13 C 87/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Světlíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 54 525,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 39 706,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 18. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 819 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 220,30 Kč a nadále běžícím ve výši 12,75 % ročně z částky 52 040,78 Kč od 18. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným zákonný úrokem z prodlení ve výši 4 202,25 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 334 Kč od 18. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 202,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 54 525,78 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 12. 6. 2023, jejíž součástí jsou všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal splácet žalobkyni čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 069 Kč, vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Spolu se splátkami úvěru se žalovaný rovněž zavázal hradit úroky z úvěru ve výši 19,99 % (když žalobkyně uplatňuje úrok z úvěru pouze ve výši 12,75 %) a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru (zejména za vedení účtu), a to ve výši podle smlouvy a aktuálního ceníku žalobkyně. Žalovaný nesplácel řádně a včas, a tak žalobkyně úvěr s účinností ke dni 3. 7. 2024 zesplatnila. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn. Celkem žalovaný uhradil částku ve výši 10 293,22 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 52 040,78 Kč na jistině, úhradu poplatků ve výši 2 485 Kč, částky 4 220,30 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 12,75 % ročně počítaného z jistiny úvěru od 4. 7. 2024 do 17. 2. 2025, částky 4 202,25 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne 5. 7. 2024 do 17. 2. 2025 a úhrady smluvního úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 52 040,78 Kč od 18. 2. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 52 040,78 Kč od 18. 2. 2025 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh již ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na jejichž základě dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: Ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 6. 2023 včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 6. 2023, všeobecných obchodních podmínek a aktuálního ceníku bylo soudem zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným tuto smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč. Úvěr byl veden na účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr pravidelnými 95měsíčními splátkami ve výši 1 069 Kč společně s úrokovou sazbou ve výši 19,99 % ročně. V době uzavření smlouvy činila RPSN 22,69 %.

5. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 5. 6. 2023 bylo soudem zjištěno, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč, a že v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, od 1. 3. 2018 je zaměstnán u , právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem 16 440 Kč. Jako své výdaje uvedl nájem ve výši 7 000 Kč měsíčně.

6. Z pracovní smlouvy ze dne 28. 2. 2018 včetně jejího dodatku č. 1 ze dne 30. 11. 2018 bylo soudem zjištěno, že je žalovaný zaměstnancem , adresa, a je zařazen do , právnická osoba, , adresa, – oddělení technických služeb jako dělník údržby města.

7. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 5. 6. 2023 bylo soudem zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činí 16 440 Kč na pracovní pozici – uklízeč veřejných prostor. Z jeho mzdy nejsou prováděny srážky na základě výkonu rozhodnutí.

8. Z podkladů pre súdne konanie žalovaného bylo soudem zjištěno, že žalovanému byl dne 12. 6. 2023 poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, na který postupně uhradil celkově částku ve výši 10 293,22 Kč.

9. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 1. 6. 2024 bylo soudem zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní upozorněn na dluh po splatnosti ve výši 5 509 Kč, a zároveň byl vyzván k jeho úhradě do 3. 7. 2024.

10. Z výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 6. 7. 2024 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně žalovanému oznámila, že ode dne 3. 7. 2024 je celá zbývající částka splatná. Uvedená výzva byla žalovanému odeslána dne 9. 7. 2024, jak plyne z poštovního podacího archu.

11. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 19. 2. 2025 včetně poštovního podacího archu z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k uhrazení svého dluhu před podáním žaloby.

12. Z posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 5. 6. 2023 bylo soudem zjištěno, že klient na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje klienta na základě dat sdělených klientem v kombinaci s interními informacemi žalobkyně, včetně využití statistických údajů na 11 318 Kč. Zároveň stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Ukazatel splátkového zatížení činil 6,5 % po poskytnutí úvěru. Současně soud zjistil, že v době poskytnutí úvěru disponovala žalobkyně informacemi o tom, že žalovaný v době úvěrové žádosti neměl žádné poskytnuté úvěry. Nová splátka pak činila 1 069 Kč a nové splátkové zatížení tedy činilo 1 069 Kč měsíčně. Dle žalobkyně tak měla žalovanému zůstat k dispozici částka 15 371 Kč k pokrytí veškerých jeho životních nákladů.

13. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného za období od 12. 6. 2023 do 31. 12. 2023 soud zjistil, že sjednaná výše úvěru činila 50 000 Kč, žalovaný úvěr ve výši 50 000 Kč čerpal dne 12. 6. 2023, čerpání úvěru bylo ukončeno dne 19. 7. 2023 a konečný zůstatek činil -49 273,71 Kč, když od předchozího výpisu byla splacena částka ve výši 7 492,39 Kč (z toho 6 414 Kč jistina a 1 078,39 Kč poplatky).

14. Ze žádosti o součinnost – sdělení banky ze dne 18. 7. 2025 má soud za prokázané, že číslo bankovní účtu , č. účtu, patří žalovanému , Jméno žalovaného, .

15. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

16. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkové skutkovém stavu věci, a to že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 50 000 Kč, dne 12. 6. 2023. Žalovaný i přes zaslanou předžalobní upomínku, žalobkyni uhradil pouze 10 293,22 Kč a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

17. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

22. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

25. Provedenými důkazy bylo zjištěno, že žalobkyně neposoudila důkladně úvěruschopnost žalovaného ještě před uzavřením úvěrové smlouvy. Žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nicméně žádným způsobem se nezabývala jakýmikoliv jeho příjmy či výdaji a vycházela jen z tvrzení žalovaného v žádosti o poskytnutí úvěru a z potvrzení o výši příjmu žalovaného, ze kterých bylo zjištěno, že měsíční příjem žalovaného činil od , právnická osoba, průměrně částku 16 440 Kč měsíčně. Žalovaný v žádosti uvedl, že jeho výdaje jsou ve výši 0 Kč a náklady na bydlení činí částku 7 000 Kč za měsíc. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s jejími interními informacemi, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 11 318 Kč. Žalobkyně se nikterak nezabývala např. výdaji na dopravu, na telefon, ani nevzala v potaz vznik případných mimořádných výdajů žalovaného. Soud tak má za to, že žalobkyně sice nějakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, nicméně tuto vyhodnotila zcela nedostatečně, bez dostatečné míry pečlivosti a tedy nesprávně. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 6. 2023 je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o.z. neplatná.

26. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 50 000 Kč a že žalovaný uhradil částku ve výši 10 293,22 Kč, jedná se tak na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve výši 39 706,78 Kč, které je ve smyslu § 2991 o.z. povinen vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni dlužnou částku dosud nezaplatil, je povinen žalobkyni kromě takto poskytnuté jistiny uhradit i zákonný úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 12,75 % ročně z částky 39 706,78 Kč (k datu zesplatnění úvěru). Soud tento úrok žalobkyni přiznal od 18. 2. 2025, jak žalobkyně požadovala. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách.

27. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva neplatná, další nároky nad rámec přiznaného zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 7 202,30 Kč. Náklady žalobkyně v plné výši sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 182 Kč a z odměny advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 3 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud taktéž přiznal žalobkyni daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, jehož je zástupkyně žalobkyně plátce, a to ve výši 2 362,50 Kč, tj. náklady v celkové výši činí 15 794,50 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 54 525,78 Kč a soud vyhověl žalobě co do částky 39 706,78 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud „neúspěch“ žalobkyně ve výši 27,2 %, od jejího „úspěchu“ ve výši 72,8 %. Žalovaný, který ve sporu převážně neuspěl, je tak povinen zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně ve výši 45,6 % celkových nákladů řízení, tj. z částky 15 794,50 Kč, představující celkové náklady řízení, částku 7 202,30 Kč, přičemž její zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).