14 C 292/2024

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Tankó ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 406.127,52 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 406 127,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 33 843,96 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 33 843,96 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 33 843,96 Kč od 2. 9. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 33 843,96 Kč od 2. 10. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 33 843,96 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 33 843,96 Kč od 2. 12. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 33 843,96 Kč od 2. 1. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 33 843,96 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 33 843,96 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 33 843,96 Kč od 2. 4. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 33 843,96 Kč od 2. 5. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 33 843,96 Kč od 2. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 120 407,42 Kč k rukám zástupce žalované, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 406 127,52 Kč s příslušenstvím, a to z důvodu, že žalobce pro žalovanou v období od 1. 8. 2017 do 31. 5. 2023 pracoval a v souvislosti s tímto pracovním poměrem si žalobce a žalovaná sjednali dne datum konkurenční doložku, dle které se žalobce zavázal 1 rok po skončení pracovního poměru u žalované nevykonávat stejnou výdělečnou činnost jako u žalované, a žalovaná se zavázala mu za toto platit polovinu jeho průměrného měsíčního výdělku, avšak po skončení pracovního poměru se sice žalobce zdržel výkonu činnosti, ale žalovaná mu nezaplatila ničeho. Žalobce dále tvrdil, že nedošlo k platnému zrušení konkurenční doložky jakýmkoliv způsobem (dohodou či odstoupením).

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, kdy uvedla, že od konkurenční doložky ze dne 1. 12. 2022 odstoupila s účinky ke dni 31. 5. 2023, a proto není povinna žalobci cokoliv hradit, když žádný z účastníků již není konkurenční doložkou vázán.

3. Spor v této věci tedy panoval ohledně toho, zda konkurenční doložka byla platná či zda byla žalovanou řádně odvolaná, a tedy zda má žalobce nárok na plnění vyplývající z konkurenční doložky či nikoliv. Skutková zjištění 4. Soud ve věci provedl na dvou jednáních dokazování a na základě toho má za prokázané následující skutečnosti, přičemž k těmto skutkovým zjištěním soud uvádí i důkazy z kterých byly zjištěny. O hodnocení jednotlivých důkazů bude pojednáno více níže.

5. Účastníci spolu dne datum uzavřeli písemnou dohodu nazvanou „pracovní smlouva“ a poté i „dohodu o změně pracovní smlouvy“, dle kterých se žalobce zavázal na dobu neurčitou vykonávat práci pro žalovanou a žalovaná se zavázala mu za tuto práci platit. Takto žalobce vykonával práci pro žalovanou do 31. 5. 2023, kdy tímto dnem zanikla výše uvedená dohoda uplynutím výpovědní doby, neboť byla žalobcem dne 28. 3. 2023 vypovězena. Účastníci uzavřeli i další dohody nazvané jako „konkurenční doložky k pracovní smlouvě“, a to dne 21. 12. 2018, 1. 7. 2021, a dne 1. 12. 2022, přičemž novější dohoda nahrazovala starší, a kdy v poslední dohodě ze dne 1. 12. 2022 se žalobce zavázal zdržet 1 rok po skončení pracovní činnosti pro žalovanou výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti žalované nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu (tj. veškerých činností týkajících se válcovaných polotovarů z hliníku, ocelových, pozinkovaných a nerezových plechů, pásů, profilů a tyčí, litých a litých frézovaných polotovarů z hliníku, tvarových dílů obráběných nebo řezaných vodním paprskem, válcovaných polotovarů z mědi), a žalovaná se zavázala mu za toto poskytnout přiměřené peněžité vyrovnání ve výši jedné poloviny jeho průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc tohoto zdržení se, které je splatné pozadu za měsíční období. Součástí dohody nazvané „konkurenční doložka k pracovní smlouvě“ ze dne 1. 12. 2022 bylo i ujednání účastníků o tom, že žalovaná může od této dohody po dobu trvání pracovního poměru žalobce odstoupit, a to i bez udání důvodu. (důkaz: shodná tvrzení účastníků, které soud vzal za svá skutková zjištění v souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o. s. ř.“/)

6. Žalobce si vydělal u žalované za měsíc leden 2023 částku 51 249 Kč při odpracování 127,25 hodin, za měsíc únor 2023 částku 64 181 Kč při odpracování 144 hodin, a za měsíc březen 2023 částku 57 125 Kč při odpracování 179 hodin, když byla brána v potaz pouze časová mzda a odměna za výsledky, tedy průměrný měsíční výdělek žalobce byl 67 687,92 Kč, a to při zohlednění průměrné hodinové mzdy ve výši 389,19 Kč, 40 hodinové týdenní pracovní doby a zákonného koeficientu 4,348. (důkazy: výplatní lístky za leden 2023 až březen 2023, konkurenční doložka – výpočet odměny, § 356 zákoníku práce)

