14 C 214/2023

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Tankó ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 73.764,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 455,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 66 455,05 Kč od 20. 12. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v niž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 309,69 Kč s úrokem ve výši 13,5 % ročně z částky 56 940,74 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem ve výši 15 % ročně z částky 2 485,69 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 613,38 Kč od 1. 10. 2021 do 9. 3. 2023, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 222,39 Kč od 26. 10. 2021 do 9. 3. 2023, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 005,83 Kč 28. 2. 2022 do 9. 3. 2023, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 343,76 Kč od 2. 2. 2023 do 9. 3. 2023.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 453 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 317,39 Kč s úrokem ve výši 13,5 % ročně z částky 30 543,39 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 543,39 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 613,38 Kč od 1. 10. 2021 do 9. 3. 2023, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 250,05 Kč od 2. 2. 2023 do 9. 3. 2023, částky 28 097,35 Kč s úrokem ve výši 13,5 % ročně z částky 26 397,35 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 397,35 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 222,39 Kč od 26. 10. 2021 do 9. 3. 2023, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 789,39 Kč od 2. 2. 2023 do 9. 3. 2023, a částky 13 350 Kč s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 005,83 Kč 28. 2. 2022 do 9. 3. 2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 287,49 Kč od 2. 2. 2023 do 9. 3. 2023, a to z titulu smluv o úvěru. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel s žalobkyní jako úvěrující tři smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a to dne , datum, , , datum, , a , datum, . Dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 40 000 Kč. Dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 30 000 Kč. Dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 12 000 Kč Žalobkyně tvrdí, že žalovaný své závazky ze smluv nesplnil řádně a včas, a proto se domáhá uhrazení neuhrazených jistin s příslušenstvím.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že ji posoudila dostatečně, a to vyhodnocením informací z bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází (interní databáze žalobkyně, insolvenční rejstřík, živnostenský rejstřík, evidence adres obecných a městských úřadů, neplatné doklady), příjmů žalovaného (žalovaným tvrzeného měsíčního příjmu ve výši 18 000/19 000/20 000 Kč ze závislé činnosti a příjem z podnikání ve výši 0 Kč/ 228 000 Kč/ 240 000 Kč ročně), výdajů žalovaného (žalovaným tvrzené měsíční výdaje uvedené v návrhu na poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč/ 4 000 Kč/ 8 000 Kč), výdajů žalovaného na splátky úvěrů, a statistkách dat z Českého statistického úřadu. Žalobkyně pro účely posouzení úvěruschopnosti nepočítala s žalovaným uváděnými částkami výdajů na bydlení ve výši 4 000 Kč či 8 000 Kč, ale naopak vycházela ze statisticky zjištěné částky 11 096 Kč a částky představující životní minimum ve výši 3 860 Kč, tedy celkem počítala s měsíčními výdaji ve výši 14 956 Kč. Po porovnání příjmů žalovaného a jeho výdajů žalobkyně zjistila, že má dostatečné prostředky pro hrazení sjednaných úvěrů.

