15 C 279/2013

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci žalobce Anonymizováno, zastoupeného Jméno žalobce, advokátem se sídlem Anonymizováno, proti žalovaným 1. Jméno žalované A, narozenému dne Datum narození žalované A, Anonymizováno, zastoupenému Jméno žalované B, advokátem se sídlem Anonymizováno. Česká republika - Jméno advokáta, IČ: IČO advokáta, se sídlem Adresa advokáta, o určení vlastnického práva státu

I. Určuje se, že vlastníkem pozemků parc.č. hodnota – trvalý travní porost, parc.č. Anonymizováno – orná půda a parc. č. Anonymizováno – trvalý travní porost, zapsaných v katastru nemovitostí právnická osoba pro Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa na listu vlastnickém Anonymizováno pro obec adresa, katastrální území adresa, je žalobce.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení vůči prvnímu žalovanému nepřiznává.

III. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám Jméno žalobce, advokáta se sídlem adresa.

IV. První žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v adresa soudní poplatek ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v adresa dne datum domáhal určení, že Anonymizováno je vlastníkem pozemků parc. č. hodnota, parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno a parc.č. Anonymizováno ( dále také předmětných pozemků ) zapsaných v katastru nemovitostí právnická osoba pro Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa na listu vlastnickém Anonymizováno pro obec adresa, katastrální území adresa. Předmětnou žalobu podal žalobce v souladu s ustanovením § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen zákon „z. č. 428/2012 Sb.“) neboť má za to, že žalobce je oprávněnou osobou s odkazem na ustanovení § 3 písm. b) z. č. 428/2012 Sb., tedy že žalobce je církevní právnickou osobou zapsanou v Rejstříku evidovaných právnických osob vedeném právnická osoba a byl zřízen Anonymizováno zapsanou v Rejstříku registrovaných Anonymizováno a Anonymizováno společností vedené stejným ministerstvem jako její součást. Dále žalobce tvrdil, že z původního majetku žalobce byly přede dnem nabytí účinnosti z. č. 428/2012 Sb. v rozporu s ustanovením § 29 z. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku ( dále zákon o půdě ) převedeny z majetku státu do vlastnictví prvního žalovaného předmětné pozemky, a to dvěma kupními smlouvami uzavřenými mezi právnická osoba ČR a prvním žalovaným dne datum a datum. S přihlédnutím k ustanovení § 18 odst. 1 z .č 428/2012 Sb. v případě, že došlo k převodu majetku v rozporu s § 29 zákona o půdě, jedná se o absolutně neplatný právní úkon pro rozpor se zákonem a za této situace je nadále vlastníkem předmětných pozemků Anonymizováno. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobce dovozuje ze zápisů v Anonymizováno deskách Anonymizováno vedených pro katastrální území adresa, číslo knihovní vložky Anonymizováno, kde vlastníkem předmětných pozemků ke dni datum byl označován Anonymizováno. Žalobce má současně za to, že byla na jeho straně splněna i další z podmínek zahrnutých v § 3 v návaznosti na § 5 z. č. 428/2012 Sb., kdy osobou oprávněnou může být určitý subjekt pouze za situace, že utrpěl majetkovou křivdu nejen v rozhodném období (od datum do datum), ale současně i v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5 citovaného zákona. Žalobce tvrdil, že k odnětí předmětných pozemků žalobci došlo v souladu s § 5 písm. a) citovaného zákona, tedy bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy. Žalobce popřel tvrzení druhého žalovaného, že předmětné pozemky byly odňaty žalobci na základě tzv. Anonymizováno Anonymizováno, tedy zákonů účinných před rozhodným obdobím. Ve svém podání ze dne datum žalobce doplnil svou žalobu o vyjádření k otázce dobré víry při nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem prvním žalovaným. Konstatoval, že dobrou víru prvního žalovaného nelze dovozovat pouze z prohlášení učiněného právnická osoba Anonymizováno v předmětných kupních smlouvách. Žalobce má za to, že první žalovaný se nemohl v době převodu vlastnictví k pozemkům spoléhat na prohlášení a ujištění právnická osoba ČR ani na přezkoumání předmětné kupní smlouvy v rámci řízení o povolení vkladu vlastnického práva, neboť již od devadesátých let bylo obecně známo, že dochází k porušování blokačních paragrafů restitučních zákonů a katastrální úřady se v souvislosti s povolením vkladu práva vlastnického nezabývaly porušováním těchto blokačních paragrafů, stejně jako obsah smlouvy z tohoto pohledu nepřezkoumávaly. Žalobce má za to, že v praxi běžně dochází ze strany katastrálních úřadů k povolování vkladů práv z absolutně či relativně neplatných smluv, přičemž soudy při posuzování platnosti smluv nejsou rozhodnutími katastrálních úřadů vázány. Žalobce dále uvedl, že pokud druhý žalovaný odkazoval v otázce posouzení dobré víry na rozhodnutí Ústavního či Nejvyššího soudu ČR, pak tato rozhodnutí řešila pouze otázku nabytí vlastnického práva od nevlastníka. Žalobce má za to, že až do vydání z. č. 428/2012 Sb. se církve a náboženské společnosti nemohly domáhat ochrany proti nezákonným porušením blokačních paragrafů restitučních zákonů a pouze § 18 odst. 1 citovaného zákona je jedinou možnou nápravou těchto nezákonných porušení. K otázce dobré víry žalobce doplnil, že první žalovaný v současné době hospodaří asi na 748 ha půdy, přičemž žalobce se domáhá určení vlastnictví k pozemkům o celkové výměře asi 0,55 ha, což žádným způsobem nemůže negativně ovlivnit hospodářskou činnost prvního žalovaného. K otázce finanční náhrady poskytnuté Anonymizováno a Anonymizováno společnostem žalobce konstatoval, že § 16 z.č. 428/2012 Sb. předpokládá uzavření smlouvy o finančním vypořádání zahrnující pouze finanční náhradu za majetek, který podle z. č. 428/2012 Sb. nelze podle § 8 citovaného zákona vydat. Žalobce má za to, že vydáním navrženého soudního rozhodnutí by nebyla způsobena tzv. „nová křivda“ prvnímu žalovanému, neboť je nutno rozlišovat mezi křivdou a škodou. Za křivdu lze považovat bolestně prožívanou a vnímanou nespravedlnost, zatímco škoda je újma poškozeného na majetku nebo penězi ocenitelných majetkových právech v důsledku protiprávního jednání jiné osoby. Pokud bude žalobě vyhověno, musí se žalovaní mezi sebou vyrovnat podle zásad o bezdůvodném obohacení, příp. druhý žalovaný nahradí prvnímu žalovanému prokázanou škodu, která mu vznikla. První žalovaný se tedy vždy může domoci svých práv a na jeho majetku nedojde k žádné újmě. V případě zamítnutí žaloby nemá žalobce žádnou jinou zákonnou možnost domoci se vydání předmětného majetku, příp. získání náhrady za předmětné pozemky. První žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu s tím, že předmětné pozemky nabyl od právnická osoba ČR do svého vlastnictví na základě dvou kupních smluv ze dnů datum a datum, tedy nepochybně v dobré víře, že právo prodávajícího není ničím omezeno. Prodávajícím byla státní instituce, u které se nedal předpokládat podvodný úmysl či právní pochybení. Prvnímu žalovanému nemohlo být známo, že převáděné nemovitosti jsou blokovány § 29 zákona č. 229/1991 Sb. První žalovaný je toho názoru, že jeho vlastnické právo ke sporným nemovitostem je chráněno i za situace, kdy nabytí těchto nemovitostí ze strany druhého žalovaného je považováno za protiprávní. Účinky nápravy protiprávního stavu nabytí nemovitostí druhým žalovaným existují pouze mezi žalobcem a druhým žalovaným. První žalovaný má za to, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem požívá ochrany dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, přičemž v tomto směru odkázal na odůvodnění Nálezu Ústavního soudu ČR č.j.

