16 C 114/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o 9 504,10 EUR s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 023,3 EUR s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 224,4 EUR od [datum] do zaplacení, s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 16,70 EUR od [datum] do zaplacení, s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 782,20 EUR od [datum] do zaplacení a částku 1 200 Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému uhradit žalobkyni 8 480,80 EUR s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1450,8 EUR od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 402,50 EUR od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 679,2 EUR od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 610,4 EUR od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 337,9 EUR od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku ve výši 37 440 Kč k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 9 504,10 EUR s tím, že mezi účastníky řízení byla uzavřena konkludentně (ústně) na počátku roku 2017 smlouva o zprostředkování, na základě níž se žalobkyně zavázala zprostředkovat pro žalovaného klienty z Libye pro léčebné pobyty a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni za uvedené zprostředkování provizi ve výši 50 % včetně DPH z provize obdržené žalovaným za jednotlivého klienta na základě smlouvy o zprostředkování uzavřené se společností [právnická osoba] se sídlem v [obec]. Žalobkyně tvrdila, že existenci této smlouvy může prokázat elektronickou korespondencí mezi účastníky řízení z let 2017 [číslo], fakturami zaslanými žalovaným žalobkyni za účelem výpočtu provize a výpisy z bankovního účtu žalobkyně o provedení částečných plateb ze strany žalovaného na úhradu sjednané provize. Dále žalobkyně navrhovala provedení důkazu zprávou Finančního úřadu, zda žalovaný z předmětných faktur zaslaných ze strany žalobkyně uplatnil odpočet DPH. K existenci smlouvy o zprostředkování byl navržen výslech jednatele žalobkyně, který byl v průběhu řízení vzat zpět a [ulice] úřad odmítl sdělit informace k žalovanému jako daňovému plátci, pokud nebude žalovaným zproštěn mlčenlivosti. Elektronickou korespondenci, kterou žalobkyně navrhla k důkazu, pak nepředložila s tím, že se tato nedochovala. Žalobkyně namítala, že pokud žalovaný uhradil částečně minimálně 4 faktury, pak touto částečnou úhradou uznal nárok uplatněný žalobkyní, když po celou dobu až do podání žaloby žalovaný žádným způsobem nerozporoval předmětné 4 faktury a neuvedl žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly pouze částečnou platbu.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu s tím, že tvrzení žalobkyně nejsou pravdivá a žalovaný s nimi nesouhlasí. Žalovaný nepopřel, že existovala mezi ním a žalobkyni dohoda, avšak veškeré závazky vyplývající z této dohody žalovaný již žalobkyni zaplatil. Popřel existenci a doručení faktur, jejichž zaplacení se žalobkyně domáhá. Žalovaný navrhl jako důkaz svou účastnickou výpověď, avšak v průběhu řízení se svou účastnickou výpovědí nesouhlasil.

3. Z faktury č. 2018 16 ze dne [datum], z faktury č. 2018 17 ze dne [datum], z faktury č. 2018 27 ze dne [datum], z faktury č. 2018 28 ze dne [datum], z faktury č. 2018 16 ze dne [datum], z faktury č. FA 06/ 2018 ze dne [datum], z faktury č. FA 07/ 2018 ze dne [datum], z faktury č. 2018 23 ze dne [datum], z faktury č. FA 08/ 2018 ze dne [datum], z faktury č. 2018 33 ze dne [datum], z faktury [číslo] 2018, z faktury č. 2018 38 ze dne [datum], z faktury č. 2019 6A ze dne [datum], z faktury č. 2019 11 ze dne [datum], z faktury č. 2019 15 ze dne [datum], z faktury č. 2018 37 ze dne [datum], z faktury č. 2019 3 ze dne [datum], z faktur [číslo] 2019, 4/ 2019, 05/ 2019, z výpisu z účtu žalobkyně za období od 1. 6. – [datum], od 1. 10. – [datum], od 1. 1. – [datum], od [datum] – [datum], z elektronické komunikace, z potvrzení, z výzvy žalovanému ze dne [datum], z datové zprávy, z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně a spol. [právnická osoba] [obec], ze specifikace provize 7/ 2018, z tabulky – daňový doklad, ze seznamu neuhrazených faktur, z výpisu [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno] pro došlou zahraniční platbu ze dne [datum], z přehledu služeb, z dohody o vzájemném započtení pohledávek a závazků ze dne [datum], z elektronické korespondence ze dne [datum] a ze smlouvy o zajištění lázeňských léčebných pobytů a dalších činnostech při jejich realizaci má soud za prokázané, že mezi účastníky existovala ústní dohoda, na základě níž žalobkyně pro žalovaného zajišťovala klienty pro léčebné pobyty v zařízení provozovaném společností [právnická osoba] [obec], přičemž žalovaný se za zajištění těchto klientů zavázal zaplatit žalobkyni určitou provizi, která měla být stanovena procentuální sazbou z částky obdržené žalovaným od společností [právnická osoba] Tvrzené skutečnosti ze strany žalobkyně o přesném obsahu této smlouvy i rozsahu provize nebyly v řízení prokázány, neboť jednatel žalobkyně i žalovaný odmítli ve věci jako účastnicí řízení vypovídat a elektronická korespondence účastníků nebyla soudu ze strany žalobkyně předložena. Žalobkyně k důkazu předložila 9 faktur – daňových dokladů, o kterých tvrdila, že byly žalovanému doručeny a že obsahovaly vyčíslení sjednané provize. Na čtyři z těchto faktur bylo ze strany žalovaného částečně plněno. Jednalo se o následující faktury: -) faktura č. 2018 - faktura ze dne [datum] – březen 2018 – 4 635 EUR – zaplaceno 4 138,60 EUR, dluh 196,40 EUR -) faktura č. 2018 - faktura ze dne [datum] – duben 2018 – 5 328 EUR, zaplaceno 5 300 EUR, dluh 28 EUR -) faktura č. 2018 - faktura ze dne [datum] – červen 2018 – 1 450,80 EUR -) faktura č. 2018 - faktura ze dne [datum] – červenec 2018 – 4 016,70 EUR, zaplaceno 4 000 EUR, dluh 16,70 EUR -) faktura č. 2018 - faktura ze dne [datum] – srpen 2018 – 5 402,50 EUR -) faktura č. 2018 - faktura ze dne [datum] – říjen 2018 – 3 782,20 EUR, zaplaceno 3 000 EUR, dluh 782,20 EUR -) faktura č. 2019 – faktura ze dne [datum] – březen 2019 – 679,20 EUR -) faktura č. 2019 - faktura ze dne [datum] – duben 2019 – 610,40 EUR -) faktura č. 2019 – faktura ze dne [datum] – květen 2019 – 337,90 EUR.

4. K výše uvedeným skutečnostem žalobkyně doložila jednotlivé faktury a výpisy z účtu o platbách provedených žalovaným. Z faktur však nevyplývá, kdy a jakým způsobem byly doručeny žalovanému. Pokud tedy žalovaný na čtyři z těchto faktur částečně plnil, mohl soud učinit závěr, že v případě těchto čtyř faktur žalobkyně prokázala doručení těchto účetních dokladů žalovanému a jeho akceptaci vyúčtované provize za žalobkyní zprostředkované klienty k léčebným pobytům. Žalobkyně dále ke svým tvrzením předložila počítačově zpracované sestavy za měsíce červen, červenec a srpen 2018, z nichž vyplývá určitý přehled zřejmě účastníků léčebného pobytu, avšak za měsíce červen a srpen 2018 nejsou doklady nikým podepsány a jejich obsah nijak potvrzen. Pouze přehled klientů za měsíc červenec 2018 byl potvrzen podpisem účetní společnosti [právnická osoba] s tím, že tento seznam byl zaslán na elektronickou adresu žalovaného: [email]. Z přehledu faktur je také zřejmé, že v červenci 2018 žalovaný na vyúčtovanou částku ve výši 4 016,70 EUR zaplatil 4 000 EUR. Dále byly předloženy faktury vystavené žalovaným společnosti [právnická osoba] [obec] a dohoda o vzájemném započtení pohledávek a závazků, které však vypovídají o závazcích mezi žalovaným a společností [právnická osoba] [obec], nikoliv o závazcích mezi účastníky řízení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení žalobou uplatněných částek, avšak na výzvu nereagoval.

