14 C 75/2024

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Tankó ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o 37 336,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 500 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 3 095,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 095,64 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 883,99 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, a částky 9 741,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 741,26 Kč od 2. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 551 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky (jistiny) ve výši 27 595,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 595,64 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 883,99 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, a částky (smluvní pokuty) ve výši 9 741,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 741,26 Kč od 2 1. 2024 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, kterou je společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , jiné reg. č. , hodnota, , se sídlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , adresa, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jako úvěrující smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Dle smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému platební kartu s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč, a žalovaný se zavázal čerpaný úvěr včetně sjednaného pojištění řádně splácet formou pravidelných měsíčních splátek. Dle žalobkyně však žalovaný čerpal úvěr a uhradil právní předchůdkyni pouze 4 500 Kč a pak zůstala nesplacena jistina ve výši 27 595,64 Kč s příslušenstvím a také smluvní pokuta ve výši 9 741,26 Kč, kdy tyto pohledávky za žalovaným právní předchůdkyně postoupila na žalobkyni.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, schopnost splácet poskytnutý revolvingový úvěr byla ověřována právní předchůdkyní žalobkyně před samotným uzavřením smlouvy o úvěru, a to na základě lustrací žalovaného v interních i externích databázích třetích subjektů a v registru SOLUS.

3. Okresní soud v Bruntále rozhodl o této věci rozsudkem č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , který však nenabyl právní moci, neboť byl zrušen Krajským soudem v Ostravě, respektive jeho usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, . V tomto usnesení byl Okresní soud v Bruntále zavázán právním názorem odvolacího soudu o tom, že žalobkyně má aktivní věcnou legitimaci v dané věci, a nadále je třeba zabývat se důvodností uplatněných pohledávek.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. U jednání, které se konalo u Okresního soudu v Bruntále dne , datum, soud věc projednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků řízení.

6. Soud má za prokázané, že žalovaný dne , datum, uzavřel písemné dohody s právní předchůdkyní žalobkyně, tj. se společností společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , jiné reg. č. , hodnota, , se sídlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , adresa, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , pojmenovanou jako „Rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb č. , hodnota, “ a taky „Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, “, kdy základě těchto dohod se domluvili mimo jiné na poskytování bankovních produktů, ale hlavně bylo žalovanému nabídnuto opakované poskytnutí finančních prostředků do výše sjednaného rámce 30 000 Kč a k tomu pojištění schopnosti splácet, s tím, že tyto finanční prostředky musí v pravidelných měsíčních splátkách vracet i dohodnutými poplatky, úroky či smluvními pokutami, a dále musí hradit sjednanou částku za pojištění (důkaz: Žádost/smlouva o revolvingovém úvěru, akceptace návrhu na uzavření smlouvy ze dne , datum, , Rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb č. , hodnota, ). Před uzavřením těchto dohod žalovaný natvrdil právní předchůdkyni žalobkyně skutečnosti o své osobě (rodinný stav, způsob bydlení, zaměstnání, a také své měsíční příjmy a výdaje), avšak nebylo nijak prokázáno, že právní předchůdkyně tyto skutečnosti, zejména tvrzené příjmy a výdaje, ověřila, zda odpovídají skutečnosti (důkaz: Žádost/smlouva o revolvingovém úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem celkově částku ve výši 29 000 Kč a on jí uhradil celkem pouze 4 500 Kč (důkaz: platební historie úvěrového účtu č. , hodnota, ). K vrácení dlužné částky byl žalovaný prokazatelně poprvé vyzván v odstoupení od úvěrové smlouvy č. , hodnota, , které bylo zasláno žalovanému dne , datum, , a ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do , datum, (důkaz: odstoupení od úvěrové smlouvy č. , hodnota, ). Poté byl žalovaný k zaplacení ještě vyzván v oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , která byla žalovanému zaslána dne , datum, , a v předžalobní výzvě ze dne , datum, , která byla žalovanému zaslána dne , datum, (důkaz: oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , podací arch ze dne , datum, , předžalobní výzva ze dne , datum, , podací arch ze dne , datum, ).

