13 C 94/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Štindlem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zaplacení Kč 100.738 s přísl.

I. Zastavuje se řízení co do požadavku na zaplacení 7 128 Kč spolu s 11,75% úrokem z prodlení ročně od 23. 4. 2022 do zaplacení a co do požadavku na zaplacení úroku ve výši 34,9% ročně z částky 83 404,82 Kč od 23. 4. 2022 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 57 900 Kč spolu s 11,75% úrokem z prodlení ročně od 23. 4. 2022 do zaplacení, a to v pravidelných 30 měsíčních splátkách ve výši 2 710,30 Kč splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Zamítá se žaloba s požadavkem na zaplacení částky 34 050 Kč spolu s 11,75% úrokem z prodlení ročně od 23. 4. 2022 do zaplacení.

IV. Zamítá se žaloba s požadavkem na zaplacení částky 1 660,56 Kč.

V. Zamítá se žaloba s požadavkem na zaplacení úroku ve výši 35% ročně z částky 83 404,82 Kč od 23. 4. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 230 976 Kč.

VI. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náhradu nákladů řízení, ve výši 5 711 Kč k rukám zástupce žalobce do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 11.5.2022 domáhala zaplacení částky ve výši 100 738 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že jako společnost s povolením České národní banky poskytovat spotřebitelské úvěry uzavřela se žalovanou dne 15.7.2021 úvěrovou smlouvu [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 90 000 Kč. Žalobkyně vyplatila žalované úvěr dne 16.7.2021. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit žalobkyni zpět spolu s efektivní úrokovou sazbou 69,9 % ročně, a to ve 30 měsíčních splátkách po 6 416 Kč, počínaje srpnem 2021. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru žalované ověřila její schopnost úvěr splácet, a to na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení její úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI a dále vnitřním skóringem – hodnocením klienta. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas, a žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 21.4.2022 s tím, že do tohoto dne žalovaná uhradila pouze splátky ve výši celkem 32 100 Kč. Žalobkyně proto požadovala po žalované zaplacení částky ve výši 97 680,68 Kč představující dlužnou jistinu 83 404,82 Kč a dlužný obchodní úrok do zesplatnění ve výši 14 275,86 Kč, a dále částku ve výši 998 Kč sestávající ze dvou smluvních pokut ve výši á 499 Kč za prodlení s úhradou splátky 6 a 7 po dobu delší 30 dní. Žalobkyně rovněž požadovala uhradit náklady spojené s upomínáním ve výši 400 Kč, sestávající z částky 2 x 200 Kč za každou ze splátek č. 7 a 8, s níž se žalovaná ocitla v prodlení po dobu delší 15 dní. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky 97 680,68 Kč od 23.4.2022 do 9.5.2022 v kapitalizované výši 1 660,56 Kč a obchodního úroku z nesplacené jistiny, tj. z částky 83 404,82 Kč ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tj. od 23.4.2022, avšak maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 230 976 Kč. Žalobkyně požadovala rovněž zákonný úrok z prodlení běžící od 11.2.2020 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že před podáním žaloby zaslala žalované výzvu k dobrovolnému plnění, žalovaná na ni však nereagovala.

2. Žalovaná na svou obranu uvedla, že pobírá invalidní důchod, má 6 dědí a do péče jí byl svěřen vnuk, není výdělečně činná. Společnost oslovila ve složité finanční situaci a v době uzavření tohoto úvěru již splácela předchozí úvěry nejen u žalobkyně. Dále uvedla, že má za to, že společnost řádně neprověřila její úvěruschopnost a smlouva o úvěru je tak neplatná. Na uvedený úvěr splatila celkem 32 000 Kč a má za to, že zbývá uhradit na jistině částku 57 920 Kč. V této souvislosti žalovaná nabídla, že by dluh uhradila ve splátkách ve výši od 1 500 Kč do 2 500 Kč měsíčně.

3. Žalobkyně vzala před prvním jednáním soudu žalobu zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I., soud v tomto rozsahu řízení zastavil, přičemž předmětem řízení nadále zůstala částka ve výši 91 950 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 23.4.2022 do zaplacení, částka ve výši 1 660 a úrok ve výši 35 % ročně z částky 83 404,82 od 23.4.2022 do zaplacení maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 230 976 Kč.

4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

5. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

6. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vyplývá, že žalobkyně má povolení České národní banky poskytovat spotřebitelské úvěry.

7. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru soud zjistil, že žalovaná podepsala tento návrh dne 15.7.2021 a požádala jím o poskytnutí úvěru ve výši 90 000 Kč, s tím, že se zavázala žalobkyni vrátit částku ve 192 480 Kč ve 30 měsíčních splátkách po 6 416 Kč. Z návrhu na uzavření smlouvy, a to zčásti B), bod 1 dále vyplývá, že žalobkyně byla oprávněna požadovat po žalované doklady a informace nezbytné pro posouzení její úvěruschopnosti. Žalobkyně byla oprávněna provést ověření informací a dokladů poskytnutých žalovanou a další zjištění, které bude považovat za nezbytné k posouzení úvěruschopnosti žalované, a žalovaná jí k tomu podpisem smlouvy výslovně zmocnila.

8. Návrh smlouvy byl ze strany žalobkyně akceptován dne 19.7.2021, jak vyplývá z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo]. Toto oznámení bylo žalované zasláno na adresu uvedenou v návrhu úvěrové smlouvy dne 19.4.2018 spolu se splátkovým kalendářem a sdělením účtu pro úhradu splátek (viz oznámení ze dne 25.8.2018 a splátkový kalendář a dodejka ze dne 19.1.2019). Bezprostředně před vyhotovením návrhu úvěrové smlouvy byl žalované poskytnut i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (viz Předsmluvní formulář z 19.12.2018).

9. Z hodnocení klienta, tj. z údajů sdělených dne 15.7.2021 žalovanou žalobkyni pro účely posouzení její úvěruschopnosti, má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že je v důchodu, a její pravidelný čistý měsíční příjem činí 19 900 Kč. Jako její výdaje bylo v hodnocení klienta uvedeno životní minimum ve výši 3 860 Kč, dále náklady na bydlení ve výši 3 886 Kč, výdaje za 1 dítě v domácnosti ve výši 2 770, a proto její celkové výdaje měly činit 10 516 Kč. S připočtením rezervy ve výši 8 384 Kč měly volné zdroje žalované činit 8 384 Kč. Z hodnocení klienta dále vyplývá, že žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů.

10. Z dodatku č. 1 k návrhu o smlouvě soud zjistil, že žalovaná souhlasila se změnou smlouvy týkající se postupu při uzavření smlouvy, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku.

11. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 12.4.2021 soud zjistil, že žalované byl přiznán rodičovský příspěvek ve výši 6 250 Kč.

12. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 15.7.2021 a z ověření v registru NRKI (CBS) má soud za prokázané, že žalobkyně provedla šetření v uvedených databázích, když zároveň v registru NRKI je osoba žalované vyhodnocena jako osoba s nízkým skóre, tj. jako osoba se středním rizikem, kdy úvěr bývá limitován výší vyplacené částky, tj. že se jedná o osobu s nižší platební morálkou.

13. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 16.7.2021 má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala na účet žalované částku ve výši 90 000 Kč.

14. Z výzvy k zaplacení ze dne 19.4.2022 vyplývá, že žalobkyně zaslala žalované výzvu s upozorněním na prodlení s úhradou konkrétních splátek úvěru, s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, včetně uplatnění nároku na poplatky za výzvu k úhradě dlužných splátek.

15. Z oznámení ze dne 21.4.2022 vyplývá, že žalobkyně odeslala žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě celého dluhu.

16. Z oznámení ČSSZ ze dne 28.12.2020 soud zjistil, že žalovaná pobírá invalidní důchod třetího stupně ve výši 5 471 Kč měsíčně.

17. Ze sdělení žalobce ze dne 9.12.2021 soud zjistil, že došlo k odkladu splátek žalované.

18. Ze žádosti žalované ze dne 9.12.2021 soud zjistil, že žalovaná zažádala o odklad splátek na 2 měsíce.

19. Z upraveného splátkového kalendáře soud zjistil, že na základě žádosti žalované o odklad splátek byl proveden odklad splátky č. 5 po dobu od 16.11.2021 do 15.12.2021.

20. Z rozhodnutí Úřadu práce ČR ze dne 22.1.2021 soud zjistil, že žalované byla přiznána dávka pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte ve výši 4 950 Kč měsíčně ode dne 9.11.2020.

21. Z rozhodnutí Úřadu práce ČR ze dne 28.1.2021 soud zjistil, že žalované byla přiznána dávka pěstounské péče odměna pěstouna ve výši 12 000 Kč měsíčně ode dne 9.11.2020.

22. Z vyrozumění o zvýšení dávky ze dne 18.10.2022 soud zjistil, že příspěvek na úhradu potřeb dítěte se zvýšil na 6 290 Kč měsíčně ode dne 1.10.2022.

23. Z vyrozumění o zvýšení dávky ze dne 16.2.2022 soud zjistil, že příspěvek při pěstounské péči se zvýšil na částku 6 948 Kč měsíčně od 1.1.2022.

24. Z oznámení ČSSZ ze dne 28.12.2020 soud zjistil, že žalované byl zvýšen vyplácený důchod na částku 5 471 Kč měsíčně od ledna 2021.

25. Z rodných listů soud zjistil dceru žalované [jméno] [celé jméno žalované], narozenou [datum] a [jméno] [jméno] [příjmení], kterou má žalovaná svěřenou do péče.

26. Z dokladu o výši invalidního důchodu mas ou za prokázané, že výše invalidního důchodu žalované je 5 471 Kč měsíčně.

27. Z předžalobní výzvy ze dne 2.5.2022 ve spojení s podacím archem ze dne 2.5.2022 má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala před podáním žaloby žalované předžalobní výzvu a oznámila jí, že ke dni 21.4.2022 došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně současně vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení jejích závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru.

28. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

29. Soud ve smyslu ustanovení § 588 OZ přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Z ustanovení § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

31. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

32. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Podle § 1968 věta prvá OZ, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 OZ, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

34. Žalobkyně vzala před prvním jednáním soudu žalobu zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. Soud proto žalobu v rozsahu zpětvzetí zastavil.

35. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 57 900 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Žalobkyně byla povinna, jako subjekt nadaný zvláštním povolením k poskytování spotřebitelských úvěrů, řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Žalovaná předložila k posouzení své úvěruschopnosti doklad o výši invalidního důchodu, výši rodičovského příspěvku. Žalobkyně se pak spokojila pouze s tvrzením žalované o výši výdajů její domácnosti. Přestože podle samotného návrhu na uzavření smlouvy byla žalobkyně oprávněna provést ověření informací a dokladů poskytnutých žalovanou k posouzení její úvěruschopnosti, a byla k tomu i žalovanou zmocněna, žalobkyně výdaje uvedené žalovanou žádným způsoben neověřovala a dále nezkoumala. Žalobkyně si např. nevyžádala výpisy z účtu žalované. Obdobně nelze přehlédnout, že z registru NRKI (Nebankovní registr klientských informací) vyplynulo, že bonita žalované je hodnocena nízkým skóre, neboť jde o osobu s nižší platební morálkou.

36. Soud tak má za to, že žalobkyně řádně neporovnala příjmy a výdaje žalované ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, přestože si pro případ nejistoty o úvěruschopnosti žalované v zásadě vyhradila právo jí úvěr neposkytnout. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná. Žalobkyně pak i přes poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ohledně prokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované v tomto směru nic nedoplnila.

37. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 OZ, neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhodl rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

38. Vzhledem k tomu, že však žalobkyně vyplatila žalované na její účet částku ve výši 90 000 Kč, vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vrátit ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem 32 100 Kč, a soud tuto částku odečetl od částky 90 000 Kč. Protože tak zbývající dluh žalované činí 57 900 Kč, přiznal soud žalobkyni nárok na tuto částku, a to spolu s úrokem z prodlení z této částky podle § 1970 občanského zákoníku ve výši podle dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 23.4.2022 jak požadovala žalobkyně, neboť žalovaná byla vyzvána k okamžitému zaplacení dluhu předžalobní upomínkou ze dne 2.5.2022. Soud proto rozhodl, jak výroku II. rozsudku uvedeno. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů.

39. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok III., IV., V.).

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že podle poměru úspěchu ve věci přiznal úspěšnější žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 711 Kč, přičemž tato částka představuje 14 % z jejich celkové výše 40 793 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57 % a neúspěchu v řízení v rozsahu 43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 037 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 141 680 Kč (odměna advokáta ve výši 137 480 Kč za čtrnáct úkonů právní služby /příprava a převzetí zastoupení, žaloba, zpětvzetí, účast na jednání soudu 9.11.2022, účast na jednání soudu 1.2.2023 dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.; paušální náhrada hotových výdajů advokáta v celkové výši 1 500 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.; náhrada za promeškaný čas v celkové výši 800 Kč dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.; cestovné ve výši 1 550,72 Kč /vozidlem BMW [registrační značka] s kombinovanou spotřebou benzínu 14.5, 8.2, 10.5 l/100km za cestu z [obec] do [obec] a zpět 80 km dne 9.11.2022 při ceně benzínu 44,50 Kč a sazbě náhrady 4,7 Kč dle vyhl. č. 237/2022 Sb., a dne 1.2.2023 při ceně benzínu 41,20 Kč a sazbě náhrady 5,2 Kč dle vyhl. č. 467/2022 Sb, a náhrada 21 % DPH ve výši 6 205,65 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř.).