16 C 187/2023

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 101 526 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 54 938,25 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 28 174 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 57 508,35 Kč se 20,79% úrokem ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení a s 22,08% úrokem ročně z částky 7 064,07 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky v celkové výši 101 526 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru, uzavřených mezi předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [obec a číslo], a žalovaným dne [datum] a [datum], na základě nichž byly žalovanému poskytnuty úvěry, v prvním případě ve výši 20 000 Kč a ve druhém případě ve výši 40 000 Kč. V případě úvěru ze dne [datum] žalovaný dluží částku 32 256 Kč a dále příslušenství pohledávky, v případě druhého úvěru žalovaný ke dni podání žaloby dlužil částku 69 270 Kč společně s příslušenstvím. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužných částek, požadovala žalobkyně v obou případech zaplacení úroku z prodlení z neuhrazené jistiny úvěru.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

4. Ze spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne [datum], ze smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, z přehledu plateb žalovaného na předmětný závazek, ze zákaznické karty tvořící přílohu žádosti o spotřebitelský úvěr a z předžalobní výzvy má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [obec a číslo], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena pod [číslo] smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli za poskytnutí spotřebitelského úvěru poplatek ve výši 40 064 Kč, který sestával z kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 38 564 Kč a z poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč. Dále bylo sjednáno pojištění závazku ve výši 2 709 Kč za sjednanou dobu pojištění. Úroková sazba představovala 86 % ročně a žalovaný se zavázal celkovou částku ve výši 82 773 Kč uhradit ve 21 splátkách ve výši 3 942 Kč, poslední splátka pak měla být uhrazena dne [datum] ve výši 3 933 Kč. Žalovaný hradil sjednané splátky do [datum] a celkově zaplatil 11 826 Kč. Ze zákaznické karty k předmětnému úvěru vyplývá, že žalovaný ke dni uzavření smlouvy byl svobodný, žil společně s rodiči a jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské. Žalovaný neměl vyživovací povinnosti a pracoval jako skladník u společnosti s ručením omezeným na plný úvazek, a to na dobu neurčitou. [příjmení] příjem žadatele byl v zákaznické kartě uveden ve výši 13 631 Kč, přičemž další čisté příjmy domácnosti činily 26 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žadatele představovaly 4 000 Kč měsíčně. Ze strany žalovaného měly být předloženy výplatní pásky za měsíce říjen a listopad 2020, které však žalobkyně soudu nedoložila. Ke dni podání žaloby představovala dlužná jistina úvěru částku 35 238,07 Kč a neuhrazená část kapitalizovaného úroku částku 34 031,93 Kč. Dále žalobkyně požadovala kapitalizované úroky z úvěru ve výši 1 534,50 Kč za období od [datum] do [datum]. Dále kapitalizovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 35 238,07 Kč od [datum] do [datum], což představovalo částku 4 667,58 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] pod [číslo] mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným, ze smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze zákaznické karty tvořící součást smlouvy, z přehledu plateb žalovaného (tabulka umoření), z předžalobní výzvy a z účtu žalovaného za období po [datum] do [datum] má soud za prokázané, že mezi stejnými účastníky řízení byla dne [datum], tedy zhruba 4 měsíce po uzavření první smlouvy, uzavřena další smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč s tím, že za tento úvěr uhradí poplatek v celkové výši 12 256 Kč, který sestával z kapitalizovaného úroku ve výši 10 756 Kč a dále z poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se zavázal celkově uhradit částku 32 256 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 2 688 Kč. Úroková sazba činila 88 % ročně. Ze zákaznické karty, která byla s žalovaným sepsána v souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru, vyplývají stejné skutečnosti k jeho osobnímu stavu jako u předchozí smlouvy o úvěru, pouze čistý příjem žadatele byl uveden ve výši 17 719 Kč a celkový příjem domácnosti představoval 37 569 Kč. Odhadované měsíční výdaje představovaly 4 850 Kč. K předmětné žádosti byly předloženy výpisy z bankovního účtu za únor a březen 2021, výplatní pásky již předloženy nebyly. Žalovaný na úhradu předmětného závazku nezaplatil žádnou splátku. Z výpisu z účtu žalovaného za shora specifikované období má soud za prokázané, že v období od [datum] do [datum] měl žalovaný na svém účtu kreditní obrat ve výši 11 859 Kč a debetní obrat ve výši 29 845,98 Kč. V období od [datum] do [datum] měl žalovaný na svém účtu kreditní obrat ve výši 18 145 Kč a debetní obrat ve výši minus 27 207 Kč. Dne [datum] měl žalovaný příjem na účtu ve výši 18 145 Kč. V období od [datum] do [datum] měl žalovaný kreditní obrat představující mzdu a další vklady žalovaného ve výši 18 208 Kč, debetní obrat činil - 17 898 Kč. I v tomto případě žalobkyně kapitalizovala příslušenství pohledávky, a to úrok výši 20,79 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 621,85 Kč. Dále kapitalizovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 096,67 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval.

6. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, na základě níž přešly obě pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávek písemně vyrozuměn.

7. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

8. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

9. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

10. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětné smlouvy lze považovat za spotřebitelské úvěry a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelské úvěry, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouvy byly uzavřeny platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.

