14 C 255/2023

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Tankó ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 10.659,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , a částky , částka, , zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , a částky , částka, . Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, kterou je společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , jako úvěrující smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši , částka, se splatností poslední splátky dne , datum, . Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou jistinu úvěru ve výši , částka, spolu s příslušenstvím úvěru ve výši , částka, , celkem tedy , částka, . Žalobkyně tvrdí, že žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil řádně a včas, když uhradil pouze částku ve výši , částka, a dále už ničeho. Jelikož závazek nebyl právní předchůdkyní zesplatněn, musela jeho splatnost nastat nejpozději ke dni splatnosti poslední splátky, tj. ke dni , datum, . Dle názoru žalobkyně je tak žalovaný od , datum, v prodlení. Z důvodu prodlení žalovaného měl vzniknout i nárok na smluvní pokutu vyčíslenou na , částka, . Co se týče aktivní legitimace, uvádí k tomu žalobkyně, že dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek a na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , přičemž předmětné postoupení se stalo účinné ke dni , datum, ., právnická osoba, posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že schopnost splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr byla ověřována právní předchůdkyní žalobkyně před samotným uzavřením smlouvy o úvěru, a to na základě vyplněné žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl základní údaje o své osobě a okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, a dále lustrací žalovaného v registrech (např. insolvenční rejstřík). K tomu žalobkyně dodává, že žalovaný byl při žádosti o úvěr povinen uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje. Právní předchůdkyně také ověřila příjmy žalovaného z jeho pracovní smlouvy a výplatních pásek.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), srovnej např. s usnesením Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10. Zásilku soudu si žalovaný osobně nepřevzal., právnická osoba, souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. vyzván, nechť se vyjádří ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, zda se vzdává práva účasti na projednávání věci, případně, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl současně poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; k výzvě se žalovaný nevyjádřil.

5. Soud má za prokázané, že žalovaný dne , datum, uzavřel písemnou dohodu s právní předchůdkyní žalobkyně, tj. se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , pojmenovanou jako Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které mu bylo nabídnuto poskytnutí finančních prostředků ve výši , částka, , s tím, že tyto finanční prostředky bude průběžně vracet až do dne , datum, a za poskytnutí prostředků se zavázal zaplatit finanční prostředky (důkaz: Smlouva o úvěru č. , hodnota, ). Před samotným podpisem výše uvedené písemné dohody zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně finanční možnosti žalovaného a dospěla k závěru, že žalovaný má dostatečné finanční prostředky na případné splácení úvěru, k tomuto závěru došla zejména tak, že vyšla z jeho žádosti o úvěr a vzala za prokázané jeho příjmy ve výši , částka, na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek a dále vzala bez dalšího za prokázané jeho tvrzené výdaje (, částka, na bydlení a energie, , částka, na dopravu a jídlo a jiné osobní náklady) v celkové výši , částka, (důkaz: žádost o úvěr ze dne , datum, ). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku , částka, a žalovaný jí vrátil pouze , částka, (důkaz: Smlouva o úvěru č. , hodnota, , nezpochybněné tvrzení žalobkyně). Dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena písemná dohoda nazvaná Rámcová smlouva o postoupení pohledávek a na základě této dohody pak došlo mimo jiné i k převedení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, a to konkrétně prostřednictvím další dohody nazvané Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , přičemž předmětné převedení pohledávky za žalovaným na žalobkyni se stalo účinné ke dni , datum, (důkaz: Rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). K vrácení dlužné částky byl žalovaný vyzván v předžalobní výzvě ze dne , datum, , s tím, že má uhradit dlužnou částku do , datum, (důkaz: předžalobní výzva ze dne , datum, ). Tato předžalobní výzva byla žalovanému doručována dne , datum, , avšak žalovaný byl na adrese neznámý, proto mu nebylo doručeno (důkaz: podací arch ze dne , datum, , služba sledování zásilky dostupná na adrese: „https://www.postaonline.cz/trackandtrace“). Doručení jakékoliv předchozí výzvy žalovanému k zaplacení dlužné částky (např. v oznámení o postoupení pohledávky) nebylo prokázáno.

