16 C 203/2022

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitostem

I. Určuje se, že [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], zemřelá dne [datum], byla vlastnicí id [anonymizováno] bytové jednotky [číslo] v budově [obec], [adresa], bytový dům na parcele [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, zapsané na [list vlastnictví] pro [anonymizováno] a [katastrální uzemí] se spoluvlastnickým podílem [číslo] na společných částech domu [adresa] a parcelách [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, na nichž se nachází stavba [adresa] v obci a [katastrální uzemí], zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], a to vše u [stát. instituce], [stát. instituce].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 23 300 Kč, k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhal určení, že [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], zemřelá dne [datum], je vlastnicí id [anonymizováno] bytové jednotky [číslo] v budově [obec], [adresa], bytový dům na parcele [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, zapsané na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí] se spoluvlastnickým podílem [číslo] na společných částech domu [adresa] a parcelách [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, na nichž se nachází stavba [adresa] v obci a [katastrální uzemí], zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], a to vše u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále též předmětné nemovitosti). Svou žalobu odůvodnil tím, že na základě rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], se [jméno] [celé jméno žalované] stala výlučnou vlastnicí bytové jednotky [číslo] v budově [obec], [adresa] a spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku, tedy předmětných nemovitostí. Na základě chybného zápisu [stát. instituce], [stát. instituce], bylo vlastnické právo k předmětným nemovitostem zapsáno pro [jméno] [celé jméno žalované] a jejího syna, [jméno] [příjmení], v rozsahu ideální jedné poloviny. [jméno] [příjmení] zemřel dne [datum] a v souvislosti s projednáním pozůstalosti nabyla spoluvlastnický podíl v rozsahu id. [anonymizováno] k předmětným nemovitostem jeho [role v řízení], [celé jméno žalované] – [role v řízení]. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalované] při převodu vlastnictví k bytové jednotce na svého [anonymizováno] – [role v řízení], zjistila, že je zapsána pouze jako spoluvlastnice předmětných nemovitostí, podala dne [datum] u [název soudu] žalobu na určení vlastnictví k předmětným nemovitostem. Ve věci nebylo rozhodnuto, neboť [jméno] [celé jméno žalované] v průběhu tohoto řízení zemřela a dědické řízení bylo zastaveno. [jméno] [celé jméno žalované] na základě své závěti stanovila nabyvatelem veškerého svého majetku svého bratra – žalobce. Po smrti [jméno] [celé jméno žalované] měl žalobce zájem provést opravu zápisu v katastru nemovitostí na základě souhlasného prohlášení spoluvlastníků, avšak žalovaná s tímto postupem nesouhlasila. Vzhledem k tomu, že se žalobce nemůže domoci změny zápisu v katastru nemovitostí jiným způsobem, než vydáním určujícího rozsudku, má za to, že na jeho straně je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Žalobce současně uvedl, že žalovaná ani její právní předchůdce nemohli nabýt vlastnictví k ideální jedné polovině předmětných nemovitostí vydržením vlastnického práva, neboť [jméno] [příjmení], zemřelý manžel žalované, věděl z průběhu dědického řízení i z rozhodnutí v dědické věci, že výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí se stala jeho matka. Žalovaná pak nabyla v roce 2012 spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem na základě rozhodnutí v pozůstalostním řízení po jejím manželovi, kdy dobrou víru pozbyla minimálně na základě žaloby, kterou podala v roce 2019 vůči její osobě [jméno] [celé jméno žalované] a následně v roce 2022 sám žalobce. Vzhledem k těmto skutečnostem je [jméno] [celé jméno žalované] nadále vlastnicí id. [anonymizováno] předmětných nemovitostí a v tomto směru by mělo dojít k opravě zápisu v katastru nemovitostí na základě rozhodnutí soudu.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, přičemž učinila nesporným, že v roce 2006 došlo k mylnému zápisu ze strany [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno] pracoviště [obec], kdy jako spoluvlastník id. [anonymizováno] předmětných nemovitostí byl v roce [rok] nesprávně uveden její zesnulý [role v řízení], [jméno] [příjmení], a od roku [rok] žalovaná, a to na základě pravomocných dědických rozhodnutí. Žalovaná tvrdila, že nepřetržitě, nejméně po dobu [anonymizováno] let, tento spoluvlastnický podíl držela ona nebo její zesnulý manžel, čímž došlo k oprávněnému vydržení vlastnického práva. Žalovaná má za to, že k přerušení doby vydržení nemohlo dojít podáním žaloby ve věci [spisová značka] ze strany [jméno] [celé jméno žalované], neboť žalovaná se v tomto řízení dověděla pouze o tom, že prvotní zápis v katastru nemovitostí byl proveden v rozporu s dědickým rozhodnutím. Dále poukázala na to, že jak [jméno] [příjmení], tak [jméno] [celé jméno žalované], neměli právní vzdělání a nemohli předpokládat, že by vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí byl proveden ze strany [anonymizováno] úřadu nesprávným způsobem. [příjmení] [jméno] [příjmení] ani [jméno] [celé jméno žalované] neučinili celou řadu let žádné úkony, ze kterých by bylo možné dovodit, že jsou si vědomi nesprávnosti údajů zapsaných v katastru nemovitostí. To, že [jméno] [příjmení] fakticky jednal jako skutečný vlastník předmětného spoluvlastnického podílu pak žalovaná odvozovala z toho, že hradil po řadu let daň z nemovitostí, když následně tuto daň platila žalovaná. Žalovaná rovněž poukázala na to, že od roku [rok] [jméno] [celé jméno žalované] trpěla určitými psychickými problémy, byla umístěna v nemocnici v [obec] a následně v domově pro seniory v [obec], kde v říjnu [rok] [anonymizováno]. V říjnu [rok] [jméno] [celé jméno žalované] převedla darovací smlouvou svůj spoluvlastnický podíl v rozsahu [anonymizováno] k předmětným nemovitostem na svého bratra – žalobce a zjevně ve snaze žalobce o disponování s celou bytovou jednotkou došlo v průběhu roku [rok] k uplatnění první výhrady [jméno] [celé jméno žalované] ke stavu zápisu v katastru nemovitostí. Žalovaná vnesla určité pochybnosti o platnosti darovací smlouvy z října [rok] i závěti [jméno] [celé jméno žalované] ve prospěch žalobce vzhledem ke [anonymizováno] stavu J. [celé jméno žalované].