17. S přihlédnutím k provedenému dokazování dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného zaplatit poskytnuté úvěry nebyla ani jedné u smlouvy řádně prověřena. Pokud se týká smlouvy uzavřené dne [datum], pak měly být údajně doloženy výplatní pásky žalovaného, avšak tyto nebyly žalobkyní k důkazu předloženy a žalobkyně nedoložila žádné jiné listiny, které by se týkaly prověření osobních a majetkových poměrů žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Pokud je ve smlouvě uvedeno, že žalovaný dosahuje příjmu na hranici minimální mzdy a splátka úvěru činila téměř 4 000 Kč měsíčně, pak bylo povinností věřitele pečlivě prověřit majetkové poměry žalovaného, neboť bylo zřejmé, že po zaplacení pravidelné splátky a uhrazení odhadovaných měsíčních výdajů ve výši 4 000 Kč, bude žalovanému zůstávat částka, u které lze předpokládat, že nemůže pokrýt základní životní potřeby žalovaného. V případě druhé smlouvy ze dne [datum] soud rovněž dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla prověřena v zákonem požadovaném rozsahu, neboť z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že tento se ve třech měsících před uzavřením smlouvy převážně nacházel v debetním obratu a v období těsně předcházejícímu uzavření smlouvy, byl debet nižší pouze z toho důvodu, že došlo ke klientskému vkladu a okamžité úhradě ze strany žalovaného na jeho účet. U této druhé smlouvy pak nebyly předloženy výplatní pásky žalovaného a bylo vycházeno pouze z výpisů z účtu. Další příjmy a výdaje nebyly u žalovaného žádným způsobem ověřeny. Rovněž nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalovaný v případě prvního poskytnutého úvěru naposledy řádně uhradil poslední splátku dne [datum], přesto dne [datum] byl žalovanému poskytnut další úvěr.

18. Vzhledem k výše uvedenému lze žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala u smlouvy o úvěru ze dne [datum] částku 28 174 Kč (40 000 - 11 826 Kč) společně se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Současně soud přiznal žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 667,58 Kč za období od [datum] do [datum], neboť v tomto období byl žalovaný v prodlení s úhradou dlužné jistiny. Celkem byla žalobkyni přiznána částka 32 841,58 Kč (28 174 Kč + 4 667,58 Kč). U smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud přiznal žalobkyni částku představují jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Současně soud přiznal žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 096,67 Kč za období od [datum] do [datum], neboť v tomto období byl žalovaný v prodlení s úhradou dlužné jistiny. Celkem byla žalobkyni u tohoto nároku přiznána částka 22 096,67 Kč (20 000 + 2 096,67 Kč).

19. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 54 938,25 Kč (32 841,58 Kč + 22 096,67 Kč) společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 15. 12 2022 a ve výši 8,25 % ročně z částky 28 174 Kč (40 000 Kč - 11 826 Kč) od [datum], v obou případech až do zaplacení, a to dle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

20. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smluv o úvěru. Jednalo se o částku 57 508,35 Kč (32 256 + 2 096,67 + 2 621,85 + 69 270 + [číslo] + 1 534,50 = 112 446,60 Kč - 54 938,25 Kč) zahrnující kapitalizovaný úrok z úvěru u obou smluv a část jistiny, která byla uhrazena u smlouvy o úvěru ze dne [datum], společně s úrokem z úvěru ve výši 20,79 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z úvěru ve výši 22,08 Kč z částky 32 238,07 Kč od [datum] do zaplacení a dále s 8,25% zákonným úrokem z prodlení z částky 7 064,07 Kč (32 238,07 Kč – 28 174 Kč) od [datum] do zaplacení. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouvy o úvěru jsou neplatné a přiznal žalobkyni jen dlužnou jistinu se zákonným úrokem z prodlení, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru, zaplacené části jistiny úvěru a zákonného úroku z dlužné jistiny, která již byla žalovaným zaplacena.

21. I pokud by soud dopěl k závěru, že úvěruschopnost byla žalobkyní řádně a v zákonem požadovaném rozsahu prověřena před uzavřením předmětných smluv, pak má soud za to, že zde existuje další důvod pro dovození neplatnosti smluv.

22. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] vyplývá, že sjednaná úroková sazba činila 86 % ročně a u smlouvy o úvěru ze dne [datum] pak 88 % ročně. Tyto úrokové sazby výrazným způsobem překračují obvyklou míru těchto nákladů u spotřebitelských úvěrů v nebankovním sektoru. [ulice] výše úroku z úvěru se u těchto typů smluv pohybuje v rozmezí 25 % - 40 % ročně. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o výši úroku z úvěru považovat dle § 580 odst. 1 o. z., za neplatné, neboť je v rozporu s dobrými mravy.

23. Soud má za to, že s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatnou nejen část smlouvy o úvěru zahrnující ujednání o úroku z úvěru, ale neplatné jsou celé smlouvy o úvěru. Z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, vyplynulo, že část smluv zahrnující ujednání o úroku z úvěru nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. 3 Cdo 1248/96 ze dne 26. 9. 1997, 2 Cdon 254/96 ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 436/05 ze dne [datum], v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě kapitalizovaného úroku z úvěru. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání úroku ve výši 86 % a 88 % ročně, by původní věřitel takový právní jednání neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání úroku oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o úroku, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celé smlouvy o úvěru. Za této situace by bylo možno přiznat žalobkyni pouze bezdůvodné obohacení představující neuhrazené jistiny úvěru u obou smluv společně s příslušenstvím.

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož míra úspěchu a neúspěchu žalobkyně byla ve věci srovnatelná a žalovanému žádné faktické náklady řízení nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.