14 C 64/2025

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Tankó ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 88.375,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 64 821 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 64 821 Kč od 11. 12. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 23 554,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 554,72 Kč od 11. 12. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 600 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 88 375,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 88 375,72 Kč od 11. 12. 2024 do zaplacení, a to z titulu neuhrazené smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě které žalovaná obdržela od žalobkyně částku 90 000 Kč a nevrátila žalobkyni ničeho. K tomu žalobkyně dodala, že před sjednání smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru posuzovala úvěruschopnost žalované, kdy zejména prověřovala žalovanou v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku, vyžádala si od žalované doklad totožnosti a kontrovala platnost předloženého dokladu, a dále si vyžádala od žalované výplatní pásku a současně kompletní výpis z bankovního účtu žalované za 3 měsíce. Na základě tvrzených informací od žalované a doložených výpisů z účtu žalované, jakož i její výplatní pásky, dokončila žalobkyně proces prověřování úvěruschopnosti, kdy shledala, že žalovaná byla úvěruschopná.

2. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaná byla v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. vyzvána, nechť se vyjádří ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, zda se vzdává práva účasti na projednávání věci, případně, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla současně poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; k výzvě se žalovaná nevyjádřila.

3. Z listin předložených žalobkyní k důkazu soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, písemnou dohodu nazvanou „Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, “, na základě které žalobkyně poskytne žalované částku ve výši 90 000 Kč a ta se jí zavázala vrátit i s úroky v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 15. dni kalendářního měsíce. K tomuto si účastníci dohodli za úplatu také doplňkové služby, např. možnost přerušení splácení. Způsob výplaty částky 90 000 Kč pro žalovanou byla dohodnuta tak, že částka 29 554 Kč bude vyplacena na účet žalované, částka ve výši 46 946 Kč bude vyplacena ve prospěch věřitele žalované , Anonymizováno, za účelem úhrady předchozího závazku vyplývajícího ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , a nakonec částka 13 500 Kč bude započtena na náklady žalobkyně vynaložené na vyřízení úvěru pro žalovanou. Žalobkyně dne , datum, zaslala na účet žalované částku 29 554 Kč a dne , datum, částku 46 946 Kč na úhradu závazku vyplývajícího ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, . Celková výše měsíční splátky měla činit 3 893 Kč (důkaz: Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , příloha č. 2 smlouva o zřízení doplňkové služby , Anonymizováno, , výpisy z účtu žalobkyně ze dne , datum, , předsmluvní informace). Před samotným podpisem výše uvedené písemné dohody zkoumala žalobkyně finanční možnosti žalované a dospěla k závěru, že žalovaná má dostatečné finanční prostředky ve výši 23 921 Kč na případné splácení úvěru, k tomuto závěru došla zejména tak, že prozkoumala registry, doklad totožnosti žalované, tvrzený příjem ve výši 32 114 Kč, který ověřila dle její výplatní pásky, dle které měla žalovaná příjem ve výši 31 882 Kč, a vyšla z tvrzeních o závazcích ve výši 3 000 Kč na bydlení a ve výši 700 Kč na pravidelné finanční závazky, přičemž žalobkyně měla ještě k dispozici výpisy z účtu žalované za období měsíců 5,6,7/, Anonymizováno, . Z výpisu z účtu žalované za květen , Anonymizováno, vyplývá, že počáteční stav účtu činil 109,29 Kč, příjmy žalované na tomto účtu byly za daný měsíc ve výši 83 267,03 Kč a výdaje byly ve výši 80 434,86 Kč a konečný zůstatek činil 2 941,46 Kč. Z výpisu žalované za měsíc červen , Anonymizováno, vyplývá, že počáteční zůstatek činil 2 941,46 Kč a konečný 9,44 Kč s tím, že celkové příjmy za měsíc červen , Anonymizováno, činili 61 038,01 Kč a výdaje činili 63 970,03 Kč. Z výpisu účtu žalované za měsíc červenec , Anonymizováno, vyplývá, že počáteční zůstatek činil 9,44 Kč a konečný 1 020,34 Kč s tím, že celkové příjmy za měsíc červenec , Anonymizováno, činili 73 845,02 Kč a výdaje činili 72 834,12 Kč. Z těchto výpisů se mimo jiné podává, že žalovaná měla příjmy od zaměstnavatele ve výši 34 416 Kč, 31 882 Kč, a 31 845 Kč, avšak pokud jde o další příjmy tak jsou od , jméno FO, , , jméno FO, , a , jméno FO, , kdy z účtů je zřejmé, že mezi účty žalované a , jméno FO, jsou přeposílány dle potřeby finanční prostředky tzv. „sem, tam“. Pokud jde o platby ve výši 3 000 Kč, tak ty jsou na výpisech z účtu, avšak není zřejmé, za jakým účelem jsou vynakládány (zda na bydlení či na něco jiného). (důkaz: příloha č. 1 – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, výplatní páska za květen , Anonymizováno, , kontrola OP, fotokopie OP, výsledek lustrace žalované v CEE a insolvenčním rejstříku, výpisy z účtu žalované za období od května , Anonymizováno, do července , Anonymizováno, ). Žalovaná uhradila žalobkyni pouze 3 splátky po částce 3 893 Kč, celkem tedy 11 679 Kč (důkaz: tabulka umoření). Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky do 10. 12. 2024, a to ve výzvě ze dne , datum, , kdy tato výzva byla žalované doručována dne , datum, , avšak žalovaná si výzvu nepřevzala, protože na adrese svého trvalého bydliště byla neznámá (důkaz: předžalobní výzva ze dne , datum, , podací lístek ze dne , datum, - , Anonymizováno, , služba sledování zásilek dostupná na https://www.postaonline.cz/trackandtrace).

