14 C 68/2024

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Tankó ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 35 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v niž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, .

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo odstoupením žalovaného od smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , dle které žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, a žalovaný nevrátil ničeho. K podané žalobě se žalovaný nevyjádřil., právnická osoba, posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že provedla kontrolu žalovaného v registrech NRKI a BRKI, vyšla z údajů sdělených žalovaným v kartě klienta, zejména z informací o jeho osobě, jeho příjmech a výdajích, kdy žalovaný své příjmy žalobkyni doložil výplatními páskami. Žalobkyně na základě toho vyhodnotila, že nic nenasvědčovalo, že by se žalovaný ocital v tzv. dluhové pasti, a uzavřela, že je úvěruschopný.

3. Na jednání konaném dne , datum, nebyli účastníci přítomní, proto se jednalo v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že: Žalovaný dne , datum, sdělil žalobkyni, že žádá o úvěr ve výši , částka, , je svobodný, bydlí v nájmu, má základní vzdělání, má příjem ve výši , částka, měsíčně, jeho odhadované měsíční výdaje jsou ve výši , částka, . K žádosti žalovaný doložil žalobkyni výplatní pásky za období 12/2022 a 1/2023 (důkaz: evidenční karta klienta, výplatní pásky). Žalobkyně vyplněný návrh na poskytnutí úvěru, jakož i jiné údaje prokazující schopnost žalovaného řádně splácet úvěr (lustrace žalovaného v registrech), posoudila a téhož dne s žalovaným uzavřela písemnou dohodu nazvanou Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky i s úroky a poplatky vrátit. Finanční prostředky ve výši , částka, získal žalovaný od žalobkyně dne , datum, (důkaz: Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , tabulka umoření). Žalovaný však dne , datum, oznámil žalobkyni odstoupení od smlouvy č. , hodnota, a následně nevrátil získané finanční prostředky žalobkyni, proto žalobkyně předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částky, a tato výzva se dostala do dispoziční sféry žalovaného dne , datum, , když byla připravena na poště, aby si ji žalovaný vyzvedl, avšak žalovaný si ji osobně nevyzvedl (důkaz: předžalobní výzva ze dne , datum, , doručenka, služba sledování zásilky dostupná na internetové adrese: , Anonymizováno, ://, Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, /, Anonymizováno, “).

5. Soudem zjištěný skutkový stav je tedy následující: Žalovaný s žalobkyní uzavřeli dne , datum, písemnou dohodu nazvanou Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy dle této dohody se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky i s úrokem a poplatky vrátit. Tato dohoda byla uzavřena poté, co žalobkyně posuzovala, zda žalovaný je schopen řádně splácet úvěr, a to zejména z žalovaným tvrzených a doložených příjmů a z tvrzených výdajů, a z lustrace v registrech. Žalobkyně žalovanému na základě dohody poskytla dne , datum, finanční prostředky ve výši , částka, , které žalovaný nevrátil, i když žalovaný dne , datum, oznámil žalobkyni, že odstupuje od smlouvy. Žalobkyně kvůli odstoupení žalovaného vyzvala ho k úhradě dlužné částky, a tato výzva se dostala do dispoziční sféry žalovaného dne , datum, , když byla připravena na poště, aby si ji žalovaný vyzvedl, avšak žalovaný si ji osobně nevyzvedl.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je Spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

11. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

13. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.

14. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalobkyně měla vůli s dlužníkem coby spotřebitelem uzavřít smlouvu o úvěru, která ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouva spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala příjmy a výdaje žalovaného. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Soud v posuzované věci musel zkoumat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

16. Odkaz soud v této věci činí i na další rozhodnutí - nálezy Ústavního soudu, a to zejména sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, zejména nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku z , datum, , č. j. , spisová značka, . Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří. Bylo konstatováno, že výklad přijatý Nejvyšším správním soudem, konvenuje interpretací zaujaté soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci C - 449/13 (CA Consumer finance SA versus , jméno FO, a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací, přičemž na informace podané spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné. Tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V rozsudku ze dne , datum, ve věci C-377/14 (E. G. , jméno FO, a , jméno FO, versus , právnická osoba, .) se k předběžné otázce Krajského soudu v , adresa, dvůr vyjádřil tak, že i v rámci insolvenčního řízení musí insolvenční soud zohlednit porušení ustanovení zakotvených ve směrnici majících chránit spotřebitele, a to tak, aby spotřebiteli poskytl účinnou ochranu.

17. Rovněž v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku, realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať již z nevědomosti, či z bezvýchodnost aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

18. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, se podává, že poskytovatel úvěru musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

19. Nakonec i z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, vyplývá, že se při zkoumání úvěruschopnosti musí vycházet ze zjištěných skutečných informací o příjmech a výdajích a nelze pouze vycházet z fiktivních částek, např. z publikovaného údaje o životním minimu.

20. Ačkoliv se v daném případě žalobkyně zabývala posouzením úvěruschopnosti žalovaného, činila tak pouze formálně, když ověřovala pouze registry a příjmy žalovaného ze dvou výplatních pásek, a neověřovala jeho výdaje. Je třeba, aby poskytovatelka úvěru řádně posuzovala v rámci kvalifikovaného uvážení výdaje spotřebitele, včetně jeho životních nákladů a dalších (více či méně) pravidelných výdajů, jako jsou náklady na ošacení, stravu, na dopravu, na , podezřelý výraz, pomůcky či léky, na drogistické zboží, výdaje na volnočasové sportovní a kulturní aktivity. Jedná se o výdaje pravidelné, kdy proces posuzování úvěruschopnosti nezahrnuje pouze zjišťování relevantních informací, ale taktéž jejich ověřování ve formě dostatečné a přiměřené, i když jsou obtížně predikovatelné.

21. Soudu je zřejmé, že výdaje žalovaného posoudila žalobkyně způsobem naprosto formálním, neboť pouze vyšla z odhadovaných měsíčních výdajů ve výši , částka, uvedených v žádosti o spotřebitelský úvěr. Výši reálných měsíčních výdajů žalovaného žalobkyně nezjišťovala a ani neověřovala. Již s ohledem na uvedenou výši výdajů žalovaného, aniž by byly zjišťovány reálné výdaje žalovaného na pokrytí běžných životních nákladů, které se týkají domácnosti, stravy, dopravy do zaměstnání, nákladů hrazených mobilnímu operátorovi a jiných nákladů, lze uzavřít, že nebyla dostatečně splněna povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného. Soud neříká, že výše výdajů nemůže být pravdivá, avšak tato výše všech měsíčních výdajů žalovaného je v takové výši, která vzbuzuje důvodnou obavu ohledně pravdivosti této výše, když je všeobecně známo, že skutečné životní náklady jednotlivce (a nikoliv fiktivní – např. údaje o životním minimu) jsou daleko vyšší, a proto bylo na poskytovatelce úvěru, aby výši výdajů žalovaného ověřila (např. výpisem z jeho účtu, doložením nájemní smlouvy a dokladů na placení služeb atd.), což se nestalo.

22. Soudu proto nezbývá než uzavřít, že písemná dohoda, jež měla být smlouva o úvěru, je absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 zákona občanského zákoníku), v důsledku toho jsou neplatné i veškeré smluvní ujednání na úroky a poplatky. Vzhledem k neplatnosti smlouvy nemohlo být ani platně odstoupeno (nelze odstoupit od něčeho co neexistuje). Pokud žalobkyně na základě neplatné smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši , částka, , byl žalovaný povinen dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni poskytnutou částku.

23. Žalovaný převzal v hotovosti částku , částka, a nevrátil ničeho. Soud proto uložil žalovanému výrokem I povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, ode dne , datum, , tedy ode dne následujícího poté, co se dostala do dispoziční sféry žalovaného výzva žalobkyně k vrácení dlužné částky. K tomu soud podotýká, že žalovaný zmařil doručení výzvy, když si ji nevyzvedl na poště, ač mohl, a proto soud má za to, že výzva mu byla doručena dne , datum, , kdy byla uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Nárok na zaplacení úroku z prodlení je dán dle § 1958 a § 1970 občanského zákoníku, a jeho výše byla určena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jinak řečeno zákonný úrok z prodlení se musí počítat nikoliv od uplynutí 30 dnů od odstoupení od smlouvy, když reálně nebylo odstoupeno, protože žádná smlouva nikdy platně nevznikla, avšak až od doručené výzvy k vrácení poskytnuté částky , částka, .

24. Ve zbývající části soud s ohledem na výše uvedené nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , výrokem II zamítl.

25. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., v sazbách dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, když zohlednil, že žalobkyně měla v drtivé většině ve sporu úspěch a byla neúspěšná pouze v malé části, proto soud rozhodl, že žalobkyni bude přiznána plná náhrada nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, odměna za právní zastoupení stanovená dle § 7 advokátního tarifu ve výši , částka, za jeden úkon právní služby, přičemž právní zástupkyně žalobkyně učinila v dané věci 3 úkony právní služby (převzetí a převzetí věci, výzva, sepis žaloby), z čehož jeden (výzva) je v poloviční hodnotě, proto odměna činí celkem , částka, , a dále byl ke každému úkonu právní služby přiznána i náhrada hotových výdajů ve výši , částka, , a to v souladu s § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Jelikož právní zástupkyně žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, byla žalobkyni z odměny za právní zastoupení, náhrady hotových výdajů v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznána i náhrada 21 % DPH ve výši , částka, . Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyně v částce , částka, . K úhradě částek přiznaných žalobkyni byla žalovanému poskytnuta lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když jiné možnosti žalovaného nebyly pro jeho pasivitu soudem zjištěny. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupovala v řízení advokátka, je žalovaný dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit tuto náhradu k rukám advokátky.