13 C 73/2018

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Štindlem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 800 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s požadavkem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 800 000 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 1. 8. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 188 050,04 Kč k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 3. 2018 se žalobce proti žalované domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi účastníky tohoto řízení byla dne 28. 3. 2017 podepsána směnka, na základě které se žalovaná zavázala uhradit žalobci do 31. 7. 2017 částku 800 000 Kč. V průběhu řízení pak žalobce doplnil, že mezi ním a žalovanou byla dne 10. 3. 2016 uzavřena smlouva o uzavření budoucích smluv. Strany se dohodly na tom, že samostatnou kupní smlouvou budou prodány nemovitosti, a to za částku 44 700 000 Kč a samostatnou kupní smlouvou budou prodány movité věci tvořící vybavení nemovitosti, a to za částku 300 000 Kč. Na základě tohoto žalobce na straně prodávajícího a [právnická osoba], s.r.o., kde byla žalovaná jednatelkou společnosti, na straně kupujícího dne 30. 5. 2016 uzavřeli kupní smlouvu na koupi nemovitých věcí za částku 44 700 000 Kč. Z důvodu zastavení vkladového řízení pro překážku vydaného předběžného opatření Krajským soudem v Českých Budějovicích ze dne 12. 7. 2016 nedošlo k převodu vlastnického práva, návrh na vklad kupní smlouvy byl zamítnut. Ústně bylo ujednáno, že bude uzavřena jiná kupní smlouva a nemovitost bude předána včetně vybavení a cena bude představovat součet kupní ceny za nemovitost a kupní ceny za vybavení nemovitosti, tedy částku 45 000 000 Kč Kupní smlouva ze dne 16. 2. 2017 byla vložena do katastru nemovitostí a na kupující ([právnická osoba]) přešlo vlastnické právo k nemovitosti. Mezi prodávajícími a kupující nebyla zcela vyřešena otázka kupní ceny, která nebyla zcela uhrazena. Strany se dohodly, že žalobce zapůjčí kupující částku 4 850 000 Kč, kdy se za tyto peníze zaručí jednatelka společnosti, tedy žalovaná, podpisem směnky. Na základě toho byly vydány 2 směnky, a to směnka ze dne 25. 5. 2016 na částku 2 850 000 Kč a ze dne 30. 9. 2016 na částku 2 000 000 Kč. Následně si kupující společnost zajistila finanční prostředky a uhradila část kupní ceny ve výši 12 800 000 Kč, k čemuž vydala prohlášení ze dne 1. 3. 2017. I přes uvedenou splátku nebyla kupní cena uhrazena v plné výši a zbývalo uhradit částku 800 000 Kč. Proto bylo stranami dohodnuto, že žalobce zapůjčí jednatelce kupujícího, tedy žalované, jako fyzické osobě částku 800 000 Kč, kterou žalovaná může půjčit kupující, tedy [právnická osoba], na úhradu dlužné kupní ceny. K půjčce částky 800 000 Kč došlo dne 1. 3. 2017, kdy žalovaná na důkaz převzetí částky 800 000 Kč podepsala žalobci již zmíněnou směnku na uvedenou částku. Dlužná částka však nebyla žalobci doposud vrácena. Žalobce dovozoval, že přípisem ze dne 18. 10. 2017 žalovaná svůj dluh vůči němu uznala, když ale zároveň konstatoval, že proti jeho pohledávce započetla svou, která jí byla postoupena jiným subjektem. Tento zápočet ale žalobce vnímal jako neplatný. V průběhu řízení pak žalobce uvedl, že neuznává zápočet ani další pohledávky, který vůči němu v průběhu řízení učinila žalovaná, a to především proto, že sama získala balík pohledávek v hodnotě 13 mil. Kč a není vůbec zřejmé, kterou část z těchto pohledávek započetla proti pohledávce žalobce. Navíc měl za to, že osoba, která na žalovanou postoupila pohledávku, kterou žalovaná započetla proti pohledávce žalobce, neměla oprávnění pohledávku vůbec postoupit, neboť jí byl takový postup v rámci trestního řízení zakázán.

