14 C 162/2023

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Tankó ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 18 616 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně ode dne , datum, do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v niž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v , adresa, dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to z titulu neuhrazené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , dle které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalobkyně tvrdí, že žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil řádně a včas, a proto se domáhá uhrazení neuhrazené jistiny a příslušenství., právnická osoba, posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva Vnitra, kontrolu RČ dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , kontrolu náhledem do záznamu insolvenčního rejstříku, kontrolu zaměstnání telefonicky, kontrolu platební historie klienta u žalobkyně, kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků) a dle lokality klienta, a to na základě odborných vědomostí z „terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti.

3. Na jednání konaném dne , datum, nebyli účastníci přítomní, proto se jednalo v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že: Žalovaný dne , datum, sdělil žalobkyni, že žádá o úvěr ve výši , částka, , je rozvedený, bydlí s jedním spolubydlícím, má učňovské vzdělání, má příjem ve výši , částka, měsíčně, jeho měsíční náklady na bydlení jsou ve výši , částka, , jeho měsíční nebankovní závazky jsou ve výši , částka, , a jeho „životní minimum na ověření“ je , částka, , a že další výdaje (ať už na dopravu, záliby, internet, telefon atd.) nemá. K žádosti měl žalovaný doložit žalobkyni i občanský průkaz, pracovní smlouvu a výplatní pásky za období 6/2021 a 7/2021, tyto doklady však nebyly soudu žalobkyní předloženy (důkaz: evidenční karta klienta). Žalobkyně vyplněný návrh na poskytnutí úvěru, jakož i jiné údaje prokazující schopnost žalovaného řádně splácet úvěr (lustrace žalovaného v registrech), posoudila a téhož dne s žalovaným uzavřela písemnou dohodu nazvanou Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky i s úroky a poplatky vrátit. Finanční prostředky ve výši , částka, získal žalovaný při podpisu dohody (důkaz: Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalovaný však neuhradil dle dohody řádně a včas všechny finanční prostředky žalobkyni, když jí uhradil pouze , částka, , proto žalobkyně předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek, avšak není zřejmé, kdy se tato výzva dostala do sféry žalovaného, když je pouze prokázáno, že dne , datum, byla předána , právnická osoba, k přepravě, avšak nikoliv kdy byla zásilka doručena (důkaz: předžalobní výzva ze dne , datum, , podací arch ze dne , datum, ). Žaloba byla žalovanému doručována dne , datum, , avšak žalovanému se nedoručila a žalovaný si žalobu nepřevzal ani když byla následně uložena na poště (důkaz: doručenka).

5. Soudem zjištěný skutkový stav je tedy následující: Žalovaný s žalobkyní uzavřeli dne , datum, písemnou dohodu nazvanou Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy dle této dohody se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky i s úrokem a poplatky vrátit. Tato dohoda byla uzavřena poté, co žalobkyně posuzovala, zda žalovaný je schopen řádně splácet úvěr, a to zejména z žalovaným tvrzených a dokládaných příjmů, z tvrzených výdajů, a z lustrace v registrech. Žalobkyně žalovanému na základě dohody poskytla dne , datum, finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný žalobkyni vrátil pouze , částka, . Žalobkyně kvůli neplnění dohody žalovaného vyzvala ho k úhradě dlužné částky, avšak nebylo prokázáno, zda a případně kdy výzva byla žalovanému skutečně doručena. Žaloba byla žalovanému doručována dne , datum, , avšak žalovanému se nedoručila a žalovaný si žalobu nepřevzal ani když byla následně uložena na poště.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je Spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

11. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

13. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.

14. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalobkyně měla vůli s dlužníkem coby spotřebitelem uzavřít smlouvu o úvěru, která ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouva spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala příjmy a výdaje žalovaného. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Soud v posuzované věci musel zkoumat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

16. Odkaz soud v této věci činí i na další rozhodnutí - nálezy Ústavního soudu, a to zejména sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, zejména nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku z , datum, , č. j. , spisová značka, . Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří. Bylo konstatováno, že výklad přijatý Nejvyšším správním soudem, konvenuje interpretací zaujaté soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci C - 449/13 (CA Consumer finance SA versus , jméno FO, a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací, přičemž na informace podané spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné. Tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V rozsudku ze dne , datum, ve věci C-377/14 (E. G. , jméno FO, a , jméno FO, versus , právnická osoba, .) se k předběžné otázce Krajského soudu v , adresa, dvůr vyjádřil tak, že i v rámci insolvenčního řízení musí insolvenční soud zohlednit porušení ustanovení zakotvených ve směrnici majících chránit spotřebitele, a to tak, aby spotřebiteli poskytl účinnou ochranu.

