16 C 222/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 6 404,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 836,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 836,08 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 5 568 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 6 404,08 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 568 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 6 404,08 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce uzavřené pod [číslo] mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným dne [datum], na základě níž byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 8 000 Kč s tím, že uhradí za poskytnutou půjčku souhrnný poplatek ve výši 5 568 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaná dluží neuhrazenou jistinou půjčky v žalované výši. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou předmětné částky od [datum], požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne [datum] pod [číslo] uzavřena smlouva o půjčce, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč jako půjčka s tím, že žalovaná uhradí tuto částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 5 568 Kč v 53 pravidelných týdenních splátkách po 256 Kč. Žalovaná na úhradu předmětné částky zaplatila 7 163,92 Kč. Žalobkyně tvrdila, že ke dni podání žaloby činí zůstatek neuhrazené jistiny 6 404,08 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, požadovala žalobkyně zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 6 404,08 Kč od [datum] do zaplacení, přičemž vycházela z při stanovení počátku prodlení až z výzvy zaslané žalované ze dne [datum].

5. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] a [datum], na základě nichž přešla pohledávka z původního věřitele na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávek písemně vyrozuměna.

6. Jelikož se jedná o práva a povinnosti, která vznikla mezi účastníky řízení na základě smlouvy uzavřené do [datum], posoudil soud uplatněný nárok v souladu se zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem ve znění účinném do shora uvedeného data. U nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení soud postupoval v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014, neboť k prodlení žalované s úhradou dlužné částky došlo až po tomto datu.

7. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

8. Podle § 41 obč. zák., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

9. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

10. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Za zásadní považuje soud posouzení otázky, zda mezi účastníky řízení byla uzavřena platná smlouva o půjčce v souladu s ustanovením § 657 obč. zák., když pojmové znaky smlouvy o úvěru podle obchodního zákoníku (zákon [číslo] Sb.) nebyly naplněny. V tomto případě lze konstatovat, že byla uzavřena v souladu s ustanoveními § 51a a násl. obč. zák. tzv. spotřebitelská smlouva, kdy na jedné straně je subjekt jednající v rámci své obchodní nebo podnikatelské činnosti (právní předchůdce žalobkyně) a na straně druhé je spotřebitel jako fyzická osoba, která nejedná v rámci své obchodní či podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání (žalovaný). Podepsaná smlouva představuje smlouvu o půjčce formulářového charakteru, pro kterou je typické její přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku, a to včetně spotřebitelem nepožadovaných plnění. Vzhledem ke konstrukci smlouvy o půjčce nelze mít pochyb o tom, že právní předchůdkyní žalobkyně zvolená forma smlouvy kalkuluje se souhrnným poplatkem jako odměnou představující cenu poskytnutého kapitálu. Pro případnou možnost posoudit výši sjednaného úroku z půjčky, případně dalších nákladů, které jsou zahrnuty do souhrnného poplatku, bylo nutné, aby ve smlouvě o půjčce byly tyto jednotlivé složky konkretizovány takovým způsobem, aby spotřebitel byl schopen posoudit, zda a do jaké míry je uzavření této půjčky pro něj akceptovatelné. Smlouva o půjčce uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sice obsahově není v přímém rozporu se zákonnou úpravou týkající se ochrany spotřebitele, avšak svými účinky účel a smysl právní úpravy obchází. Soud má za to, že za této situace lze považovat sjednání souhrnného poplatku ve smlouvě o půjčce za právní úkon absolutně neplatný, k čemuž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. S přihlédnutím k těmto závěrům lze uzavřít, že nikdo nemůže těžit ze své nepoctivosti, což je aplikovatelné i na daný případ.

13. Soud se dále s přihlédnutím k závěrům shora citovaného rozhodnutí Krajského soudu [obec] zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 41 zákona č. 40/1964 Sb. je neplatnou pouze část smlouvy o půjčce zahrnující ujednání o souhrnném poplatku nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního úkonu, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu úkonu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru Krajský soud v Ostravě odkázal na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. 3 Cdo 1248/96 ze dne 26. 9. 1997, 2 Cdon 254/96 ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 436/05 ze dne [datum], v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem a účelem existence původního věřitele bylo vytvoření zisku v podobě souhrnného poplatku. Jestliže tato část právního úkonu byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního úkonu. Krajský soud konstatuje, že nelze pochybovat o tom, že bez sjednání souhrnného poplatku by původní věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze poplatek oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o souhrnném poplatku, je pro jeho neoddělitelnost neplatný celý právní úkon, tedy celá smlouva o půjčce.

14. Jelikož si smluvní strany na základě této neplatné smlouvy poskytly plnění, tedy původní věřitel poskytl žalované částku 8 000 Kč a žalovaná uhradila částku 7 163,92 Kč, jsou povinni si plnění s odkazem na ustanovení § 457 obč. zák. upravující bezdůvodné obohacení, vrátit. V případě peněžitého plnění je na soudu, aby tato plnění sám, i při absenci jakéhokoliv úkonu ze strany účastníků řízení, zúčtoval. Pokud tedy soud od částky poskytnuté věřitelem odečetl platby nerozporované žalobkyní, pak zůstatek dluhu žalované ke dni rozhodnutí soudu představuje 836,08 Kč (8 000 - 7 163,92).

15. Vzhledem k výše uvedenému soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 836,08 Kč společně s 8,25% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, přičemž vycházel ze skutečnosti, že žalovaná se dostala do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až po doručení předžalobní výzvy k zaplacení dluhu ze dne [datum] zaslané žalobkyní na adresu trvalého pobytu žalované dne [datum] O nároku na přiznání zákonného úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1968 a § 1970 o. z., neboť k prodlení žalované došlo až po [datum].

16. Při výkladu lhůty ke splnění závazku soud vycházel z ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., kdy v případě, že si strany neujednají čas splnění dluhu, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. Při výkladu pojmu„ bez zbytečného odkladu“ byl přijat závěr, že se jedná o 5 až 10 denní lhůtu. Vzhledem k tomuto výkladu soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení od [datum], přičemž vycházel z toho, že výzva k plnění byla doručena žalované nejpozději třetí pracovní den po odeslání a po přičtení 7 kalendářních dnů k plnění lhůta skončila [datum]. Ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Výše úrokové sazby vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. Do zbývajícího nároku ve výši 5 568 Kč včetně příslušenství byla žaloba ve výroku II. rozsudku zamítnuta, neboť v tomto rozsahu nárok žalobkyně není důvodný.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), přičemž přihlédl k tomu, že v převážné míře uplatněného nároku byla žalobkyně neúspěšná a žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala. Za této situace soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.