7. S ohledem na skutečnost, že se k řízení nedostavila žalobkyně či její zástupce, nemohl soud poskytnout beneficium poučení dle § 118a o. s. ř. Jinak řečeno kvůli tomu, že se žalobkyně nedostavila (případně ani její zástupce), nemohl soud poučit žalobkyni o tom, že musí konkrétně uvést jakým způsobem byla ověřována aktivní a pasivní stránka tvrzených majetkových poměrů žalovaného (tj. příjmy a výdaje žalovaného), a navrhnout důkazy k prokázání tohoto tvrzení, aby dostatečně splnil své břemeno tvrzení a důkazní. Vzhledem k tomu má soud za to, že žalobkyně neustála břemeno tvrzení a důkazní ohledně ověření majetkových poměrů, které žalovaný tvrdil, a proto dle názoru soudu je nutné shledat, že žalobkyně neověřila, jaké reálné majetkové poměry (příjmy a výdaje) žalovaný měl před sjednáním dohod.

8. Soudem zjištěný skutkový stav je následující: Právní předchůdkyně žalobkyně, aniž by ověřila finanční možnosti (příjmy a výdaje) žalovaného pro to, aby mu poskytla úvěr, uzavřela s žalovaným dne , datum, dohody pojmenované jako „Rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb č. , hodnota, “ a taky „Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, “, kdy základě těchto dohod se domluvili mimo jiné na poskytování bankovních produktů, ale hlavně bylo žalovanému nabídnuto opakované poskytnutí finančních prostředků do výše sjednaného rámce 30 000 Kč a k tomu pojištění schopnosti splácet, s tím, že tyto finanční prostředky musí v pravidelných měsíčních splátkách vracet i dohodnutými poplatky, úroky či smluvními pokutami, a dále musí hradit sjednanou částku za pojištění. Na základě dohod mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla bezhotovostním převodem částku 29 000 Kč a žalovaný jí vrátil 4 500 Kč. K vrácení dlužné částky byl žalovaný několikrát vyzýván, avšak poprvé byl prokazatelně vyzván v odstoupení od úvěrové smlouvy č. , hodnota, , které bylo zasláno žalovanému dne , datum, , a ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do , datum, .

9. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je Spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1958 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla vůli s žalovaným (coby spotřebitelem) uzavřít smlouvu o úvěru, která ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouva spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala ověřené (nikoliv jen tvrzené) příjmy a výdaje žalovaného. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Soud v posuzované věci musel zkoumat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřila schopnost úvěrované plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

18. Odkaz soud v této věci činí i na další rozhodnutí - nálezy Ústavního soudu, a to zejména sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, zejména nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku z 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015 – 39. Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří. Bylo konstatováno, že výklad přijatý Nejvyšším správním soudem, konvenuje interpretací zaujaté soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13 (CA Consumer finance SA versus Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací, přičemž na informace podané spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné. Tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V rozsudku ze dne 21. 4. 2016 ve věci C-377/14 (E. G. Radlinger a Helena Radlingerová versus FINWAI a. s.) se k předběžné otázce Krajského soudu v Praze Soudní dvůr vyjádřil tak, že i v rámci insolvenčního řízení musí insolvenční soud zohlednit porušení ustanovení zakotvených ve směrnici majících chránit spotřebitele, a to tak, aby spotřebiteli poskytl účinnou ochranu.

19. Rovněž v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku, realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať již z nevědomosti, či z bezvýchodnost aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

20. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019 se podává, že poskytovatel úvěru musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

21. Nakonec i z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 656/2024-380 ze dne 31. 7. 2024 vyplývá, že se při zkoumání úvěruschopnosti musí vycházet ze zjištěných skutečných informací o příjmech a výdajích a nelze pouze vycházet z fiktivních částek, např. z publikovaného údaje o životním minimu.

22. V daném případě nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně prozkoumala úvěruschopnost žalovaného zejména tím, že by prověřovala jeho reálné příjmy a výdaje, když se spokojila pouze s údaji tvrzenými žalovaným a tyto nijak neověřovala.

23. Soudu proto nezbývá než uzavřít, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 zákona občanského zákoníku), a proto jsou neplatné veškeré nároky vyplývající ze smlouvy včetně nároku na smluvené úroky, smluvní pokutu, či jiné poplatky a taktéž i žalobkyní tvrzené odstoupení (nemůže být odstoupeno od neplatně sjednané smlouvy). Pokud právní předchůdkyně žalobkyně na základě neplatné smlouvy poskytla žalovanému částku 29 000 Kč je žalovaný povinen takto získaný majetkový prospěch žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku, jako ochuzené vydat (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Řádné postoupení pohledávky, a tedy i aktivní legitimace žalobkyně v dané věci vychází z usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. , spisová značka, ze dne , datum, .