II. ÚS 165/11 ze dne datum. Ve svém podání ze dne datum první žalovaný doplnil, že je od roku Anonymizováno soukromým zemědělcem a v současné době hospodaří na výměře asi Anonymizováno hektaru společně se svým Anonymizováno, kterému se chystá předat předmět svého hospodaření. První žalovaný zaměstnává 8 až 10 zaměstnanců, pozemky, které jsou předmětem žaloby, nepronajímá. K věci samotné první žalovaný odmítl vypovídat jako účastník řízení. Druhý žalovaný rovněž navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu s tím, že před převodem vlastnictví k předmětným pozemkům na prvního žalovaného právnická osoba Anonymizováno jako správce Anonymizováno Anonymizováno prověřil, zda tyto pozemky nejsou tzv. „Anonymizováno“. Zamýšlený převod pozemků byl v souladu § 15 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků, oznámen po dobu tří měsíců za účelem vznesení případných námitek ze strany potenciálních vlastníků. Jelikož se v této zákonné lhůtě k vlastnictví těchto pozemkům nikdo nepřihlásil, došlo k uzavření předmětných kupních smluv. Druhý žalovaný namítal nedostatek aktivní legitimace žalobce k podání předmětné žaloby s přihlédnutím k zásadním pochybnostem druhého žalovaného o právním nástupnictví žalobce ve vztahu k původnímu vlastníkovi předmětných nemovitostí. Dále ve svém podání ze dne datum druhý žalovaný konstatoval, že v případě nabytí vlastnického práva ze strany prvního žalovaného lze dovodit okolnosti dobré víry při převodu nemovitostí, a to s odkazem na nález Ústavního soudu ČR

