16 C 170/2023

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 580 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 11 580 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 9 960 Kč se 7,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do [datum] a s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 420 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 15 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným dne [datum] pod [číslo] na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně současně požadovala zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný od [datum] do zaplacení a neuhrazenou část poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 6 540 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum], na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.

5. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], ze smluvních podmínek smlouvy o půjčce tvořících nedílnou součást smlouvy a z předžalobní upomínky ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč s tím, že tuto částku uhradí věřiteli společně se souhrnným poplatkem ve výši 9 960 Kč v 52 týdenních splátkách po 480 Kč. Ze smlouvy ani ze smluvních podmínek nevyplývá, za jakou konkrétní činnost věřitele má být souhrnný poplatek uhrazen a proč byl stanoven v dané výši. Celkově byl žalovaný povinen zaplatit částku 24 960 Kč. Žalovaný na úhradu předmětné půjčky zaplatil částku 3 420 Kč. Žalobkyně provedla výpočet kapitalizovaného úroku, který za období od [datum] do [datum] představoval částku 6 540 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil.

6. Jelikož se jedná o závazek, který vznikl do [datum], posoudil soud uplatněný nárok v souladu se zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.).

7. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Podle § 658 odst. 1 obč. zák., při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

9. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Podle § 41 obč. zák., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

13. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

14. Za zásadní považuje soud posouzení otázky, zda mezi účastníky řízení byla uzavřena platná smlouva o půjčce v souladu s ustanovením § 657 obč. zák., když pojmové znaky smlouvy o úvěru podle obchodního zákoníku (zákon [číslo] Sb.) nebyly naplněny. V tomto případě lze konstatovat, že byla uzavřena v souladu s ustanoveními § 51a a násl. obč. zák. tzv. spotřebitelská smlouva, kdy na jedné straně je subjekt jednající v rámci své obchodní nebo podnikatelské činnosti (právní předchůdce žalobkyně) a na straně druhé je spotřebitel jako fyzická osoba, která nejedná v rámci své obchodní či podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání (žalovaný). Podepsaná smlouva představuje smlouvu o půjčce formulářového charakteru, pro kterou je typické její přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku, a to včetně spotřebitelem nepožadovaných plnění. Vzhledem ke konstrukci smlouvy o půjčce nelze mít pochyb o tom, že právní předchůdkyní žalobkyně zvolená forma smlouvy kalkuluje se souhrnným poplatkem jako odměnou představující cenu poskytnutého kapitálu. Skladba tohoto souhrnného poplatku je však zcela nepřezkoumatelná, tedy ani výkladem nelze dospět k závěru, jaké konkrétní nároky souhrnný poplatek zahrnuje. Pro případnou možnost posoudit výši sjednaného úroku z půjčky, případně dalších nákladů, které jsou zřejmě zahrnuty do souhrnného poplatku, bylo nutné, aby ve smlouvě o půjčce byly tyto jednotlivé složky konkretizovány takovým způsobem, aby spotřebitel byl schopen posoudit, zda a do jaké míry je uzavření této půjčky pro něj akceptovatelné. Smlouva o půjčce uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice obsahově není v přímém rozporu se zákonnou úpravou týkající se ochrany spotřebitele, avšak svými účinky účel a smysl právní úpravy obchází. Soud má za to, že za této situace lze považovat sjednání souhrnného poplatku ve smlouvě o půjčce za právní úkon absolutně neplatný, k čemuž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. V tomto směru soud odkazuje na závěry rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č.j. 8 Co 137/2018 - 99 ze dne 18. 6. 2018, který se zabýval právně srovnatelným nárokem, přičemž v obdobném právním úkonu spatřoval znaky nepoctivého jednání, a to přesto, že občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 se této zásady soukromého práva výslovně nedovolával. Krajský soud konstatoval, že tato obecná zásada je našemu právnímu řádu vlastní i před účinností nového občanského zákoníku, kdy v tomto směru odkázal např. na nález Ústavního soudu ČR sp. zn . ÚS 78/06 ze dne [datum]. S přihlédnutím k těmto závěrům lze uzavřít, že nikdo nemůže těžit ze své nepoctivosti, což je aplikovatelné i na daný případ.

15. Soud se dále s přihlédnutím k závěrům shora citovaného rozhodnutí Krajského soudu [obec] zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 41 zákona č. 40/1964 Sb. je neplatnou pouze část smlouvy o půjčce zahrnující ujednání o souhrnném poplatku nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního úkonu, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu úkonu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru Krajský soud v Ostravě odkázal na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. 3 Cdo 1248/96 ze dne 26. 9. 1997, 2 Cdon 254/96 ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 436/05 ze dne [datum], v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem a účelem existence původního věřitele bylo vytvoření zisku v podobě souhrnného poplatku. Jestliže tato část právního úkonu byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního úkonu. Krajský soud konstatuje, že nelze pochybovat o tom, že bez sjednání souhrnného poplatku by původní věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze poplatek oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o souhrnném poplatku, je pro jeho neoddělitelnost neplatný celý právní úkon, tedy celá smlouva o půjčce.

16. Jelikož si smluvní strany na základě této neplatné smlouvy poskytly plnění, tedy původní věřitel poskytl žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný uhradil částku 3 420 Kč, jsou povinni si plnění s odkazem na ustanovení § 457 obč. zák. upravující bezdůvodné obohacení, vrátit. V případě peněžitého plnění je na soudu, aby tato plnění sám, i při absenci jakéhokoliv úkonu ze strany účastníků řízení, zúčtoval. Pokud tedy soud od částky poskytnuté věřitelem odečetl platby nerozporované žalobkyní, pak zůstatek dluhu žalovaného ke dni rozhodnutí soudu představuje 11 580 Kč.

17. Vzhledem k výše uvedenému soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 11 580 Kč společně se 8,05% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, přičemž vycházel ze skutečnosti, že žalovaný se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až v souvislosti s odesláním oznámení o postoupení pohledávky žalovanému, kde byla výše tohoto bezdůvodného obohacení specifikována a žalovaný byl vyzván k zaplacení této částky. Zásilka byla odeslána žalovanému doporučenou poštou [datum] a dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb. se zásilka považuje za doručenou do 3 pracovní den po odeslání, tedy dne [datum]. Pokud se týká lhůty ke splnění dluhu soud vycházel z ustanovením § 1958 odst. 2 o. z., kdy v případě, že si strany neujednají čas splnění dluhu, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. Při výkladu pojmu„ bez zbytečného odkladu“ byl přijat závěr, že se jedná o 5 až 7denní lhůtu. Vzhledem k tomuto výkladu soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení od [datum], když lhůta k dobrovolnému splnění dluhu uplynula dne [datum]. Výše úrokové sazby vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. Do zbývajícího nároku byla žaloba ve výroku II. rozsudku žaloba zamítnuta, neboť v tomto rozsahu nárok žalobkyně není důvodný, neboť nelze žalobkyni přiznat již vydané bezdůvodné obohacení, neuhrazenou část poplatku za poskytnutí půjčky a část zákonného úroku z prodlení, pokud žalovaný v daném období s částí bezdůvodného obohacení nebyl v prodlení.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), přičemž přihlédl k tomu, že míra úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci byla srovnatelná a žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Za této situace soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.