14 C 130/2023

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Tankó ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o 78.637,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 72 289,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 72 289,28 Kč od 2. 3. 2023 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v niž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 710,72 Kč s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 39 404,57 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 503,65 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 210,96 Kč od [datum] do 9. 3. 2023, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 601,69 Kč od 2. 2. 2023 do 9. 3. 2023, částky 26 272,08 Kč s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 24 657,08 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 066,74 Kč od 24. 1. 2022 do 9. 3. 2023, a částky 11 187,28 Kč s úrokem ve výši 9,5 % ročně z částky 9 731,28 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 886,52 Kč 1. 1. 2022 do 9. 3. 2023.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 785,5 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 41 178,57 Kč s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 39 404,57 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 404,57 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 210,96 Kč od 4. 1. 2022 do 9. 3. 2023, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 782,78 Kč od 2. 2. 2023 do 9. 3. 2023, částky 26 272,08 Kč s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 24 657,08 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 657,08 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 066,74 Kč od 24. 1. 2022 do 9. 3. 2023, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 594,8 Kč od 2. 2. 2023 do 9. 3. 2023, a částky 11 187,28 Kč s úrokem ve výši 9,5 % ročně z částky 9 731,28 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 731,28 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 886,52 Kč od 1. 1. 2022 do 9. 3. 2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 229,05 Kč od 2. 2. 2023 do 9. 3. 2023, a to z titulu smlouvy o úvěru. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel s žalobkyní jako úvěrující tři smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a to dne [datum], [datum], a [datum]. Dle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 25 000 Kč. Dle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 10 000 Kč. Dle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 40 000 Kč Žalobkyně tvrdí, že žalovaný své závazky ze smluv nesplnil řádně a včas, když na smlouvu ze dne [datum] uhradil pouze částku 519,33 Kč, na smlouvu ze dne [datum] pouze částku 1 478,33 Kč, a na smlouvu ze dne [datum] pouze částku 713,06 Kč, a dále již ničeho.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že ji posoudila dostatečně, a to vyhodnocením informací z bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází (interní databáze žalobkyně, insolvenční rejstřík, živnostenský rejstřík, evidence adres obecných a městských úřadů, neplatné doklady), příjmů žalovaného (žalovaným tvrzeného měsíčního příjmu ve výši 18 000 Kč ze závislé činnosti a příjem z podnikání ve výši 17 167 Kč měsíčně), výdajů žalovaného (žalovaným tvrzené měsíční výdaje uvedené v návrhu na poskytnutí úvěru), výdajů žalovaného na splátky úvěrů, a statistkách dat z Českého statistického úřadu. Žalobkyně pro účely posouzení úvěruschopnosti nepočítala s žalovaným uváděnými částkami výdajů na bydlení ve výši 4 000 Kč či 0 Kč, ale naopak vycházela ze statisticky zjištěné částky 11 096 Kč a částky představující životní minimum ve výši 3 860 Kč. Po porovnání příjmů žalovaného a jeho výdajů žalobkyně zjistila, že má dostatečné prostředky pro hrazení sjednaných úvěrů.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v průběhu řízení zůstal pasivní. Nevyužil možnosti tvrdit pro věc rozhodné skutečnosti a k těmto skutečnostem označovat důkazy. Veškeré písemnosti byly žalovanému doručovány na evidovanou adresu trvalého pobytu v Centrální evidenci obyvatel, a to dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