III. ÚS 415/15 ze dne datum, který zahrnoval i případy nabytí vlastnického práva, nikoliv pouze od nevlastníka, ale i od neoprávněného. Druhý žalovaný má rovněž za to, že z některých listin lze dovodit, že předmětné pozemky mohly být žalobci konfiskovány tzv. „Anonymizováno“ a tedy že na předmětný majetek nedopadá § 8 odst. 1 písm. h) z. č. 428/2012 Sb. ( nemožnost vydat věc konfiskovanou na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. nebo č. 108/1945 Sb.). Před skutkovým a právním hodnocením uplatněného nároku soud považuje za nutné konstatovat, že se jedná o žalobu na určení vlastnictví státu k nemovitostem za situace, že má žalobce, jakožto oprávněná osoba ze zákona č. 428/2012 Sb. za to, že došlo k převodu původního Anonymizováno majetku v rozporu s blokačními paragrafy, v daném případě v rozporu s § 29 zákona č. 229/1991 Sb. Obecně v případě žaloby na určení soud vždy musí v souladu s ustanovením § 80 občanského soudního řádu ( dále jen o. s. ř.) zkoumat naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není. V daném případě právní zájem na určení vlastnického práva vyplývá přímo z § 18 odst.1 z.č. 428/2012 Sb. K této problematice se vyslovil Nejvyšší soud ČR ve svých rozhodnutích spisová značka ze dne datum nebo spisová značka ze dne datum, v nichž konstatoval, že žaloba podle ustanovení § 18 odst. 1 citovaného zákona není preventivní určovací žalobou ve smyslu ustanovení § 80 o.s.ř., nýbrž zvláštním návrhem určovací povahy opírajícím se o výslovné zákonné zmocnění, a její úspěšné podání tedy nelze podmiňovat prokázáním naléhavého právního zájmu. S přihlédnutím ke shora uvedenému soud konstatuje, že v daném případě je na požadovaném určení ze zákona dán naléhavý právní zájem. Dále se soud zabýval otázkou, zda označení účastníci řízení jsou aktivně a pasivně ve věci legitimováni. Aktivně věcně legitimován je jen takový žalobce, který je nositelem práva, o něž ve sporu jde, pasivní věcná legitimace je u žalovaných dána jen tehdy, mají-li podle zjištěného skutkového stavu a právního posouzení povinnost, jejíhož splnění se žalobce domáhá. Účastníky řízení musí být také osoby, o jejichž práva či povinnosti v řízení jde. Při posouzení věcné legitimace účastníků řízení soud aplikoval ustanovení § 18 odst. 1 a 8 v návaznosti na §právnická osoba písm. b) a § 5 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. § 1 Předmět úpravy Tento zákon upravuje zmírnění některých majetkových křivd, které byly spáchány Anonymizováno, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona státem Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno společnostmi podle jiného právního předpisu (dále jen „registrované církve a náboženské společnosti“), v období od datum do datum (dále jen „rozhodné období“) a vypořádání majetkových vztahů mezi státem a Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno. § 2 Vymezení některých pojmů Pro účely tohoto zákona se rozumí a) původním majetkem Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno společností věci, majetková práva a jiné majetkové hodnoty, včetně spoluvlastnických podílů a součástí a příslušenství věcí, které byly alespoň část rozhodného období ve vlastnictví nebo které příslušely Anonymizováno Anonymizováno, právnickým osobám zřízeným nebo založeným jako součásti Anonymizováno, Anonymizováno nebo dalším právnickým osobám zřízeným nebo založeným za účelem podpory činnosti registrovaných církví a náboženských společností k Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, podezřelý výraz, vzdělávacím nebo administrativním účelům, nebo jejich právním předchůdcům, b) zemědělskými nemovitostmi 1. pozemky, které ke dni datum tvořily zemědělský půdní fond nebo do tohoto fondu náležely, 2. pozemky, které ke dni datum tvořily lesní půdní fond, 3. obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků, 4. obytné a hospodářské budovy a stavby sloužící zemědělské a lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství, včetně zastavěných pozemků. § 3 Oprávněné osoby Oprávněnou osobou je b) právnická osoba zřízená nebo založená jako součást registrované církve a náboženské společnosti, § 5 Skutečnosti vedoucí k majetkovým křivdám Skutečnostmi, v jejichž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám, jsou a) odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě), § 18 Závěrečná ustanovení (1) Oprávněná osoba může podat soudu žalobu o určení vlastnického práva Anonymizováno z důvodu, že věc z původního majetku Anonymizováno byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona převedena nebo přešla z majetku státu do vlastnictví jiných osob v rozporu s ustanovením § 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, nebo v rozporu s ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona; lhůta pro uplatnění výzvy k vydání věci počne běžet dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo určeno vlastnické právo státu. (8) Tímto zákonem není dotčeno právo oprávněných osob na soudní a jinou právní ochranu proti komukoli, kdo drží původní majetek registrovaných církví a náboženských společností. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do datum, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku ( zákon o půdě ) ve znění účinné do datum, majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku. V daném případě bylo na žalobci, aby v případě své aktivní legitimace ve sporu prokázal, že Anonymizováno, která v rozhodném období, tedy od datum do datum, utrpěla majetkovou křivdu v důsledku odnětí věci ( předmětných nemovitostí) bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy. U žaloby podaném podle § 18 odst. 1 jsou v projednávané věci pasivně legitimováni účastníci smlouvy, na základě níž došlo k převodu věcí z majetku státu do vlastnictví jiné osoby ( prvního žalovaného) v rozporu s ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb. Z výpisu z Rejstříku evidovaných právnických osob právnická osoba ke dni datum a datum, z potvrzení totožnosti subjektů vydaného Anonymizováno v České republice ze dne datum, z výpisu evidence právnických osob, které jsou součástmi Anonymizováno ze dne datum, z žádosti o registraci Anonymizováno ze dne datum a ze sdělení ředitele odboru Anonymizováno právnická osoba ze dne datum má soud za prokázané, že dne datum představený Anonymizováno, jméno FO – Anonymizováno požádal právnická osoba o registraci Anonymizováno Anonymizováno o jeho registraci jako řeholní instituce. V žádosti je konstatováno, že Anonymizováno byl jako česká komenda Anonymizováno, později Anonymizováno, záložen v Anonymizováno v roce Anonymizováno a trval nepřetržitě až do datum, kdy byl násilně rozehnán. Činnost však nebyla přerušena a Anonymizováno vyvíjel pomocnou charitativní a zdravotní činnost. Činnost Anonymizováno má být zaměřena na podporu Anonymizováno života, dále na sociální a charitativní pomoc a za účelem rozvíjení Anonymizováno ideálů. Přípisem ze dne datum bylo představenému Anonymizováno sděleno že právnická osoba jako ústřední orgán státní správy ve věcech církví a náboženských společností potvrzuje, že Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno obnovilo legálně svoji činnost na území Anonymizováno Anonymizováno od datum. Žalobce byl v Rejstříku evidovaných právnických osob uveden s účinností od datum, přičemž statutárním orgánem byl od datum jméno FO, který ve věcech vydání historického majetku jedná samostatně. Zřizovatelem této právnické osoby je Anonymizováno Anonymizováno, která byla registrována na území Anonymizováno Anonymizováno od datum a jejímž orgánem je Anonymizováno. Z potvrzení Anonymizováno ze dne datum vyplynulo, že s odkazem na ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 3/2002 Sb. o církvích a náboženských společnostech se potvrzuje, že právnická osoba označená jako Anonymizováno Anonymizováno, se sídlem adresa, IČ: IČO je totožným subjektem s různými jmény uvedenými na historických dokladech či deskách zemských a v pozemkových knihách, a to mimo jiných i s označením Anonymizováno Z výše uvedených listinných důkazů učinil soud závěr, že žalobce označený v žalobě je právnickou osobu zřízenou jako součást Anonymizováno Anonymizováno v souladu s ustanovením § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb. Z výpisu z Katastru nemovitostí LV Anonymizováno pro obec adresa, katastrální území adresa, z návrhu na záznam práv k nemovitostem - změna vlastníka ze dne datum včetně výpisů z údajů z katastru nemovitostí pro obec adresa, k.ú. adresa, z oznámení o zamýšleném převodu nemovitostí v souladu s § 15 zákona č. 95/1999 v obci adresa, k.ú. adresa ze dne datum, z žádosti o sdělení dle § 2 z.