4. Soudem zjištěný skutkový stav je následující: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, písemnou dohodu nazvanou „Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, “, na základě které žalobkyně poskytne žalované částku ve výši 90 000 Kč a ta se jí zavázala vrátit i s úroky v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 15. dni kalendářního měsíce. K tomuto si účastníci dohodli za úplatu také doplňkové služby, např. možnost přerušení splácení. Způsob výplaty částky 90 000 Kč pro žalovanou byla dohodnuta tak, že částka 29 554 Kč bude vyplacena na účet žalované, částka ve výši 46 946 Kč bude vyplacena ve prospěch věřitele žalované , Anonymizováno, za účelem úhrady předchozího závazku vyplývajícího ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , a nakonec částka 13 500 Kč bude započtena na náklady žalobkyně vynaložené na vyřízení úvěru pro žalovanou. Žalobkyně dne , datum, zaslala na účet žalované částku 29 554 Kč a dne , datum, částku 46 946 Kč na úhradu závazku vyplývajícího ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, . Celková výše měsíční splátky měla činit 3 893 Kč. Před samotným podpisem výše uvedené písemné dohody zkoumala žalobkyně finanční možnosti žalované a dospěla k závěru, že žalovaná má dostatečné finanční prostředky ve výši 23 921 Kč na případné splácení úvěru, k tomuto závěru došla zejména tak, že prozkoumala registry, doklad totožnosti žalované, tvrzený příjem ve výši 32 114 Kč, který ověřila dle její výplatní pásky, dle které měla žalovaná příjem ve výši 31 882 Kč, a vyšla z tvrzeních o závazcích ve výši 3 000 Kč na bydlení a ve výši 700 Kč na pravidelné finanční závazky, přičemž žalobkyně měla ještě k dispozici výpisy z účtu žalované za období měsíců 5,6,7/, Anonymizováno, . Z výpisu z účtu žalované za květen , Anonymizováno, vyplývá, že počáteční stav účtu činil 109,29 Kč, příjmy žalované na tomto účtu byly za daný měsíc ve výši 83 267,03 Kč a výdaje byly ve výši 80 434,86 Kč a konečný zůstatek činil 2 941,46 Kč. Z výpisu žalované za měsíc červen , Anonymizováno, vyplývá, že počáteční zůstatek činil 2 941,46 Kč a konečný 9,44 Kč s tím, že celkové příjmy za měsíc červen , Anonymizováno, činili 61 038,01 Kč a výdaje činili 63 970,03 Kč. Z výpisu účtu žalované za měsíc červenec , Anonymizováno, vyplývá, že počáteční zůstatek činil 9,44 Kč a konečný 1 020,34 Kč s tím, že celkové příjmy za měsíc červenec , Anonymizováno, činili 73 845,02 Kč a výdaje činili 72 834,12 Kč. Z těchto výpisů se mimo jiné podává, že žalovaná měla příjmy od zaměstnavatele ve výši 34 416 Kč, 31 882 Kč, a 31 845 Kč, avšak pokud jde o další příjmy tak jsou od , jméno FO, , , jméno FO, , a , jméno FO, , kdy z účtů je zřejmé, že mezi účty žalované a , jméno FO, jsou přeposílány dle potřeby finanční prostředky tzv. „sem, tam“. Pokud jde o platby ve výši 3 000 Kč, tak ty jsou na výpisech z účtu, avšak není zřejmé, za jakým účelem jsou vynakládány (zda na bydlení či na něco jiného). Žalovaná uhradila žalobkyni pouze 3 splátky po částce 3 893 Kč, celkem tedy 11 679 Kč (důkaz: tabulka umoření). Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky do 10. 12. 2024, a to ve výzvě ze dne , datum, , kdy tato výzva byla žalované doručována dne , datum, , avšak žalovaná si výzvu nepřevzala, protože na adrese svého trvalého bydliště byla neznámá.

