14 C 49/2023

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Tankó ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 29.250,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 000 Kč od 2. 12. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v niž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 017,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 28 017,83 Kč od 29. 7. 2022 do 1. 12. 2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 2 017,83 Kč od 2. 12. 2022 do 22. 6. 2023, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 396,86 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 24 264,79 Kč, a částky 1 232,78 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 8. 12. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 28 017,83 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 017,83 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 396,86 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 24 264,79 Kč, a částkou ve výši 1 232,78 Kč (představující smluvní pokutu). Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], ve znění pozdějších předpisů. Dle smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému hotovostní úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč spolu s příslušenstvím úvěru za dobu jeho trvání ve výši 25 776 (spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku). Žalobkyně tvrdí, že žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil řádně a včas, neboť uhradil na svůj dluh právní předchůdkyni žalobkyně pouze částku ve výši 4 000 Kč, a tím se ocitl v prodlení. K tomu žalobkyně sděluje, že uhrazená částka ve výši 4 000 Kč byla započítána ve výši 1 982,17 Kč na jistinu a ve výši 2 017,83 Kč na příslušenství pohledávky. Žalobkyně kromě dlužné jistiny ve výši 28 017,83 Kč (tj. 30 000 Kč – 1 982,17 Kč) dále nárokuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 396,86 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 24 264,79 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 28 017,83 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení, a smluvní pokutu ve výši 1 232,78 Kč (tj. 0,1 % denně z jistiny 28 017,83 Kč s níž je žalovaný v prodlení, a to za období od prvního dne prodlení po splatnosti po splatnosti úvěru, tj. od 31. 5. 2022, do 13. 7. 2022). Co se týče aktivní legitimace, uvádí k tomu žalobkyně, že dne [datum] uzavřela se svou právní předchůdkyní Rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, ve znění pozdějších dodatků, na základě níž pak došlo k postoupení pohledávek vůči žalovanému, a to konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přičemž postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni 28. 7. 2022. Na svůj dluh žalovaný, kromě výše uvedené částky 4 000 Kč, nezaplatil už ničeho, a to ani po předžalobní výzvě ze dne 21. 11. 2022.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že schopnost splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr byla ověřována právní předchůdkyní žalobkyně před samotným uzavřením smlouvy o úvěru, a to na základě vyplněné žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně měla od žalovaného doloženou pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu. Na základě údajů sdělených žalovaným a doložených listin byla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena schopnost žalovaného splácet úvěr, kdy bylo vyhodnoceno, že žalovaný je způsobilý ke splácení úvěru ve výši 30 000 Kč, když mu k úhradě případných dalších nákladů zbývalo cca 14 000 Kč. Žalovanému tak měla dle jeho tvrzených údajů měsíčně zůstat finanční rezerva, kterou mohl volně disponovat a za dané situace právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod se domnívat, že žalovaný by nebyl schopen dostát svým závazkům a nemohl tak splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr.

3. Okresní soud v Bruntále vydal dne [datum rozhodnutí] elektronický platební rozkaz [číslo jednací], kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, byl usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušen.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému do datové schránky žalovaného dle § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

5. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. vyzván, nechť se vyjádří ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, zda se vzdává práva účasti na projednávání věci, případně, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl současně poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; k výzvě se žalovaný nevyjádřil.

6. Z listin předložených žalobkyní k důkazu soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, která měla být sjednána jako spotřebitelský úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, za použití § 2395 a násl. občanského zákoníku. Finanční prostředky ve výši 30 000 Kč žalovaný převzal při podpisu smlouvy. Rámcovou smlouvou ze dne [datum], ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum], a ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 4. 8. 2022 bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. V žádosti o úvěr ze dne 30. 3. 2021 žalovaný uvedl, že žádá o úvěr ve výši 30 000 Kč, je zaměstnanec s průměrným měsíčním příjem ve výši 24 891 Kč a s průměrnými výdaji ve výši 10 750 Kč (z toho 4 000 Kč tvoří náklady na bydlení a energie, a 6 750 Kč tvoří osobní náklady a náklady na dopravu a jídlo), bydlí v nájmu a je ženatý. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] se podává, že žalovaný platí nájemné ve výši 7 500 Kč měsíčně. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný má uzavřenou pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Z výplatních pásek za měsíce prosinec 2020 až únor 2021 vyplývá, že průměrný měsíční čistý příjem žalovaného je ve výši 24 891 Kč. Z přípisu právního zástupce žalobkyně ze dne 21. 11. 2022 odeslaného dle podacího lístku žalovanému doporučeně dne 23. 11. 2022 vzal soud za prokázanou výzvu adresovanou žalovanému k plnění dluhu ve výši 68 683,51 Kč s příslušenstvím, kdy dlužná částka měla být žalovaným uhrazena nejpozději do 1. 12. 2022.

7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je Spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

13. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla vůli s žalovaným (coby spotřebitelem) uzavřít smlouvu o úvěru, která ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouva spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala příjmy a výdaje žalovaného. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Soud v posuzované věci musel zkoumat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

16. Odkaz soud v této věci činí i na další rozhodnutí - nálezy Ústavního soudu, a to zejména sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, zejména nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku z 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015 – 39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří. Bylo konstatováno, že výklad přijatý Nejvyšším správním soudem, konvenuje interpretací zaujaté soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13 (CA Consumer finance SA versus Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací, přičemž na informace podané spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné. Tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V rozsudku ze dne 21. 4. 2016 ve věci C -377/14 (E. G. Radlinger a Helena Radlingerová versus FINWAI a. s.) se k předběžné otázce Krajského soudu v Praze Soudní dvůr vyjádřil tak, že i v rámci insolvenčního řízení musí insolvenční soud zohlednit porušení ustanovení zakotvených ve směrnici majících chránit spotřebitele, a to tak, aby spotřebiteli poskytl účinnou ochranu.

