14 C 139/2024

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Tankó ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa žalované o 30 578 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, , zákonného úroku ve výši 15 % ročně z částky z částky , částka, od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to z titulu neuhrazené smlouvy o úvěru, kdy právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se , adresa, , poskytla na základě písemné dohody nazvané Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a jejich následných dodatků žalované částku v celkové výši , částka, a žalovaná jí nevrátila ničeho, a pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni převedena.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a nevznesla tak žádné právní ani skutkové námitky.

3. Soud provedeným dokazováním zjistil, že: Žalovaná uzavřela dne , datum, s předchůdkyní žalobkyně, kterou společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se , adresa, , písemnou dohodu nazvanou Smlouva o úvěru č. , hodnota, a poté taky sedm dodatků k této dohodě, kdy na základě této dohody a jejich dodatků měla obdržet finanční prostředky až do výše , částka, a tyto prostředky měla po sjednaném čase vrátit i se sjednaným úrokem. Dohoda byla uzavřená, aniž by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala reálnou příjmovou a výdajovou stránku žalované, aby bylo zjištěno, zda může žalovaná řádně sjednanou dohodu splnit. Po sjednání této dohody a jejich dodatků žalovaná obdržela postupně částku v celkové výši , částka, na účet jí určený účet (důkaz: Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, včetně sedmi navazujících dodatků, výpisy z běžného účtu). Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní dne , datum, rámcovou dohodu na základě které jí převedla svou pohledávku za žalovanou (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , seznam postupovaných pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávky a také předžalobní výzva byly žalované zaslány dne , datum, a doručovány dne , datum, , kdy žalovaná si zásilku na poště nepřevzala, přestože měla sjednanou výhradu odnášky. V předžalobní výzvě byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky do 3 dnů (důkaz: oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, , předžalobní výzva ze dne , datum, , podací lístek, služba sledování zásilek dostupná na https://www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, /, Anonymizováno, ).

4. Zjištěný skutkový stav je tedy následující: Žalovaná obdržela na základě dohody nazvané Smlouva o úvěru č. , hodnota, a dodatků k ní od právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši , částka, . Tato dohoda byla sjednána bez toho, aby právní předchůdkyně žalobkyně zjistila finanční možnosti žalované řádně sjednanou dohodu splnit. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní dne , datum, dohodu na základě které jí převedla svou pohledávku za žalovanou. Oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva, kterou byla žalovaná vyzvána k úhradě svého dluhu do 3 dnů, byla žalované zaslána dne , datum, a tyto dokumenty se nepodařilo doručit dne , datum, , neboť žalovaná si zásilku na poště nepřevzala, přestože měla sjednanou výhradu odnášky.

5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

10. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

12. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla vůli s dlužníkem coby spotřebitelem uzavřít smlouvu o úvěru, která ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouva spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala příjmy a výdaje žalovaného. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

13. Soud v posuzované věci musel zkoumat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

14. Odkaz soud v této věci činí i na další rozhodnutí - nálezy Ústavního soudu, a to zejména sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, zejména nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku z , datum, , č. j. , spisová značka, . Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří. Bylo konstatováno, že výklad přijatý Nejvyšším správním soudem, konvenuje interpretací zaujaté soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci C - 449/13 (CA Consumer finance SA versus , jméno FO, a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací, přičemž na informace podané spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné. Tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V rozsudku ze dne , datum, ve věci C-377/14 (E. G. , jméno FO, a , jméno FO, versus , právnická osoba, .) se k předběžné otázce Krajského soudu v , adresa, dvůr vyjádřil tak, že i v rámci insolvenčního řízení musí insolvenční soud zohlednit porušení ustanovení zakotvených ve směrnici majících chránit spotřebitele, a to tak, aby spotřebiteli poskytl účinnou ochranu.

15. Rovněž v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku, realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať již z nevědomosti, či z bezvýchodnost aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

16. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, se podává, že poskytovatel úvěru musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

17. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že posoudila úvěruschopnost žalované dostatečně. Bylo tvrzeno, že byla provedena lustrace žalované v databázi ISIR, SOLUS, CEE, BRKI, NRKI, avšak toto doloženo nebylo, stejně tak nebylo doloženo ničeho ohledně toho, že by právní předchůdkyně zkoumala finanční možnosti (příjmy a výdaje) žalované k plnění sjednané dohody. Soud tedy nemá za to, že by řádně byla prozkoumaná úvěruschopnost žalované.

18. Soudu proto nezbývá než uzavřít, že písemná dohoda, jež měla být smlouvy o úvěru, je absolutně neplatné (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 zákona občanského zákoníku), v důsledku toho jsou neplatné i veškeré smluvní ujednání na úroky. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně na základě neplatné smlouvy poskytla žalované částku ve výši , částka, , je žalovaná povinna dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni poskytnutou částku, neboť na ni právní předchůdkyně žalobkyně postoupila v souladu § 1879 o. z. pohledávku za žalovanou.

19. Žalovaná převzala bezhotovostně částku , částka, a nevrátila nic. Soud proto uložil žalované výrokem I povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ode dne , datum, , tedy ode dne následujícího po uplynutí třetího dne od doručení předžalobní výzvy, ve které byla žalovaná vyzván k úhradě dlužné částky. Dle názoru soudu byla předžalobní výzva doručena totiž v souladu s § 570 odst. 1 občanského zákoníku dne , datum, , tedy dne, kdy žalovaná zmařila doručení tím, že si zásilku na poště nevyzvedla, ač měla sjednanou výhradu odnášky. Nárok na zaplacení úroku z prodlení je dán dle § 1958 a § 1970 občanského zákoníku, a jeho výše byla určena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 , právnická osoba, úplnost lze poznamenat, že úrok z prodlení nelze počítat od doby určené neplatnou smlouvou, ale od uplynutí lhůty dané v první výzvě k plnění, která byla prokazatelně doručena žalované, což v tomto případě byla předžalobní výzva.

20. Ve zbývající části soud s ohledem na výše uvedené nárok žalobkyně na zaplacení částky , částka, , zákonného úroku ve výši 15 % ročně z částky z částky , částka, od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, výrokem II zamítl.

21. Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 a 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), kdy žalobkyně měla ve věci částečný úspěch. Předmětem žaloby byla (ke dni rozhodování soudu) částka , částka, (, částka, + , částka, ), představující 100 % nároku, přičemž žalobkyně byla úspěšná co do částky , částka, (, částka, + , částka, ) odpovídající 77,43 % výše nároku, a ve zbylém rozsahu odpovídajícím 22,57 % výše nároku; žalobkyni proto náleží náhrada nákladů odpovídající 54,86 % výše jejích nákladů. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastoupení dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3 advokátního tarifu činí , částka, za jeden úkon právní služby, tedy v daném případě za 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), dále byla ke každému úkonu právní služby přiznána i náhrada hotových výdajů ve výši , částka, , a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a dále přiznána i náhrada DPH ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši , částka, . Dále byl přiznán náklad spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši , částka, dle položky 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Náklady řízení žalobkyně tak celkem činily , částka, , a proto náhrada nákladů odpovídající poměru 54,86 %, která náleží žalobkyni, činí , částka, . Žalovaná je tedy povinna zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyně v částce , částka, , a to k rukám zástupce žalobkyně dle 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III).

22. K úhradě částky přiznané žalobkyni výrokem I byla žalované poskytnuta lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když jiné možnosti žalované nebyly pro její pasivitu soudem zjištěny.