7. Žalovaná uzavírala pravidelně konkurenční doložky se svými zaměstnanci pracujícími na obchodním oddělení, kteří byli na pozici stejné či obdobné jako žalobce či vyšší. V případě, že byl ukončen pracovní poměr s nějakým zaměstnancem, který měl sjednanou konkurenční doložku, analyzovala žalovaná, zda s ohledem na konkrétního zaměstnance a jeho význam má či nemá žalovaná stále důvody pro zachování platnosti konkurenční doložky, kdy po tomto rozhodla, zda ponechá v platnosti konkurenční doložku či jí ukončí. Když docházelo k ukončování konkurenčních doložek, probíhalo to vždy prostřednictvím dohody s příslušeným zaměstnancem. (důkazy: výslech jméno FO, výslech jméno FO, výslech jméno FO, výslech jméno FO)

8. Žalovaná poté, co žalobce podal výpověď z pracovního poměru u žalované, analyzovala osobu žalobce jako zaměstnance, konkrétně jeho nahraditelnost, know-how, vliv jeho odchodu od žalované a potencionální rizika pro případ, že by žalobce pracoval na obdobné pozici u jiné společnosti, a na základě toho dospěla k verdiktu, že odchod žalobce a jeho případný nástup do jiné společnosti na obdobnou pozici není pro žalovanou rizikem, a proto se žalovaná rozhodla, že ukončí konkurenční doložku, kterou má sjednanou s žalobcem. (důkaz: výslech jméno FO, výslech jméno FO)

9. Žalobce poté, co podal výpověď z pracovního poměru u žalované sděloval zaměstnancům žalované, že netrvá na konkurenční doložce, když už má domluvenou jinou práci, a proto se žalovaná snažila prostřednictvím svých zaměstnanců s žalobcem ukončit konkurenční doložku dohodou v průběhu výpovědní doby, což se však nepodařilo, a to jak z důvodu objektivních (žalobce čerpal dovolenou, byl na pracovních cestách či u lékaře), tak subjektivních (žalobce přislíbil, že se dostaví k podpisu dohody, avšak nedostavil se). S ohledem na to se snažila o zrušení konkurenční dohody dohodou ještě v poslední den trvání pracovního poměru žalobce u žalované, tedy dne 31. 5. 2023, kdy žalobce však už nechtěl podepsat dohodu, a proto žalovaná přistoupila ještě téhož dne k odstoupení od konkurenční doložky, přičemž žalovanému toto odstoupení prostřednictvím svých zaměstnanců předávala, avšak ten ho nechtěl řádně s podpisem převzít, proto zaměstnanci žalované, konkrétně pan Anonymizováno, paní jméno FO, a paní jméno FO, potvrdili žalobcovo odmítnutí převzetí odstoupení od konkurenční doložky. Žalovaná (prostřednictvím paní jméno FO) následně ještě zaslala žalobci informativní přípis ze dne 31. 5. 2023, ve kterém žalobci sděluje, že platnost konkurenční doložky byla ukončena ke dni 31. 5. 2023. (důkazy: výslech jméno FO, výslech jméno FO, výslech jméno FO, výslech jméno FO, odstoupení od konkurenční doložky ze dne 31. 5. 2023, přípis ze dne 31. 5. 2023)

10. Žalobce se dne 1. 12. 2023 obrátil emailem na žalovanou a vyzýval ji k úhradě peněžitého vyrovnání na základě konkurenční doložky ze dne 1. 12. 2022, poté učinil ještě písemnou výzvu ze dne 8. 1. 2024. Nakonec žalobce vyzval žalovanou v předžalobní výzvě ze dne 13. 9. 2024, která byla žalované do její datové schránky dodána téhož dne. (důkazy: email ze dne 1. 12. 2023, výzva k plnění dle konkurenční doložky ze dne 8. 1. 2024, předžalobní výzva ze dne 13. 9. 2024, dodejka datové zprávy ze dne 13. 9. 2024) Hodnocení důkazů a jejich vliv na skutková zjištění 11. Pokud jde o hodnocení důkazů uvedených v odstavcích 6 a 10, pak zjištěné skutečnosti vychází z listin, které nebyly sporovány (co do správnosti či pravosti), proto nebylo zapotřebí jakkoliv pochybovat o věrohodnosti důkazů.

