14 C 301/2023

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Tankó ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 12.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 8. 12. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 10. 5. 2023 do 7. 12. 2023, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 853,15 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 361 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 120,14 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 12 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 10. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 853,15 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 361 Kč, a částky 2 076 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, kterou je společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., IČO: , IČO, , se sídlem , datum, /, Anonymizováno, , , adresa, , jako úvěrující smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Dle smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 12. 11. 2022. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil řádně a včas, když jí nevrátil ničeho. Dle názoru žalobkyně je tak žalovaný od 13. 11. 2022 v prodlení. Z důvodu prodlení žalovaného měl vzniknout i nárok na smluvní pokutu vyčíslenou na 2 076 Kč. Co se týče aktivní legitimace, uvádí k tomu žalobkyně, že dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek a na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, přičemž předmětné postoupení se stalo účinné ke dni , datum, .

2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, schopnost splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr byla ověřována právní předchůdkyní žalobkyně před samotným uzavřením smlouvy o úvěru, a to na základě lustrací žalovaného v registrech (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací). K tomu však žalobkyně dodala, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného.

3. Podáním ze dne 25. 3. 2024 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a to konkrétně co do smluvní pokuty ve výši 2 076 Kč. V návaznosti na to soud svým usnesením č. j. 14 C 301/2023-17 ze dne 12. 4. 2024 zastavil řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 076 Kč.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), srovnej např. s usnesením Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10. Zásilku soudu si žalovaný osobně nepřevzal.

5. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. vyzván, nechť se vyjádří ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, zda se vzdává práva účasti na projednávání věci, případně, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl současně poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; k výzvě se žalovaný nevyjádřil.

6. Soud má za prokázané, že žalovaný dne , datum, uzavřel písemnou dohodu s právní předchůdkyní žalobkyně, tj. se společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., IČO: , IČO, , se sídlem , datum, /, Anonymizováno, , , adresa, , pojmenovanou jako Smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které mu bylo nabídnuto poskytnutí finančních prostředků ve výši 12 000 Kč, s tím, že tyto finanční prostředky musí vrátit do dne 12. 11. 2022 a za poskytnutí prostředků se zavázal zaplatit finanční prostředky, ale to pouze v případě že by došlo k prodloužení doby, ve které musí vrátit poskytnuté prostředky (důkaz: Smlouva o úvěru č. , tel. číslo, ). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 12 000 Kč a žalovaný nevrátil ničeho (důkaz: Smlouva o úvěru č. , tel. číslo, ). Dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena písemná dohoda nazvaná Rámcová smlouva o postoupení pohledávek a na základě této dohody pak došlo mimo jiné i k převedení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, a to konkrétně prostřednictvím další dohody nazvané dílčí smlouva o postoupení pohledávek, přičemž předmětné převedení pohledávky za žalovaným na žalobkyni se stalo účinné ke dni , datum, (důkaz: Rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , společné prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). K vrácení dlužné částky byl žalovaný vyzván v předžalobní výzvě ze dne 28. 8. 2023, s tím, že má uhradit dlužnou částku do 7. 9. 2023 (důkaz: předžalobní výzva ze dne 28. 8. 2023). Tato předžalobní výzva byla žalovanému doručována dne 2. 9. 2023, avšak žalovaný byl na adrese neznámý, proto mu nebylo doručeno (důkaz: podací arch ze dne 30. 8. 2023, služba sledování zásilky dostupná na adrese: „https://www.postaonline.cz/trackandtrace“). Doručení jakékoliv předchozí výzvy žalovanému k zaplacení dlužné částky nebylo prokázáno. Stejně tak nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně, jakkoliv řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, zejména tím, že by zkoumala příjmy a výdaje žalovaného.

7. Soudem zjištěný skutkový stav je následující: Právní předchůdkyně žalobkyně, aniž by posuzovala finanční možnosti žalovaného pro to, aby mu poskytla úvěr, uzavřela s žalovaným dne , datum, uzavřela písemnou dohodu pojmenovanou jako Smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které mu bylo nabídnuto poskytnutí finančních prostředků ve výši 12 000 Kč, s tím, že tyto finanční prostředky má vrátit do dne 12. 11. 2022 a za poskytnutí prostředků se žalovaný zavázal zaplatit finanční prostředky, ale to pouze v případě že by došlo k prodloužení doby, ve které musí vrátit poskytnuté prostředky. Na základě dohody mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti částku 12 000 Kč a žalovaný jí nevrátil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla převedena na žalobkyni, která vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, kdy první prokazatelně doručovaná výzva k zaplacení byla předžalobní výzva ze dne 28. 8. 2023, která byla žalovanému marně doručována dne 2. 9. 2023, neboť žalovaný na adrese nebyl zastižen, a žalovaný měl uhradit svůj dluh dle této předžalobní výzvy do 7. 9. 2023.

8. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je Spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 1958 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla vůli s žalovaným (coby spotřebitelem) uzavřít smlouvu o úvěru, která ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouva spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala příjmy a výdaje žalovaného. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Soud v posuzované věci musel zkoumat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

17. Odkaz soud v této věci činí i na další rozhodnutí - nálezy Ústavního soudu, a to zejména sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, zejména nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku z 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015 – 39. Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří. Bylo konstatováno, že výklad přijatý Nejvyšším správním soudem, konvenuje interpretací zaujaté soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13 (CA Consumer finance SA versus Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací, přičemž na informace podané spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné. Tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V rozsudku ze dne 21. 4. 2016 ve věci C-377/14 (E. G. Radlinger a Helena Radlingerová versus FINWAI a. s.) se k předběžné otázce Krajského soudu v Praze Soudní dvůr vyjádřil tak, že i v rámci insolvenčního řízení musí insolvenční soud zohlednit porušení ustanovení zakotvených ve směrnici majících chránit spotřebitele, a to tak, aby spotřebiteli poskytl účinnou ochranu.

18. Rovněž v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku, realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať již z nevědomosti, či z bezvýchodnost aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

19. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019 se podává, že poskytovatel úvěru musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

20. V daném případě nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoliv prověřovala úvěruschopnost žalovaného, zejména, že by prověřovala jeho příjmy a výdaje.

21. Soudu proto nezbývá než uzavřít, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 zákona občanského zákoníku), a proto jsou neplatné veškeré nároky vyplývající ze smlouvy včetně nároku na smluvní pokutu. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně na základě neplatné smlouvy poskytla žalovanému částku 12 000 Kč je žalovaný povinen takto získaný majetkový prospěch žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku, jako ochuzené vydat (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

22. Jak už bylo uvedeno výše, bylo zjištěno, že žalovaný převzal v hotovosti částku 12 000 Kč a nevrátil ničeho. Soud proto uložil žalovanému výrokem I povinnost zaplatit částku 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Zákonný úrok z prodlení se však nemůže přiznat od data 13. 11. 2022, neboť to je datum vycházející z neplatné smlouvy o úvěru (tj. den následující po datu splatnosti celého závazku), proto se musí přiznat až od dne následujícího po lhůtě uvedené ve výzvě k zaplacení dluhu (v předžalobní výzvě), tedy ode dne 8. 12. 2023. K předžalobní výzvě jen soud doplňuje, že byla žalovanému doručována dne 2. 9. 2023 a tím se dostala do sféry žalovaného, pokud si tedy žalovaný zásilku nepřevzal, zmařil tím doručení této výzvy dle § 570 odst. 1 občanského zákoníku, a proto soud má tuto výzvu za doručenou. Soud tedy přiznal žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1958 a § 1970 občanského zákoníku, a to od dne 8. 12. 2023 z částky 12 000 Kč.

23. Soud s ohledem na výše uvedené ve zbývající části nárok žalobkyně, tj. nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 10. 5. 2023 do 7. 12. 2023, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 853,15 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 361 Kč, výrokem II zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve sporu převážně úspěšná. Výzva dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu byla žalované zaslána právním zástupcem žalobkyně. Soud má v souladu s žalobkyní za to, že předmětná žaloba je tzv. formulářovou žalobou, neboť žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu své žaloby na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech a současně peněžité plnění nepřevyšuje 50 000 Kč; jsou tedy splněny podmínky ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Pokud jde o procesní o zpětvzatou částku 2 076 Kč, tak procesní zavinění tu tíží žalobkyni, která vzala částečně svou žalobu zpět, a tudíž se tato částka bude počítat pro účely určení úspěchu ve věci jako její neúspěch. Předmětem žaloby byla (ke dni rozhodování soudu) částka 17 250,71 Kč (12 000 Kč + 1 960,56 Kč + 853,15 Kč + 361 Kč + 2 076 Kč), představující 100 % nároku, přičemž žalobkyně byla úspěšná co do částky 12 915,08 Kč (12 000 Kč + 915,08 Kč) odpovídající 74,87 % výše nároku, a ve zbylém rozsahu odpovídajícím 25,13 % výše nároku byla neúspěšná. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů odpovídající 49,74 % výše jejích nákladů. Náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, odměna za právní zastoupení stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, přičemž právní zástupce žalobkyně učinil v dané věci účelně 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby) a odměna tedy činí celkem 600 Kč, a dále byl ke každému úkonu právní služby přiznána i náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Jelikož právní zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, byla žalobkyni z odměny za právní zastoupení a náhrady hotových výdajů v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznána i náhrada 21 % DPH ve výši 252 Kč. Pro úplnost soud poznamenává, že částečné zpětvzetí žaloby soud nepočítal jako účelný úkon k přiznání žalobního nároku, proto soud tento úkon nehrnul do výčtu účelně vynaložených úkonů právní služby, za který náleží náhrada. Náklady řízení žalobkyně tak celkem činily 2 252 Kč, a proto náhrada nákladů odpovídající poměru 49,74 %, která náleží žalobkyni, činí 1 120,14 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyně v částce 1 120,14 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně dle 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když jiné možnosti pro úhradu nebyly pro pasivitu žalovaného zjištěny.

25. Na závěr soud uvádí, že nebyly splněny podmínky pro alespoň částečné vrácení soudního poplatku z důvodu dřívějšího částečného zpětvzetí žaloby, proto soud o vrácení soudního poplatku vůbec nerozhodoval.