17. Rovněž v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku, realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať již z nevědomosti, či z bezvýchodnost aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

18. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019 se podává, že poskytovatel úvěru musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

19. V řízení bylo žalobkyní tvrzeno, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána právní předchůdkyní žalobkyně, kdy byla prozkoumána na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr a doložených listin. V této žádosti pak žalovaný tvrdil příjem ve výši 24 891 Kč a průměrné výdaje ve výši 10 750 Kč (z toho 4 000 Kč tvoří náklady na bydlení a energie, a 6 750 Kč tvoří osobní náklady a náklady na dopravu a jídlo). Na základě porovnání tvrzených příjmů a výdajů vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z toho, že rozdíl mezi příjmy a výdaji je ve výši cca 14 000 Kč a žalovaný tak je schopný platit měsíční splátku ve výši 3 984 Kč a současně má dostatečnou finanční rezervu (ve výši cca 10 000 Kč), se kterou může volně disponovat, a proto není zde důvod pochybovat o úvěruschopnosti žalovaného. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalovaného posoudila způsobem naprosto formálním. Právní předchůdkyně žalobkyně hodnotila úvěruschopnost žalovaného pouze tvrzených skutečností žalovaného bez toho, aby tyto skutečnosti podrobila bližšímu zkoumání a ověřování, byť měla zásadní indicie k tomu, že údaje obsažené v žádosti zřejmě neodpovídají realitě. Nebyly tak řádně ověřeny výdaje žalovaného. Již výše nákladů na bydlení a stejně tak výše ostatních nákladů byla dle názoru soudu způsobilá vyvolat důvodné pochybnosti právní předchůdkyně žalobkyně o schopnosti žalovaného jakožto spotřebitele úvěr řádně splácet, nebyl-la právní předchůdkyně žalobkyně vedena při poskytnutí úvěru jinými úmysly, které zmiňuje ve své judikatuře Ústavní soud. K tomu musí soud podotknout, že neříká a nehodnotí, zda žalovaný uváděl v žádosti o úvěr pravdivé či nepravdivé údaje, pouze uvádí, že uvedené údaje ve spojení s doloženými dokumenty jsou způsobilé vyvolat vážnou pochybnost o jejich správné výši. Při této pochybnosti měla právní předchůdkyně řádně prověřovat výdaje žalovaného a nespoléhat jen na údaje jim tvrzené. Jinak řečeno, pokud bylo právní předchůdkyni žalobkyně doloženo, že pouze nájem žalovaného je ve výši 7 500 Kč, tak výdaje bydlení a energie bez dalšího nemůžou být 4 000 Kč. V daném případě se však právní předchůdkyně žalobkyně spojila s informacemi od žalovaného a dále je neověřovala (ať už např. ověřováním z výpisu účtu žalovaného či konfrontací žalovaného na upřesnění údajů o jeho výdajích), proto soud shledává, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného.

20. Soudu proto nezbývá než uzavřít, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 zákona občanského zákoníku). Pokud právní předchůdkyně žalobkyně na základě neplatné smlouvy poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobkyni, která prokázala postoupením pohledávky aktivní legitimaci k podání žaloby, jako ochuzené vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku).

21. Vzhledem k tomu, že žalovaný převzal bezhotovostním převodem částku 30 000 Kč a vrátil (dle sdělení žalobkyně) pouze 4 000 Kč, uložil soud žalovanému výrokem I. povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 000 Kč (30 000 Kč – 4 000 Kč). Současně přiznal soud žalobkyni právo na uplatněné zákonné úroky z prodlení, a to souladu s ustanovením § 1958 a § 1970 občanského zákoníku a nařízením vlády č. č. 351/2013 Sb., ode dne 2. 12. 2022 (tj. dne následujícího po lhůtě nejzazší určené splatnosti uvedené v předžalobní výzvě). Pro úplnost soud uvádí, že s ohledem na skutečnost, že nejde o platnou smlouvu o úvěru, ale pouze o vydání bezdůvodného obohacení, se řídí sazba zákonných úroků datem prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení, a nikoliv datem prodlení smlouvy o úvěru, tj. sazba zákonných úroků z prodlení proto činí 15 % ročně a ne 11,75 % ročně.

22. Ve zbývající části soud s ohledem na výše uvedené nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 017,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 28 017,83 Kč od 29. 7. 2022 do 1. 12. 2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 2 017,83 Kč od 2. 12. 2022 do 22. 6. 2023, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 396,86 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 24 264,79 Kč, a částky 1 232,78 Kč, výrokem II. zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, a z obsahu spisu nebylo zjištěno, že by procesně úspěšnějšímu žalovanému jakékoliv náklady v průběhu tohoto řízení vznikly.

24. K úhradě částky přiznané žalobkyni výrokem I. byla žalovanému poskytnuta lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když možnosti žalovaného nebyly pro jeho pasivitu soudem zjištěny.