12. Pokud jde o hodnocení všech výslechů, uvádí k tomu soud, že přihlédl ke skutečnosti, že jméno FO, jméno FO, jméno FO, i jméno FO pracují pro žalovanou a mají tedy k ní vazbu (minimálně z ekonomického pohledu), avšak to neznamená bez dalšího, že pouze kvůli tomu by byl jejich výslech nevěrohodný, proto soud dále posuzoval, zda jsou zde nějaké další skutečnosti, které by mohli napovídat tomu, že by tyto osoby mohly být nevěrohodné, avšak neshledal, že jsou zde nějaké další indicie (podezřelá nervozita, podivná sladěnost všech výpovědí atd.), které by svědčili o nevěrohodnosti jejich výpovědi či případně snaze vypovídat pouze ve prospěch žalované. Kromě toho má soud za to, že výše uvedené osoby vypověděli pravdu, když jejich výpovědi se v podstatných věcech shodují, prolínají a vzájemně doplňují. Jakkoliv byli jméno FO, jméno FO, a jméno FO pro soud věrohodní, a jejich výslech byl věcný a konzistentní, tak nelze přehlédnout výslech jméno FO, který byl emotivní a do značné míry osobní, a ten pouze potvrzuje, že výpovědi nebyly podány účelově ve prospěch žalované. Lze tak shrnout, že dle soudu byly výpovědi jméno FO, jméno FO, jméno FO, i jméno FO věrohodné a pravdivé a ve spojení s písemnými důkazy (odstoupení od konkurenční doložky ze dne 31. 5. 2023, přípis ze dne 31. 5. 2023), které jsou v souladu s výpověďmi, prokazují skutková zjištění ve výše uvedených odstavcích 7 až 9.

13. Pokud jde o pravost a správnost listiny nazvané odstoupení od konkurenční doložky ze dne 31. 5. 2023, má soud za to, že tato listina je pravá a správná, když její sepsání i obsah jsou potvrzeny výpověďmi jméno FO, jméno FO, a jméno FO. Námitky žalobce vůči této listině nemají tedy jakýkoliv vliv na skutková zjištění. Neprovedené důkazy 14. Soud v daném případě neprovedl jako důkaz pracovní smlouvu ze dne datum, dohodu o změně pracovní smlouvy ze dne datum, a konkurenční doložky ze dne 21. 12. 2018, 1. 7. 2021, a 1. 12. 2022, když provedení těchto důkazů by bylo nadbytečné a nepřineslo by ničeho nového, když skutečnosti v nich obsažené kopírují mezi stranami nesporné tvrzení, které soud již vzal za svá skutková zjištění.

15. Současně v dané věci nebyly z důvodu nadbytečnosti provedeny tyto důkazy: čestné prohlášení žalobce, pracovní smlouva ze dne datum vč. dodatku, potvrzení o pracovním poměru žalobce u společnosti právnická osoba., potvrzení o pracovní náplni vč. popisu náplně práce, výpis z obchodního rejstříku žalované, výpis z obchodního rejstříku společnosti právnická osoba., nahlédnutí na webové stránky žalované dostupné na https://Anonymizováno.Anonymizováno/, nahlédnutí na webové stránky společnosti právnická osoba. dostupné na https://Anonymizováno.Anonymizováno-Anonymizováno.Anonymizováno/, vyhledání žalobce na portálu živnostenského podnikání, emailová komunikace ze dne 30. 5. 2023, fotografie návrhu dohody o zrušení konkurenční doložky, live photo návrhu dohody o zrušení konkurenční doložky, sken dopisu zaslaný žalovanou dne 31. 5. 2023, sken obálky v níž byl žalovanou zaslaný dopis ze dne 31. 5. 2023, znalecký posudek na listinu označenou jako odstoupení od konkurenční doložky ze dne 31. 5. 2023, účastnický výslech žalobce, svědecká výpověď jméno FO, návrh na provedení docházky žalobce za měsíc květen 2023.