4. V dané věci byly splněny podmínky ve smyslu § 115a o. s. ř. pro soudu rozhodnutí bez nařízení jednání.

5. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že:-) Žalovaný dne [datum] vyplnil pro žalobkyni dokument nazvaný návrh na poskytnutí úvěru, ve kterém uvedl, že žádá o osobní úvěr ve výši 10 000 Kč, je svobodný, bydlí u rodičů, má základní vzdělání, má příjem ze závislé činnosti ve výši 18 000 Kč, které dokládá čestným prohlášením, příjem z podnikatelské činnosti ve výši 206 000 Kč ročně (tj. 17 167 Kč měsíčně), který dokládá taktéž čestným prohlášením, jeho náklady na bydlení jsou ve výši 4 000 Kč a další náklady jsou ve výši 5 000 Kč, přičemž k dluhům (z půjček, spotřebitelských úvěrů, kontokorentů, atd.) uvedl, že jsou ve výši 0 Kč (důkaz: návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení ze dne [datum]). Žalobkyně vyplněný návrh na poskytnutí úvěru, jakož i jiné údaje prokazující schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, posoudila a téhož dne s žalovaným uzavřela písemnou dohodu nazvanou Smlouva o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky až do výše 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky i s úroky vrátit (důkaz: Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum]). Žalobkyně žalovanému na jeho žádost poskytla dne [datum] finanční prostředky ve výši 10 000 Kč (důkaz: výpis z účtu [částka] ze dne [datum]). Žalovaný vrátil žalobkyni pouze částku ve výši 519,33 Kč a dále už ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne [datum] s určenou splatností dluhu do 1. 3. 2023 (důkaz: historický výpis úvěru [částka] ze dne [datum], předžalobní výzva ze dne [datum] včetně potvrzení o podání ze dne [datum]).-) Žalovaný dne [datum] vyplnil pro žalobkyni dokument nazvaný návrh na poskytnutí úvěru, ve kterém uvedl, že žádá o osobní úvěr ve výši 40 000 Kč, je svobodný, bydlí u rodičů, má základní vzdělání, má příjem ze závislé činnosti ve výši 18 000 Kč, které dokládá čestným prohlášením, příjem z podnikatelské činnosti ve výši 206 000 Kč ročně (tj. 17 167 Kč měsíčně), který dokládá taktéž čestným prohlášením, jeho náklady na bydlení jsou ve výši 4 000 Kč a další náklady jsou ve výši 5 000 Kč, přičemž k dluhům (z půjček, spotřebitelských úvěrů, kontokorentů, atd.) uvedl, že jsou ve výši 0 Kč (důkaz: návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení ze dne [datum]). Žalobkyně vyplněný návrh na poskytnutí úvěru, jakož i jiné údaje prokazující schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, posoudila a téhož dne s žalovaným uzavřela písemnou dohodu nazvanou Smlouva o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky až do výše 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky i s úroky vrátit (důkaz: Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum]). Žalobkyně žalovanému na jeho žádost poskytla dne [datum] finanční prostředky ve výši 40 000 Kč (důkaz: výpis z účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum]). Žalovaný vrátil žalobkyni pouze částku ve výši 1 478,33 Kč a dále už ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne [datum] s určenou splatností dluhu do 1. 3. 2023 (důkaz: historický výpis úvěru [částka] ze dne [datum], předžalobní výzva ze dne [datum] včetně potvrzení o podání ze dne [datum]).-) Žalovaný dne [datum] vyplnil pro žalobkyni dokument nazvaný návrh na poskytnutí úvěru, ve kterém uvedl, že žádá o osobní úvěr ve výši 25 000 Kč, je svobodný, bydlí u rodičů, má základní vzdělání, má příjem ze závislé činnosti ve výši 18 000 Kč, které dokládá čestným prohlášením, příjem z podnikatelské činnosti ve výši 206 000 Kč ročně (tj. 17 167 Kč měsíčně), který dokládá taktéž čestným prohlášením, jeho náklady na bydlení jsou ve výši 0 Kč a další náklady jsou ve výši 3 000 Kč, přičemž k dluhům (z půjček, spotřebitelských úvěrů, kontokorentů, atd.) uvedl, že jsou ve výši 0 Kč (důkaz: návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení ze dne [datum]). Žalobkyně vyplněný návrh na poskytnutí úvěru, jakož i jiné údaje prokazující schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, posoudila a téhož dne s žalovaným uzavřela písemnou dohodu nazvanou Smlouva o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky až do výše 25 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky i s úroky vrátit (důkaz: Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum]). Žalobkyně žalovanému na jeho žádost poskytla dne [datum] finanční prostředky ve výši 25 000 Kč (důkaz: výpis z účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum]). Žalovaný vrátil žalobkyni pouze částku ve výši 713,06 Kč a dále už ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne [datum] s určenou splatností dluhu do 1. 3. 2023 (důkaz: historický výpis úvěru [částka] ze dne [datum], předžalobní výzva ze dne [datum] včetně potvrzení o podání ze dne [datum]).