3. Z výpovědi žalobce jako účastníka řízení má soud za prokázané, že byl bratrem [jméno] [celé jméno žalované] a v průběhu roku 2017 zcela náhodně zjistil, že bytová jednotka, o které byla [jméno] [celé jméno žalované] přesvědčena, že je v jejím výlučném vlastnictví, je v rozsahu id.½ zapsána na žalovanou. Tuto skutečnost žalobce sdělil své sestře až v srpnu 2018, kdy měla úraz – poranění kyčle. V této souvislosti byla [anonymizováno] v nemocnici v [obec] a následně byla umístěna v doléčovacím zařízení v [obec], neboť žalobce chtěl provést úpravu bytu. [anonymizováno] stav [jméno] [celé jméno žalované] byl zcela v pořádku a k jejímu úmrtí v říjnu [rok] došlo z důvodu zánětu močových cest, neboť jí byla pozdě podána antibiotika. [jméno] [celé jméno žalované] pravidelně žádné léky nebrala, léčila se přírodními přípravky. Žalobce potvrdil, že jeho sestra měla záměr mu darovat celý být, jelikož o ni jako jediný pečoval, když byla [anonymizováno] a hospitalizována v nemocnici a doléčovacím zařízení. Jelikož bylo zjištěno, že [anonymizováno] [celé jméno žalované] je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník pouze id. ½ bytu, darovala žalobci pouze tento spoluvlastnický podíl.

4. Ze spisu Okresního soudu v Bruntále sp. zn. [spisová značka] má soud za prokázané, že v tomto řízení bylo řešeno dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení], narozenému [datum] a zemřelému dne [datum]. Ve věci bylo nařízeno dne [datum] jednání, kterého se zúčastnila [jméno] [celé jméno žalované] a její syn [jméno] [příjmení], ročník 1956. V řízení bylo rozhodnuto, že pozůstalé manželce, [jméno] [celé jméno žalované], patří předmětné nemovitosti včetně bytového zařízení do kuchyně, ložnice a obývacího pokoje, lednice, televizor a ostatní bytový inventář – vše bez obvyklé ceny. Mezi aktiva dědictví patřily dále nemovitosti v katastrálním území Mutěnice, včetně bezcenného bytového vybavení. Tyto nemovitosti nabyla [jméno] [celé jméno žalované] a [jméno] [příjmení] rovným dílem, každý v rozsahu [anonymizována dvě slova] protokol o jednání je podepsán [jméno] [celé jméno žalované] i [jméno] [příjmení] konečném rozhodnutí [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [rok] ze dne [datum] jsou uvedeny stejné skutečnosti o rozsahu nabytého dědictví, v části I. výroku rozhodnutí se konstatuje, že pozůstalá manželka [jméno] [celé jméno žalované] nabývá do výlučného vlastnictví předmětné nemovitosti. Rozhodnutí bylo doručeno [jméno] [příjmení] i [jméno] [celé jméno žalované] do vlastních rukou dne [datum] a nabylo právní moci [datum].