2. Žalovaná tvrdila, že žaloba není důvodná, neboť uznání dluhu, o které opírá svojí žalobu žalobce, není perfektní, neboť z listiny, kterou měla žalovaná podepsat dne 18. 10. 2017, není patrné, do jaké výše a z jakého titulu dluh vůči žalobci uznala. Není ani zřejmé, z jakého titulu žalobce požaduje úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně. Dále uvedla, že za žalobcem eviduje pohledávku ve výši 1 500 000 Kč s příslušenstvím a tuto pohledávku proti pohledávce žalobce započetla. Předmětná pohledávka v celkové výši 1 500 000 Kč byla žalované postoupena na základě smluv o postoupení pohledávek uzavřených mezi žalovanou a společností [právnická osoba] Žalovaná nepochybovala o tom, že řádně pohledávku za žalobcem nabyla a ani o tom, že tato pohledávka byla způsobilá k započtení. Z těchto důvodů žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl v celém rozsahu.

3. Ve věci soud nejprve rozhodl rozsudkem pro zmeškání č. j. 13 C 73/2018 – 28 ze dne 12. 9. 2018 tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání a Krajský soud v Praze rozhodl rozsudkem č.j. 22 Co 248/2019-99 ze dne 21.1.2020 tak, že se rozsudek pro zmeškání nevydává.

4. V následném řízení soud provedl tyto důkazy: Směnku ze dne 28. 3. 2017 na částku 800 000 Kč, ze které soud zjistil, že žalobce žalované poskytl uvedenou částku a splatnost směnky nastala dne 31. 7. 2017 k rukám [celé jméno žalobce]. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2017 adresované žalobci, ze kterého soud zjistil, že na základě dohody o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2017, která byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalované], byla část pohledávky ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím postoupena na žalovanou. Oznámení o započtení a zániku pohledávky ze dne 18. 10. 2017, ze kterého soud zjistil, že na základě dohody o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2017 se žalovaná stala věřitelem splatné pohledávky ve výši 1 000 000 Kč včetně příslušenství a tuto pohledávku za účelem vypořádání jejího závazku vůči žalobci započetla proti nároku žalobce z titulu směnky ze dne 28. 3. 2017. Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2020, ze které soud zjistil, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalovanou jako postupníkem, kdy postupitel postoupil postupníkovi z pohledávky za dlužníkem [celé jméno žalobce] její část ve výši 1 500 000 Kč. Existenci pohledávky za dnešním žalobcem postupitel dovozoval z rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 41 T 9/2018-2631 ze dne 4. 4. 2019 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. 12 To 49/2019-2757 ze dne 3. 12. 2019 Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 28. 8. 2020, ze které soud zjistil, že byla uzavřena mezi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako postupitelem a [právnická osoba] jako postupníkem, kdy postupitel postoupil postupníkovi z pohledávky za dlužníkem [celé jméno žalobce] její část ve výši 7 000 000 Kč. Postupitel uvedl, že je majitelem pohledávky za dlužníkem – nynějším žalobcem v tomto řízení – ve výši 13 mil. Kč, když titulem byl rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 41 T 9/2018-2631 ze dne 4. 4. 2019 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. 12 To 49/2019-2757 ze dne 3. 12. 2019. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 41 T 9/2018-2631 ze dne 4. 4. 2019, ze kterého soud zjistil, že žalobce byl uznán vinným, že sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil tímto činem na cizím majetku značnou škodu, resp. škodu velkého rozsahu. Žalobce byl na základě tohoto rozsudku povinen uhradit poškozenému [jméno] [příjmení] škodu ve výši 19 300 000 Kč a poškozenému [příjmení] [jméno] [příjmení] škodu ve výši 13 000 000 Kč. Usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 12 To 49/2019-2757 ze dne 3. 12. 2019, ze kterého soud zjistil, že odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 41 T 9/2018-2631 ze dne 4. 4. 2019 bylo zamítnuto. Sdělení Vrchního státního zastupitelství v [obec], ze kterého soud zjistil, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byl v řízení poškozeným a otázka jeho způsobilosti nakládat s majetkem nebyla předmětem věci. Sdělení Městského státního zastupitelství v [obec] ze dne 1. 6. 2021, ze kterého soud zjistil, že v době podání obžaloby dne 30. 12. 2020 (řízení vedeno před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 46 T 9/2020) byly [anonymizováno] [jméno] [příjmení] usnesením policejního orgánu zajištěny finanční prostředky na bankovních účtech, 5 kusů hodinek a nemovitosti v obcích [obec], [obec], [obec] a [obec]. Sdělení [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba] ze dne 26. 9. 2017, ze kterého soud zjistil, že dne 25. 9. 2017 bylo provedeno zajištění peněžních prostředků na účtu klienta [jméno] [příjmení], a to na základě rozhodnutí policejního orgánu. Usnesení Policie ČR č.j. NCOZ – [číslo] ze dne 22. 9. 2017, ze kterého soud zjistil, že Policejní orgán Policie České republiky Národní centrála proti organizovanému zločinu rozhodl tak, že zajistil jako náhradní hodnotu na účtu, který je vedený u [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba] na majitele [jméno] [příjmení] veškeré finanční prostředky i veškeré finanční prostředky na účet dodatečně došlé, včetně jejich příslušenství, a to až do výše 122 731 330 Kč.