3. Na jednání konaném dne , datum, nebyli účastníci přítomní, proto se jednalo v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že:- Žalovaný dne , datum, vyplnil pro žalobkyni dokument nazvaný návrh na poskytnutí úvěru, ve kterém uvedl, že žádá o osobní úvěr ve výši 40 000 Kč, je svobodný, bydlí u rodičů, má základní vzdělání, má příjem ze závislé činnosti ve výši 18 000 Kč, které dokládá čestným prohlášením, příjem z podnikatelské činnosti ve výši 0 Kč ročně, který dokládá taktéž čestným prohlášením, jeho náklady na bydlení jsou ve výši 4 000 Kč a další náklady jsou ve výši 2 000 Kč, přičemž k dluhům (z půjček, spotřebitelských úvěrů, kontokorentů, atd.) uvedl, že jsou ve výši 0 Kč (důkaz: návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení ze dne , datum, ). Žalobkyně vyplněný návrh na poskytnutí úvěru, jakož i jiné údaje prokazující schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, posoudila a téhož dne s žalovaným uzavřela písemnou dohodu nazvanou Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky až do výše 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky i s úroky vrátit (důkaz: Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalobkyně žalovanému na jeho žádost poskytla dne , datum, finanční prostředky ve výši 40 000 Kč (důkaz: výpis z účtu , částka, ze dne , datum, ). Žalovaný vrátil žalobkyni pouze částku ve výši 10 286,78 Kč a dále už ničeho, a to ani přes výzvu k okamžitému splacení dluhu ze dne , datum, , která žalovanému byla doručována dne , datum, , avšak nebyla doručena, neboť žalovaný byl na své adrese trvalého pobytu neznámý, a ani přes předžalobní výzvu ze dne , datum, , která byla žalovanému zaslána dne , datum, (důkaz: historický výpis úvěru , částka, ze dne , datum, , předžalobní výzva ze dne , datum, včetně potvrzení o podání ze dne , datum, ).- Žalovaný dne , datum, vyplnil pro žalobkyni dokument nazvaný návrh na poskytnutí úvěru, ve kterém uvedl, že žádá o osobní úvěr ve výši 30 000 Kč, je svobodný, bydlí u rodičů, má základní vzdělání, má příjem ze závislé činnosti ve výši 20 000 Kč, které dokládá čestným prohlášením, příjem z podnikatelské činnosti ve výši 240 000 Kč ročně, který dokládá taktéž čestným prohlášením, jeho náklady na bydlení jsou ve výši 8 000 Kč a další náklady jsou ve výši 0 Kč, přičemž k dluhům (z půjček, spotřebitelských úvěrů, kontokorentů, atd.) uvedl, že jsou ve výši 0 Kč. Žalobkyně ve svém interním systému zjistila, že žalovaný už má sjednaný úvěrový limit ve výši 40 000 Kč, jenž je uvedený v předchozím odstavci (důkaz: návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení ze dne , datum, ). Žalobkyně vyplněný návrh na poskytnutí úvěru, jakož i jiné údaje prokazující schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, posoudila a téhož dne s žalovaným uzavřela písemnou dohodu nazvanou Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky i s úroky vrátit (důkaz: Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalobkyně žalovanému na jeho žádost poskytla dne , datum, finanční prostředky ve výši 30 000 Kč (důkaz: výpis z účtu , částka, ze dne , datum, ). Žalovaný vrátil žalobkyni pouze částku ve výši 5 210 Kč a dále už ničeho, a to ani přes výzvu k okamžitému splacení dluhu ze dne , datum, , která žalovanému byla doručována dne , datum, , avšak nebyla doručena, neboť žalovaný byl na své adrese trvalého pobytu neznámý, a ani přes předžalobní výzvu ze dne , datum, , která byla žalovanému zaslána dne , datum, (důkaz: historický výpis úvěru , Anonymizováno, ze dne , datum, , předžalobní výzva ze dne , datum, včetně potvrzení o podání ze dne , datum, ).- Žalovaný dne , datum, vyplnil pro žalobkyni dokument nazvaný návrh na poskytnutí úvěru, ve kterém uvedl, že žádá o osobní úvěr ve výši 12 000 Kč, je svobodný, bydlí u rodičů, má základní vzdělání, má příjem ze závislé činnosti ve výši 19 000 Kč, které dokládá čestným prohlášením, příjem z podnikatelské činnosti ve výši 228 000 Kč ročně, který dokládá taktéž čestným prohlášením, jeho náklady na bydlení jsou ve výši 4 000 Kč a další náklady jsou ve výši 0 Kč, přičemž k dluhům (z půjček, spotřebitelských úvěrů, kontokorentů, atd.) uvedl, že jsou ve výši 0 Kč. Žalobkyně ve svém interním systému zjistila, že žalovaný má sjednaných 7 úvěrových limitů v celkovém rozsahu 175 000 Kč (důkaz: návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení ze dne , datum, ). Žalobkyně vyplněný návrh na poskytnutí úvěru, jakož i jiné údaje prokazující schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, posoudila a téhož dne s žalovaným uzavřela písemnou dohodu nazvanou Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky až do výše 12 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky i s úroky, Anonymizováno, vrátit (důkaz: Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalobkyně žalovanému na jeho žádost poskytla dne , datum, finanční prostředky ve výši 12 000 Kč (důkaz: výpis z účtu , částka, ze dne , datum, ). Žalovaný vrátil žalobkyni pouze částku ve výši 48,17 Kč a dále už ničeho, a to ani přes výzvu k okamžitému splacení dluhu ze dne , datum, , která žalovanému byla doručována dne , datum, , avšak nebyla doručena, neboť žalovaný byl na své adrese trvalého pobytu neznámý, a ani přes předžalobní výzvu ze dne , datum, , která byla žalovanému zaslána dne , datum, (důkaz: historický výpis úvěru , částka, ze dne , datum, , předžalobní výzva ze dne , datum, včetně potvrzení o podání ze dne , datum, ).