5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

10. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 1958 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Bylo prokázáno, že žalobkyně měla vůli s žalovanou (coby spotřebitelem) uzavřít smlouvu o peněžité zápůjčce, která ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o spotřebitelském úvěru. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala příjmy a výdaje žalované. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Soud v posuzované věci musel zkoumat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

16. Odkaz soud v této věci činí i na další rozhodnutí - nálezy Ústavního soudu, a to zejména sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, zejména nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku z 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015 – 39. Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří. Bylo konstatováno, že výklad přijatý Nejvyšším správním soudem, konvenuje interpretací zaujaté soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13 (CA Consumer finance SA versus Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací, přičemž na informace podané spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné. Tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V rozsudku ze dne 21. 4. 2016 ve věci C-377/14 (E. G. Radlinger a Helena Radlingerová versus FINWAI a. s.) se k předběžné otázce Krajského soudu v Praze Soudní dvůr vyjádřil tak, že i v rámci insolvenčního řízení musí insolvenční soud zohlednit porušení ustanovení zakotvených ve směrnici majících chránit spotřebitele, a to tak, aby spotřebiteli poskytl účinnou ochranu.

17. Rovněž v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku, realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať již z nevědomosti, či z bezvýchodnost aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

18. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019 se podává, že poskytovatel úvěru musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

19. Nakonec i z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 656/2024-380 ze dne 31. 7. 2024 vyplývá, že se při zkoumání úvěruschopnosti musí vycházet ze zjištěných skutečných informací o příjmech a výdajích a nelze pouze vycházet z fiktivních částek, např. z publikovaného údaje o životním minimu.

20. V daném případě má soud za to, že příjmovou i výdajovou stránku žalované žalobkyně sice posuzovala, ale nikoliv řádně. Příjmovou stránku žalované žalobkyně posoudila tak, že vyšla z tvrzení žalované o jejím příjmu ve výši cca 32 714 Kč měsíčně, a pak správně toto tvrzení ověřila z výplatní pásky a výpisů z účtu, avšak výdajovou posuzovala jen částečně, když se spokojila s tím, že žalovaná uvedla, že má pravidelné výdaje pouze ve výši 3 700 Kč měsíčně, které se skládají z nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč, a dalších pravidelných finančních závazků ve výši 700 Kč. Žalobkyně však nezohlednila další pravidelné náklady žalované (např. náklady na jídlo, dopravu do zaměstnání, placení energií, hygieny, koníčků atd.), kdy k tomuto nežádala žádné tvrzení o výší (odhadu přibližné výše) těchto dalších výdajů, které jsou prakticky náklady žalované na živobytí. Pokud žalobkyně uzavřela, že finanční zůstatek žalované je 23 921 Kč (32 714 Kč – 3 000 Kč – 700 Kč), kterého může žalovaná uhradit jak smluvenou splátku, tak i další své výdaje na živobytí, je takováto úvaha sice možná, ale značně zjednodušující. V daném případě však žalobkyně měla k dispozici i výpisy z účtu žalované, a tyto prověřovala v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované. Za situace, když žalovaná užívá plně svůj bankovní účet a platby hotovostí jsou pro ni minoritní záležitostí, jsou výpisy z účtu nejpřesnějším způsobem dokazování jejich reálných příjmů a výdajů. Z těchto výpisů však není zřejmé, jaké má skutečně náklady na bydlení, zda tvrzené či nikoliv, protože platby na bydlení nejsou pojmenovány. Nicméně varující skutečnost je ta, že konečné zůstatky na účtu jsou nízké, prakticky vždy nižší než smluvená celková splátka ve výši 3 893 Kč. Kromě toho příjmy a výdaje žalované jsou vysoké, nad rámec jejích příjmů ze zaměstnání a je zřejmé, že jsou peníze přeposílány „sem, tam“ mezi účty žalované a , jméno FO, . Kvůli výše uvedenému zde není jakákoliv jistota o reálných výdajích, kdy tvrzeny jsou pouze marginální výdaje a reálné výdaje nejsou zjistitelné ani kvůli přeposílání peněz. Soud tedy shrnuje, že jakkoliv tedy má žalovaná prokázaný příjem ze zaměstnání, který je řádným podkladem pro posuzování úvěruschopnosti, tak žalovanou tvrzené výdaje jsou na první pohled samy o sobě nereálné a absentuje tvrzení dalších výdajů, ale i kdyby byly tvrzené, tak nejsou ani prokazatelné z výpisů na účtu, kdy tento výpis je zastřen různými převody mnoha finančních prostředků s výsledkem nízkých konečných zůstatků, které ani nedosahují výše pro uhrazení smluvené splátky ve výši 3 893 Kč. Lze tak konstatovat, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, když žalobkyně si nevyžádala další tvrzení o životních nákladech žalované, respektive neposoudila ani reálné výdaje dle výpisů z účtu, kdy reálnost posouzení se bez dalšího nedá provést bez toho, aby žalovaná byla vyzvána zejména k vysvětlení mnoha převodů finančních prostředků mezi ní a , jméno FO, , které zkreslují výpis z účtu. Je chybou, pokud žalobkyně nechtěla vědět ničeho dalšího k majetkové situaci žalované a vzala bez dalšího za prokázanou úvěruschopnost žalované, když měla doložený výpis z účtu žalované, bez toho, aby ho kriticky analyzovala. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána tedy pouze formálním způsobem – doložením požadovaných dokladů bez její bližší analýzy.

