14 C 165/2024

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Tankó ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa žalované o 13.548,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši , právnická osoba, % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a částky , částka, , zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a částky , částka, . Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), a následně žalovaná čerpala finanční prostředky ze sjednaného úvěrového rámce ve výši , částka, , avšak načerpané prostředky řádně a včas spolu s úrokem nevrátila, proto jí vznikl dluh ve výši , částka, s příslušenstvím a také dluh ve výši , částka, na smluvní pokutě za prodlení se splacením dlužné částky úvěru., právnická osoba, posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že schopnost splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr ověřovala, a to zejména zjištěním informací od žalované o počtu členů domácnosti, o čistých měsíčních příjmech žalované, o výdajích žalované. Dále pak žalobkyně prověřila žalovanou v interních i externích registrech (např. v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registr PČR o hledaných osobách atd.). Kromě toho žalobkyně ověřila příjem žalované a následně vyhodnotila, že žalovaná je úvěruschopná.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalované na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), srovnej např. s usnesením Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10. Zásilku soudu si žalovaná osobně nepřevzala., právnická osoba, souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaná byla v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. vyzvána, nechť se vyjádří ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, zda se vzdává práva účasti na projednávání věci, případně, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla současně poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; k výzvě se žalovaná nevyjádřila.

5. Soud má za prokázané, že žalovaná dne , datum, uzavřela dohodu s žalobkyní, pojmenovanou jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“ s variabilním symbolem , var. symbol, , na základě které jí bylo nabídnuto poskytnutí finančních prostředků až do výše , částka, , s tím, že tyto finanční prostředky musí do určitého dne vrátit a za poskytnutí prostředků se zavázala zaplatit finanční prostředky (důkaz: Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním s variabilním symbolem , var. symbol, ze dne , datum, ). Před samotným uzavřením výše uvedené dohody žalobkyně zkoumala finanční možnosti žalované a dospěla k závěru, že žalovaná bude schopna řádně splácet úvěr, a k tomuto závěru došla zejména tak, že vyšla z jejich tvrzených údajů (o počtu členů domácnosti, příjmech ve výši , Anonymizováno, , Anonymizováno, , výdajích ve výši , částka, ), ověřila si reálné příjmy žalované, jenž činí průměrně , částka, /měsíc, a dále vzala bez dalšího za prokázané její tvrzené výdaje ve výši , částka, (důkaz: výpis o posouzení úvěruschopnosti, identifikované příjmy). Žalobkyně poskytla žalované dne , datum, částku , částka, (důkaz: přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). K vrácení dlužné částky byla žalovaná vyzvána nejdříve v předžalobní výzvě ze dne , datum, , kde byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 3 dnů, a tato výzva byla žalované doručována dne , datum, , avšak žalovaná si zásilku nepřevzala (důkaz: předžalobní výzva ze dne , datum, , podací lístek ze dne , datum, , služba sledování zásilek dostupná na: „, Anonymizováno, ://, Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, /, Anonymizováno, “).

6. Soudem zjištěný skutkový stav je následující: Žalobkyně posuzovala finanční možnosti žalované pro to, aby jí za úplatu poskytla finanční prostředky až do výše , částka, , přičemž vyšla zejména z jejích doložených příjmů a tvrzených výdajů, a zjistila, že má dostatečné finanční prostředky pro vrácení částky i s odměnou za poskytnutí finančních prostředků, proto s žalovanou dne , datum, uzavřela dohodu pojmenovanou jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“ s variabilním symbolem , var. symbol, , na základě které jí bylo nabídnuto poskytnutí finančních prostředků až do výše , částka, , s tím, že tyto finanční prostředky vrátí a za poskytnutí prostředků se žalovaná zavázala zaplatit odměnu (úroky). Na základě dohody jí žalobkyně poskytla postupně částku , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Předžalobní výzva byla žalované doručována dne , datum, , avšak žalovaná si zásilku nepřevzala.

7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je Spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1958 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla vůli s žalovanou (coby spotřebitelem) uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru, která ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouva spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala příjmy a výdaje žalované. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Soud v posuzované věci musel zkoumat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

16. Odkaz soud v této věci činí i na další rozhodnutí – nálezy Ústavního soudu, a to zejména sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, zejména nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku z , datum, , č. j. , spisová značka, . Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří. Bylo konstatováno, že výklad přijatý Nejvyšším správním soudem, konvenuje interpretací zaujaté soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci C–449/13 (CA Consumer finance SA versus , jméno FO, a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací, přičemž na informace podané spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné. Tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V rozsudku ze dne , datum, ve věci C-377/14 (E. G. , jméno FO, a , jméno FO, versus , právnická osoba, .) se k předběžné otázce Krajského soudu v , adresa, dvůr vyjádřil tak, že i v rámci insolvenčního řízení musí insolvenční soud zohlednit porušení ustanovení zakotvených ve směrnici majících chránit spotřebitele, a to tak, aby spotřebiteli poskytl účinnou ochranu.

17. Rovněž v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku, realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať již z nevědomosti, či z bezvýchodnost aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

18. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, se podává, že poskytovatel úvěru musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

19. Nakonec i z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, vyplývá, že se při zkoumání úvěruschopnosti musí vycházet ze zjištěných skutečných informací o příjmech a výdajích a nelze pouze vycházet z fiktivních částek, např. z publikovaného údaje o životním minimu.

20. V daném případě má soud za to, že žalobkyně ověřila pouze příjmy žalované, avšak výdaje žalované posoudila způsobem naprosto formálním, když je nikterak neověřovala (např. výpisem z účtu, nájemní smlouvou atd.). Jinak řečeno soud neříká, že žalovaná nemohla mít výdaje v takové výši jaké tvrdí, nicméně tyto výdaje nelze jen poměřovat k nějakým statistickým výdajům, ale i výdaje se musí ověřovat. Ostatně pokud byl příjem žalované doložen výpisem bankovních transakcí žalované, stejně tak mohly být ověřovány výdaje. O ověřování výdajů se žalobkyně ani nepokusila a bez dalšího vyšla z tvrzené výše výdajů. Dle názoru soudu tedy nebyla řádně posuzována úvěruschopnost žalované, a to bez ohledu na to, že byla žalovaná lustrována v registrech a byla prozkoumána příjmová stránka žalované.

21. Soudu proto nezbývá než uzavřít, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 zákona občanského zákoníku), a proto jsou neplatné veškeré nároky vyplývající ze smlouvy včetně smluvní pokuty. Pokud žalobkyně na základě neplatné smlouvy poskytla žalované částku , částka, je žalovaná povinna takto získaný majetkový prospěch žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku, jako ochuzené vydat (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

22. Jak už bylo uvedeno výše, bylo zjištěno, že žalovaná převzala , Anonymizováno, , Anonymizováno, K. Soud proto uložil žalované výrokem I povinnost vrátit částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení. Zákonný úrok z prodlení se však nemůže přiznat od data , datum, , neboť to je datum vycházející z neplatné smlouvy o úvěru, proto se musí přiznat až od dne následujícího po lhůtě uvedené ve výzvě k zaplacení dluhu (v předžalobní výzvě), tedy ode dne , datum, . K předžalobní výzvě jen soud doplňuje, že byla žalované doručována dne , datum, a tím se dostala do sféry žalované, pokud tedy žalovaná si zásilku nepřevzala, zmařila tak doručení této výzvy dle § 570 odst. 1 občanského zákoníku, a proto soud má tuto výzvu za doručenou. Soud tedy přiznal žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1958 a § 1970 občanského zákoníku, a to od dne , datum, z částky , částka, . Výše požadovaných úroků byla určena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

23. Soud s ohledem na výše uvedené ve zbývající části nárok žalobkyně, tj. nárok na zaplacení částky , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši , právnická osoba, % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a částky , částka, , výrokem II zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve sporu převážně úspěšná. Výzva dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu byla žalované zaslána právním zástupcem žalobkyně. Soud má (na rozdíl od žalobkyně) za to, že předmětná žaloba je tzv. formulářovou žalobou, neboť žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu své žaloby na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech (k tomu viz např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, atd.) a současně peněžité plnění nepřevyšuje , částka, ; jsou tedy splněny podmínky ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Předmětem žaloby byla (ke dni rozhodování soudu) částka , částka, (, částka, + , částka, + , částka, ), představující 100 % nároku, přičemž žalobkyně byla úspěšná co do částky , částka, (, částka, + , částka, ) odpovídající 65,17 % výše nároku, a ve zbylém rozsahu odpovídajícím 34,83 % výše nároku byla neúspěšná. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů odpovídající 30,34 % výše jejích nákladů. Náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, odměna za právní zastoupení stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 advokátního tarifu ve výši , částka, za jeden úkon právní služby, přičemž právní zástupce žalobkyně učinil v dané věci 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby) a dále byl ke každému úkonu právní služby přiznána i náhrada hotových výdajů ve výši , částka, , a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Jelikož právní zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, byla žalobkyni z odměny za právní zastoupení a náhrady hotových výdajů v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznána i náhrada 21 % DPH ve výši , částka, . Náklady řízení žalobkyně tak celkem činily , částka, , a proto náhrada nákladů odpovídající poměru 30,34 %, která náleží žalobkyni, činí , částka, . Žalovaná je tedy povinna zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyně v částce , částka, , a to k rukám zástupce žalobkyně dle 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III). K úhradě částky přiznané žalobkyni výrokem I byla žalované poskytnuta lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když jiné možnosti pro úhradu nebyly pro pasivitu žalované zjištěny.