5. Po takto provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobce žalované půjčil částku 800 000 Kč a o tomto úkonu byla sepsána směnka se splatností do 31. 7. 2017. Žalovaná dluh neuhradila. Proti pohledávce žalobce nejprve započetla svou pohledávku ve výši 1 000 000 Kč, kterou získala od [jméno] [jméno]. Následně pak svou další pohledávku ve výši 1,5 mil. Kč, kterou získala od [právnická osoba] Uvedená společnost získala pohledávku za žalobcem ve výši 7 000 000 Kč od [anonymizováno] [příjmení]. Jmenovaný měl za žalobcem pohledávku v celkové výši 13 mil. Kč na základě rozhodnutí Městského a Vrchního soudu v Praze. [anonymizováno] [příjmení] byly v roce 2017 zajištěny na základě rozhodnutí policejního orgánu finanční prostředky u bankovního ústavu a v roce 2020 finanční prostředky, hodinky a nemovitosti. Žalobce byl v trestním řízení vedeném před Městským a Vrchním soudem v Praze odsouzen mimo jiné k povinnosti nahradit [anonymizováno] [příjmení] škodu ve výši 13 mil. Kč.

6. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Podle ustanovení § 1982 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

9. Soud hodnotil všechny v řízení provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

10. Nejprve se soud zabýval otázku, zda žalobce má za žalovanou neuhrazenou pohledávku a na tuto otázku nalezl kladnou odpověď. Dle názoru soudu žalobce dostatečně prokázal, že za žalovanou eviduje pohledávku ve výši 800 000 Kč, když tato skutečnost plyne jednak ze vztahu mezi účastníky tohoto řízení týkajícího se převodu nemovitostí, a to bez ohledu na to, že kupujícím byla [právnická osoba] V této společnosti byla totiž žalovaná jednatelkou a žalobce finanční prostředky půjčoval právě žalované jako fyzické osobě. Existenci pohledávky lze dovodit i ze směnky datované dnem 28. 3. 2017. Byť tato směnka není perfektní, neznamená to, že by nebyla s to prokázat existenci dluhu. Její imperfektnost má vliv toliko na možnost domáhat se splnění povinnosti v rámci směnečného řízení, avšak nemá žádný vliv na její hodnotu jako důkazu o existenci závazku žalované vůči žalobci. Konečně soud konstatuje, že o existenci pohledávky žalobce neměl pochyb i vzhledem k tomu, že sama žalovaná nesporovala, že žalobci částku 800 000 Kč dluží. Prokázán byl i fakt, že žalovaná pohledávku žalobce neuhradila, když toto žalobcovo tvrzení sama žalovaná potvrdila.

11. Následně se soud zabýval procesní obranou žalované, která tvrdila, že proti pohledávce žalobce započetla naopak svoji pohledávku, kterou za žalobcem evidovala a dospěl k závěru, že tato procesní obrana je úspěšná.

