16 C 17/2025

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o 309 649,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s 14,75 % úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni , částka, se 7,6% úrokem ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s 14,75 % úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku , částka, k rukám advokáta , Jméno advokáta, , sídlem , Adresa advokáta, , a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, do 30 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavební spoření pod č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, . Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru a smluvní úrok do data odstoupení od smlouvy ve výši , částka, . Jelikož je žalovaným v prodlení s úhradou dlužné jistiny, požadovala žalobkyně z této částky od , datum, zaplacení sjednaného úroku z úvěru ve výši 7,6 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 %, a to až do zaplacení dluhu.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

4. Z žádosti o čerpání úvěru, z oznámení o čerpání meziúvěru z , datum, , ze smlouvy o stavebním spoření č. , hodnota, , ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, ze dne , datum, , z výpisu z meziúvěrového účtu č. , hodnota, , z výpisu z vkladového účtu č. , hodnota, , z oznámení o zvýšení úrokové sazby z , datum, , z odstoupení od smlouvy včetně dokladu o odeslání zásilky doporučenou poštou a z předžalobní výzvy má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne , datum, smlouva o stavebním spoření pod č. , hodnota, , kdy na základě této smlouvy požádal žalovaný o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření. Z žádosti o čerpání finančních prostředků ze dne , datum, vyplývá pouze číslo účtu žalovaného a jméno majitele účtu. Žalobkyně na výzvu soudu ve svém doplnění žaloby ze dne , datum, uvedla, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za 12 měsíců činil , částka, , přičemž v této souvislosti byly žalovaným předloženy výplatní pásky za období prosince , Anonymizováno, a do února , Anonymizováno, , avšak soudu tyto listinné důkazy předloženy nebyly. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr sjednaný na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, , avšak pracovní smlouvu či jiný doklad potvrzující tyto skutečnosti nebyly soudu předloženy. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný byl ke dni uzavření smlouvy svobodný a měl 2 vyživovací povinnosti, aniž by výše těchto vyživovacích povinností byla ze strany věřitele prověřena. Žalobkyni dále tvrdila, že finanční situace žalovaného byla prověřena nahlížením do registru SOLUS a BRKI, avšak výstupy z těchto registrů nebyly k důkazu předloženy. Žalobkyně vycházela z pravděpodobných výdajů na straně žalovaného ve výši , částka, , aniž by byly tyto výdaje fakticky ověřeny. V případě závazků pak žalobkyně vycházela pouze ze sdělení žalovaného, že nemá žádné splatné závazky kromě plánovaných závazků vůči žalobkyni. Pokud žalobkyně od příjmu žalovaného odečetla veškeré výdaje, zůstatek finančních prostředků v dispozici žalovaného představoval měsíčně pouze , částka, . Jelikož žalovaný porušoval smluvní povinnosti, žalobkyně dopisem ze dne , datum, od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky jednorázově. Pohledávka se stala splatnou ke dni , datum, . Za dobu existence závazku žalovaný na předmětný meziúvěru uhradil částku , částka, a následně provedla žalobkyně zúčtování finančních prostředků z vkladového účtu ve výši , částka, proti své pohledávce na meziúvěrovém účtu. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil.

5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná.

10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel (žalobkyně) s zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.

11. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je částečně důvodný. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta částka , částka, , kterou se zavázal splácet po dobu , Anonymizováno, měsíců, tedy , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, let. Vzhledem k takto dlouhému období splácení úvěru, byl věřitel povinen s mimořádnou pečlivostí zkoumat osobní a majetkové poměry žalovaného, jako žadatele o poskytnutí úvěru, a to jak ze stránky příjmové, tak ze stránky výdajové. Žalobkyně ve svém podání z , datum, konstatovala určité skutečnosti týkající se osoby žalovaného, avšak důkazy k těmto skutečnostem nebyly soudu předloženy. I pokud by žalobkyně prokázala, že průměrný měsíční čistý příjem žalovaného za posledních 12 měsíců činil , částka, , pak z dalších skutečností vyplývá, že po odečtení nejnutnějších výdajů, které byly stanoveny pouze dle pravděpodobných nákladů na dospělou osobu a domácnost, žalovanému zůstane každý měsíc pouze částka , částka, . V tomto případě žalobkyně kalkulovala s náklady na obživu na jednu dospělou osobu ve výši , částka, a na dvě děti ve věku do , Anonymizováno, let ve výši , částka, . Pokud se týkalo měsíčních nákladů na vedení domácnosti, vycházela žalobkyně pouze z prohlášení žalovaného o nákladech ve výši , částka, měsíčně. Soud má za to, že při takto vysokém úvěrovém zatížení žalovaného a délce splácení závazku, měla žalobkyně provést podrobnější zkoumání především výdajů žalovaného i jeho domácnosti. Žalobkyně uvedla, že dle údajů z registrů SOLUS a BRKI, neměl žalovaný žádné jiné závazkové zatížení, avšak výstupy z těchto registrů nebyly k důkazu předloženy. S přihlédnutím ke shora uvedeným skutečnostem soud uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla prověřena věřitelem v zákonem požadovaném rozsahu, přičemž žalobkyně nevyhodnotila majetkovou situaci žalovaného adekvátním způsobem s přihlédnutím k výši poskytnutého závazku a délce jeho splácení. Za této situace je nutno smlouvu o úvěru považovat za neplatnou a žalobkyni přiznat pouze neuhrazenou jistinu úvěru se zákonným úrokem z prodlení.

12. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši , částka, (, částka, - , částka, - , částka, ) společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 274 662,38 od , datum, do zaplacení, neboť žalovaný byl od tohoto data v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

13. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku , částka, (, částka, – , částka, ) s příslušenstvím, představující kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši , částka, a část uhrazené jistiny ve výši , částka, (, částka, - , částka, ) s příslušenstvím. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru.

14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy v případě neúspěchu účastníka řízení do nepatrné části uplatněného nároku soud může přiznat celé náklady řízení. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, , odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do , datum, ve výši , částka, za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva před podáním žaloby), odměna tedy činí , částka, . Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši , částka, , a to v souladu s § 13 odst. 4 cit. vyhlášky. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši , částka, . Náklady řízení představují celkem , částka, .

15. Za podání žalobkyně ze dne , datum, nebyla odměna přiznána, neboť tímto podáním žalobkyně na písemnou výzvu soudu doplnila rozhodné skutečnosti k uplatněnému nároku, které měly být uvedeny již v žalobě. Takové náklady řízení na straně žalobkyně soud nepovažuje za účelně vynaložené.

16. O vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, rozhodl soud dle § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., ve lhůtě stanovené § 10a odst. 1 cit. zákona, neboť výše soudního poplatku dle § 6 odst. 1 a položky 2 bod 1 písm. c) cit. zákona činí , částka, .

17. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř.