se odehrálo v letech 2018 a 2019, v roce 2020 z důvodu covidu se snažili být zcela izolováni, takže žalovaného neviděla, ale nemohla říci, že tam nebyl. V roce 2019 a 2020 se stavěl sklad pro inkontinenční pomůcky a márnice a zároveň se přistavoval pavilon. V prvních dvou věcech svědkyně se žalovaným komunikovala. Svědkyně uvedla, že byla v kontaktu s agenturou paní [příjmení], když ta se dotazovala na přijetí konkrétních pacientů, komunikovali v těchto záležitostech. V případě, že svědkyně potřebovala řešit záležitosti s údržbářem, předpokládala, že údržbář kontaktoval žalovaného, aby záležitosti s ním řešil dál, tedy např. nákupy věcí, které byly zapotřebí pro údržbu nemovitostí a jiné. Výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], která dle svých slov pracovala v [název] v [obec]. Měla na starosti prádelnu, úklid, někdy i provozní věci například pro něco dojet. Pracovala tam do června 2020. S žalovaným byla v kontaktu osobně zhruba jednou za týden, někdy jednou za dva týdny podle toho jak bylo zapotřebí, ale byli v kontaktu telefonicky, kdy řešili provozní záležitosti. Svědkyně uvedla, že ten kdo ji zadával práci, byl žalovaný. Práci svědkyni rovněž zadávali paní [příjmení] a pan [příjmení]. Svědkyně dále uvedla, že jejím zaměstnavatelem byla [právnická osoba] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno] s tím, že pro tuto společnost byli zaměstnáni všichni z provozu, to znamená z úklidu, z prádelny, z kuchyně a údržby. Nedostatky na objektu řešila vrchní sestra se žalovaným a někdy s panem [příjmení]. Dodávku prádla, dodávku surovin do kuchyně zajišťoval žalovaný. Když bylo zapotřebí, komunikoval údržbář nejprve se svědkyní, poté se žalovaným nebo panem [příjmení]. Výpověď svědkyně [titul] [jméno] [příjmení], která je manželkou žalovaného. Svědkyně uvedla, že pozice žalovaného pro společnost žalobkyně byla starost o provoz, úklid, přijímání klientů, komunikace s jídelnou při přijímání nových klientů, zároveň i správa objektu, když se něco rozbilo, údržba objektu, určité stavební práce, věci provozní. Svědkyně uvedla, že pro žalobkyni pracovala od prosince 2018 do března 2020 s tím, že náplní práce byl nákup věcí, ať už do jídelny, pro úklid, nebo kontrola provedených prací a všechny záležitosti související s logistikou. Pokyny s tím související ji zadával žalovaný a pan [příjmení]. Žalovaný do místa výkonu práce dojížděl zhruba dvakrát až třikrát týdně. V případě mimořádných požadavků paní [příjmení] k provozu, tyto požadavky vždy řešila s žalovaným. Svědkyně tvrdila, že žalovaný řešil provoz pečovatelského domu i v době, kdy nebyl přímo ve výkonu práce v [obec]. V případě, že se paní [příjmení] něco nelíbilo, vždy to řešila se žalovaným. Svědkyně uvedla, že [právnická osoba] [anonymizováno] [příjmení] přijímala pacienty, vykazovala platby zdravotním pojišťovn, apod., [právnická osoba] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno] pak zajišťoval provoz nemovitostí, ať už šlo o kuchyň nebo úklid. Svědkyně dále doplnila, že finanční záležitosti, tedy např. proplácení faktur vždy konzultovala a řešila s jednatelem žalobkyně [příjmení] [příjmení]. Ten byl osobou, která veškeré platby společnosti schvalovala. Výpověď svědkyně [jméno] [jméno] [příjmení], která sdělila, že žalobkyně byla její zaměstnavatelkou a žalovaného znala jen po pracovní linii. K věci svědkyně uvedla, že ve společnosti žalobkyně působila od listopadu 2018 do července nebo srpna 2019 s tím, že během této doby se se žalovaným potkávala při výkonu své pracovní činnosti, kdy žalovaný tam vystupoval jednak jako jeden ze společníků firmy a jednak samozřejmě i osoba, která tam pracovala. Svědkyně uvedla, že žalovaný prováděl provozně technickou činnost, která především souvisela se stavbou pavilonu, zajišťoval záležitosti, které se této stavby týkaly. Při výkonu své práce svědkyně žalovaného žádala například o zprostředkování přistavení kontejneru na odpad. Výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], ze které soud zjistil, že žalobkyně je její zaměstnavatel, žalovaného znala z pracovního kontaktu. K věci svědkyně uvedla, že pracuje pro žalobkyni od září 2019 s tím, že pracuje v kanceláři a veškeré záležitosti řeší povětšinou s panem [příjmení] nebo s jinými zaměstnanci zařízení. Je administrativní pracovnice, má na starosti personální záležitosti, záležitosti související s přijímáním nových klientů, komunikace s rodinami. Svědkyně uvedla, že žalovaný měl na starosti provoz, řešení havarijních záležitostí, nábor zaměstnanců, ale v současné době podle svědkyně tyto záležitosti již nevykonává. Dále svědkyně uvedla, že v případě [právnická osoba] [anonymizováno] [příjmení] jde o přímou péči, tedy péči o pacienty. Pokud se týká [právnická osoba] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno], ta zajišťuje údržbu, provoz kuchyně, úklid. Svědkyně tvrdila, že provoz ve [právnická osoba] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno] dřív řešil žalovaný se svojí manželkou. V současné době tyto záležitosti řeší pan [příjmení] a paní [příjmení]. V době, kdy svědkyně do společnosti nastoupila, měl žalovaný na starosti opravu areálu a výstavbu nového pavilonu, ale pak se vše dodělalo a dostavělo bez něj. K otázce fakturace jakýchkoli částek svědkyně uvedla, že tyto záležitosti vždy řešila s Dr. [příjmení]. Výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], která uvedla, že žalobce je její zaměstnavatel, žalovaného znala od vidění. K věci uvedla, že pro společnost pracuje od února 2018, nicméně pracuje jako pečovatelka, tedy v sociální rovině, při výkonu své práce se žalovaným v zásadě vůbec nepřišla do kontaktu. Svědkyně uvedla, že žalovaný se na přijímání nových klientů nijak nepodílel. Personálních záležitostí ve firmě podle svědkyně řešila paní [příjmení] a paní [příjmení]. Výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], ze které soud zjistil, že se [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] má uzavřenou smlouvu o spolupráci. Žalovaného znala, ale s ním žádný smluvní vztah neměla. K věci svědkyně uvedla, že ke [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] nemá žádný vztah. Svědkyně uvedla, že mezi [právnická osoba] [příjmení] a žalovaným neexistuje jakýkoli pracovní vztah. Technické věci ohledně přijímání nových klientů řešila svědkyně s panem [příjmení] nebo s vrchní sestrou. Výpověď svědka [jméno] [příjmení], který sdělil, že jednatele žalobkyně zná dlouho. Žalovaného poznal v době, kdy se převáděl obchodní podíl, tedy někdy v roce 2019. K věci uvedl, že v roce 2019 se svědek rozhodl, že z celého projektu odstoupí. Tehdy přišel pan [příjmení] s tím, že přivedl žalovaného, že by odkoupil jeho podíl a dále by se stal i investorem do areálu v [obec]. Svědek měl za to, že žalovaný nějaké investice do rekonstrukce tohoto areálu vložil. V této době svědek ale ve firmě přestal působit a neměl již další informace o působení žalovaného ve společnosti. Svědek uvedl, že žalovaný měl dokončit všechny etapy stavebních prací, tzn. dobudovat areál. Výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], ze které soud zjistil, že jednatel žalobkyně je zároveň ředitelem společnosti, žalovaný je společníkem společnosti. Svědkyně uvedla, že žalovaný ve společnosti chvíli působil, ale o jeho působení a aktivitách nic nevěděla. Neměla povědomí ani o tom, jaký je vztah mezi žalobkyní a žalovaným. Dále uvedla, že pracuje jako kuchařka pro [právnická osoba] [anonymizováno] [příjmení] servis 5 let. S žalovaným svědkyně řešila jen nějaké drobnosti týkající se kuchyně, případně toho, co je zapotřebí dokoupit. Svědkyně měla za to, že žalovaný měl na starost stavbu a později měl nějakou dobu na starost i kuchyň. Staral se o to, aby byl dostatek vybavení, například hrnce, polévkové mísy, vařečky.