16. K tomu soud poznamenává, že Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vyložil, že podle § 120 odst. 1 o. s. ř. není povinností soudu provést všechny navržené důkazy, vysvětlí-li současně v souladu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění rozhodnutí, proč se rozhodl některé z navrhovaných důkazů neprovést (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3674/2012, a ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 26 Cdo 4258/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 785/2015, uveřejněný pod číslem 116/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo nález Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. I. ÚS 50/03, uveřejněný pod číslem 120/2006 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

17. V tomto řízení soud pro nadbytečnost neprovedl výše uvedené důkazy, neboť skutkový stav nutný k rozhodnutí ve věci byl již bez důvodných pochybností zjištěn a bylo by v rozporu se zásadou rychlosti a ekonomie provádět další důkazy a prodlužovat tak soudní řízení. Důkazy týkající se nového zaměstnání žalobce a skutečnosti, že toto zaměstnání neporušuje konkurenční doložku nebylo třeba provádět s ohledem na zjištěný skutkový stav a jeho následné právní hodnocení, které pak prakticky vylučuje potřebu provádění těchto důkazů. Další navržené důkazy nebylo třeba provádět, když z provedených výslechů a listinných důkazů byl zjištěn skutkový stav a nebylo třeba provádět další výslech (jméno FO) či provádět další listiny (např. docházku žalobce) anebo provádět znalecké zkoumání listiny, když soud nemá pochyby o jejich pravosti a správnosti z jiných důkazů. Závěr o skutkovém stavu 18. Zjištěný skutkový stav, který je relevantní pro rozhodnutí ve věci, je tedy následující: Účastníci spolu dne datum uzavřeli písemnou dohodu nazvanou „pracovní smlouva“ a poté i „dohodu o změně pracovní smlouvy“, dle kterých se žalobce zavázal na dobu neurčitou vykonávat práci pro žalovanou a žalovaná se zavázala mu za tuto práci platit. Takto žalobce vykonával práci pro žalovanou do 31. 5. 2023, kdy tímto dnem zanikla výše uvedená dohoda uplynutím výpovědní doby, neboť byla žalobcem dne 28. 3. 2023 vypovězena. Účastníci uzavřeli i další dohody nazvané jako „konkurenční doložky k pracovní smlouvě“, a to dne 21. 12. 2018., 1. 7. 2021, a dne 1. 12. 2022, přičemž novější dohoda nahrazovala starší, a kdy v poslední dohodě ze dne 1. 12. 2022 se žalobce zavázal zdržet 1 rok po skončení pracovní činnosti pro žalovanou výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti žalované nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu (tj. veškerých činností týkajících se válcovaných polotovarů z hliníku, ocelových, pozinkovaných a nerezových plechů, pásů, profilů a tyčí, litých a litých frézovaných polotovarů z hliníku, tvarových dílů obráběných nebo řezaných vodním paprskem, válcovaných polotovarů z mědi), a žalovaná se zavázala mu za toto poskytnout přiměřené peněžité vyrovnání ve výši jedné poloviny jeho průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc tohoto zdržení se, které je splatné pozadu za měsíční období. Součástí dohody nazvané „konkurenční doložka k pracovní smlouvě“ ze dne 1. 12. 2022 bylo i ujednání účastníků o tom, že žalovaná může od této dohody po dobu trvání pracovního poměru žalobce odstoupit, a to i bez udání důvodu. Žalobce si vydělal u žalované za měsíc leden 2023 částku 51 249 Kč při odpracování 127,25 hodin, za měsíc únor 2023 částku 64 181 Kč při odpracování 144 hodin, a za měsíc březen 2023 částku 57 125 Kč při odpracování 179 hodin, když byla brána v potaz pouze časová mzda a odměna za výsledky, tedy průměrný měsíční výdělek žalobce byl 67 687,92 Kč, a to při zohlednění průměrné hodinové mzdy ve výši 389,19 Kč, 40 hodinové týdenní pracovní doby a zákonného koeficientu 4,348. Žalovaná uzavírala pravidelně konkurenční doložky se svými zaměstnanci pracujícími na obchodním oddělení, kteří byli na pozici stejné či obdobné jako žalobce či vyšší. V případě, že byl ukončen pracovní poměr s nějakým zaměstnancem, který měl sjednanou konkurenční doložku, analyzovala žalovaná, zda s ohledem na konkrétního zaměstnance a jeho význam má či nemá žalovaná stále důvody pro zachování platnosti konkurenční doložky, kdy po tomto rozhodla, zda ponechá v platnosti konkurenční doložku či jí ukončí. Když docházelo k ukončování konkurenčních doložek, probíhalo to vždy prostřednictvím dohody s příslušeným zaměstnancem. V daném případě však žalovaná poté, co žalobce podal výpověď z pracovního poměru u žalované, analyzovala osobu žalobce jako zaměstnance, konkrétně jeho nahraditelnost, know-how, vliv jeho odchodu od žalované a potencionální rizika pro případ, že by žalobce pracoval na obdobné pozici u jiné společnosti, a na základě toho dospěla k verdiktu, že odchod žalobce a jeho případný nástup do jiné společnosti na obdobnou pozici není pro žalovanou rizikem, a proto se žalovaná rozhodla, že ukončí konkurenční doložku, kterou má sjednanou s žalobcem. Žalobce poté, co podal výpověď z pracovního poměru u žalované sděloval zaměstnancům žalované, že netrvá na konkurenční doložce, když už má domluvenou jinou práci, a proto se žalovaná snažila prostřednictvím svých zaměstnanců s žalobcem ukončit konkurenční doložku dohodou v průběhu výpovědní doby, což se však nepodařilo, a to jak z důvodu objektivních, tak subjektivních. S ohledem na to se žalovaná snažila o zrušení konkurenční dohody dohodou ještě v poslední den trvání pracovního poměru žalobce u žalované, tedy dne 31. 5. 2023, kdy žalobce však už nechtěl podepsat dohodu, a proto žalovaná přistoupila ještě téhož dne k odstoupení od konkurenční doložky, přičemž žalobci toto odstoupení prostřednictvím svých zaměstnanců předávala, avšak ten ho nechtěl řádně s podpisem převzít, proto zaměstnanci žalované, konkrétně pan Anonymizováno, paní jméno FO, a paní jméno FO, potvrdili písemně žalobcovo odmítnutí převzetí odstoupení od konkurenční doložky. Žalovaná (prostřednictvím paní jméno FO) následně ještě zaslala žalobci informativní přípis ze dne 31. 5. 2023, ve kterém žalobci sděluje, že platnost konkurenční doložky byla ukončena ke dni 31. 5. 2023. Žalobce se dne 1. 12. 2023 obrátil emailem na žalovanou a vyzýval ji k úhradě peněžitého vyrovnání na základě konkurenční doložky ze dne 1. 12. 2022, poté učinil ještě písemnou výzvu ze dne 8. 1. 2024. Nakonec žalobce vyzval žalovanou v předžalobní výzvě ze dne 13. 9. 2024, která byla žalované do její datové schránky dodána téhož dne. Relevantní právní úprava a právní hodnocení 19. Dle § 310 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění do 30. 9. 2023 (dále jen „zákoník práce“), byla-li sjednána konkurenční doložka, kterou se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu 1 roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, je součástí konkurenční doložky závazek zaměstnavatele, že zaměstnanci poskytne přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně však ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku, za každý měsíc plnění závazku. Peněžité vyrovnání je splatné pozadu za měsíční období, pokud se smluvní strany nedohodly na jiné době splatnosti.