12. Dle názoru soudu žalovaná skutečně má za žalobcem pohledávku, která je způsobilá k započtení. Není to však pohledávka, kterou ji postoupil [jméno] [příjmení], ale pohledávka, kterou jí postoupila společnost [právnická osoba] V případě pohledávky, kterou žalované postoupil [jméno] [příjmení] smlouvou ze dne 6. 9. 2017, má soud za to, že k platnému postoupení pohledávky nedošlo. Z právních úkonů učiněných mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou nelze totiž zjistit, jakou konkrétní pohledávku jmenovaný žalované postoupil. Pouhé konstatování, že došlo k postoupení pohledávek, které vznikly z titulu půjček poskytnutých [jméno] [příjmení] žalobci v září 2013, není dostatečné na to, aby soud mohl dospět k závěru, že [jméno] [příjmení] žalované platně postoupil svou pohledávku za žalobcem. Postoupení pohledávky je dle názoru soudu neurčité, neboť k platnému postoupení pohledávky je třeba, aby bylo jasně konkretizováno, o jakou pohledávku se jedná, v jaké je výši a z jakého titulu a kdy pohledávka vznikla. Nic z toho (s výjimkou výše pohledávky) však právní jednání učiněná mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou nesplňují, a proto soud uzavřel, že žalovaná pohledávku za žalobcem, kterou ji měl postoupit [jméno] [příjmení], platně proti pohledávce žalobce za její osobou nezapočetla. Pro tento závěr pak hovoří i to, že žalovaná ani soudu nepředložila důkaz o tom, že by jí [jméno] [příjmení] pohledávku za žalobcem postoupil. Z listin označených jako„ Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2017“ a„ Oznámení o započtení a zániku pohledávky ze dne 18. 10. 2017“ sice lze tuto skutečnost nepřímo dovodit, avšak v žádném případě z nich nelze dovodit, že by došlo k platnému započtení pohledávek účastníků tohoto řízení.

13. Zcela odlišná však byla situace, pokud se pohledávky žalované za žalobcem, kterou žalovaná získala od společnosti [právnická osoba], týkalo. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi jmenovanou společností a žalovanou dne 3. 12. 2020 je jednoznačně patrné, o jakou pohledávku se jedná, v jaké je výši a z jakého titulu tato pohledávka vznikla. Je tedy zjevné, že jde o pohledávku, která vznikla na základě rozhodnutí Městského a Vrchního soudu v Praze, který žalobci uložil nahradit [anonymizováno] [příjmení] škodu ve výši 13 mil. Kč. [anonymizováno] [příjmení] pak následně část své pohledávky za žalobcem ve výši 7 mil. Kč postoupil [právnická osoba], a to smlouvou ze dne 28. 8. 2020, když tato společnost pak opět část své pohledávky ve výši 1,5 mil. Kč postoupila žalované. Všechna tato právní jednání soud vnímá jako platná.