5. Soudem zjištěný skutkový stav je tedy následující: Žalovaný s žalobkyní uzavřeli 3 písemné dohody (nazvané Smlouva o úvěru č. , hodnota, , Smlouva o úvěru č. , hodnota, , Smlouva o úvěru č. , hodnota, ) ve dnech , datum, , , datum, , a , datum, , dle kterých se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky (až do výše 40 000 Kč, až do výše 30 000 Kč, a až do výše 12 000 Kč) a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky i s úrokem vrátit. Tyto dohody byly uzavřeny poté, co žalobkyně posuzovala, zda žalovaný je schopen řádně splácet úvěr, a to zejména z tvrzených příjmů a výdajů, které žalovaný uvedl v návrhu na poskytnutí úvěru. Žalobkyně žalovanému na základě dohod poskytla dne , datum, finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, dne , datum, finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, a dne , datum, finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný žalobkyni vrátil pouze 10 286,78 Kč na první dohodu, 5 210 Kč na druhou dohodu, a 48,17 Kč na třetí dohodu, i přestože byl žalovaný vyzván k okamžitému splacení všech dluhů výzvou ze dne , datum, , která žalovanému byla doručována dne , datum, , avšak nebyla doručena, neboť žalovaný byl na své adrese trvalého pobytu neznámý, a předžalobní výzvu ze dne , datum, , která byla žalovanému zaslána dne , datum, .

6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je Spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

11. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

13. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalobkyně měla vůli s dlužníkem coby spotřebitelem uzavřít smlouvu o úvěru, která ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouva spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala příjmy a výdaje žalovaného. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Soud v posuzované věci musel zkoumat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

15. Odkaz soud v této věci činí i na další rozhodnutí - nálezy Ústavního soudu, a to zejména sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, zejména nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku z 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015 – 39. Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří. Bylo konstatováno, že výklad přijatý Nejvyšším správním soudem, konvenuje interpretací zaujaté soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13 (CA Consumer finance SA versus Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací, přičemž na informace podané spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné. Tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V rozsudku ze dne 21. 4. 2016 ve věci C-377/14 (E. G. Radlinger a Helena Radlingerová versus FINWAI a. s.) se k předběžné otázce Krajského soudu v Praze Soudní dvůr vyjádřil tak, že i v rámci insolvenčního řízení musí insolvenční soud zohlednit porušení ustanovení zakotvených ve směrnici majících chránit spotřebitele, a to tak, aby spotřebiteli poskytl účinnou ochranu.

16. Rovněž v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku, realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať již z nevědomosti, či z bezvýchodnost aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

17. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019 se podává, že poskytovatel úvěru musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

18. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že posoudila úvěruschopnost žalovaného dostatečně. Dle názoru soudu je správné, že žalobkyně prověřovala bankovní registry, nebankovní registry, insolvenční rejstřík, interní databáze žalobkyně atd., avšak základní prověření je vždy prověření příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně bez dalšího vyšla z tvrzení žalovaného (respektive jeho čestného prohlášení) o průměrné výši jeho příjmu ze závislé činnosti ve výši 18 000 – 20 000 Kč měsíčně a současně o jeho příjmu z podnikatelské činnosti ve výši 0 – 240 000 Kč ročně, aniž by tyto skutečnosti ověřovala (např. výplatními páskami, pracovní smlouvou, daňovým přiznáním) a ani nezjišťovala, proč mezi tvrzeními žalovaného jsou rozpory (v jednom návrhu na poskytnutí úvěru v měsíci 10/2021 žalovaný uvedl nulové příjmy z podnikatelské činnosti a v druhém návrhu z téhož měsíce pak uvedl příjmy z podnikatelské činnosti ve výši 240 000 Kč). Současně se žalobkyně ani nepokoušela ověřit tvrzené výdaje žalovaného, které se i různí u žádostí o úvěr ve stejném měsíci - např. , datum, dlužník uvedl náklady spojené s bydlením ve výši 4 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč, avšak dne , datum, už to byly náklady spojené s bydlením ve výši 8 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 0 Kč. Nelze také přehlédnout, že žalovaný při druhém a třetím vyplňování návrhu na poskytnutí úvěru neuváděl, že by měl nějaké dluhy a cokoliv měl splácet, kdy měl minimálně uvést své předchozí úvěry. Již z tohoto je zjevné, že žalovaný vyplňoval návrh na poskytnutí úvěru zcela formálním způsobem (lidově řečeno „jen aby něco bylo v návrhu uvedeno“). Je správné, že žalobkyně nevycházela pouze z tvrzených výdajů na bydlení a tyto tvrzené částky konfrontovala se statistickými daty, avšak čistě ze statistických dat vycházet nelze bez toho, aby se žalobkyně pokusila zjistit reálné výdaje žalovaného. I kdyby však soud řekl, že lze vycházet ze statistického modelu, který počítá s tím, že výdaje na bydlení jsou reálné ve výši 11 096 Kč, dále je započítána částka životního minima ve výši 3 860 Kč, tak by v tomto případě nebylo možno poměřit tyto všechny výdaje s příjmy žalovaného, které jsou nezjištěné, neboť jsou dané pouze čestným prohlášením a jsou neověřené. Soud tedy nemá za to, že by řádně byla prozkoumaná úvěruschopnost žalovaného, když úvěruschopnost byla zkoumána pouze formálně a žalovaný nebyl žalobkyní ani ponoukán k prokazování reálných příjmů a výdajů. Ostatně žalobkyně půjčovala žalovanému finanční prostředky, i když zjevně žalovaný měl spoustu úvěrů a nezvládal tak svou finanční situaci, kdy úvěry jen řetězil – k tomu viz návrh na poskytnutí úvěru ze dne , datum, .