20. Dle § 310 odst. 4 zákoníku práce zaměstnavatel může od konkurenční doložky odstoupit pouze po dobu trvání pracovního poměru zaměstnance.

21. Dle § 310 odst. 6 zákoníku práce konkurenční doložka musí být uzavřena písemně; to platí obdobně pro odstoupení od konkurenční doložky a pro její výpověď.

22. Dle § 334 odst. 1 zákoníku práce písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr (§ 113 odst. 4) nebo platový výměr (§ 136) a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (dále jen „písemnost“), musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou.

23. Dle § 334 odst. 2 zákoníku práce písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti; není-li to možné, může ji zaměstnavatel doručit zaměstnanci kdekoliv bude zaměstnanec zastižen.

24. Dle § 334 odst. 3 zákoníku práce nedoručuje-li zaměstnavatel písemnost prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, považuje se písemnost za doručenou také tehdy, jestliže zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne.

25. Z usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 3738/2019-337 ze dne 27. 2. 2020 se podává, že „odmítne-li zaměstnanec převzít listinu, kterou se mu zaměstnavatel nebo jeho zástupce pokusil doručit, považuje se tím listina za doručenou (nastává fikce doručení), že při osobním doručování prováděném zaměstnavatelem si zaměstnanec nemůže vyhradit, že listinu převezme teprve poté, co se seznámí s jejím obsahem, a že doručení listiny zaměstnanci, popř. to, že zaměstnanec odmítl písemnost přijmout, musí být zaměstnavatel připraven (kdykoli v budoucnu) v případě potřeby prokázat; průkaz doručení (pokusu doručení) zpravidla poskytne zaměstnavatelem vyhotovený písemný záznam, na němž zaměstnanec potvrdí svým podpisem převzetí listiny nebo na němž bude potvrzeno (tím, kdo doručení za zaměstnavatele prováděl, popřípadě též svědky doručení), že zaměstnanec přijetí písemnosti odmítl“.

26. Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1889/19 ze dne 21. 5. 2021 se podává, že „svévole nebo zneužití práva zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky i bez udání důvodu (příp. „z kteréhokoliv důvodu“), byla-li tato možnost sjednána, musejí být v rámci soudního řízení zjišťovány a prokazovány s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti případu, nikoli automaticky a bez dalšího předpokládány (jak v nyní posuzované věci činily obecné soudy všech tří stupňů). Obecné soudy jsou při rozhodování povinny vzít do úvahy všechny relevantní okolnosti případu, kupříkladu a) dobu, kdy k odstoupení zaměstnavatele došlo, b) odstoupil-li zaměstnavatel od konkurenční doložky těsně před skončením pracovního poměru zaměstnance, pak zvážit důvod, proč tak nemohl učinit dřív (zaměstnavatel by jej měl být schopen objasnit alespoň v řízení před soudem), c) odstoupil-li zaměstnavatel od konkurenční doložky bez uvedení důvodu, důvod, proč vázanost stran konkurenční doložkou považoval za nežádoucí, nepřiměřenou, neudržitelnou nebo nespravedlivou (zaměstnavatel by jej měl být schopen objasnit alespoň v řízení před soudem), d) skutečnosti nasvědčující tomu, že zaměstnanec si své budoucí zaměstnání nebo jiné kariérní uplatnění vybral právě s ohledem na svou vázanost konkurenční doložkou (např. si již našel povolání, které požadavkům plynoucím z konkurenční doložky vyhovuje, nebo naopak odmítl nabídku povolání, které těmto požadavkům nevyhovovalo), nebo e) skutečnosti nasvědčující tomu, že zaměstnavatel jednal svévolně nebo zneužil svého práva odstoupit od konkurenční doložky (např. se chtěl zprostit povinnosti poskytovat zaměstnanci peněžité vyrovnání v době, kdy věděl nebo mohl a měl vědět, že zaměstnanec si své budoucí zaměstnání nebo jiné kariérní uplatnění vybral právě s ohledem na svou vázanost konkurenční doložkou)“.

27. Soud výše uvedený zjištěný skutkový stav právně hodnotí takto: Mezi účastníky řízení vznikl pracovněprávní vztah, který trval od 1. 8. 2017 do 31. 5. 2023 a k němu byla pak opakovaně sjednána písemně konkurenční doložka v souladu s § 310 zákoníku práce. Jelikož se žalovaná rozhodla ukončit sjednanou konkurenční doložku, protože dospěla k názoru, že platnost konkurenční doložky pro ni již nemá vliv, snažila se jí prvně zrušit dohodou se žalobcem a když k ní nedošlo, tak ji zrušila jednostranným písemným odstoupením dle § 310 odst. 4 zákoníku práce, které proběhlo v poslední den trvání pracovního poměru žalobce u žalované. Skutečnost, že žalobce si toto odstoupení nechtěl převzít, nemá vliv na platnost odstoupení, neboť žalovaná doručovala žalobci odstoupení na pracovišti dle § 334 odst. 2 zákoníku práce a odmítnutí převzetí zakládá dle § 334 odst. 4 zákoníku práce fikci doručení. Toto potvrzuje i výše citované usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 3738/2019-337 ze dne 27. 2. 2020. V daném případě odmítnutí převzetí odstoupení od konkurenční doložky ze dne 31. 5. 2023 potvrdil pan jméno FO, paní jméno FO a paní jméno FO, a to jak podpisy na tomto odstoupení, tak ve svých výpovědích u soudu. Nad rámec soud uvádí, že je lhostejné kolik svědků tohoto odmítnutí bylo, postačoval by i pouze jediný věrohodný, a v jaké pozici byli (zda spolupracovníci, či nadřízení), a pokud zde byly tři osoby, které osvědčují odmítnutí převzetí, pouze to zvyšuje věrohodnost samotného skutkového zjištění o tomto odmítnutí převzetí. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaná odstoupila řádně a včas od konkurenční doložky. Soud však se musel zabývat i tím, zda odstoupení od konkurenční doložky bez udání důvodu, byť tato možnost byla sjednaná mezi účastníky, nebylo např. projevem zneužití práva zaměstnavatele, a to s ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1889/19 ze dne 21. 5. 2021. Soud posoudil dobu, kdy k odstoupení došlo a má za to, že přestože k odstoupení došlo až posledního dne pracovního poměru žalobce u žalované, tak za odstoupení až posledního dne může hlavně žalobce, který žalované, respektive jejím zaměstnancům, sděloval, že netrvá na platnosti konkurenční doložky a proto se žalovaná snažila prostřednictvím svých zaměstnanců se žalobcem uzavřít dohodu o zrušení konkurenční doložky, ke které však nedošlo, a v důsledku toho teprve žalobkyně byla nucena přistoupit k jednostrannému odstoupení, byť se to událo až dne 31. 5. 2023. Nelze jakkoliv vyčítat žalované, že se snažila ukončit konkurenční doložku zprvu dohodou, a nikoliv hned jednostranným odstoupením.

28. Soud také zvažoval skutečnost, zda praxe žalované spočívající v tom, že plošně na některých pozicích sjednává konkurenční doložky, a pak jejich ponechání v platnosti či zrušení řeší až v době, kdy s nějakým konkrétním zaměstnancem ruší pracovní poměr, není projevem zneužití práva zaměstnavatele, avšak soud dospěl k názoru, že bez dalšího nikoliv. Pro jakéhokoliv zaměstnavatele je totiž legitimní otázkou, zda konkurenční doložka, kterou zaměstnavatel sjednal s nějakým svým zaměstnancem je pro něj stále nutná a důležitá, a to obzvlášť při skončení pracovního poměru zaměstnance, který je vázán konkurenční doložkou. Pokud v tomto případě žalovaná zkoumala důležitost žalobce jako jejího zaměstnance z pohledu nahraditelnost, know-how atd. a dospěla k názoru, že jeho odchod i případně k jiné společnosti s obdobnou obchodní činností není pro žalovanou riziko, je to jistě relevantní důvod k odstoupení od konkurenční doložky. Zneužitím práva odstoupení by mohla být například situace, kdy zaměstnavatel odstoupí od konkurenční doložky za situace, kdy sice by si přál, aby byl jeho zaměstnanec vázán touto doložkou, protože nevázanost by byla pro zaměstnavatele rizikem, ale už ví, že zaměstnanec sám od sebe dodrží konkurenční doložku, i když bude zrušena, např. tím, že už má jiné zaměstnání neporušující konkurenční doložku, a tedy zaměstnavatel by se zprostil povinnosti poskytovat zaměstnanci peněžité vyrovnání dle konkurenční doložky. O tento případ však v dané věci nešlo, když zde se žalovaná nechtěla pouze zprostit povinnosti poskytovat zaměstnanci peněžité vyrovnání, ale už neměla vůbec zájem být vázaná konkurenční doložkou z důvodu, že odchod žalobce pro ni nepředstavuje riziko, které by mělo být kryto právě konkurenční doložkou. Pokud konec žalobce v pracovním poměru u žalované a případné působení žalobce u konkurence nepředstavuje riziko pro žalovanou, pak další vázanost žalované konkurenční doložkou je nutno považovat za nežádoucí a neudržitelnou. Naopak pokud žalobce tvrdil, že je mu jedno, zda bude či nebude vázán konkurenční doložkou, se nyní nemůže domáhat zachování konkurenční doložky z důvodu, že by bylo pro něj nepřiměřené či nespravedlivé, kdyby bylo od konkurenční doložky platně odstoupeno.

29. Soud shrnuje, že došlo k včasnému i platnému odstoupení od konkurenční doložky, a to i přestože žalobce odmítl převzít toto odstoupení. Byť došlo k odstoupení bez udání důvodu, nebylo toto v daném případě zneužitím možnosti odstoupení ze strany žalované. S ohledem na to musel soud žalobu v plném rozsahu zamítnout, neboť platným odstoupením od konkurenční doložky zanikají veškerá práva a povinnosti z konkurenční doložky, a tedy není zde žádný zákonný důvod k placení jakékoliv finanční kompenzace. Náklady řízení 30. V souladu s ust. § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení, přičemž v daném případě náhrada náleží žalované, která měla ve věci plný úspěch.