5. S přihlédnutím k rozsahu dokazovaní učinil soud závěr, že v řízení se žalobkyni podařilo prokázat existenci dohody o zprostředkování mezi účastníky řízení minimálně v roce 2018, na základě níž byl žalovaný zavázán hradit žalobkyni provizi za zajištění klientů pro léčebné pobyty v zařízení provozované spol. [právnická osoba] [obec]. Shora uvedenými důkazy se žalobkyni podařilo prokázat doručení čtyř faktur, a to pod č. 2018 ze dne [datum] na částku 4 635 EUR – zaplaceno 4 138,60 EUR, dluh 196,40 EUR, č. 2018 ze dne [datum] na částku 5 328 EUR, zapl. 5 300 EUR, dluh 28 EUR, č 2018 ze dne [datum] na částku 4 016,70 EUR, zaplaceno 4 000 EUR, dluh 16,70 EUR a č. 2018 ze dne [datum] na částku 3 782,20 EUR, zaplaceno 3 000 E, dluh 782,20 EUR. Od provedeného vyúčtování žalovaný k obsahu doručených faktur nevznesl žádné námitky a obsah faktur nečinil sporným.

6. Podle § 2445 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi.

7. Podle § 2445 odst. 2 o. z., je-li již při uzavření smlouvy, kterou se jedna strana zaváže obstarat druhé straně příležitost k uzavření smlouvy s třetí osobou, z okolností zřejmé, že za obstarání bude požadována odměna, má se za to, že byla uzavřena smlouva o zprostředkování.

8. Zprostředkování patří mezi závazky ze smluv příkazního typu. Podobně jako u ostatních závazků příkazního typu je podstatou zprostředkování činnost jedné strany vyvíjená ve prospěch strany druhé, v případě zprostředkování jde o činnost zprostředkovatele směřující k tomu, aby měl zájemce příležitost uzavřít určitou smlouvu s třetí osobou. Zprostředkování je vždy úplatné a zprostředkovatel vykonává zprostředkovatelskou činnost za odměnu (provizi). Pro zprostředkovatelskou smlouvu zákon žádnou formu nestanoví, lze ji tedy uzavřít v jakékoli formě, písemně i ústně, výslovně i konkludentně. Podstatnou částí smlouvy o zprostředkování je vymezení povinnosti zprostředkovatele zprostředkovat pro zájemce uzavření určité smlouvy a povinnosti zájemce zaplatit zprostředkovateli úplatu (provizi), která však nemusí být sjednána v konkrétní výši, přičemž se uplatní obecná úprava obsažená v § 1792 odst. 1 o. z., podle níž platí, že úplata byla ujednána ve výši obvyklé v době a v místě uzavření smlouvy. Nepodaří-li se takto výši úplaty určit, určí ji soud s přihlédnutím k obsahu smlouvy, povaze plnění a zvyklostem.