č. 95/1999 Sb. ze strany právnická osoba ČR Katastrálnímu úřadu v adresa ze dnů datum a datum, ze dvou kupních smluv uzavřených mezi právnická osoba ČR a prvním žalovaným č. hodnota ze dne datum a č. hodnota ze dne datum, ze dvou návrhů na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ze dnů datum a datum, z prohlášení o vlastnickém právu právnická osoba ČR ze dne datum a z osvědčení prvního žalovaného o zápisu do evidence zemědělského podnikatele ze dne datum má soud za prokázané, že dne datum podal právnická osoba u právnická osoba, územní pracoviště adresa návrh na záznam práv k nemovitostem s přihlédnutím účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, na základě něhož přešly do správy právnická osoba nemovitosti ve vlastnictví státu uvedené v § 1 odst. 1 tohoto zákona. Na základě tohoto přechodu došlo ke změně vlastníka pozemků v katastrálním území adresa, kde za nového vlastníka mimo jiné i předmětných pozemků, byla místo původního vlastníka, právnická osoba. a Státního statku adresa, s. p. uvedena Anonymizováno - právnická osoba ČR. Dne datum byl v souladu s § 15 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, oznámen zamýšlený převod mimo jiné i předmětných pozemků. K podání případných námitek vlastnického práva ze strany jiných osob byla stanovena lhůta do datum. V průběhu měsíce listopadu Anonymizováno požádal právnická osoba ČR právnická osoba v adresa, pracoviště adresa o sdělení údajů z jeho evidence v souladu s § 2 zákona č. 95/1999 Sb., za účelem ověření skutečností, zda předmětné pozemky po Anonymizováno Anonymizováno přešly či byly převedeny do vlastnictví státu z vlastnictví církve, náboženské společnosti, řádů nebo kongregace a zda tyto pozemky nebyly ke dni datum ve vlastnictví obce. U všech tří pozemků bylo Katastrálním úřadem v adresa dne datum a datum sděleno, že pozemky nebyly po datum majetkem církve, náboženské společnosti, řádu nebo kongregace. Dne datum uzavřeli první žalovaný, jako osoba provozující zemědělskou činnost, a právnická osoba ČR pod č. hodnota a dne datum pod č. hodnota kupní smlouvy, na základě nichž převedl právnická osoba do vlastnictví prvního žalovaného pozemky parc. č. hodnota - trvalý travní porost, pozemek parc. č. Anonymizováno - orná půda a pozemek parc. č. Anonymizováno - trvalý travní porost, vše v obci adresa, katastrální území adresa za sjednanou cenu. V kupní smlouvě bylo v části VI. bod 1 zahrnuto prohlášení obou smluvních stran, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, které by uzavření smlouvy bránily. Dále je obsahem obou kupních smluv prohlášení prodávajícího, tedy právnická osoba ČR, že prodávající v souladu s § 2 zákona č. 95/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů prověřil převoditelnost prodávaných pozemků a prohlašuje, že prodávané pozemky nejsou vyloučeny z převodu podle § 2 zákona č. 95/1999 Sb. Jedním z důvodů nepřevoditelnosti prodávaných pozemků podle citovaného ustanovení bylo mimo tzv. blokační ustanovení § 29 zákona o půdě. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že žalovaní označení v žalobě jsou pasivně legitimováni a byli účastníky závazkového vztahu, na základě něhož došlo k převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem z vlastnictví státu do vlastnictví prvního žalovaného jako fyzické osoby. Dále se soud zabýval otázkou, zda žalobce, případně jeho právní předchůdce, utrpěl majetkovou křivdou v důsledku odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb. v období od datum do datum, když jiné skutečnosti vedoucí k majetkovým křivdám nebyly ze strany žalobce tvrzeny ani v průběhu řízení prokazovány. Z porovnání parcel v obci adresa ze dne datum, z obsahu knihovní vložky číslo hodnota Zemské desky opavské zahrnující parcely v k.ú. adresa, včetně zápisů změn v listech A a B, z usnesení Krajského soudu v Anonymizováno, odd. X ze dne datum, z přípisu Ministerstva zemědělství ze dne datum – rozhodnutí o žádosti tituly za jménem jméno FO, advokáta se sídlem v Praze v zastoupení Anonymizováno, z žádosti tituly před jménem jméno FO ze dne datum, rozhodnutí Ministerstva Anonymizováno v Praze ze dne datum, č. j. Anonymizováno z vyhlášky Okresního národního výboru v adresa z datum a z datum, z vyhlášky Okresního národního výboru v Opavě ze dne datum, z výměru Zemského národního výboru Moravskoslezského, expozitura v adresa ze dne datum, ze sdělení vedoucího odboru ONV v adresa z datum, z přípisu zástupce Anonymizováno z datum, z podání Zemského národního výboru v Anonymizováno z datum, z rozhodnutí Ministerstva Anonymizováno ze dne datum , z usnesení Okresního soudu civilního v Praze sp. zn. Anonymizováno ze dne datum, z přípisu účtárně Anonymizováno ze dne datum, z darovací smlouvy ze dne datum, z darovací smlouvy ze dne datum, z přípisu Anonymizováno z datum, ze sdělení Ministerstva Anonymizováno v Praze z datum, z výměru Anonymizováno, expositura v adresa z datum má soud za prokázané, že v části „A“ knihovní vložky číslo hodnota Zemských desek opavských pro katastrální území adresa jsou uvedeny pozemky č.p. Anonymizováno, přičemž v části „ B“ na straně Anonymizováno je nejméně od roku Anonymizováno jako původní vlastník předmětných pozemků označen „ den souverainen Anonymizováno zapisuje jako vlastník předmětných pozemků subjekt označený jako "Anonymizováno je označen jako vlastník nemovitostí " Anonymizováno - Anonymizováno ". Další záznam v knihovní vložce z roku Anonymizováno poznamenává pouze zavedení národní správy podle § 15 dekretu prezidenta republiky č. hodnota ze dne datum. Dne datum došlo podle výměru Anonymizováno, Anonymizováno v adresa ze dne datum č.j. Anonymizováno k výmazu poznámky zavedení národní správy. Pod pořadovým č. hodnota v části „B“ knihovní vložky se na základě oznámení ministerstva zemědělství ze dne datum č. hodnota.Anonymizováno s účinností od datum poznamenalo dle § 3 zákona č. 329/20 Sb. ve znění zákona č. 225/22 Sb. a dle § 17 zákona č. 142/47 Sb. zamýšlené převzetí a dle § 7 vládního nařízení č. 193/47 Sb. poznámka revise. Ze srovnávací sestavy parcel dle údajů katastru nemovitostí vyhotovené dne datum vyplývá, že předmětné pozemky jsou označeny stejným číslem a mají stejnou výměru podle předchozí pozemkové evidence i stávajících údajů katastru nemovitostí. Jako knihovní vlastník předmětných pozemků je i v usnesení Krajského soudu v Anonymizováno, odd. X. ze dne datum označen „Anonymizováno“, který se měl jako vlastník nemovitostí ve lhůtě 30 dnů od doručení písemně vyjádřit, u kterých nemovitostí uplatňuje nárok na ponechání výměry stanovené v § 1 odst. 3 z. č. 142/47 Sb. Poznámka zamýšleného převzetí a poznámka revise měly být dodatečně vymazány u těch nemovitostí, které budou ponechány řádu do výměry 50 ha podle § 1 odst. 3 zákona č. 142/47 Sb. Tvrzení žalobce o odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb. dále prokazuje rozhodnutí Ministerstva Anonymizováno v Praze ze dne datum, č. j. Anonymizováno, kde je konstatováno odnětí majetku vlastníka - „Anonymizováno“ na základě revise první pozemkové reformy podle z. č. 142/1947. Ze sdělení Ministerstva Anonymizováno ze dne datum č. j. Anonymizováno, vyplývá převzetí lesního a rybničního majetku velkostatku adresa ve vlastnictví Anonymizováno státem podle zákona č. 142/1947 Sb. Mezi právními předpoklady převzetí byl uveden Výnos Ministerstva Anonymizováno č. j. Anonymizováno ze dne datum, v němž bylo rozhodnuto podle zákona č. 142/1947 Sb., o vyvlastnění předmětných nemovitostí. Dále tvrzení žalobce byla prokázána rozhodnutím Ministerstva Anonymizováno ze dne datum č. jednací Anonymizováno, které doplnilo revisní výměr stejného ministerstva ze dne datum č.j. Anonymizováno, jež se týkalo zamýšleného převzetí nemovitostí majetkového vlastníka řádu Anonymizováno podle ustanovení § 1 odst. 3, a § 4 zákona č. 142/1947 Sb. Předmětné doplnění se týkalo ponechání určitých nemovitostí ve vlastnictví Anonymizováno v katastrálním území adresa. Pozemky parc. č. hodnota, Anonymizováno nebyly do tohoto seznamu zahrnuty. Z části D rozhodnutí vyplývá, že pouze u těchto pozemků měla být vymazána poznámka „převzetí“ a poznámka „revise“ podle zákona č. 142/47 Sb. Žádosti Anonymizováno týkající se ponechání další půdy nebylo ze strany Ministerstva Anonymizováno vyhověno. Rovněž v příloze k soupisu pozemkového majetku Anonymizováno vyhotoveného advokátem tituly před jménem jméno FO dne datum je uvedeno, že se jedná o majetek podléhající revisi podle zákona č. 142/1947 Sb. o revisi první pozemkové reformy. Z výše uvedeného soud učinil závěr, že žalobce jako právnická osoba splňující podmínky § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., v rozhodném období stanoveném v § 1 citovaného zákona (datum – datum) utrpěl majetkovou křivdu, neboť mu byly bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb. o revisi první pozemkové reformy odňaty pozemky parc.č. hodnota, Anonymizováno/Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno v k.ú. adresa. Tato skutečnost byla zapsána v knihovní vložce č. hodnota ke dni datum na základě oznámení Ministerstva Anonymizováno ze dne datum . V souvislosti právním hodnocením uplatněného nároku se soud musel vypořádat s námitkami, které vznesly v průběhu řízení oba žalovaní. Především se jednalo o námitku druhého žalovaného, že žalobce pozbyl vlastnictví k předmětným pozemkům na základě konfiskace provedené dle dekretů prezidenta republiky č. Anonymizováno., kdy za této situace by se zákon o církevních restitucích na uplatněný nárok žalobce nevztahoval, neboť žalobce by nebylo možno považovat za osobu oprávněnou. Dalšími zásadními námitkami druhého žalovaného bylo jednak tvrzení, že subjektem vlastnického práva byly jednotlivé komendy řádu, nikoliv řád jako takový a dále pochybnost o právním nástupnictví žalobce, tedy o právní kontinuitě mezi původním subjektem vlastnícím předmětné pozemky a žalobcem. Společnou námitkou obou žalovaných bylo nabytí vlastnického práva k předmětným pozemkům ze strany prvního žalovaného na základě dobré víry a vznik tzv. „nové křivdy“ prvnímu žalovanému, v případě určení vlastnictví České republiky k předmětným pozemkům. V případě námitky týkající se pozbytí vlastnictví k předmětným pozemkům ze strany žalobce na základě konfiskace provedené podle dekretů presidenta republiky č. Anonymizováno ze dne datum nebo č. Anonymizováno dne datum soud uvádí, že těmito dekrety mělo dojít ke konfiskaci a rozdělení zemědělského majetku Anonymizováno, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa ( dekret č. Anonymizováno.) nebo ke konfiskaci nepřátelského majetku ( dekret č. Anonymizováno.) V souladu s § 3 odst. 2 dekretu č. 12/1945 Sb. rozhodoval na základě návrhu okresního národního výboru místně příslušný zemský národní výbor, v jehož obvodě se dotčená nemovitost nacházela, o tom, zda fysické nebo právnické osoby spadají pod ustanovení odst. 1 písm. a), b) citovaného dekretu, tedy se jedná o osoby německé a maďarské národnosti bez ohledu na státní příslušnost a zrádce a nepřátele republiky jakékoliv národnosti a státní příslušnosti, jež projevili své nepřátelství v