4. Po takto provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný je společníkem žalobkyně a v minulosti byl jejím jednatelem. Dne 1. 3. 2018 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena příkazní smlouva, na základě které se žalovaný zavázal pro žalobkyni vykonávat koordinační práce s agenturou [právnická osoba] Odměna byla sjednána na 50 000 Kč měsíčně. V období od uzavření smlouvy do 17. 3. 2021 poukázala žalobkyně na účet žalovaného celkem 1 149 000 Kč. Některé úhrady faktur žalovaného provedl sám žalovaný, některé jeho manželka, avšak nikoli v rozsahu celé žalované částky. Jednatel žalobkyně – Dr. [příjmení] - o těchto záležitostech měl informace. Zároveň byl osobou, která de facto rozhodovala a úhradách všech faktur. Žalovaný byl osobou oprávněnou k nakládání s finančními prostředky žalobkyně prostřednictvím peněžního ústavu. Odměny zaslané žalovanému eviduje žalobkyně ve svém účetnictví. Žalovaný vykonával pro žalobkyni činnost související především s areálem v [obec], kde sesterská společnost žalobkyně provozuje pečovatelský dům. Jednalo se převážně o provozní činnosti – zajištění stavby objektů, zajištění provozu objektů a připravenosti všech složek provozu (např. kuchyň, prádelna apod.) k přijetí klientů sesterské společnosti žalobkyně za účelem poskytování sociálních služeb. Činnost pro žalobkyni žalovaný vykonával buď přímo osobně v areálu v [obec], nebo i na dálku. Osobně do [obec] dojížděl několikrát týdně. Úkolem žalovaného nebylo zajištění poskytování sociálních služeb. V roce 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný tomuto požadavku nevyhověl.