24. Jak už bylo uvedeno výše, bylo zjištěno, že žalovaná převzala bezhotovostně částku 29 000 Kč a právní předchůdkyni uhradila 4 500 Kč. Soud proto uložil žalovanému výrokem I povinnost zaplatit částku 24 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení, který náleží žalobkyni od data 1. 2. 2023, tj. od data následujícího po uplynutí lhůty, která byla dána žalovanému k úhradě v „odstoupení od úvěrové smlouvy č. , hodnota, , přičemž toto bylo zasláno žalovanému dne , datum, , a proto v souladu s § 573 občanského zákoníku má soud za to, že žalovanému došla výzva k úhradě 3 dnem po zaslání, tedy dne 30. 12. 2022. Soud tedy přiznal žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle § 1958 a § 1970 občanského zákoníku, a to od dne 1. 2. 2023 do zaplacení z částky 24 500 Kč. Výše zákonného úroku byla určena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. Soud s ohledem na výše uvedené ve zbývající části žalobou uplatněný nárok žalobkyně, tj. nárok na zaplacení částky 3 095,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 095,64 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 883,99 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, a částky 9 741,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 741,26 Kč od 2. 1. 2024 do zaplacení, výrokem II zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve sporu převážně úspěšná. Výzva dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu byla žalovanému zaslána právním zástupcem žalobkyně. Soud má v souladu s žalobkyní za to, že předmětná žaloba je tzv. formulářovou žalobou, neboť žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu své žaloby na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech a současně peněžité plnění nepřevyšuje 50 000 Kč; jsou tedy splněny podmínky ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění do 31. 12. 2024. Předmětem žaloby byla (ke dni rozhodování soudu) částka 54 279,22 Kč (27 595,64 Kč + 9 707,62 Kč + 4 883,99 Kč + 265 Kč + 9 741,26 Kč + 2 085,71 Kč), představující 100 % nároku, přičemž žalobkyně byla úspěšná co do částky 33 118,63 Kč (24 500 Kč + 8 618,63 Kč) odpovídající 61 % výše nároku, a ve zbylém rozsahu odpovídajícím 39 % výše nároku byla neúspěšná. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů odpovídající 22 % výše jejích nákladů. Náklady představuje zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 1 505 Kč a soudní poplatek za odvolání ve výši 1 881 Kč, odměna za právní zastoupení stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3 advokátního tarifu ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby, přičemž právní zástupce žalobkyně učinil v dané věci do podání žaloby účelně 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby), přičemž ke každému úkonu právní služby přiznána i náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, dále byly po podání žaloby učiněny dva účelné úkony právní služby (podání odvolání dne , datum, , účast na jednání odvolacího soudu dne , datum, ), za které přísluší odměna za právní zastoupení stanovená dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 14b odst. 3 advokátního tarifu ve výši 2 620 Kč/úkon, přičemž k těmto úkonům právní služby byla přiznána jedna náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (k podání odvolání), a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024, a jednou náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč (k účasti na jednání), a to v souladu s § 14b odst. 6 písm. b) advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025. Kromě toho náklady představuje i náhrada za zmeškaný čas při cestě na jednání k odvolacímu soudu konaného dne , datum, , kdy za cestu, Anonymizováno, z , adresa, a zpět náleží 12 x 150 Kč za každou započatou půlhodinu dle ust. § 14 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025, a cestovné při cestě na jednání konané dne , datum, z , adresa, a zpět, kdy bylo použito osobní vozidlo Škoda Superb, RZ: , SPZ, , palivo benzín, kdy bylo při průměrné spotřebě 10,1 l/100 km ujeto 500 km, cena spotřebovaného paliva při ceně 35,8 Kč/l tak činila 1 807,9 Kč a sazba základní náhrady za použití dopravního prostředku dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb., o změně o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, pro rok 2025 činila 5,8 Kč/1 km, tedy v daném případě 2 900 Kč.

27. Jelikož právní zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, byla žalobkyni z odměny za právní zastoupení, náhrady hotových výdajů, náhrady za promeškaný čas a z cestovného, v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznána i náhrada 21 % DPH ve výši 3 002,56 Kč. Náklady řízení žalobkyně tak celkem činily 20 686,46 Kč, a proto náhrada nákladů odpovídající poměru 22 %, která náleží žalobkyni, činí 4 551 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyně v částce 4 551 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně dle 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když jiné možnosti pro úhradu nebyly pro pasivitu žalovaného zjištěny.