letech Anonymizováno Pochybné případy měl předložit zemský národní výbor ke konečnému rozhodnutí Ministerstvu Anonymizováno, které mělo rozhodnout po dohodě s Ministerstvem Anonymizováno. V případě dekretu č. Anonymizováno, byla řešena obecně konfiskace nepřátelského majetku bez náhrady, která zahrnovala movitý, nemovitý majetek i majetková práva, která ke dni faktického skončení německé a maďarské okupace byla ve vlastnictví německých či maďarských právnických osob, osob fyzických národnosti německé nebo maďarské nebo osob fyzických, u nichž byly stanoveny určité předpoklady. O tom, zda jsou splněny podmínky pro konfiskaci podle dekretu č Anonymizováno Sb. rozhodoval příslušný okresní národní výbor. Vzhledem k vymezení předmětu a účelu konfiskovaného majetku a stanovení okruhu subjektů podléhajících konfiskaci dle dekretu č. Anonymizováno. lze konstatovat, že tento dekret nemohl být aplikován na majetek subjektu označovaného jako Anonymizováno. Za této situace by přicházela v úvahu konfiskace majetku pouze podle dekretu č. Anonymizováno, který se v § 1 odst. 1 písm. b) vztahoval obecně na zrádce a nepřátelé republiky jakékoliv národnosti a státní příslušnosti, projevivších toto nepřátelství zejména za krize a války v letech Anonymizováno. Z § 3 odst. 1 písm. b) předmětného dekretu prezidenta republiky pak vyplývá, že za zrádce a nepřátele Československé republiky bylo možno považovat z právnických osob ty, jejichž správa záměrně a aktivně sloužila Anonymizováno nebo Anonymizováno vedení války nebo fašistickým a nacistickým účelům. Soud v průběhu řízení poučil druhého žalovaného o jeho procesní povinnosti prokázat tvrzení o pozbytí předmětných pozemků žalobcem na základě provedené konfiskace, neboť v tomto rozsahu břemeno tvrzení i břemeno důkazní bylo na druhém žalovaném. Na podporu tvrzení druhého žalovaného byly provedeny důkazy vyhláškou Okresního národního výboru v Anonymizováno č.j. Anonymizováno – Anonymizováno ze dne datum, vyhláškou Okresního národního výboru v adresa ze dne datum, vyhláškou Okresního národního výboru v adresa ze dne datum a dále listinami vydanými Zemským národním výborem v adresa ze dne datum a datum, které se však týkaly pouze změny osoby národního správce majetku ve vlastnictví žalobce. Všechny tři citované vyhlášky se týkaly konfiskace majetku subjektu, který zde byl označen jako Anonymizováno (vyhláška ze dne datum a datum) nebo Anonymizováno (vyhláška ze dne datum), a to podle Dekretu presidenta republiky č. Anonymizováno Sb. Jak bylo výše uvedeno o tom, zda fyzická nebo právnická osoba patří mezi zrádce a nepřátele Československé republiky, měl rozhodovat vždy zemský národní výbor na návrh příslušného okresního národního výboru. Soud má za to, že pokud předmětné vyhlášky vydaly okresní národní výbory, pak rozhodoval věcně nepříslušný orgán místní samosprávy. Současně je nutné konstatovat, že ve všech třech případech se vyhlášky týkaly nemovitostí v jiných katastrálních územích, přičemž vyhláška Okresního národního výboru v Anonymizováno ze dne datum, kterou byl Anonymizováno označen podle § 1 odst. 1 dekretu prezidenta republiky č. Anonymizováno za osobu německé národnosti a jeho majetek byl konfiskován pro účely pozemkové reformy, byla zrušena výměrem Moravskoslezského zemského národního výboru ze dne datum č.j. Anonymizováno jako nezákonná. Současně stejným výměrem byly zrušeny i vyhlášky Okresní správní komise v adresa ze dnů datum, datum, datum a datum ze stejných důvodů. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se konstatuje, že jak Okresní správní komise v adresa tak Okresní národní výbor v Anonymizováno vydali konfiskační vyhlášku, aniž by předem vyvolali rozhodnutí Zemského národního výboru moravskoslezské expositury v adresa, čímž se dopustili podstatné vady řízení. Proti tomuto rozhodnutí již nebylo možno podat žádný opravný prostředek. Přes to, že v řízení nebyla předložena rozhodnutí příslušného zemského národního výboru týkající se dalších dvou vyhlášek vydaných Okresním národním výborem v adresa, lze konstatovat, že právní závěry obsažené v rozhodnutí Zemského národního výboru moravskoslezské expositury v adresa ze dne datum lze obecně vztáhnout i na rozhodnutí Okresního národního výboru v adresa ze dnů datum a datum. Za této situace soud uzavírá, že zemský národní výbor byl věcně příslušným správním orgánem k vydání shora uvedeného výměru z datum. Druhý žalovaný namítal nedostatek věcné příslušnosti Zemského národního výboru moravskoslezské expositury v adresa ke zrušení vyhlášky vydané Okresním národním výborem v Anonymizováno, což považoval za nedostatek natolik zásadní, že musí vést k závěru o nicotnosti takového správního rozhodnutí. Svůj právní názor druhý žalovaný opíral o rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, ve kterém se zabýval možností zkoumáním správních aktů ze strany soudů mimo rámec správního soudnictví pouze za situace, kdy se jedná o akty nicotné s tím, že absence některých náležitostí rozhodnutí nemůže způsobit nicotnost individuálního správního aktu. Vzhledem k výše uvedeným závěrům soud považuje námitku druhého žalovaného týkající se věcné nepříslušnosti zemského národního výboru ke zrušení vyhlášky Okresního národního výboru v Anonymizováno za neopodstatněnou a předmětné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR na daný případ neaplikovatelné. Ve sdělení Okresního národního výboru v adresa ze dne datum je konstatováno, že majetek Anonymizováno v katastrálním území adresa nebyl konfiskován podle dekretu č. Anonymizováno Sb. V usnesení Okresního soudu civilního v Anonymizováno ze dne datum, č.j. Anonymizováno se uvádí, že státní spolehlivost navrhovatele - Anonymizováno Anonymizováno, zastoupeného jméno FO, advokátem v Anonymizováno, má soud za prokázánu tím, že mu již ostatní nemovitosti, a to jednak rozhodnutím zemského národního výboru z datum i rozhodnutím ve věci Anonymizováno byly právoplatně restituovány. Rovněž z poslední věty přípisu Ministerstva zemědělství v Praze ze dne datum vyplývá, že zemědělský majetek Anonymizováno nebyl předmětem konfiskačního řízení podle dekretu č. Anonymizováno Sb. Z darovacích smluv ze dnů datum a datum vyplývá, že z majetku žalobce byly převáděny Anonymizováno se sídlem v adresa, která vykonávala správu majetku žalobce, nemovitosti i v tomto rozhodném období do vlastnictví jiných subjektů. Vzhledem ke shora uvedeným skutkovým zjištěním učinil soud závěr, že druhý žalovaný neprokázal konfiskaci předmětných pozemků žalobci na základě dekretů presidenta republiky č. hodnota /1945 Sb. ani č. 12/1945 Sb. K další námitce druhého žalovaného týkající se vlastnictví předmětných pozemků ze strany komendy, nikoliv žalobce, druhý žalovaný předložil jako důkaz pouze opis přípisu zástupce Anonymizováno Ministerstvu Anonymizováno věcí z datum, bez uvedení jména podepisujícího, v němž je žádáno, aby v souvislosti s okupací moravskoslezského území Anonymizováno Anonymizováno, byla vláda Německé říše upozorněna, že statky, respektive komendy, mimo jiných i Anonymizováno, jsou soukromoprávním majetkem tohoto řádu, nikoliv majetkem státním a i nadále musí tyto statky zůstat majetkem Anonymizováno. Druhý žalovaný k prokázání tohoto tvrzení označil další dva listinné důkazy, a to Žádost za uvolnění řádového majetku ze dne datum a dokument Ministerstva zahraničních věcí ze dne datum. Přes opakovanou výzvu soudu druhý žalovaný tyto navržené důkazy soudu nepředložil. K této námitce druhého žalovaného soud uzavírá, že z provedeného dokazování, tedy z jediné listiny předložené druhým žalovaným nelze mít za prokázané, že by se v daném případě jednalo o takový statek (komendu), která by náležela do vlastnictví jiného subjektu, než žalobce a že by v souvislosti s tím byla provedena změna v zápisech v zemských deskách. V případě námitky absence právní kontinuity žalobce a vlastníka předmětných pozemků označeného v knihovní vložce 96 pro katastrální území adresa vedené v Zemských deskách Anonymizováno soud odkazuje na odůvodnění k problematice aktivní legitimace žalobce. V tomto směru soud opětovně konstatuje, že z předložených listinných důkazů vyplývá, že v celé historii existoval jeden Anonymizováno přičemž žalobce je totožný se subjektem s různými jmény uvedenými na historických dokladech, zemských deskách či v pozemkových knihách, a to mimo jiné i s označením Anonymizováno. Z historických pramenů vyplývá, že řád byl od roku Anonymizováno (v některých pramenech uváděn rok Anonymizováno ) obnoven se sídlem v Anonymizováno. Anonymizováno se mezinárodně dělí do Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno, přičemž jeho dnešní činnost má převážně charitativní charakter. V Česku byla první komenda zřízena ve Anonymizováno. století a působí nepřetržitě dodnes. Anonymizováno v současné podobě existuje asi od roku Anonymizováno a podle převažujících názorů znalců mezinárodního práva je Anonymizováno. Žalobce tak, jak je v žalobě uveden, tedy včetně označení Anonymizováno, má vlastní subjektivitu a byl vlastníkem předmětných pozemků i před rokem Anonymizováno. K dalším dvěma námitkám žalovaných týkajících se vzniku jednak tzv. „nové křivdy“, která může vzniknout prvnímu žalovanému rozhodnutím soudu o určení vlastnictví k předmětným pozemkům ze strany České republiky, a dále nabytí vlastnického práva ze strany prvního žalovaného v dobré víře soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu. V ní se ustálil názor, že smysl § 29 zákona o půdě ve znění účinném do datum lze spatřovat primárně v ochraně původního majetku církví před dispozicemi, kterými by mohlo být zmařeno dlouhodobě zamýšlené odčinění majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem nedemokratickým režimem, až do doby přijetí zvláštního zákona, jímž měla být náprava těchto příkoří provedena (např. nálezy Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn.