21. Soudu proto nezbývá než uzavřít, že předmětná písemná dohoda, jež měla být smlouvou o spotřebitelském úvěru, je absolutně neplatná spolu s úroky a se všemi smluvenými poplatky či smluvními pokutami a také se všemi souvisejícími dohodami (např. doplňková služba , Anonymizováno, ) dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 zákona občanského zákoníku. Pokud žalobkyně na základě neplatné smlouvy poskytla žalované částku ve výši 76 500 Kč, byla žalovaná povinna dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni (pouze) tuto poskytnutou částku. K tomu soud uvádí pro úplnost, že žalované bylo žalobkyní poskytnuto pouze 76 500 Kč (29 554 Kč na její účet a 46 946 Kč na úhradu jiného dluhu), kdy částka 13 500 Kč reálně žalované poskytnuta nebyla, neboť měla být započtena na náklady žalobkyně související s poskytnutím úvěru, jež však nebyl platně poskytnut.

22. Žalovaná získala částku 76 500 Kč a prokázáno, že vrátila pouze 11 679 Kč. Soud proto uložil žalované výrokem I povinnost zaplatit žalobkyni dosud neuhrazenou částku ve výši 64 821 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 11. 12. 2024, tedy ode dne následujícího po uplynutí lhůty, do které byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu v souladu s § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, do zaplacení. Při určení počátku nároku na zákonný úrok je nutné totiž vycházet z předžalobní výzvy k úhradě, a nikoliv z neplatné smlouvy. K tomu soud dodává, že první výzva k úhradě, u které bylo soudu doloženo, že došla do dispoziční sféry žalované byla právě předžalobní výzva, kdy soud má za to, že ta došla do dispoziční sféry žalované dne 27. 11. 2024 dle § 570 občanského zákoníku, neboť žalovaná zmařila doručení tím, že si předžalobní výzvu na adrese svého trvalého bydliště nevyzvedla a je na této adrese neznámá. Nárok na zaplacení úroku z prodlení je dán dle § 1958 a § 1970 občanského zákoníku, a jeho výše byla určena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

23. Ve zbývající části soud s ohledem na výše uvedené, tj. nárok žalobkyně na zaplacení 23 554,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 554,72 Kč od 11. 12. 2024 do zaplacení, výrokem II zamítl.

24. Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 a 151 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci částečný úspěch. Předmětem žaloby byla (ke dni rozhodování soudu) částka 97 635,24 Kč (88 375,72 Kč + 9 259,52 Kč), představující 100 % nároku, přičemž žalobkyně byla úspěšná co do částky 71 612,59 Kč (64 821 Kč + 6 791,59 Kč) odpovídající 73,35 % výše nároku, a ve zbylém rozsahu odpovídajícím 26,65 % výše nároku byla žalobkyně neúspěšná; žalobkyni proto náleží náhrada nákladů odpovídající 46,7 % výše jejích nákladů. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 3 536 Kč a náklady zastoupení dle § 11 a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění do 31. 12. 2024, ve výši 4 660 Kč za každý ze 3 úkonů vykonané právní služby (převzetí věci a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), a dále 3 x 300 Kč jako náhrada hotových výdajů ke každému z výše uvedených úkonů dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024. Náklady řízení žalobkyně včetně uhrazeného soudního poplatku představují částku ve výši 18 416 Kč, proto část nákladů odpovídající poměru 46,7 %, kterou musí žalovaná nahradit žalobkyni, činí 8 600 Kč. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalovaná dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění žalobních nároků byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III).