9. Podle § 2054 odst. 2 o. z., plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

10. Ustanovení § 2054 odst. 2 upravuje tzv. konkludentní formu uznání dluhu. Důsledky uznání dluhu konkludentním způsobem a výslovným způsobem (§ 2053) se v zásadě neliší s tou výhradou, že uznání dluhu konkludentním způsobem, tedy částečným plněním podle § 2054 odst. 2 nemá za následek uznání dluhu s důsledky uvedenými v § 2053, pokud byl konkludentně uznávaný dluh k okamžiku částečného plnění již promlčen. Smyslem a účelem komentované úpravy je zakotvit zásadu, podle níž plní-li osoba bez dalšího částečně svůj dluh, je jejím úmyslem plnit na existující dluh, pokud výslovně neuvede, že částečným plněním dluh plně neuznává. Naopak druhá strana závazkového vztahu (věřitel), na jejíž dluh je plněno, je oprávněna očekávat, že dlužník, který bez dalšího plní na existující dluh částečným plněním, dluh vůči ní uznává (viz. Rozhodnutí NS ČR 23 Cdo 405/2013). Z uvedeného důvodu částečné plnění nezpůsobuje uznání zbytku dluhu samo o sobě. Ustanovení § 2054 odst. 2 spolu s uskutečněným částečným plněním vyžaduje vždy posouzení, zda dlužník svým plněním uznává i zbytek dluhu. Naproti tomu v kontextu § 2054 odst. 2 je nutné konstatovat, že částečně plnění bude mít za důsledek uznání zbytku dluhu, pokud bude plnit na svůj dluh a výslovně nedá najevo, že ve zbývajícím rozsahu pohledávku žalobce zpochybňuje. Zákon spojuje účinky uznání zbytku dluhu pouze s plněním částečným, nikoli dílčím. O plnění částečné jde tehdy, jestliže dlužník poskytne věřiteli na plnění svého závazku pouze část předmětu plnění (například v případě peněžitého plnění nezaplatí celou fakturovanou částku, nýbrž pouze její část), aniž by z dohody stran, z právního předpisu nebo z rozhodnutí soudu (či jiného státního orgánu) rozdělení na takové části vyplývalo.

11. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po vyhodnocení skutkového stavu věci a s přihlédnutím ke shora uvedené právní argumentaci dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je částečně důvodný. Soud uzavírá, že žalobkyni se podařilo nepřímými důkazy prokázat ústně uzavřenou smlouvu o zprostředkování, na základě níž se žalobkyně zavázala pro žalovaného zajistit ubytování v lázeňském zařízení a za tuto činnost se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni provizi, kdy z určitých podpůrných důkazů a výpočtu částek, které u čtyřech částečně uhrazených faktur byly žalobkyní vyúčtovány, je možné dovodit, že se jednalo o sjednání 50% provize. Existenci nároku na provize soud dovodil pouze u čtyř faktur, které byly ze strany žalovaného částečně uhrazeny a představovaly celkem částku 1 023,30 EUR, která byla žalobkyni přiznána. Soud z částečného plnění ze strany žalovaného dovodil, že žalovaný uznal předmětný dluh vůči žalobkyni, kdy od roku 2018 do projednání žaloby žádným způsobem výslovně neuvedl, že částečným plněním dluh zůstatek fakturované provize neuznává. Tvrzení žalovaného o úhradě faktur žalobkyni z důvodu strachu pak nebyla žádným způsobem prokázána ani náležitě objasněna. Současně soud podotýká, že uvedená argumentace žalovaného byla přednesena až v jeho závěrečném návrhu. Do prodlení s úhradou jednotlivých zůstatků vyúčtované provize se žalovaný dostal ode dne následujícího po splatnosti předmětných faktur, kterými byla provize za předmětné čtyři měsíce vyúčtována. Ve zbývajícím rozsahu nároku, tedy do částky 8 480,80 EUR, byla žaloba včetně příslušenství zamítnuta, neboť žalobkyně neprokázala, že v daném rozsahu jí vznikl nárok na zaplacení provize a že tato provize se stala splatnou po řádném doručení faktur žalovanému.

14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná do 11 % uplatněného nároku, neúspěšná do 89 % uplatněného nároku, žalovanému tedy náleží náklady řízení ve výši 78 % (89 % - 11 %). Náklady řízení byly tvořeny odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve výši 9 300 Kč za jeden úkon právní služby. V tomto případě soud stanovil odměnu z částky 244 255,37 Kč, když vycházel z kurzu EUR ke dni podání žaloby ve výši 25,70 Kč 1 EUR. Zástupce žalovaného učinil 5 úkonů právní služby (převzetí věci, sepis odporu včetně jeho odůvodnění, podání z [datum] a účast u dvou jednání procesního soudu), odměna tedy činí 46 500 Kč (5 x 9 300 Kč). Ke každému úkonu právní služby byl žalovanému přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč, a to v souladu s § 13 odst. 4 cit. vyhlášky. Náklady řízení představují celkem 48 000 Kč, 78 % z této částky činí 37 440 Kč.

15. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.