5. Ze spisu Okresního soudu v Bruntále sp. zn. [spisová značka] má soud za prokázané, že dne [datum] zemřel [jméno] [příjmení], [datum narození], přičemž předmětem pozůstalosti byl i spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem, který připadl na základě rozhodnutím č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které téhož dne nabylo právní moci, do vlastnictví žalované.

6. Ze spisu Okresního soudu v Bruntále sp. zn. [spisová značka] má soud za prokázané, že dne [datum] zemřela [jméno] [celé jméno žalované]. V průběhu řízení bylo zjištěno, že zůstavitelka sepsala dne [datum rozhodnutí] formou notářského zápisu [číslo jednací] u notářky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] závěť, kterou veškerý svůj majetek pro případ smrti přenechala svému bratrovi – žalobci. Ve spisu je rovněž založena darovací smlouva ze dne [datum] sepsaná advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], se sídlem v [anonymizováno], na základě níž [jméno] [celé jméno žalované] darovala žalobci id. [anonymizováno] předmětných nemovitostí. Na základě této darovací smlouvy byl žalobce v katastru nemovitostí zapsán jako spoluvlastník id. ½ předmětných nemovitostí. Pozůstalostní řízení bylo zastaveno, neboť byl zjištěn majetek nepatrné hodnoty. Dědické rozhodnutí nabylo právní moci [datum].

7. Ze spisu Okresního soudu v Bruntále sp. zn. [spisová značka] má soud za prokázané, že [jméno] [celé jméno žalované], zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], podala u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] žalobu proti žalované, na základě níž se domáhá určení vlastnictví k id. ½ předmětných nemovitostí se shodnou argumentací, která byla uvedena v žalobě podané žalobce v projednávané věci. Bylo zde konstatováno, že žalovaná nemohla nabýt spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem po svém zemřelém manželovi, [jméno] [příjmení], neboť zápis v katastru nemovitostí neodpovídal skutečným vlastnickým vztahům. [jméno] [celé jméno žalované] vyzvala žalovanou přípisem ze dne [datum] k podpisu souhlasného prohlášení, ve kterém by účastníci učinili nesporným, že vlastnictví id. ½ předmětných nemovitostí jsou ve vlastnictví [jméno] [celé jméno žalované]. Žalovaná se však k tomuto návrhu postavila odmítavě s tím, že vlastnické právo k předmětné id. ½ nemovitostí vydržela. V průběhu tohoto řízení [jméno] [celé jméno žalované] zemřela a z tohoto důvodu bylo řízení zastaveno v souladu s § 107 odst. 5 o. s. ř.

8. Z informace o jednotce [číslo] z informace o pozemku parc. [číslo] z informace o pozemku par. č [číslo], z výpisů [anonymizováno] úřadu, [anonymizováno] pracoviště [obec] o platbách daně z nemovitostí ze strany žalované a jejího manžela od roku 2008 - 2018, ze stanovení obvyklé ceny nemovitých věcí, z potvrzení ze dne [datum] a sdělení [anonymizováno] úřadu, [anonymizováno] pracoviště [obec] a ze sdělení [anonymizováno] úřadu, [anonymizováno] pracoviště [obec] z [datum] má soud za prokázané, že na základě rozhodnutí v pozůstalostních řízeních byl nesprávným zápisem do katastru nemovitostí uveden jako spoluvlastník předmětných nemovitostí v rozsahu id. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ročník 1956. Dále z důkazů vyplývá, že v období od roku 2008 do roku 2012 platil daň z nemovitostí [jméno] [příjmení], a od roku [rok] do [datum] platila tuto daň [celé jméno žalované]. Obvyklá cena předmětného bytu včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku činila v roce [rok] částku [částka]. K [datum] [celé jméno žalované] neměla u [anonymizováno] úřadu pro [územní celek], územní [anonymizováno] v [anonymizováno], žádný daňový nedoplatek. Z dalších dokladů pak vyplývá, že pokud bylo hrazeno ze strany [celé jméno žalované] 864 Kč, pak se jednalo o daň z nemovitosti za 2 bytové jednotky, a to [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec].

