16 C 159/2020

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 19 560 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4 535,83 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 4 535,83 Kč od 19. 3. 2016 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 20 132,47 Kč se 7,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 11 866,05 Kč od 27. 2. 2016 do 18. 3 2016, se 7,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 7 330,22 Kč od 19. 3. 2016 do zaplacení a se 7,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 6 123,95 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 12 895,83 Kč a 6 664,17 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o půjčce uzavřených mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], [obec a číslo], a žalovanou dne [datum] pod [číslo] dne [datum] pod [číslo] na základě nichž byly žalované poskytnuty půjčky ve výši 2 x 10 000 Kč s tím, že žalovaná uhradí společně s každou půjčkou souhrnný poplatek ve výši 8 360 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaná dluží v případě půjčky ze dne [datum] na jistině částku 7 957,52 Kč a na poplatku částku 4 938,31 Kč. U půjčky ze dne [datum] dlužila žalovaná na jistině částku 4 112,20 Kč a na poplatku částku 2 551,97 Kč. Současně žalobkyně provedla kapitalizaci příslušenství pohledávky do 26. 2 2016 a stejné příslušenství, tedy zákonný úrok z prodlení požadovala i od 27. 2. 2016 do zaplacení celého dluhu.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

4. Aktivní legitimace žalobkyně ve sporu vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalobkyní ze dne [datum], na základě níž přešly pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno doporučenou poštou.

5. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], ze smluvních podmínek půjčky a z předžalobní upomínky má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] podepsána listina nazvaná smlouva o půjčce, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 8 360 Kč, u kterého nebylo ve smlouvě ani ve smluvních podmínkách specifikováno, jakým způsobem byl tento poplatek stanoven a za jaké služby věřitele má být poplatek uhrazen. Dlužná částka měla být uhrazena v 59 týdenních splátkách po 310 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena ve výši 70 Kč. Žalovaná na úhradu předmětného dluhu zaplatila částku 11 695,83 Kč. Ke dni podání žaloby žalobkyně požadovala k úhradě na jistině půjčky 4 112,20 Kč a na souhrnném poplatku částku 2 551,97 Kč, celkem 6 664,17 Kč. Dále žalobkyně provedla výpočet zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně vždy z dlužné jistiny od 27. 3. 2013 do 26. 2. 2016, což představuje částku 1 463,83 Kč. Jelikož měla žalobkyně za to, že žalovaná je v prodlení s úhradou dlužné částky i od 27. 2. 2016, požadovala zaplacení příslušenství pohledávky (zákonný úrok z prodlení) i od tohoto data, až do zaplacení dluhu.

6. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], ze smluvních podmínek půjčky a z předžalobní upomínky má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uvedeného dne podepsána listina nazvaná smlouva o půjčce, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 8 360 Kč, u kterého nebylo ve smlouvě ani ve smluvních podmínkách specifikováno, jakým způsobem byl tento poplatek stanoven a za jaké služby věřitele má být poplatek uhrazen. Dlužná částka měla být uhrazena v šedesáti týdenních splátkách, 59 splátek po 310 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena ve výši 70 Kč. Žalovaná na úhradu předmětného dluhu zaplatila částku 5 464,17 Kč. Ke dni podání žaloby žalobkyně požadovala k úhradě na jistině půjčky 7 957,52 Kč a na souhrnném poplatku částku 4 938,31 Kč, celkem 12 895,83 Kč. Dále žalobkyně provedla výpočet zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z dlužné jistiny od 30. 5. 2012 do 26. 2. 2016, což představuje částku 3 757,35 Kč. Jelikož měla žalobkyně za to, že žalovaná je v prodlení s úhradou dlužné částky i od 27. 2. 2016, požadovala zaplacení příslušenství pohledávky (zákonný úrok z prodlení) i od tohoto data, až do zaplacení dluhu.

7. Jelikož se jedná o práva a povinnosti, která vznikla mezi účastníky řízení na základě smlouvy uzavřené do 31. 12. 2013, posoudil soud uplatněný nárok v souladu se zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem ve znění účinném do shora uvedeného data. U nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení soud postupoval v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014, neboť k prodlení žalované s úhradou dlužné částky došlo až po tomto datu.

8. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

9. Podle § 41 obč. zák., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

10. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

11. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Za zásadní považuje soud posouzení otázky, zda mezi účastníky řízení byly uzavřeny platné smlouvy o půjčce v souladu s ustanovením § 657 obč. zák., když pojmové znaky smlouvy o úvěru podle obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.) nebyly naplněny. V tomto případě lze konstatovat, že byly uzavřeny v souladu s ustanoveními § 51a a násl. obč. zák. tzv. spotřebitelské smlouvy, kdy na jedné straně je subjekt jednající v rámci své obchodní nebo podnikatelské činnosti (právní předchůdce žalobkyně) a na straně druhé je spotřebitel jako fyzická osoba, která nejedná v rámci své obchodní či podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání (žalovaná). Podepsané smlouvy představují smlouvy o půjčce formulářového charakteru, pro které je typické jejich přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku, a to včetně spotřebitelem nepožadovaných plnění. Vzhledem ke konstrukci smluv o půjčce nelze mít pochyb o tom, že právní předchůdkyní žalobkyně zvolená forma kalkuluje se souhrnným poplatkem jako odměnou představující cenu poskytnutého kapitálu. Pro případnou možnost posoudit výši sjednaného úroku z půjčky, případně dalších nákladů, které jsou zahrnuty do souhrnného poplatku, bylo nutné, aby ve smlouvě o půjčce byly tyto jednotlivé složky konkretizovány takovým způsobem, aby spotřebitel byl schopen posoudit, zda a do jaké míry je uzavření této půjčky pro něj akceptovatelné. Smlouvy o půjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sice obsahově nejsou v přímém rozporu se zákonnou úpravou týkající se ochrany spotřebitele, avšak svými účinky účel a smysl právní úpravy obcházejí. Soud má za to, že za této situace lze považovat sjednání souhrnného poplatku v obou smlouvách o půjčce za právní úkon absolutně neplatný, k čemuž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. V tomto směru soud odkazuje na závěry rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č.j. 8 Co 137/2018 - 99 ze dne 18. 6. 2018, který se zabýval právně srovnatelným nárokem (smlouva o půjčce uzavřená dne 2. 9. 2012), přičemž v obdobném právním úkonu spatřoval znaky nepoctivého jednání, a to přesto, že občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 se této zásady soukromého práva výslovně nedovolával. Krajský soud konstatoval, že tato obecná zásada je našemu právnímu řádu vlastní i před účinností nového občanského zákoníku, kdy v tomto směru odkázal např. na nález Ústavního soudu ČR sp. zn . ÚS 78/06 ze dne 16. 10. 2007. S přihlédnutím k těmto závěrům lze uzavřít, že nikdo nemůže těžit ze své nepoctivosti, což je aplikovatelné i na daný případ. Sjednání souhrnného poplatku v obou smlouvách tedy soud považuje za neplatné.

14. Soud se dále s přihlédnutím k závěrům shora citovaného rozhodnutí Krajského soudu Ostravě zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 41 zákona č. 40/1964 Sb. jsou neplatnými pouze části smluv o půjčce zahrnující ujednání o souhrnném poplatku nebo jsou neplatné smlouvy celé. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního úkonu, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu úkonu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru Krajský soud v Ostravě odkázal na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. 3 Cdo 1248/96 ze dne 26. 9. 1997, 2 Cdon 254/96 ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 436/05 ze dne 10. 7. 2008, v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti, a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem a účelem existence původního věřitele bylo vytvoření zisku v podobě souhrnného poplatku. Jestliže tato část právního úkonu byla shledána neplatnou, nelze ji od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního úkonu. Krajský soud konstatuje, že nelze pochybovat o tom, že bez sjednání souhrnného poplatku by původní věřitel takové právní úkony neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze poplatek oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o souhrnném poplatku, je pro jeho neoddělitelnost neplatný celý právní úkon, tedy obě smlouvy o půjčce v celém rozsahu.

15. Jelikož si smluvní strany na základě této neplatné smlouvy poskytly plnění, tedy původní věřitel poskytl žalované částku 2 x 10 000 Kč a žalovaná uhradila v případě smlouvy o půjčce ze dne [datum] částku 11 695,83 Kč a v případě smlouvy o půjčce ze dne [datum] částku 5 464,17Kč, jsou povinni si plnění s odkazem na ustanovení § 457 obč. zák. upravující bezdůvodné obohacení, vrátit. V případě peněžitého plnění je na soudu, aby tato plnění sám, i při absenci jakéhokoliv úkonu ze strany účastníků řízení, zúčtoval. Pokud tedy soud od částky poskytnuté věřitelem na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum] ve výši 10 000 Kč, odečetl platby nerozporované žalobkyní ve výši 11 695,83 Kč, pak je zřejmé, že v tomto případě k žádnému obohacení žalované nedošlo. Pokud soud od částky poskytnuté věřitelem na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum] ve výši 10 000 Kč, odečetl platby nerozporované žalobkyní ve výši 5 464,17 Kč, představuje bezdůvodné obohacení rozdíl těchto částek, a to částku 4 535,83 Kč.

16. Vzhledem k výše uvedenému soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 4 535,83 Kč společně s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 19. 3. 2016 do zaplacení, přičemž vycházel ze skutečnosti, že žalovaná se dostala do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až po doručení výzvy k zaplacení dluhu ze dne [datum] zaslané žalobkyní na adresu trvalého pobytu žalované a odeslané fakticky poštou dne 11. 3. 2016. Pokud soud přihlédl k obvyklé lhůtě pro doručení zásilky v délce 3 dnů, pak k doručení výzvy k plnění došlo dne 14. 3. 2016, kdy se zásilka dostala do sféry dispozice žalované. O nároku na přiznání zákonného úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1968 a § 1970 o. z., neboť k prodlení žalované došlo až po 1. 1. 2014.

17. Při výkladu lhůty ke splnění závazku soud vycházel z ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., kdy v případě, že si strany neujednají čas splnění dluhu, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. Při výkladu pojmu„ bez zbytečného odkladu“ byl přijat závěr, že se jedná o 5 až 7 denní lhůtu. Vzhledem k tomuto výkladu soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení od 19. 3. 2016, přičemž vycházel z předpokládaného data doručení výzvy žalované. Ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Výše úrokové sazby vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. Do zbývajícího nároku představujícího zůstatek souhrnných poplatků včetně kapitalizovaného příslušenství do 26. 2. 2016 a části zákonného úroku z prodlení od 27. 2. 2016 do 18. 3. 2016, byla žaloba ve výroku II. rozsudku zamítnuta, neboť v tomto rozsahu nároky žalobkyně nebyly důvodné.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že v převážné míře uplatněného nároku byla žalobkyně neúspěšná a žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala. Za této situace soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.