14. Zde soud odmítá tvrzení žalobce, že [anonymizováno] [příjmení] nebyl oprávněn nakládat se svým majetkem, jakož i tvrzení, že není zřejmé, jaká konkrétní část pohledávky byla postoupena nejprve [anonymizováno] [příjmení] a následně společností [právnická osoba] Obě zmíněná tvrzení žalobce byla v průběhu řízení vyvrácena. Ze sdělení Městského státního zastupitelství v [obec] a z rozhodnutí policejního orgánu ze dne 22. 9. 2017 sice vyplynulo, že [anonymizováno] [příjmení] bylo zakázáno nakládat s určitými majetkovými hodnotami, avšak ani v jednom případě se nejednalo o jeho pohledávku za žalobcem, která vznikla na základě rozhodnutí Městského a Vrchního soudu v Praze. Z rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 41 T 9/2018-2631 ze dne 4. 4. 2019 a z usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 12 To 49/2019-2757 ze dne 3. 12. 2019 pak lze dovodit, že žalobci bylo uloženo nahradit poškozenému [příjmení] [příjmení] škodu ve výši 13 mil. Kč a pokud následně jmenovaný část své pohledávky ve výši 7 mil. Kč postoupil společnosti [právnická osoba], která poté opět část pohledávky ve výši 1,5 mil. Kč postoupila žalované, jedná se dle názoru soudu vždy o zcela platná právní jednání nevzbuzující nejen pochybnosti, ale ani nejistotu ohledně povahy pohledávky. Ve všech případech se jednalo o pohledávku vyčíslenou v penězích a dle názoru soudu je právem každého věřitele nakládat se svou pohledávkou dle vlastní svobodné vůle. Pohledávka vyčíslená v penězích je navíc snadno dělitelná a je nepochybně právem každého věřitele postoupit pohledávku jako celek, nebo po jasně definovaných částech. K tomu přesně v projednávané věci došlo, když jak [anonymizováno] [příjmení], tak [právnická osoba] postoupili vždy jasně definovanou část své pohledávky na další subjekt. Tvrzení žalobce, že není zřejmé, která část pohledávky byla tedy žalované postoupena, nemůže dle názoru soudu obstát, neboť je naopak vždy zcela zřejmé, že postoupena byla část pohledávky vyčíslená v penězích, když i pohledávka jako celek byla v penězích vyčíslena, aniž by byla dále jakkoli blížeji specifikována. Dle názoru soudu tak žalovaná platně získala pohledávku za žalobcem ve výši 1,5 mil. Kč.

15. Pokud tedy následně žalovaná svou pohledávku, kterou získala od [právnická osoba] započetla vůči pohledávce žalobce, a to při jednání před soudem dne 16. 12. 2020, resp. nejpozději svým přípisem ze dne 28. 12. 2020, o němž se žalobce dozvěděl nejpozději při jednání před soudem dne 21. 4. 2021, bezezbytku naplnila předpoklady uvedené v ustanovení § 1982 občanského zákoníku. Je totiž zjevné, že účastníci si dlužní vzájemně plnění stejného druhu (peníze). Pokud tedy žalovaná započetla vůči pohledávce žalobce ve výši 800 000 Kč svou pohledávku ve výši 1,5 mil. Kč (aniž by žádala po žalobci rozdíl uhradit), nepochybně došlo k zániku pohledávky žalobce v celém rozsahu, neboť pohledávka žalované za žalobcem přesahuje výši pohledávky žalobce za žalovanou. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno ve věci úspěšné žalované. Částka ve výši 188 050,04 Kč je představována zaplaceným soudním poplatkem za odvolání ve výši 40 000 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 118 000 Kč (odměna advokáta ve výši 115 000 Kč za deset úkonů právní služby /příprava a převzetí zastoupení, sepis odvolání proti rozsudku pro zmeškání, sepis odvolání proti zamítnutí odvolání, sepis odvolání proti rozsudku pro zmeškání, účast na jednání Krajského soudu v Praze 21.1.2020, účast na jednání soudu 16.12.2020, účast na jednání soudu 10.2.2021, účast na jednání soudu 21.4.2021, účast na jednání soudu 12.5.2021, účast na jednání soudu 20.10.2021 dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.; paušální náhrada hotových výdajů advokáta v celkové výši 3 000 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.; náhrada za promeškaný čas v celkové výši 2 400 Kč dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.; cestovné ve výši 2 366,04 Kč /vozidlem Volskwagen Passat [registrační značka], [jméno] - [příjmení] [registrační značka] s kombinovanou spotřebou nafty 6,6, 5,6, 6,0 l/100km za cestu z [obec] do [obec] a zpět á 45 km dne 10.2.2021, 21.4.2021, 12.5.2021 a 20.10.2021 při ceně nafty 27,20 Kč a sazbě náhrady 4,4 Kč dle vyhl. č. 589/200 Sb., a dne 16.2.2020 vlakem na trase [obec] [část obce] – [obec] za cenu 90 Kč a na trase [obec] – [obec] hlavní nádraží za cenu 98 Kč, celkem 188 Kč; a náhrada 21 % DPH ve výši 25 284 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř.).