II. ÚS 528/02, ze dne datum, sp. zn.

I. ÚS 663/06, či ze dne datum, sp. zn.

II. ÚS 2326/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nález pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 25). Naplnění tohoto účelu vyžadovalo, aby byly právní úkony, kterými byl dotčený majetek převáděn na další osoby, stiženy absolutní neplatností, a nemohly tak bezprostředně zapříčinit změnu v osobě vlastníka (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 38, nález pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, bod 165, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). V rozhodovací praxi Ústavního soudu se vyskytl ojedinělý případ, kdy bylo připuštěno výjimečné prolomení omezení dispozic založeného § 29 zákona o půdě (viz nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn.

I. ÚS 2166/10), nicméně je nutno doplnit, že má-li být nakládání s věcmi podléhajícími § 29 zákona o půdě posouzeno jako platné, musí tento závěr odůvodňovat okolnosti mimořádné povahy, které obzvlášť intenzivně působí ve prospěch poskytnutí právní ochrany osobám, na něž byl majetek náležející původně církvím v rozporu se zákonem převeden, a to i za situace, že důvěra v jednání státu v souladu se zákonem je chráněna Ústavou ( např. nálezy Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn.

I. ÚS 544/06, ze dne datum, sp. zn.

I. ÚS 2576/10, a ze dne datum, sp. zn.

I. ÚS 3314/11). Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí spisová značka ze dne datum konstatoval, že i s přihlédnutím ke shora uvedeným nálezům Ústavního soudu nelze akceptovat názor, že zapojení právnická osoba do protiprávního převodu sporných pozemků opodstatňuje prolomení blokace dispozic s historickým majetkem církví. Zaujetí takového stanoviska by vedlo k naprostému popření blokačních účinků § 29 zákona o půdě a popření jeho smyslu. Z obdobných důvodů nemůže zákaz převodů příslušných nemovitostí ospravedlnit ani skutečnost, že katastrální úřad na základě smluv odporujících svým obsahem blokaci zakotvené v zákoně o půdě uskutečnil zápis vlastnického práva nových nabyvatelů do katastru nemovitostí. Rozhodovací praxe ani v jiných případech nepřiznává provedení vkladu věcného práva do katastru nemovitostí způsobilost napravit absolutní neplatnost převodní smlouvy způsobenou porušením zákazu dispozic s dotčeným majetkem ( např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn.