9. Jelikož k nabytí spoluvlastnického práva k id. [anonymizováno] předmětných nemovitostí došlo na straně žalované v roce [rok] a u jejího právního předchůdce v roce [rok], pak právní posouzení příp. vydržení vlastnického práva soud posuzoval podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.).

10. Podle § 123 obč. zák., vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním.

11. Podle § 124 obč. zák., všichni vlastníci mají stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim stejná právní ochrana.

12. Podle § 126 odst. 1 obč. zák., vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje.

13. Podle § 134 odst. 1 obč. zák., oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

14. Podle § 134 odst. 3 obč. zák., do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

15. Podle § 134 odst. 4 obč. zák., pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.

16. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

17. Prvotně se soud musel zabývat otázkou, zda účastníci jsou v řízení věcně legitimováni. Soud konstatuje, že účastnící řízení prokázali svou aktivní i pasivní věcnou legitimaci ve sporu, neboť žalobce je osobou, která se domáhá určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem, neboť nebýt nesprávného zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí, pak by v pozůstalostním řízení po [jméno] [celé jméno žalované] byla do aktiv pozůstalosti zahrnuta i druhá polovina spoluvlastnického podílu k předmětným nemovitostem a s přihlédnutím k závěti J. [celé jméno žalované] by se vlastníkem tohoto spoluvlastnického podílu stal žalobce. Žalovaná pak je ke dni podání žaloby zapsána jako spoluvlastník předmětných nemovitostí v rozsahu [anonymizováno]

18. Pokud se týká vyhodnocení naléhavého právního zájmu pak lze obecně konstatovat, že předmětem určovací žaloby může být pouze existence či neexistence právního poměru nebo práva, kdy řízení může být úspěšně vedeno jen v případě, že na výsledném určení má žalobce objektivně naléhavý právní zájem. Ústavní soud v tomto směru uvedl: "o naléhavý právní zájem může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení (že právní vztah nebo právo existuje) bylo buď ohroženo právo žalobce nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým, což - řečeno jinými slovy - znamená, že buď musí jít u žalobce o právní vztah (právo) již existující (alespoň v době vydání rozhodnutí) nebo o takovou jeho procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, příp. pro nejisté své postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě." (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 17/95) ." 19. Vzhledem k výše uvedeným skutkovým zjištěním dospěl soud k závěru, že žalobce v řízení prokázal existenci naléhavého právního zájmu na vydání požadovaného určení, neboť v případě, že by soud nerozhodl o vlastnickém právu žalobce ke spoluvlastnickému podílu na předmětných nemovitostech, došlo by k ohrožení vlastnického práva žalobce a nemohla by být provedena změna zápisu v katastru nemovitostí za situace, že žalovaná není ochotna změnu vlastnického práva provést na základě souhlasného prohlášení spoluvlastníků.