5. Podle ustanovení § 2430 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen„ OZ“, příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.

6. Podle ustanovení § 2438 odst. 1 OZ, příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li sjednána, nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazníkovu podnikání.

7. Soud hodnotil všechny v řízení provedené důkazy s přihlédnutím k ustanovení § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

8. Na prvním místě se soud zabýval otázkou existence smluvního závazkového vztahu mezi účastníky a dospěl k závěru, že tento existuje a je upraven příkazní smlouvou, kterou mezi sebou účastníci uzavřeli dne 1. 3. 2018. Zde soud považuje za důležité uvést, že byť v určité fázi řízení měl za to, že by smlouva mohla být neplatným právním jednáním, nakonec tento svůj pohled přehodnotil a smlouvu považuje za platně uzavřenou. Prvotním impulsem pro tento postoj soudu byl fakt, že nikdo z účastníků řízení platnost a účinnost smlouvy nenapadal a nezpochybňoval. Ani jedna ze stran netvrdila, že by smlouva byla neplatným právním jednáním. Už jen tento postoj stran sporu soud přiměl ke korekci jeho pohledu na projednávanou věc, neboť by bylo zcela proti smyslu celého soudního řízení, aby soud byl ten jediný, kdo by smlouvu mezi účastníky uzavřenou považoval za neplatnou, pokud ani jeden z účastníků v tomto směru neměl sebemenších námitek a pokud by samozřejmě skutečně neexistoval zcela zřetelný a zřejmý důvod neplatnosti smlouvy, což se ale nestalo. Soud tak přihlédl k ustanovení § 574 OZ a smlouvu příkazní ze dne 1. 3. 2018 považoval a považuje za platnou. Zároveň soud vnímal i postoj Ústavního soudu vyjádřený v jeho rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 1783/11 ze dne 23. 4. 2013, kde Ústavní soud dospěl k závěru, že:„ Účelem ustanovení občanského práva týkajících se vymezení jednotlivých smluvních typů či důvodů neplatnosti smlouvy má (musí) být proporcionální ochrana veřejného zájmu či práv třetích osob, a nikoliv vytváření pastí či labyrintů, v jejichž změti se snadno ztratí nejen projev vůle právních laiků, nýbrž i osoba povolaná k autoritativnímu výkladu práva. Jedním ze základních principů výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Tento přístup je odrazen respektu k autonomii smluvních stran, funkci smluvních vztahů i k samotné povaze soukromého práva. V případech, v nichž existuje vícero plausibilních interpretací, z nichž některé respektují nepochybně vyjádřenou vůli účastníků právního vztahu, zatímco jiné – byť formálně jinak udržitelné – jejich vůli deformují či dokonce zcela popírají, musí dostat přednost výklad (výklady) prve uvedený.“.