IV. ÚS 310/99, nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn.

II. ÚS 515/2000, usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn.

I. ÚS 485/05, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). K § 29 zákona o půdě zaujal Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne datum pod sp. zn. spisová značka právní názor, že převody (přechody) majetku, jehož vlastníky byly k rozhodnému datu církve a náboženské společnosti (respektive jejich právnické osoby) jsou jakožto akt contra legem postiženy absolutní neplatností (v případech jdoucích proti smyslu majetkového vyrovnání); byl tím sledován účel širšího legislativního řešení majetkového vyrovnání mezi státem a církvemi (k němuž pak došlo v období 2012 a 2013). V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud ČR odkázal na nález Ústavního soudu České republiky ze dne datum, sp. zn. Pl ÚS 9/07, který převody v rozporu s § 29 zákona o půdě považuje Ústavní soud za absolutně neplatné. S odkazem na uvedený blokační § 29 zákona o půdě pak bylo v období od účinnosti uvedeného blokačního paragrafu (od datum) do přijetí zákona č. 428/2012 Sb. zakázáno převádět historický církevní majetek pod sankcí absolutní neplatnosti takových převodů. V projednávané věci bylo prokázáno, že první žalovaný nabyl pozemky písemnými kupními smlouvami uzavřenými s právnická osoba ČR, které obsahovaly pouze formální prohlášení prodávajícího dle § 2 zákona č. 95/1999 Sb. o prověření převoditelnosti prodávaných pozemků s přihlédnutím k vyloučení převodu pozemků dle § 2 citovaného zákona. Podle tohoto ustanovení nesměly být předmětem převodu zemědělské a lesní pozemky, jejichž převodu bránil § 29 zákona č. 229/1991 Sb. Podkladem pro prohlášení prodávajícího v kupní smlouvě pak bylo stejně formální prověření skutečností dle § 2 zákona č. 95/1999 Sb. ze strany právnická osoba v Anonymizováno, který na žádost právnická osoba ČR k předmětným pozemkům uvedl, že tyto nebyly podle údajů katastru nemovitostí a předchozích evidencí po datum majetkem Anonymizováno. Uvedené prohlášení bylo nepochybně zasláno bez bližšího zkoumání všech dostupných podkladů a listin, neboť z knihovní vložky Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno jednoznačně vyplývá, že předmětné pozemky byly žalobci, tedy Anonymizováno Anonymizováno osobě registrované již od datum, až po datum odňaty bez náhrady dle zákona č. 142/1947 Sb. Oznámení o zamýšleném převodu dle § 15 zákona č. 95/1999 Sb. pak bylo posledním z formálních kroků státu, kterým měly být splněny předpoklady převodu pozemků státu do vlastnictví jiných osob. Předmětné pozemky z hlediska žalobce představují historický majetek, zatímco pro prvního žalovaného se jedná o nepatrnou část výměry pozemků, na kterých společně se synem realizuje zemědělskou činnost. Obhospodařování předmětných pozemků nemá pro prvního žalovaného zásadní význam, přičemž sám první žalovaný v průběhu řízení neuvedl žádné rozhodné skutečnosti, mimo odkaz na nabytí předmětných pozemků v dobré víře, ze kterých by soud dovodil okolnosti mimořádné povahy, odůvodňující zcela výjimečnou právní ochranu prvního žalovaného, na něhož byly pozemky náležející původně žalobci v rozporu se zákonem o půdě převedeny. Dobrou víru prvního žalovaného nelze dovodit ani s přihlédnutím k postupu katastrálního úřadu, který na základě smluv odporujících svým obsahem blokaci zakotvené v zákoně o půdě uskutečnil zápis vlastnického práva prvního žalovaného ke sporným pozemkům do katastru nemovitostí. Soud nepochybuje o tom, že první žalovaný měl za to, že nabytí předmětných nemovitostí od státu se děje po právu a nelze po něm spravedlivě požadovat, aby před uzavřením kupní smlouvy zkoumal, zda se nejedná o tzv. „Anonymizováno“. Tuto vědomost však měl mít převodce, tj. stát. Již od přijetí restitučních zákonů v roce Anonymizováno deklaroval stát prostřednictvím svých vrcholných orgánů – parlamentu a vlády úmysl restituovat Anonymizováno majetek, přičemž tento úmysl naplnil až po více než 20 letech přijetím zákona o církevních restitucích. Státní moc odsouvala přijetí tohoto zákona a prodlužovala tak lhůtu legitimního očekávání církví. § 29 zákona o půdě měl sloužit právě k tomu, aby v budoucnu vůbec bylo ještě co restituovat, neboť povinnou osobou v církevních restitucích měl být stát, nikoliv soukromé osoby. právnická osoba, který jako převodce za stát předmětnou kupní smlouvu s prvním žalovaným uzavřel, měl vědět, že převádí historický majetek církve a případnou neznalost této skutečnosti je nutno klást k jeho tíži. K problematice nabytí vlastnictví k nemovitostem s odkazem na princip dobré víry se také zabývalo kolegium Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, kde zaujalo právní názor, že podle právního řádu platného a účinného do datum (respektive do datum, viz § 3064 o. z.) nemohlo (nemůže) – vyjma zákonem stanovených způsobů – dojít k tomu, že by oprávněný držitel mohl při pouhé dobré víře v zápis do katastru nemovitostí nabýt vlastnické právo k nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí od nevlastníka. Nejvyšší soud České republiky ve své judikatuře vycházel z plenárních nálezů Ústavní soudu sp. zn. Pl ÚS 750/04 a sp. zn. Pl ÚS 78/06. Z obou těchto plenárních nálezů vyplývá závěr, že mimo zákonem upravené způsoby nelze nabýt vlastnické právo k nemovitosti na základě pouhé dobré víry držitele nemovitosti (dobrověrného nabyvatele) v zápis do katastru nemovitostí. Uvedená judikatura vychází i z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn.

II. ÚS 77/2000, kdy Ústavní soud výslovně říká, že nemá důvod se od této judikatury odchylovat a z uvedeného rozhodnutí vyplývá, že v případě absolutní neplatnosti právního úkonu dle § 39 občanského zákoníku se nabyvatel nemůže dovolávat ochrany řádně nabytého vlastnického práva v dobré víře, neboť takové vlastnické právo vůbec nenabyl. Z nejaktuálnějších rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp.zn.

III. ÚS 247/14 ze dne datum nebo nález stejného soudu

III. ÚS 415/15 ze dne datum však vyplývá, že při posouzení nabytí vlastnictví k nemovitostem zapsaným do katastru nemovitostí i od nevlastníka, je nutné důsledně zvažovat a hodnotit existenci dobré víry nového nabyvatele. Ve druhém z citovaných rozhodnutí jsou konstatovány obdobné závěry pouze s tím rozdílem, že se hovoří o nabytí vlastnictví od „neoprávněného“, představující v zásadě synonymum pojmu „nevlastník“. Závěrem lze konstatovat, že dle názoru soudu doposud Ústavní soud i Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích nikdy neposkytly ochranu smluvnímu nabyvateli z absolutně neplatné převodní smlouvy, nýbrž pouze případnému dalšímu smluvnímu nabyvateli. S přihlédnutím ke shora uvedeným závěrům soud k těmto posledním námitkám žalovaných uzavírá, že soud nedovodil nabytí vlastnického práva k nemovitostem s odkazem na dobrou víru prvního žalovaného, neboť uzavřené kupní smlouvy soud považuje za absolutně neplatné právní úkony a první žalovaný neprokázal žádné okolnosti mimořádné povahy, na základě nichž by mu měla být poskytnuta právní ochrana zcela výjimečné intenzity. Současně nelze konstatovat, že rozhodnutím soudu o vlastnictví České republiky k předmětným pozemkům by na straně prvního žalovaného došlo ke vzniku tzv. „nové křivdy“. Předmětné pozemky představují nepatrný podíl z celkově obhospodařovaných pozemků ze strany prvního žalovaného a jeho syna, přičemž v případě pozbytí vlastnictví k těmto nemovitostem má první žalovaný zákonem upravené možnosti, kterými se může proti státu domoci náhrady škody, která mu v příčinné souvislosti s jednáním státu vznikla, příp. vydání bezdůvodného obohacení. Na závěr právního hodnocení soud považuje za nutné doplnit, že nebyly prokázány takové rozhodné skutečnosti, z nichž by soud mohl učinit závěr, že první žalovaný vlastnictví k předmětným nemovitostem vydržel. K převodu vlastnického práva s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí došlo ke dni datum a datum. Dne datum obdržel první žalovaný výzvu žalobce k narovnání vlastnických vztahů a navrácení nemovitostí České republice. Žaloba byla podána u soudu dne datum. Desetiletá lhůta pro vydržení vlastnictví stanovená v § 134 zákona č. 40/1964 Sb. byla přerušena nejpozději ke dni, kdy první žalovaný převzal uvedenou výzvu žalobce, tedy ještě před uplynutím uvedené desetileté lhůty. Vzhledem k tomuto závěru se první žalovaný nemohl stát vydržitelem uvedené nemovitosti. U jednání dne datum soud zamítl provedení žalobcem navržených důkazů označených pod pořadovými čísly Anonymizováno ( č.listu Anonymizováno spisu), předložení originálu rozhodnutí ze dne datum, včetně svědecké výpovědi pracovníka právnická osoba k obsahu originálu této listiny, neboť má za to, že závěr o skutkovém stavu věci bylo možno učinit na základě provedeného dokazování, přičemž i přes zhoršenou čitelnost listiny ( rozhodnutí ze dne datum ), bylo možno zásadní údaje z předložené fotokopie listiny považovat za prokázané. Soud v návaznosti na skutková zjištění, jejich právní hodnocení a vypořádání se s námitkami žalovaných konstatuje, že všechny podmínky pro aplikaci § 18 odst. 1 zákona o církevních restitucích byly splněny, žalobce je oprávněnou osobou, jedná se o nemovitosti z původního majetku této oprávněné osoby a před datum byl tento majetek převeden kupními smlouvami z majetku státu do vlastnictví prvního žalovaného. Jelikož v daném případě bylo prokázáno porušení blokačního ustanovení § 29 zákona o půdě, jsou předmětné kupní smlouvy ve smyslu § 39 občanského zákoníku účinného do datum absolutně neplatné, neboť odporují zákonu, a první žalovaný na základě neplatného právního úkonu vlastnictví k nemovitostem nenabyl. S přihlédnutím k těmto závěrům soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a určil, že vlastníkem předmětných nemovitostí je Česká republika. K návrhu prvního žalovaného soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení posuzoval, zda jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu ust. § 150 o.s.ř. pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobci vůči prvnímu žalovanému. Z provedeného dokazování vyplynulo, že první žalovaný nabyl vlastnické právo k předmětným pozemkům na základě nezákonného postupu státu, přičemž nevěděl, že stát na prvního žalovaného převedl nemovitosti v rozporu s § 29 zákona o půdě O náhradě nákladů řízení bylo v případě druhého žalovaného rozhodnuto podle § 142 odst. 1 věty první o. s. ř., přičemž soud přihlédl k tomu, že žalobce byl ve věci úspěšný a proti prvními žalovanému soud žalobci s odkazem na ustanovení § 150 o.s.ř. náhradu nákladů řízení nepřiznal. Náklady řízení u žalobce byly představovány odměnou za právní zastoupení stanovenou dle ust. § 9 odst. 3 písm.a) a § 9 odst. 4 písm. b) vyhl.č. 177/1996 Sb. ve výši částka za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobce učinil celkem hodnota a půl úkonů právní služby, a to předžalobní výzva – poloviční úkon ( § 9 odst. 3 písm. a) a odst. 4, § 11 odst. 2 písm. h) cit vyhlášky), převzetí věci, sepis žaloby, vyjádření ze dne datum, vyjádření ze dne datum, účast u jednání dne datum – dva úkony ( jednání trvalo od 12.30 do 16.00 hod.), účast u jednání dne datum – dva úkony ( jednání trvalo od 12.00 – 14.45 hod.), účast u jednání dne datum – jeden úkon ( § 11 odst. 1 písm. a),d) a g) cit. vyhlášky). Odměna představuje částku částka ( 9 x částka + částka ). Ke každému úkonu právní služby byl přiznán v souladu s ustanovení § 13 odst. 3 cit. vyhlášky režijní paušál ve výši částka, celkem tedy částka ( 10 x částka). Dále byla žalobci přiznána náhrada hotových výdajů – cestovní výdaje při účasti u třech jednání procesního soudu, dvě v roce 2016 a jedno v roce 2017, při vzdálenosti 2 x 340 km při jedné cestě z adresa a zpět. Jízdu k soudním jednáním zástupce žalobce vykonal osobním automobilem reg. zn. SPZ, jehož průměrná spotřeba činí 4,9 l motorové nafty/100 km. V roce 2016 představovala paušální sazba podle vyhlášky o cestovních náhradách č. 385/2015 Sb. částku částka/1 km a při vzdálenosti 1360 km ( 4 x 340 km) činila celkem částka. Náhrada za pohonné hmoty při dané průměrné spotřebě, vzdálenosti a ceně za 1 l motorové nafty ve výši částka dle příslušné vyhlášky, představovala částka (4,9 l : 100 x 1360 km x částka). V roce 2017 upravovala cestovní náhrady vyhláška č. 440/2016 Sb., v níž byla stanovena paušální náhrada za 1 km ve výši částka, při vzdálenosti 680 km činí tato paušální náhrada částku částka. Náhrada za pohonné hmoty se při stejné průměrné spotřebě, vzdálenosti 680 km ( jedno jednání ) a ceně za 1 l motorové nafty ve výši částka představuje částku Kč částka (4,9 l : 100 x 680 km x částka). Cestovní náhrady žalobce činí částka (částka + částka + částka + částka). Náklady řízení jsou dále tvořeny náhradou za promeškaný část při účasti zástupce žalobce u tří jednání u procesního soudu, a to v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 písm. a) cit. vyhlášky. U každého jednání se jednalo celkem o 16 započatých půlhodin po částka, neboť jedna cesta z adresa trvá asi 4 hodiny. Celková náhrada za promeškaný čas představuje částka (16 půlhodin x 3 jednání x částka). Jelikož zástupce žalobce osvědčil před soudem, že je plátcem DPH, byla mu z odměny a náhrad v celkové výši 47.988,90 přiznána 21% DPH ve výši 10.077,70. Celkové náklady řízení žalobce představují částku částka. V tomto řízení byl žalobce osvobozen od soudních poplatků podle § 18 odst. 3 zákona č. 421/2012 Sb. a ve smyslu § 11 odst. 2 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v platném znění. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a podle § 2 odst. 3 téhož zákona je povinen podle výsledku řízení zaplatit poplatek žalovaný č. hodnota a žalovaný č. hodnota. Tuto poplatkovou povinnost jsou žalovaní povinni nést společně a nerozdílně podle § 2 odst. 8 téhož zákona. Žalovaný č. hodnota je jako Česká republika osvobozen od poplatků podle § 11 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Povinnost zaplatit soudní poplatek tak stíhá pouze žalovaného č. hodnota, a to v plném rozsahu dle položky 4 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků za každou nemovitou věc ve výši částka, přičemž předmětem řízení bylo určení vlastnictví ke třem parcelám zapsaným v katastru nemovitostí na jednom listu vlastnictví (§ 6a odst. 6 cit. zákona). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, ve trojím vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím soudu podepsaného.