17. Rovněž v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku, realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať již z nevědomosti, či z bezvýchodnost aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

18. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, se podává, že poskytovatel úvěru musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

19. Ačkoliv se v daném případě žalobkyně zabývala posouzením úvěruschopnosti žalovaného, činila tak pouze formálně, když ověřovala pouze registry a možná i příjmy žalovaného ze dvou výplatních pásek, to však soudu nebylo řádně doloženo. Je třeba, aby poskytovatelka úvěru řádně posuzovala v rámci kvalifikovaného uvážení výdaje spotřebitele, včetně jeho životních nákladů a dalších (více či méně) pravidelných výdajů, jako jsou náklady na ošacení, stravu, na dopravu, na , podezřelý výraz, pomůcky či léky, na drogistické zboží, výdaje na volnočasové sportovní a kulturní aktivity. Jedná se o výdaje pravidelné, kdy proces posuzování úvěruschopnosti nezahrnuje pouze zjišťování relevantních informací, ale taktéž jejich ověřování ve formě dostatečné a přiměřené, i když jsou obtížně predikovatelné.

20. Z formuláře vyplněného na základě poskytnutých údajů žadatelem o úvěr je zřejmé, že výdaje žalovaného posoudila žalobkyně způsobem naprosto formálním, neboť nezkoumala vůbec měsíční výdaje žalovaného, pouze vyšla z částky životních výdajů na bydlení ve výši , částka, a životního minima na ověření ve výši , částka, a nebankovního závazku ve výši , částka, . Výši reálných měsíčních výdajů žalovaného žalobkyně nezjišťovala a ani neověřovala. Již s ohledem na uvedené výdaje žalované, aniž by byly zjišťovány reálné výdaje žalovaného na pokrytí běžných životních nákladů, které se týkají domácnosti, stravy, dopravy do zaměstnání, nákladů hrazených mobilnímu operátorovi a jiných nákladů, nebyla dle soudu dostatečně splněna povinnost prověřit úvěruschopnost.

21. Soudu proto nezbývá než uzavřít, že písemná dohoda, jež měla být smlouvy o úvěru, je absolutně neplatné (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 zákona občanského zákoníku), v důsledku toho jsou neplatné i veškeré smluvní ujednání na úroky a poplatky. Pokud žalobkyně na základě neplatné smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši , částka, , byl žalovaný povinen dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni poskytnutou částku.

22. Žalovaný převzal v hotovosti částku , částka, a vrátil , částka, . Soud proto uložil žalovanému výrokem I povinnost doplatit žalobkyni částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ode dne , datum, , tedy ode dne následujícího po doručení žaloby, když dřívější doručení výzvy k plnění žalovanému nebylo prokázáno. K tomu soud poznamenává, že žalovanému byla žaloba doručována , datum, a poté byla ponechána v 10denní úložní době na poště po kterou si mohl žalovaný žalobu řádně převzít, proto se žaloba dostala do jeho sféry nejpozději desátým dnem po doručování, tj. dnem , datum, dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Nárok na zaplacení úroku z prodlení je dán dle § 1958 a § 1970 občanského zákoníku, a jeho výše byla určena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

23. Ve zbývající části soud s ohledem na výše uvedené nárok žalobkyně na zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, výrokem II zamítl.

24. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř., v sazbách dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, přičemž se musel zabývat poměrem úspěchu a neúspěchu. Předmětem žaloby byla (ke dni rozhodování soudu) částka , částka, (, částka, + , částka, ) představující 100 % nároku, žalobkyně byla úspěšná co do částky , částka, (, částka, + , částka, ) odpovídající 41,82 % nároku a neúspěšná co do zbytku, který odpovídá 58,18 % nároku. Žalovanému by proto náležela náhrada nákladů odpovídající 16,36 % (58,18 % - 41,82 %) jeho celkové výše nákladů. S ohledem na to, že v řízení nebylo zjištěno, že by žalovanému vůbec nějaké náklady vznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

25. K úhradě částky přiznané žalobkyni výrokem I. byla žalovanému poskytnuta lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když jiné možnosti žalovaného nebyly pro jeho pasivitu soudem zjištěny.