6. Soudem zjištěný skutkový stav je následující: Právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala finanční možnosti žalovaného pro to, aby mu poskytla úvěr, přičemž vyšla z jeho doložených příjmů a tvrzených výdajů, a zjistila, že má dostatečné finanční prostředky pro splácení úvěru, proto s žalovaným dne , datum, uzavřela písemnou dohodu pojmenovanou jako Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které mu bylo nabídnuto poskytnutí finančních prostředků ve výši , částka, , s tím, že tyto finanční prostředky bude průběžně vracet až do dne , datum, a za poskytnutí prostředků se žalovaný zavázal zaplatit finanční prostředky. Na základě dohody mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti částku , částka, a žalovaný jí vrátil pouze , částka, . Pohledávka za žalovaným byla převedena na žalobkyni, která vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, kdy první prokazatelně doručovaná výzva byla předžalobní výzva ze dne , datum, , která byla žalovanému marně doručována dne , datum, , neboť žalovaný byl na adrese neznámý, a žalovaný měl uhradit svůj dluh dle této předžalobní výzvy do , datum, .

7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je Spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1958 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla vůli s žalovaným (coby spotřebitelem) uzavřít smlouvu o úvěru, která ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouva spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala příjmy a výdaje žalovaného. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Soud v posuzované věci musel zkoumat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

16. Odkaz soud v této věci činí i na další rozhodnutí - nálezy Ústavního soudu, a to zejména sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, zejména nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku z , datum, , č. j. , spisová značka, . Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří. Bylo konstatováno, že výklad přijatý Nejvyšším správním soudem, konvenuje interpretací zaujaté soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci C - 449/13 (CA Consumer finance SA versus , jméno FO, a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací, přičemž na informace podané spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné. Tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V rozsudku ze dne , datum, ve věci C-377/14 (E. G. , jméno FO, a , jméno FO, versus , právnická osoba, .) se k předběžné otázce Krajského soudu v , adresa, dvůr vyjádřil tak, že i v rámci insolvenčního řízení musí insolvenční soud zohlednit porušení ustanovení zakotvených ve směrnici majících chránit spotřebitele, a to tak, aby spotřebiteli poskytl účinnou ochranu.

17. Rovněž v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku, realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať již z nevědomosti, či z bezvýchodnost aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

18. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, se podává, že poskytovatel úvěru musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

19. V daném případě má soud za to, že výdaje žalovaného posoudila právní předchůdkyně žalobkyně způsobem naprosto formálním, když nikterak neověřovala výdaje. Celkové životní náklady ve výši , částka, vyvolávají značné pochyby o správnosti výše těchto nákladů, když je obecně známo, že životní náklady jednotlivce jsou násobně vyšší. Jinak řečeno soud neříká, že žalovaný nemohl mít náklady v takové výši jaké tvrdí, nicméně pokud jsou náklady ve výši, která je podezřele nízká, je povinností osoby, jenž prověřuje úvěruschopnost, požadovat důkazy k prokázání reálné výše nákladů. Dle názoru soudu tedy nebyla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného.

20. Soudu proto nezbývá než uzavřít, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 zákona občanského zákoníku), a proto jsou neplatné veškeré nároky vyplývající ze smlouvy včetně nároku na smluvní pokutu. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně na základě neplatné smlouvy poskytla žalovanému částku , částka, je žalovaný povinen takto získaný majetkový prospěch žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku, jako ochuzené vydat (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

21. Jak už bylo uvedeno výše, bylo zjištěno, že žalovaný převzal v hotovosti částku , částka, a dle tvrzení žalobkyně vrátil pouze částku , částka, . Soud proto uložil žalovanému výrokem I povinnost doplatit rozdíl ve výši , částka, (, částka, – , částka, ) se zákonným úrokem z prodlení. Zákonný úrok z prodlení se však nemůže přiznat od data , datum, , neboť to je datum vycházející z neplatné smlouvy o úvěru (tj. den následující po datu splatnosti celého závazku), proto se musí přiznat až od dne následujícího po lhůtě uvedené ve výzvě k zaplacení dluhu (v předžalobní výzvě), tedy ode dne , datum, . K předžalobní výzvě jen soud doplňuje, že byla žalované doručována dne , datum, a tím se dostala do sféry žalovaného, pokud si tedy žalovaný zásilku nepřevzal, zmařil tím doručení této výzvy dle § 570 odst. 1 občanského zákoníku, a proto soud má tuto výzvu za doručenou. Soud tedy přiznal žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1958 a § 1970 občanského zákoníku, a to od dne , datum, z částky , částka, .

22. Soud s ohledem na výše uvedené ve zbývající části nárok žalobkyně, tj. nárok na zaplacení částky , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , a částky , částka, , výrokem II zamítl.

23. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž se musel zabývat poměrem úspěchu a neúspěchu. V daném případě byl žalovaný procesně úspěšnější, proto by mu náležela náhrada nákladů řízení, avšak v daném případě žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

24. K úhradě částky přiznané žalobkyni výrokem I byla žalovanému poskytnuta lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když jiné možnosti pro úhradu nebyly pro pasivitu žalovaného zjištěny.