13 C 96/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: I-Xon a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0, zastoupený opatrovnicí jméno a příjmení, advokátkou sídlem Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 327 922,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka za dobu od datum do datum, úroku ve výši 8,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka za dobu od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši částka k rukám právního zástupce žalobkyně tituly před jménem jméno FO, advokáta. spisová značka 1. Žalobou doručenou soudu dne datum ve znění jejího doplnění se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy o úvěru. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s její právní předchůdkyní společností Česká spořitelna, a.s., IČO IČO, se sídlem adresa (dále jen „banka“) dne datum smlouvu o úvěru č. číslo, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal úvěr ve výši částka, poskytnutý žalobkyní dne datum na jeho účet č. č. účtu splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 8,90 % ročně a poplatky dle smlouvy a ceníku banky. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a v souladu s obchodními podmínkami celý úvěr ke dni datum zesplatnila. Žalovaný na dluh uhradil celkem částku částka v období od listopadu 2019 do listopadu 2022. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že tato byla ověřena jednak na základě údajů poskytnutých od žalovaného, kontrolou v interních a externích databázích a na základě porovnání příjmů a výdajů odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ. Podle žalobkyně tak byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Následně došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum. Žalobkyně má proto za to, že jí vznikl nárok na zaplacení jistiny ve výši částka, poplatků ve výši částka ( 2x částka a částka v souvislosti s prodlením), dále kapitalizovaného smluvního úroku ve výši částka za dobu od datum do datum a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka za dobu od datum do 1 .5. 2023 vždy z dlužné jistiny, smluvního úroku ve výši 8,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu naposledy předžalobní upomínkou, na dluh však ničeho nezaplatil.

2. Usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne datum, č. j. spisová značka, byl žalovanému z důvodu neznámého pobytu ustaven opatrovník pro řízení tituly před jménem jméno FO, advokátka.

3. Žalovaný prostřednictvím své opatrovnice uvedl, že nárok žalobkyně uznává toliko do výše nesplacené jistiny a úroku z prodlení, neboť má za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě schopnost žalovaného úvěr splácet.

4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně a opatrovnice žalovaného s rozhodnutím věci bez jednání výslovně souhlasily, a proto soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Soud provedl k důkazu listiny předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující skutečnosti:

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum, záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací a Všeobecných obchodních podmínek pro soukromou klientelu soud zjistil, že společnost Česká spořitelna a.s., IČO IČO, se sídlem adresa a žalovaný uzavřeli tuto smlouvu. Na jejím základě se banka zavázala poskytnout žalovanému neúčelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr až do výše částka. Banka vedla úvěr na úvěrovém účtu č. č. účtu. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 8,9 % ročně ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po částka vždy k 20. dni každého kalendářního. První splátka byla splatná datum a poslední splátka ve výši částka měla být zaplacena datum. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila částka. Dále v citované smlouvě bylo sjednáno oprávnění banky požadovat splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím v případě prodlení žalovaného se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, anebo splacením více než dvou splátek v dohodnuté lhůtě. spisová značka 7. Všeobecné obchodní podmínky a Ceník právní předchůdkyně žalobkyně, které jsou nedílnou součástí smlouvy, pak stanoví pro případ prodlení klienta se splacením jakéhokoliv peněžitého závazku vůči němu požadovat z nezaplacené částky úroky z prodlení a poplatky spojené s vedením účtu a vymáháním dlužné pohledávky.

8. Z posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne datum vyplývá, že žádost žalovaného o úvěr byla poskytnuta přes interní klientské call centrum. Žalovaný v žádosti uvedl, že jeho příjem činí částka, což pracovník banky stanovil interním výpočtem z doloženého daňového přiznání za poslední dostupné zdaňovací období. Žalovaný dále v žádosti uvedl splátky ve výši částka. Banka ověřila, že žalovaný nebyl před uzavřením smlouvy v insolvenci, dále ověřila jeho splátkovou morálku a v interní evidenci pak skutečnost, že u žalovaného neměla zaznamenány žádné negativní informace, např. záznam o podvodném jednání, exekučním řízení apod. Žalovaný uvedl, že jeho výdaje činí částka. Banka proto stanovila životní výdaje žalovaného podle svého interního ekonomického modelu na částku částka. V době úvěrové žádosti měl žalovaný tři existující kontrakty, a to dva úvěry ze stavebního spoření ve výši částka se splátkou částka, ve výši částka se splátkou částka a osobní úvěr ve výši částka se splátkou částka. Nové splátkové zatížení žalovaného činilo částka měsíčně.

9. Z Přiznání k dani z příjmu fyzických osob žalovaného za rok 2018 a z formuláře banky – Výpočet příjmu OSVČ soud zjistil, že žalovaný podnikal v oblasti rostlinné a živočišné výroby, myslivosti a souvisejících činností, příjmy měl ve výši částka, výdaje ve výši částka, zisk činil částka.

10. Ze žalobkyní předloženého výpisu z úvěrového účtu č. č. účtu za období od datum do datum je patrné, že žalovaný načerpal u banky dne datum částku částka. Žalovanému byly měsíčně účtovány sjednané úroky, žalovaný za toto období uhradil dvě splátky.

11. Z podkladů pro soudní řízení k úvěrovému účtu ze dne datum bylo dále zjištěno, že žalovaný čerpal poskytnutý úvěr dne datum ve výši částka. Za celou dobu trvání smluvního vztahu pak žalovaný splácel úvěr nepravidelně, celkem za období od datum do datum uhradil částku částka. Ke dni datum byl právní předchůdkyní žalobkyně úvěr zesplatněn, poté již žalovaný nezaplatil ničeho. Žalovanému byly účtovány úroky, úroky z prodlení a poplatky za odeslané upomínky. Pohledávka na úvěrovém účtu – jistina úvěru byla k datu datum vyčíslena na celkem částka, poplatky na částku částka a smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení na částky částka a částka.

12. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky před zesplatněním úvěru ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do datum s upozorněním na zesplatnění celého zůstatku úvěru s příslušenstvím. Rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne datum byl žalovaný vyrozuměn o tom, že ode dne datum je celá zbývající částka úvěru splatná a je nadále úročena smluvním úrokem i úrokem z prodlení. K datu datum žalovaný dlužil celkem částka a byl opět vyzván k úhradě tohoto dluhu.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně Česká spořitelna a.s., jakožto postupitel postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným spolu s příslušenstvím na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne datum s tím, že odeslání písemnosti je doloženo poštovním podacím archem z téhož dne.

14. Závěrem pak z předžalobní upomínky ze dne datum považuje soud za prokázané, že žalovaný byl žalobkyní prostřednictvím svého právního zástupce opětovně vyzván k úhradě dlužné částky s upozorněním na případné vymáhání pohledávky soudní cestou. Odeslání této písemnosti je doloženo poštovním podacím archem ze dne datum. spisová značka 16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, podle něhož právní předchůdkyně žalobkyně, společnost Česká spořitelna a.s., a žalovaný uzavřeli dne datum Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný měl čerpat bankou poskytnutý neúčelový úvěr ve výši částka. Takto čerpané prostředky se pak žalovaný ve smlouvě zavázal splácet spolu se sjednaným 8,9 % ročním úrokem v pravidelných 120 měsíčních splátkách po částka. Žalovaný postupně zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši částka. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila celý úvěr a vyzvala ho k jeho zaplacení. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy posuzovala bonitu žalovaného na základě jeho žádosti, kde žalovaný uvedl příjem ve výši částka, který byl bankou ověřen z daňového přiznání žalovaného jako odpovídající a dále na základě svého interního ekonomického modelu, kdy i přes dříve poskytnuté úvěry usoudila, že solventnost žalovaného je dostačující. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni.

17. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 OZ přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 1982 odst. 1 OZ dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle § 1987 odst. 1 OZ jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spisová značka spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 1968 věta prvá OZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

24. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky částka, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet, a že si ani od žalovaného tyto skutečnosti nevyžádala. Žalobkyně na výzvu soudu ze dne datum uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě žádosti žalovaného, odborné kontroly finančních toků na účtu žalovaného a na základě stanovení životních výdajů žalovaného podle interního ekonomického modelu právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši částka, výdajů ve výši částka a nového splátkového zatížení ve výši částka při dosavadních splátkách ve výši částka. Žalobkyně však k důkazu nepředložila jediný relevantní důkaz, prokazující majetkové poměry žalovaného, např. výpisy z účtu žalovaného, nájemní smlouvu, platby SIPO atd., stejně tak žalobkyně neprokázala, že se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala skutečnými výdaji žalovaného. Před poskytnutím úvěru žalovaný splácel nemalé finanční prostředky, a to ve výši téměř částka, které čerpal z dříve poskytnutých úvěrů v odstupu čtyř a pěti měsíců, poslední úvěr čerpal před pouhými dvěma měsíci předcházející úvěru poskytnutého právní předchůdkyní žalobkyně. Již z této skutečnosti je patrné, že žalovaný nebyl schopen řádně úvěr splácet. Přestože se zdá, že žalovaný disponoval podle daňového přiznání nadstandartním měsíčním příjmem, který by k uspokojení jeho pohledávek měl postačovat, tím, že nebyla dostatečně prokázána výdajová stránka žalovaného není soud přesvědčen, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně vyhodnotila bonitu žalovaného. Žalobkyně pak rovněž neprokázala, že by při prověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo nahlédnuto do evidencí klientských informací (např. SOLUS či NRKI), aby ověřila skutečné zadlužení žalovaného a existenci či neexistenci pohledávek po splatnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy neprokázala, že řádným způsobem porovnala výdaje a příjmy žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

25. Soud má tak za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je uzavřená smlouva neplatná dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 OZ.

26. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 OZ, neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné spisová značka povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne datum, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z datum, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z datum), nebo C-76/10, Pohotovosť, z datum). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne datum ve věci C-679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ 27. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši částka a žalovaný zaplatil částka, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení doplatku poskytnuté jistiny ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona. Protože právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky částka (částka – částka), a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

28. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky částka ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 15 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od datum, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum. Výzva byla žalovanému odeslána datum, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalovanému doručena datum, ode dne následujícího je žalovaný v prodlení (výrok I. rozsudku).

29. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy, a tím i všech doprovodných ujednání (výrok II.).

30. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši částka, odměnu advokáta podle § 7 bod 5, § 11 odst. 1, písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 spisová značka úkony po částka (převzetí a příprava žaloby, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po částka podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši částka, celkem tak částka. Protože žalobkyně měla částečný úspěch v rozsahu 65,17 %, rozdělil soud náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu stran ve věci ve vztahu k celému předmětu řízení. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka částka, soud žalobu co do částky částka zamítl, odečetl soud „neúspěch“ žalobkyně ve výši 34,83 % od jejího „úspěchu“. Protože žalovaný ve sporu převážně neuspěl, uložil mu soud zaplatit poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně z částky částka, tedy částku částka, jak ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku III. lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.