20. Dále z provedeného dokazování vyplynulo, že po úmrtí [jméno] [příjmení], ročník 1932, došlo k projednání dědictví za účasti manželky zůstavitele, [jméno] [celé jméno žalované], i jeho syna, [jméno] [příjmení], ročník [rok]. V průběhu jednání byla uzavřena dohoda, na základě níž [jméno] [celé jméno žalované] nabyla do výlučného vlastnicí předmětné nemovitosti včetně vybavení, a společně se svým synem, [jméno] [příjmení], nabyli do podílového spoluvlastnictví nemovitosti v katastrálním území Mutěnice. V tomto rozsahu bylo vydáno rozhodnutí, které bylo doručeno do vlastních rukou všem účastníkům pozůstalostního řízení. Dále bylo nesporné, že [stát. instituce], [stát. instituce], provedl chybný zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí, kdy namísto výlučného vlastnictví [jméno] [celé jméno žalované] k předmětným nemovitostem, bylo zapsáno spoluvlastnictví k těmto nemovitostem v rozsahu id. ½ [jméno] [celé jméno žalované] a jejímu synovi, [jméno] [příjmení]. Z provedeného dokazování lze dovodit, že [jméno] [příjmení], roční 1956, byl v dědickém řízení i rozhodnutím v dědické věci informován o tom, že výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí se stala jeho matka, [jméno] [celé jméno žalované]. Na této situaci nemůže nic změnit ani případné zaslání vyrozumění [anonymizováno] úřadu, [anonymizováno] pracoviště [obec], obsahující uvedení chybného zápisu vlastnických práv do katastru nemovitostí. Pokud z obsahu vyrozumění vyplýval jiný vlastnický vztah, než který byl projednán v rámci dědického řízení a který byl obsahem rozhodnutí v dědické věci, pak nelze dovodit, že [jméno] [příjmení] byl v dobré víře, že je spoluvlastníkem předmětných nemovitostí v rozsahu id. ½. O této dobré víře nemůže vypovídat ani skutečnost, že [jméno] [příjmení] platil od roku [rok] do roku [rok] daň z nemovitosti za dvě bytové jednotky, tedy mimo jiné i za celou bytovou jednotku [číslo] ačkoliv musel vědět, že není výlučným vlastníkem předmětného bytu. Co bylo přesně důvodem placení celé daně nemohlo být objasněno, neboť [jméno] [příjmení] zemřel a žalovaná odmítla ve věci jako účastnice řízení vypovídat. V roce 2012 došlo k úmrtí [jméno] [příjmení] a předmětný spoluvlastnický podíl nabyla do podílového spoluvlastnictví jeho manželka, [celé jméno žalované]. Tato nejméně od března 2019 mohla být v dobré víře, že majetek, který získala v rámci dědického řízení po svém manželovi, je jejím vlastnictvím, neboť nikdo tuto skutečnost po uvedené období žádným způsobem nezpochybňoval. V březnu 2019 však [jméno] [celé jméno žalované] prostřednictvím svého právního zástupce kontaktovala žalovanou, zpochybnila její vlastnické právo a navrhla vyřešení věci provedením změny zápisu v katastru nemovitostí na základě souhlasného prohlášení spoluvlastníků. Vzhledem k těmto závěrům žalovaná nejméně v březnu 2019 pozbyla dobrou víru týkající svého vlastnictví k podílu na předmětných nemovitostech. Rovněž žalovaná ani její zesnulý manžel nikdy předmětné nemovitosti, a to ani v rozsahu odpovídajícímu spoluvlastnickému podílu, nedrželi a neužívali. Tento byt fakticky až do roku 2018 užívala pouze J. [celé jméno žalované].

21. Pokud se týká právního závěru o splnění podmínek vydržení vlastnického práva ze strany žalované či jejího právního předchůdce, zesnulého manžela, bylo nutné vyhodnotit, zda byly splněny zákonné předpoklady vydržení spoluvlastnického práva upravené v ustanovení § 134 obč. zák.

22. U vydržení hovoříme o originárním, tj. o původním, nabytí vlastnického práva, kdy existence tohoto institutu je opodstatněna potřebou uvést do souladu stav faktický se stavem právním. Do doby, která je nezbytná k vydržení, se započítává i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě i právní předchůdce osoby, která se vydržení dovolává (§ 134 odst. 3). Pro nabytí vlastnického práva vydržením, jak vyplývá z § 130, je tedy nezbytné splnit podmínky nepřetržité držby. Z dikce odst. 1 nepochybně vyplývá, že vlastnické právo vydržením může nabýt pouze držitel, který je držitelem oprávněným. Oprávněným držitelem je v souladu s tímto ustanovením pouze taková osoba, která vykonává faktické panství nad věcí, nebo taková, která vykonává právo pro sebe, nakládá s věcí jako s věcí vlastní a je současně v dobré víře, a to se zřetelem ke všem okolnostem, že jí věc nebo právo patří. Předpokladem pro existenci držby je faktický výkon panství nad věcí a dále pak vůle držitele nakládat s věcí jako s věcí vlastní.