6. Soudem zjištěný skutkový stav je tedy následující: Žalovaný s žalobkyní uzavřeli 3 písemné dohody (nazvané Smlouva o úvěru [číslo] Smlouva o úvěru [číslo] Smlouva o úvěru [číslo]) ve dnech [datum], [datum], a [datum], dle kterých se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky (až do výše 10 000 Kč, až do výše 40 000 Kč, a až do výše 25 000 Kč) a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky i s úrokem vrátit. Tyto dohody byly uzavřeny poté, co žalobkyně posoudila, zda žalovaný je schopen řádně splácet úvěr, a to zejména z tvrzených příjmů a výdajů, které žalovaný uvedl v návrhu na poskytnutí úvěru. Žalobkyně žalovanému na základě dohod poskytla dne [datum] finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, dne [datum] finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, a dne [datum] finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný žalobkyni vrátil pouze 2 710,72 Kč (519,33 Kč + 1 478,33 Kč + 713,06 Kč), i přestože byl žalovaný vyzván k uhrazení celého dluhu do dne 1. 3. 2023.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je Spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

14. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalobkyně měla vůli s dlužníkem coby spotřebitelem uzavřít smlouvu o úvěru, která ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouva spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala příjmy a výdaje žalovaného. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Soud v posuzované věci musel zkoumat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

16. Odkaz soud v této věci činí i na další rozhodnutí - nálezy Ústavního soudu, a to zejména sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, zejména nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku z 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015 – 39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří. Bylo konstatováno, že výklad přijatý Nejvyšším správním soudem, konvenuje interpretací zaujaté soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13 (CA Consumer finance SA versus Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací, přičemž na informace podané spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné. Tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V rozsudku ze dne 21. 4. 2016 ve věci C -377/14 (E. G. Radlinger a Helena Radlingerová versus FINWAI a. s.) se k předběžné otázce Krajského soudu v Praze Soudní dvůr vyjádřil tak, že i v rámci insolvenčního řízení musí insolvenční soud zohlednit porušení ustanovení zakotvených ve směrnici majících chránit spotřebitele, a to tak, aby spotřebiteli poskytl účinnou ochranu.

17. Rovněž v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku, realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať již z nevědomosti, či z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

18. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019 se podává, že poskytovatel úvěru musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

19. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že posoudila úvěruschopnost žalovaného dostatečně. Dle názoru soudu je správné, že žalobkyně prověřovala bankovní registry, nebankovní registry, insolvenční rejstřík, interní databáze žalobkyně atd., avšak základní prověření je vždy prověření příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně bez dalšího vyšla z tvrzení žalovaného (respektive jeho čestného prohlášení) o průměrné výši jeho příjmu ze závislé činnosti ve výši 18 000 Kč měsíčně a současně o jeho příjmu z podnikatelské činnosti ve výši 206 000 Kč ročně, aniž by tyto skutečnosti ověřovala (např. výplatními páskami, pracovní smlouvou, daňovým přiznáním). Současně se žalobkyně ani nepokoušela ověřit tvrzené výdaje žalovaného, které se i různí u žádostí o úvěr ve stejném měsíci - např. [datum] dlužník uvedl náklady spojené s bydlením ve výši 4 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 5 000 Kč, avšak dne [datum] už to byly náklady spojené s bydlením ve výši 0 Kč a ostatní výdaje ve výši 3 000 Kč. Nelze také přehlédnout, že žalovaný při druhém a třetím vyplňování návrhu na poskytnutí úvěru neuváděl, že by měl nějaké dluhy a cokoliv měl splácet, kdy měl minimálně uvést svůj úvěr poskytnutý dne [datum]. Již z tohoto je zjevné, že žalovaný vyplňoval návrh na poskytnutí úvěru zcela formálním způsobem (lidově řečeno„ jen aby něco bylo v návrhu uvedeno“). Je správné, že žalobkyně nevycházela pouze z tvrzených výdajů na bydlení a tyto tvrzené částky konfrontovala se statistickými daty, avšak čistě ze statistických dat vycházet nelze bez toho, aby se žalobkyně pokusila zjistit reálné výdaje žalovaného. I kdyby však soud řekl, že lze vycházet ze statistického modelu, který počítá s tím, že výdaje na bydlení jsou reálné ve výši 11 096 Kč, dále je započítána částka životního minima ve výši 3 860 Kč a další výdaje žalovaného ve výši 5 000 Kč, tak by v tomto případě nebylo možno poměřit tyto všechny výdaje s příjmy žalovaného, které jsou nezjištěné, neboť jsou dané pouze čestným prohlášením a jsou neověřené. Soud tedy nemá za to, že by řádně byla prozkoumaná úvěruschopnost žalovaného, když úvěruschopnost byla zkoumána pouze formálně a žalovaný nebyl žalobkyní ani ponoukán k prokazování reálných příjmů a výdajů.

