13 C 9/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Světlíkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený opatrovníkem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 9. 1. 2022 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč měsíčně splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení byť s jedinou z nich a s možností předčasného splacení.

II. Žaloba se, co do zaplacení částky 32 763 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky ode dne 9. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. České republice – Okresnímu soudu v Berouně se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 62 763 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a to na základě smlouvy č. , číslo, ze dne 9. 12. 2021, který se žalovaný spolu s poplatkem 32 763 Kč zavázal uhradit nejpozději do 8. 1. 2022. Dále uvedla, že smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky tak, že se žalovaný nejprve zaregistroval na webové stránce právní předchůdkyně žalobkyně www., název, .cz, a to zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, následně zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po ověření schopnosti žalovaného splácet mu byl právní předchůdkyní žalobkyně zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který žalovaný odsouhlasil verifikačním kódem ve formě SMS, a to kódem ve znění , číslo, . Po řádném posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, včetně prověření žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB, byl žalovanému úvěr v plné výši vyplacen na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Na úhradu svého závazku však žalovaný neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2023 pak byla celá pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, toto postoupení žalovanému přípisem oznámeno a v neposlední řadě byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku uhradil. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ani poté uhrazena, domáhala se žalobkyně zaplacení celé částky spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, tj. od 9. 1. 2022.Anonymizovaný odstavec3. Z výše uvedených důvodů pak byl usnesením nadepsaného soudu, č. j. 13 C 9/2024-14, ze dne 14. 3. 2024, žalovanému ustanoven opatrovník ve smyslu § 29 odst. 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaný nebyl schopen účasti na jednání ze zdravotních důvodů, nikoliv jen po přechodnou dobu.

4. Podáním ze dne 3. 4. 2024 žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka pro řízení zdejšímu soudu sdělil, že činí nesporným, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 9. 12. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, na částku 30 000 Kč. Žalovaný svůj dluh uznal co do výše jistiny ve výši 30 000 Kč a zákonných úroků z prodlení z této částky ode dne 9. 1. 2022, avšak nesouhlasil s úroky, které byly ve smlouvě žalobkyní stanoveny, a které značně odporují dobrým mravům. Žalovaný tak zdejší soud požádal o úhradu dlužné částky prostřednictvím splátkového kalendáře, a to tak, že by od právní moci rozsudku splácel žalobkyni měsíčně částku 1 000 Kč pod ztrátou výhody splátek.

5. Po výzvě soudu, nechť sdělí, jakým způsobem zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy a k tomuto označila a soudu předložila patřičné důkazy, žalobkyně znovu zopakovala svá žalobní tvrzení a dále uvedla, že nad rámec již předloženého, nedisponuje žádnými dalšími listinnými doklady, kterými by mohla prokazovat řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného svou právní předchůdkyní. Žalobkyně dále souhlasila s návrhem žalovaného, tj. s možností splácet dlužnou částku splátkami, pod ztrátou výhody splátek pokud by byl žalovaný v prodlení, byť s jedinou z nich. Avšak splátky požadovala v minimální výši alespoň 2 000 Kč měsíčně.

6. K ústnímu jednání dne 5. 6. 2024 se dostavil pouze opatrovník žalovaného, jež na svém stanovisku k žalobě setrval, přičemž žalobkyně i její právní zástupce se podáním ze dne 30. 5. 2024 z nařízeného jednání omluvili a o jeho odročení nežádali.

7. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 12. 2021 a nesporných tvrzení stran, soud zjistil, že uvedenou smlouvu účastníci uzavřeli formou prostředků komunikace na dálku, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se pro případ uzavření smlouvy zavázal poskytnutý úvěr splatit jednou platbou ve výši 43 499 Kč, sestávající z jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, úroku ve výši 986,30 Kč (při zápůjční úrokové sazbě 40 % p.a.) a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 12 513 Kč (tzv. „po slevě“), a to do 30 dnů od odeslání finančních prostředků na jeho bankovní účet, resp. do 8. 1. 2022. Pro případ překročení doby splatnosti se žalovaný zavázal uhradit celkovou částku 63 749,30 Kč, tedy jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč, úrok ve výši 986,30 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 32 763 Kč (tzv. „před slevou“). Poplatek za poskytnutí úvěru pak má představovat náklady úvěrujícího na zpracování žádosti o poskytnutí úvěru, samotné poskytnutí tohoto úvěru, servisní službu, jejímž prostřednictvím je úvěrovaný upozorňován na blížící se splátku (tj. odeslání sms anebo e-mailu úvěrovanému)

8. Z potvrzení o provedené transakci bylo zjištěno, že dne 9. 12. 2021 byla z bankovního účtu č. , č. účtu, , nazvaného „, právnická osoba, .“, na bankovní účet č. , č. účtu, zaslána částka ve výši 30 000 Kč s poznámkou k platbě „Zapujcka , číslo, “.

9. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2023 a ze seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, ., postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 9. 2023, referenční číslo , číslo, , má soud za prokázané, že žalobkyně oznámení o postoupení pohledávky za žalovaným vyhotovila a jemu jej i adresovala. Faktické odeslání takového oznámení však v řízení prokázáno nebylo.

11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 6. 9. 2023, referenční číslo , číslo, , podacího lístku z téhož dne č. , číslo, a výpisu z portálu www.postaonline.cz ke sledování zásilky č. , číslo, má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby řádně vyzván ke splnění své povinnosti právním zástupcem žalobkyně.

12. Z potvrzení od společnosti , právnická osoba, . ze dne 25. 3. 2024 soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný , Jméno zainteresované osoby 0/0, a majitelem účtu č. , č. účtu, je právní předchůdkyně žalobkyně. Přičemž z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla dne 9. 12. 2021 pod VS: , var. symbol, odepsána částka 30 000 Kč.

13. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období od 1. 9. 2021 do 31. 12. 2021 pak soud zjistil, že na účet žalovaného byla dne 9. 12. 2021 pod VS: , var. symbol, připsána částka 30 000 Kč. Dále soud zjistil, že žalovaný jen v tomto období čerpal úvěry od společností , právnická osoba, . (ve výši 70 000 Kč), , právnická osoba, . (ve výši celkem 29 000 Kč), , právnická osoba, (ve výši celkem 30 000 Kč), , právnická osoba, . (ve výši celkem 42 000 Kč), , právnická osoba, (prostřednictvím aplikace , název, .cz, s.r.o. 120 000 Kč), , právnická osoba, (až dne 20. 12. 2021 ve výši 50 000 Kč)a pravidelně se účastnil online casina (, název, .com). Dále soud zjistil, že jediným pravidelným měsíčním příjmem žalovaného je mzda od , jméno FO, (září 19 117 Kč, říjen 20 940 Kč, listopad 26 446 Kč, prosinec 0 Kč). V neposlední řadě soud zjistil, že přes bankovní účet žalovaného „protékají“ částky v řádu tisíců či desítek tisíců zasílaných prostřednictvím bankovního účtu od jednotlivých fyzických osob, zpravidla se opakujících (viz , jméno FO, , , jméno FO, či , jméno FO, ), zpravidla bez uvedení účelu platby, případně prováděné vklady hotovosti vyšší hodnoty samotným žalovaným, když následně jsou obratem částky v řádu tisíců či nižších desítek tisíců odesílány na různé jiné bankovní účty, opět bez uvedení účelu platby či uvedení názvu protiúčtu. Tímto způsobem, spolu se mzdou a úhradou nepochybně běžných výdajů žalovaného, byla na jeho bankovní účet připsána částka celkem 784 232 Kč a odepsána částka celkem 780 721,82 Kč, kdy v září činil počáteční zůstatek částku 245,04 Kč.

14. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. , číslo, uzavřené dne 9. 12. 2021 částku 30 000 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet ještě téhož dne, a že na tento úvěr žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ničeho neuhradil.

15. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.

18. Podle § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 ZoSÚ, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

19. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 o. z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

23. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 30 000 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem nezjišťovala, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet, a že si ani od žalovaného nevyžádala potřebné podklady k tomuto posouzení. Žalobkyně nedoložila žádné relevantní důkazy prokazující majetkové poměry žalovaného, např. předchozí výpisy z běžného účtu, pracovní smlouvu, výplatní pásky, případně nájemní smlouvu atd., i když k tomu byla usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 3. 2024, č. j. 13 C 9/2024 -11, vyzvána. Žalobkyně pouze uvedla, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, přičemž na základě skutečností získaných z těchto databází nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti. Z bankovních výpisů žalovaného pak ale naopak vyplynulo, že tento v rozhodném období čerpal několikero různých z velké části nebankovních úvěrů v řádech desítek tisíc, přičemž jeho výdajům naprosto neodpovídal příjem v podobě pravidelné měsíční mzdy. Žalobkyně ani neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem porovnala výdaje a příjmy žalovaného ve smyslu § 86 ZoSÚ. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoliv výdaje žalovaného podrobila kritickému posouzení. Jaké prostředky vynakládá na telefon či internet rovněž nebylo zjišťováno (existence telefonu žalovaného a jeho přístup na internet vyplývá ze samotných osobních údajů žalovaného uvedených na smlouvě, na níž uvádí svůj telefon i emailovou adresu). Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že právní předchůdkyně žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Ve smyslu shora citovaných ustanovení ZoSÚ platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru (řádně a s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet) splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem neplatná.

26. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl jednak z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o. z., neboť měl za to, že § 86 a § 87 ZoSÚ je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouhé relativní neplatnosti smlouvy o zápůjčce za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46 „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13. 11. 1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21. 4. 2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16. 11. 2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

27. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 9. 12. 2021 převodem na jeho bankovní účet částku 30 000 Kč a žalovaný jí tuto částku, ani přes výzvu, doposud nevrátil. Soud tedy přiznal žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 30 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky a uložil žalovanému dlužnou částku uhradit ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek, tj. nezaplacením jedné splátky se stává splatný celý dluh (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

28. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu poplatku za poskytnutí úvěru, obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

29. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl oproti žalobkyni ve sporu úspěšnější jen ve velmi nepatrné části, a proto náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).

30. O nákladech řízení státu, za ustanoveného opatrovníka žalovaného, soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., tak že náhradu nepřiznal, neboť výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení a opatrovník byl žalovanému ustanoven dle § 29 odst. 3 a 4 o. s. ř. (srovnej usnesení KSBR 74 Co 18/2021 jako č. 44/2022 Sb. rozhodnutí NSČR) (výrok pod bodem IV. tohoto rozsudku).