23. Vzhledem k výše uvedené právní argumentaci dospěl soud k závěru, že žalovaná ani její právní předchůdce, [jméno] [příjmení], ročník 1956, nemohli nabýt vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu na předmětných nemovitostech vydržením, neboť nebyla splněna desetiletá vydržecí doba. Do této doby nelze započítat dobu, po kterou bylo vlastnictví zapsáno ve prospěch [jméno] [příjmení], ročník 1956, neboť tento nemohl být v dobré víře, že předmětnou id. ½ nemovitostí vlastní (viz. argumentace v bodu 20 odůvodnění). Rovněž je nepochybné, že se nejednalo o tzv. oprávněnou držbu, neboť v případě žalované ani [jméno] [příjmení] nebylo prokázáno, že spoluvlastnický podíl na nemovitostech užívali, drželi, tedy vykonávali tzv. faktické panství nad věcí. Pokud žalovaná prokazovala tuto dobrou víru a oprávněnou držbu spoluvlastnického podílu pouze tím, že z její strany, a v předchozím období ze strany jejího zesnulého manžela, byla placena daň z nemovitostí, pak tato skutečnost nemůže být dostatečným argumentem pro dovození dobré víry a oprávněnosti držby. Podrobnější okolnosti držby spoluvlastnického podílu ze strany [jméno] [příjmení] pak nebylo možné prokázat, neboť zemřel, a žalovaná nesouhlasila se svou účastnickou výpovědí ve věci. Za této situace soud žalobě vyhověl a rozhodl o určení, že [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], zemřelá dne [datum], je vlastnicí id. ½ předmětných nemovitostí.

24. Soud u jednání dne [datum] zamítl důkazy navržené oběma procesními stranami, které se týkaly dalších dotazů u [anonymizováno] úřadu, [anonymizováno] pracoviště [obec], na platby daně z nemovitosti, neboť má za to, že z provedeného dokazování tyto skutečnosti již vyplynuly a nebyly žalobcem zpochybňovány. Jelikož soud nedovodil dobrou víru na straně [jméno] [příjmení] již od provedení dědického řízení po jeho zesnulém otci, nebylo nutné doplňovat dokazování zjištěním přesného data účinků vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí u žalované i u [jméno] [příjmení], ročník [rok], a okolností doručení vyrozumění o provedení zápisu do katastru nemovitostí těmto osobám. [příjmení] žalovaná rovněž navrhovala vyžádání zpráv od [anonymizováno] zařízení, kde byla léčena J. [celé jméno žalované], o úrovni jejich mentálních schopností v době sepisu darovací smlouvy a závěti. Soud má za to, že podání takových zpráv by nebylo způsobilé jakýmkoliv způsobem zpochybnit a objektivizovat duševní stav J. [celé jméno žalované] v takovém rozsahu, aby soud mohl dovodit neplatnost její závěti a darovací smlouvy sepsané s žalobcem. Jiné důkazy nebyly v tomto směru navrženy, přičemž úroveň [anonymizováno] zdraví J. [celé jméno žalované] v době sepsání těchto listin bylo prokázáno výpovědí žalobce a dále skutečností, že závěť byla sepsána u notáře a darovací smlouva u advokáta. Z těchto důvodů byl tento důkazní návrh jako neodůvodněný zamítnut.

25. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobce byl ve věci úspěšný. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 10 000 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby dle § 9 odst. 4 písm.b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobce učinil 4 úkony (převzetí věci, sepis žaloby a účast u jednání dne [datum], které trvalo déle jak 2 hodiny). Odměna činí celkem 12 400 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč, tedy 900 Kč (u jednání soudu se jednalo o jeden úkon, který trval déle jak 2 hodiny). Odměna představuje celkem 23 300 Kč.

26. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

27. Žalovaná namítala s odkazem na ustanovení § 142a o. s. ř., že žalobci nenáleží právo na náhradu nákladů řízení proti žalované, neboť žalobce před podáním žaloby neposlal žalované písemně výzvu k plnění.

28. V daném případě soud aplikoval ustanovení § 142a odst. 2 o. s. ř. kdy jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odst. 1 nezaslal. Soud má za to, že v daném případně lze přihlédnout k událostem, které předcházely podání žaloby ve věci 16C 203/2022, a to okolnosti zahájení řízení ve věci 17C 84/2019 a postoj žalované k mimosoudnímu vyřešení sporu podepsáním souhlasného prohlášení vlastníků k provedení změny v katastru nemovitostí. Žalovaná po celou dobu odmítala předmět sporu řešit dohodou, naopak neodůvodněně požadovala už po J. [celé jméno žalované] finanční kompenzaci za provedení změny v katastru nemovitostí. Své stanovisko žalovaná nezměnila ani v projednávané věci, kdy zástupce žalované před zahájením jednání uvedl, že vztahy mezi účastníky řízení jsou napjaté a žalovaná nevidí reálné se ve věci dohodnout. Za této situace nelze žalobci přičítat k tíži nezaslání předžalobní výzvy, když stanovisko žalované bylo po dlouho dobu neměnné a záporné k dohodě ve věci. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobci náhradu nákladů řízení v celém rozsahu přiznal.