20. Soudu proto nezbývá než uzavřít, že předmětné písemné dohody nazvané smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 zákona občanského zákoníku). Pokud žalobkyně na základě neplatných smluv poskytla žalovanému postupně částku v celkové výši 75 000 Kč, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobkyni jako ochuzené vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku).

21. Žalovaný převzal bezhotovostním celkově částku 75 000 Kč a vrátil pouze částku 2 710,72 Kč. Soud proto uložil žalovanému výrokem I. povinnost doplatit rozdíl žalobkyni ve výši 72 289,28 Kč (75 000 – 2 710,72 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ode dne 2. 3. 2023 (tedy ode dne následujícího po uplynutí lhůty, která byla žalovanému dána k úhradě dluhu). Nárok na zaplacení úroku z prodlení je dán dle § 1958 a § 1970 občanského zákoníku, a jeho výše byla určena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

22. Ve zbývající části soud s ohledem na výše uvedené nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 710,72 Kč s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 39 404,57 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 503,65 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 210,96 Kč od 4. 1. 2022 do 9. 3. 2023, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 601,69 Kč od 2. 2. 2023 do 9. 3. 2023, částky 26 272,08 Kč s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 24 657,08 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 066,74 Kč od 24. 1. 2022 do 9. 3. 2023, a částky 11 187,28 Kč s úrokem ve výši 9,5 % ročně z částky 9 731,28 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 886,52 Kč 1. 1. 2022 do 9. 3. 2023, výrokem II. zamítl.

23. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř., v sazbách dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, přičemž se musel zabývat poměrem úspěchu a neúspěchu. Předmětem žaloby byla (ke dni rozhodování soudu) částka 97 970,86 Kč (78 637,93 Kč + 2 220,69 Kč + 3 918,87 Kč + 3 210,96 Kč + 782,78 Kč + 1 389,58 Kč + 2 452,2 Kč + 2 066,74 Kč + 594,8 Kč + 612,94 Kč + 967,8 Kč + 886,52 Kč + 229,05 Kč) představující 100 % nároku, žalobkyně úspěšná co do částky 79 686,55 Kč (72 289,28 Kč + 7 397,27 Kč) odpovídající 81,3 % nároku a neúspěšná co do částky 18 284,31 Kč odpovídající 18,7 % nároku, žalobkyni proto náleží náhrada nákladů odpovídající 62,6 % (81,3 % - 18,7 %) celkové výše nákladů žalobkyně. Náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 146 Kč, jehož výše byla určena dle položky 1 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, odměna za zastoupení stanovená dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu ve výši 4 260 Kč za jeden úkon právní služby, přičemž zástupkyně žalobkyně učinila v dané věci 4 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva, vyjádření se ve věci samé dne [datum]) a odměna tedy činí celkem 17 040 Kč, a dále byl ke každému úkonu právní služby přiznána i paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč/úkon, a to v souladu s § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Jelikož zástupkyně žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží žalobkyni z odměny za zastoupení a paušální náhrady nákladů v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. i právo na náhradu 21 % DPH ve výši 3 830,4 Kč Náklady řízení žalobkyně tak celkem činily 25 216,4 Kč, a proto náhrada nákladů odpovídající poměru úspěchu žalobkyně (ve výši 62,6 %) činí 15 785,5 Kč. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupovala v řízení advokátka, je žalovaný dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit tuto náhradu advokátce. K úhradě částky přiznané žalobkyni výrokem I. byla žalovanému poskytnuta lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když jiné možnosti žalovaného nebyly pro jeho pasivitu soudem zjištěny.