19. Soudu proto nezbývá než uzavřít, že předmětné písemné dohody, jež měly být smlouvy o úvěru, jsou absolutně neplatné (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 zákona občanského zákoníku). Pokud žalobkyně na základě neplatných smluv poskytla žalovanému postupně částky ve výši 40 000 Kč, 30 000 Kč, a 12 000 Kč, je žalovaný povinen dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni poskytnuté částky.

20. Žalovaný převzal bezhotovostním celkově částku 82 000 Kč a vrátil pouze částku 15 544,95 Kč. Soud proto uložil žalovanému výrokem I. povinnost doplatit rozdíl žalobkyni ve výši 66 455,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 20. 12. 2022, tedy ode dne následujícího po doručení výzvy k okamžitému zaplacení dluhu. K tomu jen soud dodává, že výzvu k okamžitému zaplacení dluhu soud považuje za doručenou dne 19. 12. 2022, neboť tohoto dne žalovanému byla výzva doručována a žalovaný vědomě zmařil doručení dle § 570 odst. 1 občanského zákoníku tím, že na adrese svého trvalého pobytu si nevyzvedával poštu a byl tam neznámý. Nárok na zaplacení úroku z prodlení je dán dle § 1958 a § 1970 občanského zákoníku, a jeho výše byla určena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

21. Ve zbývající části soud s ohledem na výše uvedené nárok žalobkyně na zaplacení částky 7 309,69 Kč s úrokem ve výši 13,5 % ročně z částky 56 940,74 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem ve výši 15 % ročně z částky 2 485,69 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 613,38 Kč od 1. 10. 2021 do 9. 3. 2023, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 222,39 Kč od 26. 10. 2021 do 9. 3. 2023, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 005,83 Kč 28. 2. 2022 do 9. 3. 2023, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 343,76 Kč od 2. 2. 2023 do 9. 3. 2023, výrokem II. zamítl.

22. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř., v sazbách dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, přičemž se musel zabývat poměrem úspěchu a neúspěchu. Předmětem žaloby byla (ke dni rozhodování soudu) částka 121 365,3 Kč (32 317,39 Kč + 28 097,35 Kč + 32 317,39 Kč + 3 986,04 Kč + 3 454,72 Kč + 998,83 Kč + 4 441,48 Kč + 3 838,58 Kč + 1 744,99 Kč + 3 613,38 Kč + 3 222,39 Kč + 1 005,83 Kč + 1 250,05 Kč + 789,39 Kč + 287,49 Kč) představující 100 % nároku, žalobkyně úspěšná co do částky 78 303,46 Kč (66 455,05 Kč + 11 848,41 Kč) odpovídající 64,52 % nároku a neúspěšná co do částky 43 061,84 Kč odpovídající 35,48 % nároku, žalobkyni proto náleží náhrada nákladů odpovídající 29,04 % (64,52 % - 35,48 %) celkové výše nákladů žalobkyně. Náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 951 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, odměna za zastoupení stanovená dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu ve výši 4 060 Kč za jeden úkon právní služby, přičemž zástupkyně žalobkyně učinila v dané věci 3 úkony právní služby (převzetí věci a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) a odměna tedy činí celkem 12 180 Kč, a dále byl ke každému úkonu právní služby přiznán i paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč/úkon, a to v souladu s § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Jelikož zástupkyně žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží žalobkyni z odměny za zastoupení a paušální náhrady nákladů v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. i právo na náhradu 21 % DPH ve výši 2 746,80 Kč. Náklady řízení žalobkyně tak celkem činily 18 777,80 Kč, a proto náhrada nákladů odpovídající poměru úspěchu žalobkyně (ve výši 29,04 %) činí 5 453 Kč. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupovala v řízení advokátka, je žalovaný dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit tuto náhradu advokátce. K úhradě částky přiznané žalobkyni výrokem I. byla žalovanému poskytnuta lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když jiné možnosti žalovaného nebyly pro jeho pasivitu soudem zjištěny.