9. Dále se proto – pokud se merita věci týká – soud zabýval tvrzením žalobkyně, že se žalovaný na její úkor bezdůvodně obohatil, jelikož finanční obnosy, které mu žalobkyně vyplatila, byly plněním bez právního důvodu. Zároveň se soud pochopitelně musel zabývat procesní obranou žalovaného, který tvrdil, že na základě uzavřené příkazní smlouvy pro žalobkyni vykonal konkrétní činnosti (zejména pokud jde o provoz a zajištění provozu zařízení poskytujícího sociální služby, které provozovala sesterská společnost žalobkyně), za které mu odměna náležela.

10. Po provedeném dokazování soud konstatuje, že za pravdivé a odpovídající realitě soud považuje tvrzení žalovaného a jeho procesní obranu proto vyhodnotil jako účinnou. Dle názoru soudu nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že by žalovanému zaslala finanční prostředky ve výši 1 109 000 Kč (ve skutečnosti dle příkazů k úhradě a výpisů z účtu žalobkyně se jednalo o 1 149 000 Kč) bez právního důvodu. Důvodem pro zaslání plateb totiž byla příkazní smlouva, která byla mezi účastníky řízení dne 1. 3. 2018 uzavřena a která předpokládala, že žalovaný za svou činnost vykonanou pro žalobkyni získá odměnu 50 000 Kč měsíčně. Právní základ pro odeslání finančních prostředků z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného tak bezpochyby existoval.

11. V návaznosti na v předchozím odstavci uvedené se proto musel soud zabývat dalším tvrzením žalobkyně o tom, že žalovaný se na její úkor bezdůvodně obohatil, neboť jí neposkytl žádné plnění, za které by mu mohla náležet odměna. Na tomto místě musí soud vložit určitou vsuvku. Žalobkyně totiž tvrdila, že žalovanému plnila bez právního důvodu, avšak jedním dechem tvrdila, že pro ni nevykonal činnost, kterou vykonat měl. Dle názoru soudu si žalobkyně tímto tvrzením protiřečí, neboť ačkoli tvrdí, že žalovanému plnila bez právního důvodu, zároveň tvrdí, že evidentně důvod k plnění existovat musel, neboť žalovaný nesplnil povinnosti, k jejich splnění se žalobkyni zavázal. Takový závazek však jistě musí mít smluvní podklad a jak v rámci řízení vyšlo najevo, tímto podkladem je právě příkazní smlouva ze dne 1. 3. 2018. Tím tedy vyvstává palčivá a zároveň zcela zásadní otázka, zda tedy žalovaný pro žalobkyni na základě uzavřené příkazní smlouvy nějakou činnost vykonal, či nikoli. Na rozdíl od žalobkyně soud dospěl k závěru – ve shodě se žalovaným – že žalovaný pro žalobkyni skutečně činnost vykonal, a to v návaznosti na uzavřenou příkazní smlouvu. Tento fakt jednoznačně vyplývá ze svědeckých výpovědí svědků [příjmení], [příjmení], [titul] [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení]. Všichni uvedení se jasně shodli na tom, že žalovaný vykonával pro společnost žalobkyně zejména technickou a provozní činnost, která vedla k bezproblémovému fungování zařízení poskytujícího sociální služby prostřednictvím sesterské společnosti žalobkyně, tedy [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] Shoda panovala v tom, že žalovaný měl na starosti dobudování areálu a následné zajištění jeho provozu. Tyto činnosti také žalovaný pro žalobkyni vykonal. Svědek [příjmení] konstatoval, že žalovaný svým vstupem do firmy přinesl i prostředky sloužící právě k dobudování areálu poskytovatele sociálních služeb a svojí činností k dokončení areálu skutečně přispěl. Z ostatních svědeckých výpovědí uvedených svědků jasně vyplynulo, že žalovaný se po dobudování areálu staral i o chod technického zázemí, ať už šlo o kuchyň, úklid, údržbu nebo o obdobné činnosti. Svou činností tak žalovaný zajistil, že sesterská společnost žalobkyně – [příjmení] [anonymizováno] [právnická osoba] – vůbec měla možnost vykonávat svou činnost, tedy poskytovat sociální služby. Na dosud uvedeném nemůže nic změnit fakt, že [titul] [příjmení], coby slyšená svědkyně, je manželkou želovaného, neboť ostatní svědci v zásadě její slova rovněž potvrdili. Z jejich výpovědí tedy soud zjistil, že žalovaný činnost pro žalobkyni vykonal, a to ať už přímo prací vykonanou v areálu v [obec], nebo prací vykonanou na dálku. Konečně na uvedených závěrech soudu nemohou ničeho změnit ani svědecké výpovědi svědkyň [příjmení] a [příjmení], když z jejich výpovědi vyplynulo, že náplní jejich práce byla činnost v sociální oblasti, tedy činnost související se [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] a nikoli se společností žalobkyně.

