16 C 120/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o snížení výživného

I. Žaloba na snížení výživného stanoveného žalobkyni na dceru [celé jméno žalované], narozenou [datum], rozsudkem [název soudu], č. j. [spisová značka], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve výši 800 Kč měsíčně na částku 200 Kč měsíčně počínaje dnem [datum], kterou je matka povinna platit na účet České republiky - Úřadu práce České republiky Krajská [pobočka] vždy do [anonymizováno] dne v měsíci předem, se zamítá.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalobkyni zaplatit dlužné výživné v částce 20 200 Kč v měsíčních splátkách ve výši 100 Kč na účet [země] - [anonymizováno] práce vždy do 20. dne v měsíci předem, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 3 843,30 Kč, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala snížení vyživovací povinnosti z částky 800 Kč měsíčně na částku 200 Kč měsíčně s účinností od [datum], přičemž předmětná vyživovací povinnost byla žalované stanovena rozsudkem [anonymizována tři slova], č. j. [spisová značka], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Současně žalobkyně navrhovala, že dlužné výživné ve výši 20 200 Kč bude splácet měsíčními splátkami ve výši 100 Kč měsíčně. Žalobkyně na základě výzvy soudu doplnila a jednoznačně jako žalovanou označila svou dceru, [celé jméno žalované] narozenou [datum].

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] byla svěřena do společné pěstounské péče manželů [jméno] a [jméno] [příjmení] s tím, že jim byl vyplácen příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Žalobkyni jako matce byla shora uvedeným rozsudkem [název soudu] uložená povinnost platit výživné pro žalovanou ve výši 800 Kč měsíčně, a to na účet České republiky – [anonymizována dvě slova] [země] – [anonymizováno] [pobočka]. Ke dni [datum] nabyla žalovaná zletilosti a pěstounská péče zanikla. Žalovaná v současné době pobírá podle § 47 f) odst. 2 zákona o sociálněprávní ochraně dětí příspěvek na úhradu potřeb dítěte ve výši 7 260 Kč, neboť studuje a připravuje se na další povolání na střední škole. Žalovaná namítla, že podle § 961 odst. 2 občanského zákoníku, náleží-li dítěti příspěvek na úhradu jeho potřeb podle jiného zákona, přechází právo dítěte na výživné na stát. Touto skutečností byla zpochybněna pasivní legitimace žalované v řízení, neboť v daném případě právo na výživné náleží státu, na jehož účet je ze strany žalobkyně výživné placeno. Vzhledem k této skutečnosti navrhla žalovaná zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], [číslo jednací] byla uložena žalobkyni, jako matce žalované, povinnost platit s účinnosti od [datum] výživné na nezletilou ve výši 800 Kč měsíčně, a to na účet České republiky – [anonymizována dvě slova] [země] – [anonymizováno] [pobočka]. Současně bylo rozhodnuto o úhradě dlužného výživného a o stanovení výživného i pro otce žalované. V uvedeném rozhodnutí bylo konstatováno, že podle § 961 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), svěření dítěte do pěstounské péče nemá vliv na trvání vyživovací povinnosti rodičů k dítěti. Soud stanoví rodičům rozsah výživného s ohledem na jejich možnosti, schopnosti a majetkové poměry a odůvodněné potřeby dítěte.

5. Podle § 90 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný.

6. Podle § 961 odst. 1 o. z., svěření dítěte do pěstounské péče nemá vliv na trvání vyživovací povinnosti rodičů k dítěti. Soud stanoví rodičům rozsah výživného s ohledem na jejich možnosti, schopnosti a majetkové poměry a odůvodněné potřeby dítěte.

7. Podle § 961 odst. 2 o. z., náleží-li dítěti příspěvek na úhradu jeho potřeb podle jiného zákona, přechází právo dítěte na stát. Je-li výživné vyšší než tento příspěvek, náleží rozdíl dítěti. Soud rozhodne o způsobu platby a o hospodaření s výživným.