31. Náklady řízení žalované, které se mají nahrazovat, tvoří: - náklady zastoupení dle § 11 a § 7 bodu 6 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024, ve výši 9 940 Kč (vypočteno z tarifní hodnoty 406 127,52 Kč) za každý ze 2 úkonů vykonané právní služby v období do 31. 12. 2024 (převzetí věci a příprava zastoupení, odpor včetně jeho doplnění ze dne 16. 12. 2024), - ke každému z 2 výše uvedených úkonů vykonaných v období do 31. 12. 2024 paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024, - náklady zastoupení dle § 11 a § 7 bodu 6 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025, ve výši 9 940 Kč za 7 úkonů vykonané právní služby v období od 1. 1. 2025 (replika žalované k vyjádření žalobce k doplnění odporu ze dne 9. 5. 2025, účast při jednání soudu dne 12. 5. 2025, vyjádření žalované k doplnění tvrzení žalobce, účast při jednání soudu dne 21. 7. 2025 - 4krát, neboť jednání trvalo od 9:20 do 16:48), - ke každému ze 7 výše uvedených úkonů vykonaných v období od 1. 1. 2025 paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025, - náhrada za zmeškaný čas při cestě na jednání k soudu a zpět dme datum, kdy za cestu z adresa a zpět náleží 8 x 150 Kč za každou započatou půlhodinu dle ust. § 14 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025, - náhrada za zmeškaný čas při cestě na jednání k soudu a zpět dne datum, kdy za cestu z adresa a zpět náleží 8 x 150 Kč za každou započatou půlhodinu dle ust. § 14 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025, - cestovné při cestě na jednání konané dne datum z adresa a zpět, kdy bylo použito osobní vozidlo jméno FO, RZ: SPZ, palivo nafta, kdy bylo při průměrné spotřebě 4,1 l/100 km ujeto 270 km, cena spotřebovaného paliva při ceně 34,7 Kč/l tak činila 384,13 Kč a sazba základní náhrady za použití dopravního prostředku dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb., o změně o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, pro rok 2025 činila 5,8 Kč/1 km, tedy v daném případě 1566 Kč, - cestovné při cestě na jednání konané dne datum z adresa a zpět, kdy bylo použito osobní vozidlo jméno FO, RZ: SPZ, palivo nafta, kdy bylo při průměrné spotřebě 4,1 l/100 km ujeto 270 km, cena spotřebovaného paliva při ceně 34,7 Kč/l tak činila 384,13 Kč a sazba základní náhrady za použití dopravního prostředku dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb., o změně o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, pro rok 2025 činila 5,8 Kč/1 km, tedy v daném případě 1566 Kč, - 21 % DPH (z nákladů zastoupení, paušální náhrady hotových výdajů, náhrady za promeškaný čas, cestovného) ve výši 20 897,16 Kč.

32. Soud nepřiznal žalované náhradu nákladů (tzn. jak odměnu za porady, tak cestovné a náhradu za promeškaný čas při cestě na poradu a zpět) spojených s dalšími poradami dne datum a datum. Nejvyšší soud se otázkou účelnosti nákladů řízení spočívajících v další poradě s klientem již v minulosti zabýval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 444/2016 nebo ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. 21 Cdo 3113/2017) a dospěl k závěru, že součástí zastupování účastníka advokátem jsou též porady advokáta s účastníkem podle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, jejichž účelem je zejména, aby advokát byl od účastníka vybaven skutkovými poznatky potřebnými k jeho řádnému zastupování (to platí zvláště ve skutkově složitějších věcech), aby účastník byl od advokáta informován o výsledcích řízení v jeho jednotlivých stadiích a aby s touto znalostí věci mohl vydat advokátu pokyny k dalšímu zastupování (například aby advokát podal opravný prostředek proti rozhodnutí soudu, nebo aby ho naopak nepodával). V projednávané věci neshledal soud objektivně důvod k tomu, aby dne datum a dne datum ve věci proběhla další porada mezi žalovanou a jejím zástupcem přesahující jednu hodinu. Skutečnost, že nemá být přiznávána náhrada nákladů za další porady mezi účastníkem a jeho zástupcem přesahující jednu hodinu bez objektivního důvodu, aprobuje i rozhodovací praxe Krajského soudu v Ostravě, viz např. jeho recentní rozsudek č. j. 16 Co 43/2025-122 ze dne 21. 5. 2025.

33. Celkové náklady řízení žalované, které mají být nahrazovány, proto představují částku ve výši 120 407,42 Kč. Žalobce je tedy povinen zaplatit náhradu nákladů řízení žalované v částce 120 407,42 Kč, a to k rukám jejího zástupce dle 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu písemně dvojmo. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na nařízení exekuce podle exekučního řádu.