12. Dle názoru soudu tak žalovaný plnil ujednání dle příkazní smlouvy a odměna za tuto činnost mu náleží. Je totiž nutné si uvědomit, že příkazní smlouva samotná je formulována velmi obecně a de facto hovoří jen o tom, že povinností žalovaného je„ koordinace se zprostředkovatelskou agenturou [právnická osoba]“. Co přesně se pod tímto pojmem skrývá, věděli jen účastníci tohoto řízení a soudu nezbývá než konstatovat, že pokud žalovaný vykonával výše popsané činnosti, svým smluvním povinnostem dostál. Není totiž pochyb o tom, že žalovaný koordinoval dokončení stavby areálu a dále pak veškeré další provozní činnosti, které s provozem sociálních služeb souvisely a vedly k umožnění jejich výkonu. To vše při plném vědomí toho, že smlouva byla mezi účastníky platně uzavřena. Za velmi důležité považuje soud podotknout, že příkazní smlouva, kterou účastníci mezi sebou dne 1. 3. 2018 uzavřeli, nijak nestanovila konkrétní činnosti, které měl žalovaný vykonat, nestanovila rozsah práce (myšleno pracovní dobu) a nestanovila ani místo výkonu práce. Není proto možné přičítat žalovanému k tíži, pokud se v areálu v [obec] nevyskytoval např. denně, nebo dokonce po určitý nepřerušovaný čas. Nic z toho totiž nebylo jeho povinností. Soud tak uzavřel, že žalovaný dostál svým smluvním povinnostem a žalobkyně v zásadě též, neboť mu zcela po právu vyplatila odměnu za činnost, kterou pro ni žalovaný vykonal. Soud proto konstatuje, že tvrzení žalobkyně o vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného a o jeho nečinnosti se nezakládá na pravdě, ale naopak je plně úspěšná procesní obrana žalovaného spočívající v tvrzení, že pro žalobkyni vykonal činnost na základě platně uzavřené příkazní smlouvy.

13. Jako bezvýznamné hodnotil soud tvrzení žalobkyně o tom, že příkazní smlouva nebyla v červnu 2019 ani později schválena valnou hromadou žalobkyně. Platí totiž, že smlouva byla uzavřena již 1. 3. 2018 a rovněž platí, že za žalobkyni ji podepsal jednatel [příjmení] [příjmení], který k tomu byl oprávněn, neboť každý z jednatelů společnosti žalobkyně mohl za společnost jednat samostatně. Navíc není možné přehlédnout, že žalobkyně toto své tvrzení nikterak nerozvíjela ani nekonkretizovala a nebylo tak možné zjistit, co přesně žalobkyně tímto svým tvrzením sledovala za účel.

14. Pro celkové dokreslení situace a tedy podporu závěru, že žalobkyně žalovanému vyplatila smluvní odměnu zcela důvodně, považuje soud za nutné uvést, že dle jeho názoru i sama žalobkyně vyplacené finanční částky považovala za vyplacené důvodně, neboť jsou součástí jejího účetnictví, jak vyplynulo z hlavní knihy analytické evidence. E-mailová komunikace uskutečněná v rámci společnosti žalobkyně v době od 31. 10. 2018 do 2. 3. 2020 pak poskytuje jasný obraz o tom, že jednatel žalobkyně [příjmení] [příjmení] měl dobrý přehled o finančních tocích ve společnosti, tedy i o vyplácení odměn žalovanému a nikdy proti tomu jakkoli nezakročil. Byl to přitom jednatel žalobkyně, kdo měl v zásadě hlavní slovo při provádění plateb ze strany společnosti žalobkyně vůči dalším subjektům, jak vyplynulo ze zmíněné e-mailové korespondence a jak zároveň potvrdily svědkyně [příjmení] a [titul] [příjmení]. Jen stěží si tak lze představit, že by žalobkyně vyplácela po dobu mnoha let žalovanému jakoukoli finanční odměnu bez vědomí jednatele žalobkyně [příjmení] [příjmení], nebo dokonce proti jeho vůli. Zároveň soud trvá na tom, že pokud by bylo pravdivé tvrzení žalobkyně o tom, že žalovanému byla odměna vyplacena bez právního důvodu, jistě by k tomu nedocházelo kontinuálně po dobu od roku 2018 do roku 2021, ale kontrolní mechanismy žalobkyně by takový nedostatek zjistily dříve a rovněž dříve by na základě takových zjištění jednaly. Vzhledem k tomu, že k ničemu takovému nikdy nedošlo, má soud za to, že žalovaný se na úkor žalobkyně nikdy neobohatil a není tak povinen žalobkyni čehokoli vracet. Pohnutky, které žalobkyni vedly k podání této nedůvodné žaloby tak soud v zásadě nechápe, neboť v rámci řízení bylo zjištěno, že žádné ze žalobkyní předkládaných tvrzení nemá oporu v provedeném dokazování, ale naopak procesní obrana žalovaného byla zcela namístě a přivodila mu tak úspěch v rámci celého řízení. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno ve věci plně úspěšnému žalovanému. Částka ve výši 181 126,22 Kč je představována náklady právního zastoupení (odměna advokáta za jedenáct úkonů právní služby /příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu 15. 12. 2021, doplnění tvrzení ze dne 13. 1. 2022, účast na jednání soudu 9. 2. 2022, účast na jednání soudu 4. 5. 2022 za každé započaté 2 hodiny, účast na jednání soudu 10. 8. 2022 za každé započaté 2 hodiny, účast na jednání soudu 16. 11. 2022, účast na jednání soudu 8. 2. 2023 dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. a dle § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.; paušální náhradou hotových výdajů advokáta v celkové výši 3 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.; náhradou za promeškaný čas v celkové výši 3 600 Kč dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.; cestovným ve výši 2 651,46 Kč /vozidlem Mercedes-Benz [registrační značka] s kombinovanou spotřebou nafty 8,1 l/100km dle směrnice ES 2004 za cestu z [obec] do [obec] a zpět 65 km dne 15. 12. 2021 při ceně nafty 27,20 Kč a sazbě náhrady 4,4 Kč dle vyhl. č. 375/2021 Sb., dne 9. 2. 2022 při ceně nafty 36,10 Kč a sazbě náhrady 4,7 Kč dle vyhl. č. 511/ 2021 Sb, dne 4. 5. 2022 při ceně nafty 36,10 Kč a sazbě náhrady 4,7 Kč dle vyhl. č. 47/2022 Sb; dne 10. 8. 2022 při ceně nafty 47,10 Kč a sazbě náhrady 4,7 Kč dle vyhl. č. 116/2022 Sb; dne 16. 11. 2022 při ceně nafty 47,10 Kč a sazbě náhrady 4,7 Kč dle vyhl. č. 237/2022 Sb /; dne 8. 2. 2023 při ceně nafty 44,10 Kč a sazbě náhrady 5,2 Kč dle vyhl. č. 467/2022 Sb /;a náhradou 21 % DPH ve výši 31 435,22 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř.).