8. Z pojmu„ žalobce“ a„ žalovaný“, jako účastníků sporného řízení, lze vyložit, že účastníkem řízení může být jako žalobce jen ten, komu svědčí právo (nárok) podle hmotného práva, a že žalovaným smí být výlučně ten, kdo je podle hmotného práva nositelem příslušné povinnosti (závazku). Jde o otázku tzv. věcné legitimace; týká-li se žalobce, hovoříme o aktivní věcné legitimaci, a týká-li se žalovaného, označuje se jako pasivní věcná legitimace. Věcná legitimace je předmětem dokazování v řízení před soudem a nachází svůj výraz v rozhodnutí soudu ve věci samé. Aktivně věcně legitimován je jen takový žalobce, který je podle výsledků dokazování a na základě právního posouzení věci nositelem práva, o něž ve sporu šlo, a kterému proto musí být rozhodnutím soudu vyhověno. Pasivní věcná legitimace je u žalovaného dána jen tehdy, má-li podle zjištěného skutkového stavu a právního posouzení věci povinnost, jejíhož splnění se žalobce domáhal. Nedostatek aktivní nebo pasivní věcné legitimace není důvodem pro odmítnutí žaloby nebo pro zastavení řízení, ale pro zamítnutí žaloby.

9. V daném případě se jedná o specifický nárok, kterým se žalobkyně domáhá snížení vyživovací povinnosti, kterou však není povinna hradit k rukám své dcery, označené žalované, ale je povinna ji hradit České republice – [anonymizována dvě slova] [země] – [anonymizováno] [pobočka]. V daném případě tedy jakákoliv úprava stanoveného výživného musí směřovat nikoliv proti samotné osobě oprávněné, tedy v tomto případě dceři žalobkyně, ale nárok musí být uplatněn vůči subjektu, které mu je žalobkyně povinna hradit příslušné výživné stanovené rozsudkem soudu. Žalobkyně byla v tomto směru vyzvána, aby jednoznačně označila okruh účastníků, neboť se jedná o řízení sporné a vymezení okruhu účastníků je tedy na vůli žalobce. Žalobkyně na výzvu soudu jednoznačně jako žalovanou označila svou dcerou [celé jméno žalované]. Vzhledem k výše uvedenému soud konstatuje, že z provedeného dokazování vyplývá, že dcera žalobkyně není v dané věci pasivně legitimována a za této situace byly splněny podmínky pro zamítnutí žaloby. Poučení žalobkyně ze strany soudu o tom, kdo má být v řízení označen jako žalovaný, by bylo v rozporu s obecnou procesní poučovací povinností soudu a překročilo by zásadu rovného postavení účastníků řízení. V této souvislosti soud považuje pouze za vhodné konstatovat že, obdobnou žalobu podávala žalobkyně ve věci [název soudu] dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka], kde byla rovněž namítnuta zástupcem žalované nedostatek její pasivní legitimace a žalobkyně za této situace vzala žalobu v celém rozsahu zpět. Přes tuto skutečnost i argumentaci žalované v tomto řízení, podala žalobkyně opětovně obdobnou žalobu ve věci sp. zn. [spisová značka].

10. Vzhledem k výše uvedenému byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a za této situace je povinna platit náklady řízení žalované. Soud neshledal podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. především s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně již z řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] musela nabýt vědomosti o správném označení žalovaného, přesto podala opětovně stejnou žalobu proti své dceři. Současně soud přihlédl k tomu, že žalovaná je studující a tedy nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení by pro žalovanou mělo stejný finanční dopad jako na žalobkyni, která argumentuje svou tíživou finanční situací. Náklady řízení byly v daném případě tvořeny odměnou za 1 úkon právní služby – nahlížení do spisu související s vyjádřením ve věci dne [datum], kdy odměna byla stanovena z pětinásobku ročního plnění, kdy v daném případě se jednalo o snížení výživného o částku 600 Kč, tedy odměna byla vypočítána z částky 36 000 Kč (60 měsíců x 600 Kč) a představuje 2 540 Kč (§ 8 odst. 2 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). K tomu úkonu byl přiznán v souladu s § 13 odst. 4 cit. vyhlášky režijní paušál ve výši 300 Kč. Dále zástupci žalované vznikly náklady za jízdné z [obec] do [obec] a zpět při nahlížení do spisu, kdy podle technického průkazu vozidla byla jízda vykonána vozidlem s průměrnou spotřebou 5,9 l motorové nafty [číslo] km při ceně 27,20 Kč za 1 l motorové nafty dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. Paušální náhrada představuje 246,40 Kč (56 km x 4,40 Kč), náhrada za pohonné hmoty představuje 89,90 Kč (5,9 l [číslo] km x 56 km x 27,20 Kč). Jelikož zástupce žalované osvědčil před soud před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty byla mu z odměny, režijního paušálu a cestovních výdajů přiznána 21 % DPH ve výši 667 Kč Náklady řízení představují celkem 3 843,30 Kč.

12. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř..